Radost z obrábění

26. června 2006, 00:00 - Prameny: TOS Varnsdorf, firemní noviny Horizont, Logistika<br />
26. června 2006, 00:00

ARNO PLAUERT S výrobou obráběcích strojů v severočeském městě Varnsdorfu začal v roce 1903 německý podnikatel Arno Plauert. Jeho podnik, později přejmenovaný na TOS Varnsdorf, přečkal obě světové války i socialistickou éru. Dnes patří k předním českým exportérům. Severočeský Varnsdorf byl až do poloviny 19.

 První areál firmy z roku 1928.

ARNO PLAUERT S výrobou obráběcích strojů v severočeském městě Varnsdorfu začal v roce 1903 německý podnikatel Arno Plauert. Jeho podnik, později přejmenovaný na TOS Varnsdorf, přečkal obě světové války i socialistickou éru. Dnes patří k předním českým exportérům.

Severočeský Varnsdorf byl až do poloviny 19. století vesnicí. V následujícím období zde však začal prudký rozvoj mechanizace, což vytvořilo příznivé podmínky pro rozvoj průmyslu. Nejdříve vzniklo pár textilních manufaktur, později k nim přibylo několik strojírenských firem a speciálních kovodělných podniků, čímž získal Varnsdorf zcela nový ráz.

Jedním z prvních podniků ve městě byla i Severočeská továrna na obráběcí stroje Otto Petschke a spol. Vedla si dobře, ke špičce v oboru ale nepatřila, dokud do ní na přelomu století nevstoupil ambiciózní německý podnikatel Arno Plauert. Brzy se stal jediným majitelem a na Velký pátek roku 1903 změnil původní název na „Arno Plauert, továrna na stroje“. Tento den je dodnes považován za prvopočátek společnosti TOS Varnsdorf.

SÁZKA NA SOUSTRUHY Drážďanský rodák Arno Plauert nezměnil jen název podniku, ale také jeho výrobní program. Původní sortiment nahradila produkce soustruhů, hoblovek či vrtaček a pokusně byla zahájena i výroba parních čerpadel. Došlo dokonce i k pokusu o konstrukci automobilů, pro nedostatek zkušeností a finančních prostředků od ní ale muselo být nakonec upuštěno. Zůstalo tak pouze u výroby obráběcích strojů, která byla od počátku zisková.

Odbyt neustále stoupal, a bylo proto nutné často přestavovat výrobní prostory. Kromě moderních soustruhů s takzvanou Nortonovou skříní byla v roce 1910 zavedena i výroba frézek a pil na kov, které se rovněž staly velmi žádanými. Prosperita však netrvala dlouho, protože v Evropě vypukla první světová válka a na frontu muselo odejít i mnoho dělníků z Varnsdorfu. Plauertovi se ale díky vojenským zakázkám podařilo firmu udržet a ke konci války dokonce i rozšířit, takže byl roku 1918 plně připraven na další rozvoj podniku.

Po rozpadu rakousko-uherské monarchie byl však odbyt strojů velmi nízký a firma zpočátku jen těžko plnila finanční závazky. Mezi dělníky začala převládat nespokojenost a roku 1921 došlo i k první stávce za zvýšení mezd. Plauert ale na žádné požadavky nepřistoupil a sto nejvýraznějších účastníků rebelie navíc bez milosti propustil.

Současný areál firmy TOS Varnsdorf, a. s.|
RUDÝ PLAUERT
Blýskat na lepší časy se začalo roku 1923, kdy podnik dodal na trh nové druhy soustruhů a opět se stal konkurenceschopným. Zřízena byla také exportní kancelář, což se vzhledem ke zvyšujícímu se zájmu zahraničních odběratelů ukázalo jako dobrý tah. Mnohem hůře však dopadl Plauertův experiment s výrobou dieselových motorů. Pro nedostatek finančních prostředků se novou linku nepodařilo vůbec rozjet a továrník se musel znovu spokojit jen s původním programem.

Koncem dvacátých let minulého století trh obráběcích strojů výrazně ožil a varnsdorfské výrobky úspěšně konkurovaly německé i americké produkci. Počátkem roku 1930 však začínalo být zřejmé, že se schyluje k celosvětové hospodářské krizi, která se nevyhne ani Československu. Jedinou nadějí bylo získání zakázek ze Sovětského svazu, kde se však tehdy enormně hledělo na kvalitu. Plauert si toho byl vědom a urychleně zahájil modernizaci všech provozů. Boj s časem nakonec vyhrál a po několika měsících získal tehdy nebývalou zakázku 21 obráběcích strojů v celkové hodnotě 3,5 milionu korun.

Modernizací závodů však podnik vyčerpal veškeré finanční rezervy a dostal se do dluhů. Řešením se stala půjčka od Svazu kovodělníků, byla ale vykoupena splněním některých personálních požadavků, čímž si firma vysloužila nelichotivou přezdívku „Rudý Plauert“.

VÁLEČNÝ ROZVOJ Počátku druhé světové války se Arno Plauert nedožil. Zemřel roku 1937 a novými majiteli firmy se stali jeho synové Johannes Arno a Max. Řízení se ujal první jmenovaný a název podniku změnil na „Strojírna Arno Plauert, veřejná obchodní společnost“. Sortimentem zůstaly obráběcí stroje, jejich produkce se však výrazně zvýšila a také počet zaměstnanců stoupl až na 570 lidí.

Investice do podniku probíhaly i v posledních předválečných letech, kdy byla postavena nová montážní hala, a nezastavily se ani v roce 1940. Na varnsdorfském Dolním nábřeží, které bezprostředně sousedilo s továrnou, bylo vykoupeno několik domů a mnoho peněz šlo i do obnovy strojního parku, vybavení kanceláří a nákupu nových dopravních prostředků. Investicím napomáhala takzvaná Vyhláška pro Sudety, podle níž bylo možné většinu nákladů odepisovat z daní. Přesto bylo takové množství aktivit v tehdejší době něčím velmi nevídaným.

U dílčích změn však úvahy o modernizaci neskončily. Kvůli rostoucím požadavkům na obráběcí stroje vznikl totiž i velkolepý plán na rozšíření Strojírny Arno Plauert o celých sto procent. Na zmíněném Dolním nábřeží měly vyrůst nové obří haly a stávající administrativní budova měla být zvýšena o několik podlaží. Návrhy se k posouzení dostaly až do Berlína, v polovině roku 1942 byly ale kvůli omezování stavební činnosti odloženy a později zamítnuty.

TOVÁRNA S KONÍKEM Po skončení 2. světové války byla ještě během května 1945 na podnik uvalena národní správa a původní majitelé museli opustit republiku. Pokračování ve výrobě bylo však velmi obtížné, protože všechny účty zamrzly v německých bankách a zásoby materiálu stačily jen na několik týdnů. Národní správci se ale se situací dokázali vypořádat a do půl roku provoz obnovili. Podařilo se jim navíc zvýšit počet českých dělníků, kteří postupně nahrazovali odsunuté Němce.

V roce 1946 vznikl národní podnik Spojené továrny na obráběcí stroje a bývalá Plauertova strojírna se stala jeho závodem 08. V následujícím roce byl pak veřejnou soutěží určen i nový podnikový znak, takzvaný „tosácký koník“, který varnsdorfská firma užívala až do konce dvacátého století. Od roku 1950 se stal TOS Varnsdorf samostatným podnikem a ve výrobním programu začaly převládat vodorovné vyvrtávačky. Export mířil do patnácti zemí světa, mezi nimiž nechyběly ani Austrálie, Argentina či Indie. Roku 1973 byl navíc zahájen i vývoj CNC strojů, tedy nejmodernějších řezacích frézek, čímž se produkce i prestiž firmy ještě zvýšily.

Těsně před revolucí v roce 1989 vznikl státní podnik TOS Varnsdorf, který byl o šest let později privatizován přímým prodejem společnosti Irtos. Roku 1996 pak došlo ke změně na akciovou společnost, která má dnes obrat přes miliardu korun ročně a stále si uchovává pozici předního světového výrobce obráběcích strojů. *

ARNO PLAUERT (1876-1937) Německý podnikatel Arno Plauert se narodil roku 1876 v Drážďanech. Na přelomu 19. a 20. století vstoupil do „Severočeské továrny na obráběcí stroje Otto Petschke a spol.“ se sídlem ve Varnsdorfu a ještě pod tímto označením ji převzal. Na Velký pátek roku 1903 však původní název změnil na „Arno Plauert, továrna na stroje“ a položil tak základ dnešní firmy. Po různých pokusech s výrobou čerpadel či dieselových motorů se produkce omezila pouze na obráběcí stroje, které přinášely firmě dlouhodobě největší zisky. Kromě soustruhů, hoblovek a vrtaček rozšířil Plauert roku 1915 sortiment i o vodorovné vyvrtávačky a začal se stavbou nového závodu. O dva roky později se podnik stal největší a nejmodernější továrnou na obráběcí stroje v celém Rakousku-Uhersku. Po vzniku Československa na čas odbyt strojů poklesl, Plauert však dokázal problémy zvládnout a znovu získal ztracené trhy. Světovou hospodářskou krizi ve třicátých letech sice firma překonala pouze díky přispění Svazu kovodělníků, na prahu druhé světové války však byla znovu připravena na další rozvoj. Toho se ale již Arno Plauert nedožil, zemřel 4. srpna 1937 a podnik připadl jeho dvěma synům.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče