Raději menší daně než větší dotace

18. srpna 2008, 08:00 - Dušan Šrámek
18. srpna 2008, 08:00

PODNIKATEL STANISLAV BERNARD - K nejzajímavějším duelům podzimních voleb do Senátu bude nepochybně patřit ten na Pelhřimovsku. Utká se zde totiž šéf odborů Milan Štěch v dresu ČSSD s podnikatelem Stanislavem Bernardem, který kandiduje jako nezávislý za ODS. Řada slavných byznysmenů se v politice příliš neprosadila. Podaří se to spolumajiteli pivovaru?

Jste považován za úspěšného podnikatele. Co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat do Senátu?

Především fakt, že jsem byl osloven ODS. Ale rozhodnutí vstoupit do politiky ve mně uzrávalo již delší dobu. Můj vnitřní pocit totiž je, že politika se dá dělat jinak, než jak je dnes prezentována. Mělo by v ní být méně války a více logiky, a rovněž tahu na branku. Myslím si také, že řada věcí, které mají smysl, se dá občanům lépe vysvětlit. Lidé by měli dostávat více alternativních informací o tom, co by znamenal dopad, pokud by se nějaké potřebné rozhodnutí neuskutečnilo.

Myslíte si, že v dnešní politice, tak jak je prezentována, je vůbec možné prosadit nějaký racionálnější přístup?

To je jiná otázka, ale to nezjistím do chvíle, než se o to pokusím. Mé rozhodnutí dozrávalo poměrně dlouhou dobu. Zvažoval jsem různá pro a proti a právě těch proti je mraky – vulgarita, nesmysly, vzájemné útoky. Vadí mi i často účelová rozhodnutí a měnění názorů podle momentálních průzkumů volebních názorů občanů. V neposlední řadě je to i neschopnost nalézat jakákoli konsensuální řešení.

Přitom existuje řada oblastí, jako je penzijní reforma, reforma zdravotnictví, energetika, případně vzdělávání, kdy by nejrůznější čistě ideologické pohledy měly jít stranou. Vždyť se jedná o zcela zásadní a dlouhodobé problémy ovlivňující život každého občana.

PROSTĚ ZKOUŠÍM ŠTĚSTÍ JINDE

Do jaké míry jde i o jakési vnitřní pnutí dokázat vedle podnikání něco pozitivního i v jiném oboru lidské činnosti?

To jste v podstatě odpověděl za mě. Myslím si, že jsem dosáhl v podnikání nějakých úspěchů, jenom za loňský rok jsme dostali dvaadvacet ocenění našeho piva. Magazín, který vydáváme, vyhrál loni první cenu v oblasti magazínů public relations v kategorii zákaznických magazínů. V soutěži Czech Top 100 jsme skončili na třetím místě v oblasti nápojů, tabáku, potravin, kdy jsme vytlačili Budvar a umístili se hned za Kofolou a Prazdrojem. I proto bych se chtěl úspěšně prosadit i někde jinde než v podnikání. Jde i o to, že v podniku již vyrostli lidé, kteří jsou schopni přebírat určité pozice a posouvat celou firmu někam dál.

Věříte, že se podnikatelské zkušenosti dají přenést do politiky?

Tak do určité míry je náplň této činnosti rozdílná. Mám tím na mysli především otázku týkající se tvorby rozhodnutí. Zatímco v podnikání, pokud chcete učinit nějaké rozhodnutí, o němž víte, že je správné, je učiníte sám a na vlastní zodpovědnost. V politice musíte vyjednávat s jinými lidmi, než k nějakému rozhodnutí dospějete. Na druhou stranu lze využít určitého pohledu na svět, životních zkušeností a názorů – ty lze prosazovat jak v podnikání, tak v politice.

Myslíte si, že vám pomohou i získané manažerské schopnosti?

Určitě. Nejenom při vyjednávání s partnery, ať již obchodními či politickými, musím vždy dopředu vědět, čeho chci dosáhnout, a proč toho chci dosáhnout. Mně samotnému to musí dávat smysl. Beru, že politici jsou lidé, kteří se zabývají velmi specifickou činností, ale stále jsou to jenom lidé. Vždycky se mi při jednáních osvědčilo být korektní a pokud možno otevřený.

Mé pravidlo je nejprve věřit, a teprve pokud mne nějaký partner zklame či podrazí, mám sklon k nedůvěře. To ovšem v žádném případě nechci zaměňovat s nějakou naivitou. Důležité je rovněž nejprve se snažit lidi, s nimiž jednám, pochopit, než k nim přistupovat s nějakým dopředu formulovaným názorem. To vše jsou vlastnosti, které jsou významné v podnikání, a podle mého názoru jsou přenositelné i na pole politiky.

BEZ POLITIKY TO ZKRÁTKA NEJDE

Je ale takový čestný a nepředpojatý způsob jednání v politice možný?

Osobně si žádné iluze nedělám, ale je potřeba se o to vůbec pokusit. Kdybych nevěřil, že možný je, tak bych tam ani nešel. Osobně mohu jmenovat řadu významných politiků, ať již z ODS či z jiných stran, kteří působí slušně, kultivovaně a svět politiky je nezkazil.

Svět podnikání i politiky je do značné míry vnímán negativně. Je toto hodnocení oprávněné, nebo jde o konkrétní lidi?

Myslím si, že takové škatulkování není správné. Stejně tak jako existuje řada takových a makových podnikatelů, existuje i řada takových a makových politiků. Stejně tak to ale platí i o dalších profesích. Vždyť bez podnikání bychom nemohli existovat a těžko bychom mohli při určování pravidel života společnosti fungovat i bez světa politiky. I v politice jsou gauneři, ale jsou tam i slušní lidé, s nimiž se dá normálně hovořit a jednat. Stejně tak jako v podnikání. Bohužel je fakt, že značnou část médií spíše zajímá to špatné a ti zlí, takže pak zákonitě vzniká i zkreslený a posunutý obraz v očích veřejnosti.

Měla by být politika i vyvrcholením určité kariéry v jiném oboru?

Člověk by asi měl mít za sebou nějaké životní zkušenosti. Je to určitě lepší, než se vrhnout do politiky v mladickém věku, bez zkušeností ať již z profesního či osobního života. Znepokojivé jsou osudy některých mladých politiků, jejichž odchod provázejí nejrůznější skandály a korupční podezření.

Co vás konkrétně zaujalo na ODS, že jste se rozhodl kandidovat právě za tuto stranu?

Byl jsem osloven několikrát již v minulosti, ale kvůli zaneprázdnění jsem na nabídku reflektoval až nyní. Na otázku, proč právě ODS, odpovídám tím, že jsem člověk liberálně zaměřený a ODS je nejliberálnější stranou na naší politické scéně. O komunistech se vůbec nebavím, ČSSD je na můj vkus příliš účelová a populistická. Navíc směr, jímž se pohybují, není prospěšný pro ekonomiku, a tím pádem ani pro tuto zemi. A pokud se týká lidovců, ti se vždycky zachovají podle toho, jak dopadnou volby. A to rozhodně není moje parketa. A tak ODS, byť je z mého pohledu v některých ohledech levicovější, než bych si dokázal představit, tak přesto nejvíce odpovídá mému naturelu a názorům.

STANISLAV BERNARD (53)

Absolvoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Po jejím dokončení nastoupil jako elektrokonstruktér světelné techniky v podniku Sigma Dolní Benešov. Po pěti letech odešel do obchodního domu Prior v Ostravě, kde vedl oddělení zlepšovacích návrhů a poté odbor technického provozu. Po roce 1989 byl místopředsedou pro ekonomiku na obecním úřadu v Opavě. Souběžně s touto úřednickou funkcí vedl společnost Region, vydávající nezávislý regionální týdeník. V roce 1991 se stal spolumajitelem a generálním ředitelem Rodinného pivovaru Bernard. V roce 1993 založil Český svaz malých nezávislých pivovarů a šest let byl jeho prezidentem. Mezi jeho zájmy patří aktivní sport, hudba, četba a film. Je ženatý.

V čem vidíte onu levicovost ODS?

Jistě si vzpomenete, jak před volbami se obě největší strany předháněly v tom, jak uspokojit voliče prosazováním nejrůznějších dotací a podpor. To je špatně. Mnohem lepší cesta jsou nízké daně a ponechání co největšího prostoru samotným občanům, jak se svými penězi naloží. A ne aby stát nejprve peníze občanům sebral, a pak jim je přerozděloval. Pochopitelně, že přitom ze zásady musí valnou část těchto peněz přerozdělit špatně, a jenom tak, aby se za ty peníze nakoupila určitá část voličů. Nemluvě o tom, že část peněz zůstává státu v podobě nákladů na byrokracii, která celou tuto přerozdělovací mašinérii zabezpečuje.

Na druhé straně jsem schopen pochopit, že ODS nic moc jiného nezbývalo, protože kdyby se do tohoto licitování nezapojila, tak by těžko nakonec mohla vyhrát volby.

JEŠTĚ JE CO DOHÁNĚT

Je vůbec možné dnes dělat úspěšně nepodbízivou politiku, která by neslibovala modré z nebe, ale i ony churchillovské „krev, pot a slzy“?

Mně dává politika smysl jenom v tom případě, kdy budu říkat, co si myslím. Budu říkat často nepopulární názory, ale takové, které budu považovat za prospěšné pro tuto zemi. Já nechci, aby mi dávali hlas lidé, kteří mají jiné názory než já, jenom kvůli tomu, že jim budu slibovat nemožné. Jsme stále bohužel ještě postkomunistickou zemí, kde sice dochází k vyhnívání socialistické minulosti, ale zdaleka ještě nejsme tradiční demokracií západního střihu. Tím ale netvrdím, že moje představy o takové politice jsou v praxi reálné. Pak bych v ní ale nemohl dlouhodoběji existovat. To ale nezjistím jinak, než že do ní vstoupím.

To je zajímavé, protože proti vám bude v senátních volbách na Pelhřimovsku stát šéf Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch, který dělá přesně tu politiku, kterou kritizujete. Nebojíte se této konfrontace?

Nebojím. Kdybych se jí bál, tak bych tu kandidaturu nepřijal. Navíc z osobního pohledu neberu výsledky voleb, ať již dopadnou jakkoli, nikterak fatálně. Já budu říkat své názory, a pokud lidé dají svůj hlas panu Štěchovi, tak holt si zvolí ty dárky, namísto osobní zodpovědnosti. Je to jenom na voličích. Já je nemohu a ani nechci předělávat. Mohu jim jenom ukázat, co je za mnou, a vysvětlit jim své představy. Těmi je život v barevné, voňavé zemi, a ne v šedivém beztvarém nic; v zemi, kde se úspěch považuje za klad a ne za zdroj závisti. Přesto chci celou kampaň vést pozitivně. Pokud ale na mne bude někdo útočit, tak se budu bránit.

Lze ale vůbec vydržet v klidu po tom, co odbory předvádějí?

Osobně vnímám celou kampaň odborů jako politickou. Stávky vždy mají být zaměřeny na dodržování či prosazování konkrétních požadavků ve firmě a ne kvůli nesouhlasu s hospodářskou politikou státu. Minulé sociálně demokratické vlády každého z nás zadlužily více než sto tisíci korunami. Když pak slyším odboráře vykládat o tom, že naše zadlužení je „pouze“ třetinové ve srovnání s některými západoevropskými zeměmi, tak je toto srovnání naprosto chybné. Cílem by měl být růst hospodářství, ne jeho zadlužování. Celá jejich politika mi připadá jakoby vedena jediným motivem – urvěme, co se urvat dá, projezme, co se projíst dá, bez ohledu na budoucnost a na skutečné potřeby této země.

Pokud už stát investuje – kam by měl peníze dávat, aby se neprojedly?

Peníze by vždycky měly jít tam, kam mají. To znamená do infrastruktury, do školství, tedy všude tam, kde přinesou nějakou přidanou hodnotu, někam, kde generují hospodářský růst.

Jaký je váš názor na daňovou reformu?

Zmínil bych jeden osobní příklad. Zastupitelstvo Humpolce nedávno jednalo o tom, zda zvýšit daň z nemovitostí. Tuto daň vláda nezrušila, ale přenesla ze státu na obce. Ty ji mohou ve své působnosti zvýšit až na pětinásobek základu. A já se ptám – proč musí člověk, který si postavil dům a tím vytvořil významnou a trvalou hodnotu, zaplatil DPH za materiál, platit nějakou daň vlastně i za někoho, kdo má nájemné bydlení? Je to od základu naprosto nemravná daň. Nemluvě o tom, že se na této dani vybere méně, než stojí její správa. Nakonec ale velká většina zastupitelstva schválí několikanásobek této základní sazby.

Nejsou občas proti sobě i sami podnikatelé? Mám tím na mysli třeba boj o různé dotace či výjimky, které nakonec stejně musí zaplatit v rámci vyšších daňových odvodů.

Řeknu svůj případ. Když jsem začal podnikat v oboru a zjistil jsem, jaká pravidla v něm tady platí, tedy kdy neexistovala rovná startovní čára, snažil jsem se v roce 1995 vybojovat pro malé pivovary nižší daňovou sazbu, což nakonec sněmovna schválila. Neskrývám, že to nebyla liberální myšlenka, ale dodnes jsem na ni hrdý. Je třeba si uvědomit, že zde existovala značná tržní nerovnováha, daná exportní podporou tří či čtyř největších producentů, úředně nadekretovanou rajonizací, ale i naprosto nesrovnatelnými podmínkami, pokud se týká forem privatizace a stavu, v němž se jednotlivé pivovary nacházely. To byla zcela extrémní situace, kde měl stát povinnost zasáhnout.

A dnešní situace? Má ještě stát nějakou firmu či obor dotovat, nebo nastavit rovné, ale nízké daně pro každého?

Dnes je situace opravdu jiná a i můj názor se od té doby vyvíjel. Myslím si, že úkolem státu dnes je ponechat každému podnikateli co nejvíce prostředků, a je na trhu, a ne na úředníkovi, aby určil, kdo v této rovné soutěži zvítězí. Důležitý je důvod motivační. Jakmile začnu něco dotovat, tak přestane existovat důvod cokoli inovovat, zlepšovat, šetřit náklady. Proč bych se měl snažit, když mohu dostat dotaci?

Mnoho regulací, ale i daní už neurčuje naše vláda, ale Evropská unie.

Evropské prostředí je velmi socialistické a nejde jenom o daně, ale i o ony regulace, kvóty, předpisy a další nesmyslné překážky v podnikání. Problematické jsou i unijní dotace. Místo toho, aby sloužily k vyrovnání rozdílů mezi starými a novými členskými státy, slouží často k pochybným účelům. I v rámci Evropské unie proto platí to, co platí pro Českou republiku – lépe menší daně než větší dotace.

Máte nějakou vlastní myšlenku či nápad, které byste chtěl v rámci zlepšení podnikatelského prostředí prosadit?

Žádný takový konkrétní nápad nemám. Jako významný moment vnímám oblast vzdělání, která je zde stále značně zanedbávána. Přitom máme-li uspět v sílící konkurenci jak uvnitř Evropské unie, tak v rámci probíhající globalizace, neobejde se to bez lidí vzdělaných, kvalifikovaných. A pokud se týká konkrétně podnikatelského prostředí? O snaze prosadit co nejmenší daně jsem již hovořil, vedle toho bych chtěl napomoci i zjednodušování podnikatelské legislativy, k odbourávání překážek v podnikání. Bohužel je to někdy boj s větrnými mlýny, protože každý úředník má spíše tendenci nové regulace vymýšlet, než aby je rušil. Přesto se ale o to chci, pokud budu zvolen, pokusit.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče