Radek Palata: Sankce nevyřeší jádro problému

20. března 2014, 06:55 - Radek Palata
20. března 2014, 06:55

Projev ruského prezidenta vyzněl jasně: Krym je součástí našeho historického dědictví stejně jako celá Ukrajina. Je snad Rusko do budoucna odhodláno pohltit celou zemi? To úplně přímo nezaznělo. Putin však apeloval na Kyjev a na vědomí příslušnosti k jedné rodině, ke stejnému původu.

Na diplomatickém poli se již objevují konkrétnější návrhy na ústavní reformu v Kyjevě. Směřují buď k federativnímu uspořádání, nebo alespoň k autonomnímu postavení rusky hovořícího obyvatelstva a co nejvíce neutrálnímu postavení Ukrajiny na mezinárodní scéně.

To si řekli šéfové diplomacií USA a Ruska. Z unie ani z Kyjeva zatím žádná výrazná reakce nepřišla. Snad jen zmínka ukrajinské vlády, že do NATO nijak nespěchá. Všechny dosavadní snahy o zapojení Ukrajiny do tohoto uskupení ostatně na Rusko dosud působily jako rudý hadr na býka. Dost možná také vedly ke krachu dřívější oranžové revoluce. Tu tehdy Američané podporovali mnohem výrazněji než nyní Evropská unie Majdan.

Přednost teď Kyjev zjevně dává sblížení s EU. Proto je už na pátek připraven podpis politické části asociační dohody a obecná unijní ustanovení by měla do budoucna také uspokojivě vyřešit postavení Rusů na Ukrajině.

Přístupový proces Ukrajiny k unii nebude procházka růžovým sadem, to vědí obě strany. Dosud se ovšem nestalo, že by naplňování acquis communautaire vyvolávalo revoluce a chřestění zbraněmi. Donedávna šlo spíše o nudnou úředničinu v šedi kanceláří.

Sankce nic neřeší

Konfrontace mezi Západem a Ruskem kvůli Ukrajině vyvolává otázku, kam to všechno povede. Přitom první, druhý ani třeba třetí stupeň sankcí vůči Rusku neřeší nic z podstaty problému. Ta totiž leží v Kyjevě, nikoli v Moskvě. Ukrajinská vláda postrádá dostatečnou legitimitu, čehož Rusko obratně využívá, ignoruje její výzvy k dialogu a suverénně přehlíží vlastní prohřešky.

Dříve, než budeme Rusko svazovat do kazajky sankčních režimů, měli bychom se zamyslet, co vlastně od Moskvy chceme. A jak toho můžeme dosáhnout. Sami bychom si přitom měli sáhnout do svědomí, zda hrajeme čistou hru, například při vzpomínce na dohodu ministrů zahraničí Francie, Německa a Polska s prezidentem Viktorem Janukovyčem a opozicí. Možná příliš spěcháme.

Na druhé straně by ale bylo velmi riskantní rozvíjet vůči Rusku rozvláčné scénáře sankčních režimů iráckého či libyjského typu. Tyto země jsme sice sankcemi srazili k zemi, ale žádný fénix z jejich popela dosud nepovstal. Naopak se rozšířila bída, zmatek a násilí. Vladimir Putin také přes všechny své nedostatky není Saddám Husajn ani Muammar Kaddáfí. Evropští lídři by si měli také rychle uvědomit, že hrají na vlastní půdě, nikoli v Americe nebo Asii. A není tedy důvod dělat z krymské nebo ukrajinské krize krizi globální.


Čtěte také:

ONLINE: Kyjev zavádí Rusům víza, ozbrojené síly mají pohotovost

Ruští demonstranti napadli ukrajinské velení v Sevastopolu

Brusel schválil půjčku jedné miliardy eur Ukrajině

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče