Radek Palata: Porevoluční chaos Libyi vyčerpává

14. srpna 2014, 07:17 - Radek Palata
14. srpna 2014, 07:17

Všechny možné nepravidelné milice si v Libyi od revoluce před třemi lety dělají, co chtějí. Zbraněmi prosazují své politické i ekonomické zájmy. Únosy politiků a úředníků, ozbrojené útoky na ně i celé úřady včetně parlamentu nejsou výjimkou. Téměř rok trvající blokády ropných zařízení snížily příjmy vlády na pouhou pětinu.

Za takové situace se podobně začaly chovat i pravidelné ozbrojené síly nebo státem podporované polooficiální jednotky. Chalífa Haftar se za revoluce jakožto někdejší generál postavil do čela neoficiálních osvobozeneckých sil, k nimž se teď připojují i některé jednotky armády včetně těch elitních.

Aniž si toho svět všímal, generál Haftar letos v květnu provedl v Libyi převrat. Obsadil parlament, zrušil volbu prozatímního premiéra a rozvinul rozsáhlé vojenské operace. V takovém prostředí Libye 25. června volila parlament. Už samo místo prvního zasedání parlamentu Tobrúk minulý týden naznačilo, k čemu přítomných více než 160 zákonodárců inklinuje. Zbylých třicet, hlásících se hlavně k islámským tradicím, se tam odmítlo dostavit a v Tripolisu svolávalo vzdoroparlament.

Sněmovna týden poté stanovila volbu prezidenta jako přímou, což nahrává domněnkám o tiché reorientaci libyjské politiky k egyptskému vzoru. Libyjským Sísím by se mohl stát právě generál Haftar, ovšem jeho vytlačování z ulic Benghází na východě nesvědčí o jistotě jeho postavení. Ani parlamentní volby vzhledem k pouhé pětinové účasti voličů situaci příliš nevyjasnily.

Nový poměr sil v zákonodárném sboru vznáší otázku, jak se bude chovat k závazkům přijatým v tom předešlém. V zemi, která žije takřka výhradně z ropných dolarů, bude kupříkladu hodně záležet, zda se přikloní k islámskému finančnímu systému, jak by to odpovídalo deklaraci parlamentu z prosince 2013. Teď se zdá, že šaríja by se mohla stát spíše jen inspirací než pramenem porevolučního zákonodárství Libye.

Banka HSBC loni odhadla, že produkt zemí Blízkého východu se v důsledku revolucí arabského jara snížil úhrnem o 800 miliard dolarů. V případě Libye jen blokády těžby ropy zemi za poslední rok připravily o 30 miliard.

Arabské revoluce se tak postupně obrací proti těm, kteří je vyvolali v ulicích, tedy proti chudině. Tamní převážně autoritářské režimy na to mohou spoléhat a nemusejí hlas ulice vyslyšet. Vládci v Libyi si tak jistí ale být nemohou. Mezi lidmi je příliš mnoho zbraní a o ropné dolary usiluje příliš mnoho zájmových skupin. V době blokád ropných polí newyorský Revenue Watch Institute odhadl, že za současného trendu výdajů a příjmů libyjský stát zbankrotuje do čtyř let. Vůle k dohodě by tedy byla na místě.

Na druhé straně různé milice by v Libyi neměly zapomínat, že jen držet v ruce samopal a kohoutek ropovodu k životu nestačí. Ropu je potřeba nejen těžit, ale také prodávat. A jak ukazuje čerstvý příklad Kurdistánu, pokud existují pochybnosti o legálnosti původu černého zlata, je velmi těžké pro ně najít zákazníka. Ceny na trzích přitom naznačují, že legální ropy bude zatím jistě dostatek.


Čtěte také:

Libyjci mezi sebou válčí o ropné příjmy

Libye se hroutí. Státy evakuují své občany ze země

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče