Radikální změny se nechystají

02. ledna 2006, 00:00 - FILIP ČERNOCH
02. ledna 2006, 00:00

EVROPSKÝ TRH PRÁCE Státy evropské patnáctky se nyní rozhodují, zda na jaře uvolní pracovní trhy i pro nové členy. Již nyní je však jasné, že radikální změny se prozatím nechystají. Na uvolnění evropského pracovního trhu si tak Češi budou muset ještě pár let počkat.

EVROPSKÝ TRH PRÁCE Státy evropské patnáctky se nyní rozhodují, zda na jaře uvolní pracovní trhy i pro nové členy. Již nyní je však jasné, že radikální změny se prozatím nechystají. Na uvolnění evropského pracovního trhu si tak Češi budou muset ještě pár let počkat.

Nejpozději v dubnu se musí státy staré Evropské unie rozhodnout, jakým způsobem budou v následujících letech regulovat příliv zaměstnanců z nových členských zemí. Před rozšířením Unie v roce 2004 si většina členů původní patnáctky v tomto ohledu stanovila dvouleté přechodné období. Nyní mají možnost si jej ještě o tři roky prodloužit.

Ze tří zemí, které svůj pracovní trh již volně otevřely, se imigračně nejpopulárnější stala Velká Británie. Již před rozšířením Unie byla oblíbeným cílem pracovníků z východu. Nízká nezaměstnanost, možnost domluvit se anglicky, levná doprava a relativně snadné získávání sezonní práce z ní učinilo preferovanou destinaci pracovníků z Polska, Česka, Slovenska a dalších zemí. Ti zde však většinou vydělávali na černo.

Dnes lze ve Velké Británii pracovat bez problémů, jedinou nadstandardní povinností pro osoby z nových členských zemí je zapsání se do pracovního registru, dále nelze během prvních dvou let počítat s možností získání sociálních dávek.

NÁVAL SE NEKONAL

Přes uklidňování vlády měli přitom Britové před rozšířením Unie z návalu přistěhovalců obavy. Bulvární tisk varoval před příjezdy desítek tisíc až 1,5 milionu lidí z nových zemí, opoziční konzervativci ostře kritizovali vládu a ankety hovořily o tom, že až devět desetin Britů se obává návalu Východoevropanů.

Fakta jsou však jiná. Podle červencových čísel ministerstva vnitra se do pracovního registru zapsalo kolem 14 500 pracovníků z Česka. Necelé čtyři tisíce pracují v pohostinství, o něco méně v administrativních profesích, po tisíci v zemědělství a průmyslu a necelý tisíc ve zdravotnictví. Obava ze zneužití sociálních dávek se také ukázala lichá, neboť z 389 žádostí, které byly v tomto směru podány, má šanci na úspěch pouze malé procento.

Samozřejmě i přes odstranění dřívějších bariér existuje nadále řada omezení, která vyplývají z odlišného prostředí. Například zdravotní sestry, které ve Velké Británii pracují, musejí skládat odborné zkoušky, zatímco velmi žádaní řidiči autobusů a taxikáři jsou zkoušeni z místopisu a z řízení vlevo.

Ze závěrů Institute of Public Policy Research, zveřejněných v deníku The Guardian, vyplývá, že namísto přílišného přílivu pracovníků z východu hrozí ekonomice nedostatek manuálních pracovníků. Ve stavebnictví a zdravotnictví může jít až o 600 tisíc osob. Nakonec, nezaměstnanost patří s hodnotou 4,7 procenta k jedné z nejmenších v Unii. Přičemž přistěhovalci netvoří ani půl procenta pracovní populace.

IRSKO ČECHY NELÁKÁ

Podstatně méně láká Čechy Irsko. Je překvapivé, že z asi 85 tisíc pracovníků z nových zemí, kteří po rozšíření přišli, je jen málo lidí z Česka. Pokud si totiž o práci v této zemi v roce 2003 požádalo 1100 Čechů, tak mezi květnem 2004 a únorem 2005 šlo o 4447 pracovníků.

Významně se ale změnil druh práce, který přistěhovalci vykonávají. Zatímco se ještě před nedávnem do Irska stěhovali především počítačoví a techničtí odborníci, dnes je poptávka hlavně po manuálních pracovnících v zemědělství, zdravotnictví a pohostinství. Ve stavebních profesích je poptávka po pracovní síle omezená. Formality nutné pro pobyt a práci na ostrově se omezují na registraci a následné obdržení identifikačního čísla.

ŠTĚDRÉ ŠVÉDSKO Překvapivě nejvíce velkoryse se zachovalo Švédsko. Žádná omezení, žádné nadstandardní formality, plný a rovnoprávný přístup ke štědrému sociálnímu státu. Jediné omezení platí pro ty, kteří chtějí v zemi zůstat déle než tři měsíce - musí požádat o povolení k pobytu. Přestože pracovní migrace po rozšíření Unie narostla o 50 procent, stále se v absolutním vyjádření řádově jedná pouze o tisíce lidí. Zmíněný sociální systém zatížili noví obyvatelé Švédska o pouhých 18 tisíc eur. K nejsilnější skupině patří tradičně Poláci, následovaní Maďary, Češi zaujímají až nejspodnější místa žebříčku s několika stovkami registrací. Je zjevné, že 8500 Východoevropanů, kteří do Švédska přicestovali od rozšíření, nemůže místní pracovní trh nijak zásadně ovlivnit. Samotní zástupci vlády navíc přiznávají, že například pro místní zemědělství je tato pracovní síla poměrně zásadní. Jako i v předchozích dvou státech je vysoký zájem o lékaře, práci však je možné nalézt i ve stavebnictví a továrnách. A CO TI OSTATNÍ? Hodnotící zpráva, na které nyní pracují Evropská komise, zástupci zemí patnáctky, zaměstnaneckých skupin a obchodních unií, bude podle všeho nakloněná dalšímu uvolňování pracovních trhů. Přesto už dnes dávají některé země najevo, že s odstraňováním ochranných opatření pospíchat nebudou. Pravděpodobně nejbolestivěji Čechy postihne neústupná pozice Německa. Sezonně zde pracuje necelých 7000 obyvatel Česka, nastálo pak jen 700. Německo přitom podle průzkumů veřejného mínění patří spolu se Spojenými státy k zemím, kam by Češi chtěli za prací nejčastěji vycestovat. Nicméně dlouhodobá vysoká nezaměstnanost, stagnace ekonomiky a obtížně prosazované reformy vytváří výbušnou směs, ve které ani nová kancléřka Angela Merkelová, sama z bývalé NDR, nenašla odvahu prosazovat otevření hranic pro pracovní sílu z východu. Tento neutěšený stav potvrdil i německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmer na nedávném setkání s Cyrilem Svobodou. „Velká koalice se dohodla, že převezme postoj předchozí vlády a možnosti omezení flexibility vyčerpá,“ prohlásil Steinmer. V této souvislosti vyznívá spíše trapně prohlášení prezidenta Horsta Köhlera během jeho návštěvy Slovenska. Údajně se slovenských pracovníků nebojí, ale „jde o smlouvu o rozšíření Unie a dohody se mají dodržovat“. KONTROVERZNÍ RAKOUSKO

Podobná situace je i v případě Rakouska. Ministr hospodářství Martin Bartenstein zatím žádá prodloužení omezení minimálně o tři roky, Rakousko ale bude s největší pravděpodobností následovat příklad Německa a využije celých pět let.

V zemi přitom v současnosti pracuje zhruba 14 tisíc Čechů a Slováků. Rakušané především argumentují obavami z nárůstu nezaměstnanosti. Ve stejném duchu mluvil na schůzce s českým premiérem Jiřím Paroubkem i kancléř Wolfgang Schüssel.

Spíše skeptické jsou odhady týkající pracovního trhu ve Francii. V této zemi pracuje přibližně 10 tisíc občanů Česka. Přístup Francie k přijímání nových pracovníků nejlépe vystihují přísné požadavky, které úřednící na nově příchozí pracovníky kladou. Velmi známé jsou obavy Francouzů z „polského instalatéra“, které se však v praxi nezakládají na faktech, neboť těchto řemeslníků je v zemi jen 200. Navíc Poláků si od rozšíření o pracovní povolení v zemi zažádalo něco málo přes 700.

Vysoká nezaměstnanost a snad také i nedávné pouliční bouře rozhodně nenapomohou vyjednávání o otevření pracovního trhu. Snaha polského premiéra Marka Belky vyžádat lepší podmínky alespoň pro svou zemi se při jednání s jeho francouzským protějškem Jean-Pierrem Rafarrinem nesetkala s přílišným úspěchem. Vágní formulace „není to vyloučené“ je spíše diplomatickým prohlášením nežli vážně míněným příslibem.

OTEVŘENÉ ŠPANĚLSKO

Na druhou stranu rostoucí ekonomika Španělska si vyžaduje stále více pracovních sil. Tamní vláda proto dává najevo, že příchod pracovníků z východu pravděpodobně povolí. Je navíc vysoká šance, že svým postupem ovlivní i postoj sousedního Portugalska, podobně, jako tomu bylo při zpřísňování pracovních regulí v letech 2000 až 2001.

Jako velký přislib je pak vnímáno prohlášení španělského ministra zahraničí Miguela Moratinose, který naznačil, že pracovní trh bude s nejvyšší pravděpodobností otevřen již tento rok. Konečné datum však dosud nepadlo.

Ze severských zemí bude příklad Švédska nejspíše následovat Finsko. Plné otevření pracovního trhu před nedávnem deklarovali premiér Matti Vanhanen a ministr práce Tarja Filatov.

TÁPÁNÍ V MLZE

Ostatní země Evropské unie se k problému zatím jednoznačněji nevyjádřily. Pro Čechy bude pravděpodobně velmi zajímavý postoj Nizozemí. Čechů je totiž v této zemi relativně mnoho - kolem 1500. Země sice zvažuje možné otevření trhů, nicméně zatím platí stávající systém, který po překročení každoroční přistěhovalecké kvóty 22 tisíc osob zavádí tvrdší imigrační režim. Jasno by mělo být až v dubnu, kdy nizozemské úřady zveřejní svůj postup vůči jednotlivým zemím.

NEHLEDEJTE VÝMLUVY!

Racionální argumenty, podložené zkušenostmi z Velké Británie, Irska a Švédska, tedy zemí, které neomezovaly přístup na svůj trh, hovoří ve prospěch uvolnění. Shrnuje to například komentář Christophera Thompsona, diplomata na britské ambasádě ve Varšavě. „Přicházíte a získáváte si velmi dobrou reputaci jako odborníci a vysoce motivovaní pracovníci. Spojené království je potěšeno vývojem v posledních 16 měsících a jsme přesvědčeni, že nás čeká další spolupráce výhodná pro všechny,“ řekl.

Naneštěstí pro občany toužící po práci v zahraničí takřka jistě přehluší v mnoha zemích politické důvody rozumnou diskuzi. Řada zemí tak zůstane pro pracovníky ze střední a východní Evropy uzavřena. A to i přes skutečnost, že takovéto jednání je v rozporu se základními hodnotami Unie.

FRANCIE VS. VELKÁ BRITÁNIE V PŘÍSTUPU K IMIGRANTŮM Ve Francii je nejprve nutné najít si potenciálního zaměstnavatele a potom se zaregistrovat na pracovní úřad, který přesune žádost na pobočku v oblasti, kde zaměstnavatel sídlí. Ta posoudí profesionální znalosti žadatele a jeho schopnost najít si ubytování. V případě úspěchu musí žadatel postoupit na cizineckou policii a úřad pro přistěhovalce. Dále je třeba zažádat o povolení k pobytu, které je povinné, pokud dotyčný chce ve Francii zůstat déle nežli tři měsíce. Povinná je také zdravotní prohlídka. Pokud zájemce vše úspěšně absolvuje, s obdrženými dokumenty navštíví cizinecký úřad, kde jeho anabáze v případě úspěchu skončí. Tato procedura může zabrat i několik měsíců. Naproti tomu ve Velké Británii je třeba zaregistrovat se do Pracovního registračního programu, například poštou, a zaplatit 50 liber. OPATŘENÍ CHRÁNÍCÍ NÁRODNÍ TRHY PRÁCE**

Před loňským rozšířením si většina členů původní patnáctky vyjednala přechodné opatření, které jim umožňuje chránit své pracovní trhy před konkurencí z nových zemí. Tato takzvaná 2+3+2 formule rozděluje možnou dobu omezení následovně:

  • V první fázi, která skončí 30. dubna 2006, mohou státy uplatnit národní ochranná opatření (což 12 z nich využilo proti všem novým zemím, s výjimkou Kypru a Malty).
  • Během druhé etapy končící 30. dubna 2009 bude unijní právo na volný pohyb pracovních sil uplatňováno v těch státech, které dopředu nedají najevo, že hodlají pokračovat v ochranářských opatřeních.
  • V poslední fázi končící 30. dubna 2011 mohou být restrikce a omezení uplatněny pouze tam, kde hrozí vážné ohrožení národních pracovních trhů.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče