Raději dříve, nebo později?

28. listopadu 2005, 00:00 - MARTINA MARTINOVIČOVÁ
28. listopadu 2005, 00:00

ZAVEDENÍ EURA Česká republika přijme euro 1. ledna 2010, tvrdí sociálnědemokratická vláda. Centrální banka však kontruje: „Nebude to dříve než v roce 2012.“ Analytici jsou ve svých odhadech ještě pesimističtější. Česko zatím splnilo jen jeden úkol z požadovaných třiceti osmi. Začíná být důvod ke spěchu?

ZAVEDENÍ EURA Česká republika přijme euro 1. ledna 2010, tvrdí sociálnědemokratická vláda. Centrální banka však kontruje: „Nebude to dříve než v roce 2012.“ Analytici jsou ve svých odhadech ještě pesimističtější. Česko zatím splnilo jen jeden úkol z požadovaných třiceti osmi. Začíná být důvod ke spěchu?

Současná sociálnědemokratická vláda uchopila otěže předvolebního boje a pobídla své koně vstříc rychlému přijetí společné měny. Podle kabinetem ohlášené strategie přijme Česká republika euro v roce 2010.

Tuzemská ekonomika však zatím splňuje tři z pěti Maastrichtských kritérií pro vstup do eurozóny. Jedná se o stabilitu cen, měnového kurzu a úrokové míry. Nejvíce problematické naopak zůstává udržení deficitu veřejných financí pod třemi procenty hrubého domácího produktu. Podle ministra financí Bohuslava Sobotky by se tento stav měl změnit v roce 2008, kdy schodek státního rozpočtu klesne na 2,8 procenta.

Podrobný plán dalších příprav na přijetí společné měny chce vláda přijmout do konce letošního roku. Koordinátor celého procesu byl již vybrán. Je jím náměstek ministra financí Tomáš Prouza, který povede Národní koordinační skupinu pro zavedení eura. Ani centrální banka, ani analytici však optimismus české vlády nijak nesdílejí.

Argumentů pro a proti přijetí eura je řada. Shodek státního rozpočtu přesahuje tři procenta hrubého domácího produktu. Ani po volbách nelze čekat výrazné zlepšení, pokud vítězem bude nynější opozice, která slibuje řadu reforem s přímým dopadem na stav státních financí. K rychlému přijetí eura se navíc ODS staví silně skepticky.

A to českou ekonomiku teprve čekají výdaje spojené s reformou penzijního systému. Nároky na rozpočet porostou spolu s tím, jak bude přibývat důchodců a ubývat těch aktivně činných. Bez reformy porostou výrazně víc. Optimismus ministra financí bude udržitelný jen stěží. A za nedodržení kritérií jsou v eurozóně vysoké pokuty.

Příliš rychlé přijetí společné měny do nepřipravené ekonomiky by mohlo oslabit a znejistit její růst. Přišla by totiž o „hráz“ zabraňující přímému vlivu vnějších šoků. Tu zatím tvoří kurz koruny k euru, přes který se negativní vlivy ekonomického prostředí, typu například ropného šoku, zpomalí a rozmělní.

ZTRÁTA KORMIDLA

Přijetím eura jako měny přijdeme o účinný nástroj, kterým lze ovlivňovat vývoj hospodářství, a to je měnová politika centrální banky. Ta funguje tak, že pokud ekonomika roste pomalu, podpoří ji Česká národní banka snížením úrokových sazeb, které zlevní úvěry, a pobídne tak podniky k vyšší aktivitě.

Pokud ekonomika roste hodně dynamicky a hrozí její přehřátí, přistoupí centrální banka k opačnému kroku. Přijetím eura budeme spolu s ostatními zeměmi eurozóny zcela závislí na rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB), která bude při svých rozhodnutích brát v úvahu stav všech členských zemí.

Ve fungující reformované ekonomice lze standardně namísto zásahů centrální banky použít fiskální politiku, tedy dávat ekonomice impulzy k růstu nebo ji mírnit vyššími či nižšími objemy výdajů ze státního rozpočtu. Ten náš je ovšem v tomto směru téměř zcela rigidní, neboť přes 90 procent jeho výdajů je mandatorních, tedy daných zákonem a nelze je měnit. Aby politika ECB mohla fungovat, musí mít země eurozóny dostatečně sladěné ekonomiky, což o celé pětadvacítce rozhodně říci nelze.

Pro rychlé přijetí evropské měny tak především hovoří strategická poloha Česka ve středu Evropy a obchodní provázanost se zeměmi Unie. V neposlední řadě i skutečnost, že domácím dovozcům a vývozcům odpadnou transakční náklady související s pohyby kurzu koruny k euru.

ROZHÁDANÁ UNIE

Nejsilnějším argumentem pro uvážlivost při spěchání do eurozóny je vedle připravenosti tuzemské ekonomiky stav samotné Unie. Rozháranost a názorový nesoulad se naplno projevily jarním kolapsem při schvalování euroústavy, který pokračoval ztroskotáním rozhovorů o finanční perspektivě Evropské unie. Ta dosud neschválila ani rozpočtový rámec na období let 2007 až 2013. Přitom časový horizont pro jeho schválení podle názoru většiny členů vyprší koncem letošního roku.

Jednání za lucemburského předsednictví ztroskotala hlavně proto, že se Britové nechtěli vzdát slevy, kterou mají od 80. let. Zemi tehdy sužovaly potíže a premiérka Margaret Thatcherová vyjednala, že Británie dostává zpět část toho, co do Unie dává.

V tuto chvíli tak nelze vyloučit, že rozpočet během současného britského předsednictví schválen vůbec nebude. Navíc pozice samotného britského premiéra Tonyho Blaira oslabuje, když nedávno zažil první porážku v parlamentu. K tomu se přidal nepříliš dobrý volební výsledek v Německu, které skončilo velkou koalicí křesťanských demokratů s volebními sociálnědemokratickými soupeři.

Opomenout nelze ani slabé tempo růstu a problémy se schodkovým rozpočtem velkých zemí Unie. Je patrné, že jejich síla a vliv slábne. Je tak možné, že řešení unijního rozpočtu se přesune až na období předsednictví Rakouska v prvním pololetí roku 2006.

PŘIJDEME O PENÍZE?

„Rozpočtový rámec pro roky 2007 až 2013 je třeba schválit ještě do konce roku,“ prohlásil v půlce listopadu po jednání s evropskou komisařkou pro regionální rozvoj Danutou Hübnerovou premiér Jiří Paroubek. Jinak hrozí odklad čerpání prostředků a zkrácení období pro uskutečnění projektů. Podle Hübnerové by oddálení přijetí finančního rámce mělo pro regionální politiku nových členských zemí dramatické následky.

Stávající česká vláda tedy začala s veřejnou diskuzí o přijetí evropské měny v době, kdy je na vážkách samotná budoucnost Unie a šance na čerpání peněz z jejího rozpočtu. Přitom ztráta či snížení objemu unijních peněz by pro Česko bylo výrazně více bolestivé než vyšší náklady firem na kurzové riziko, jež s sebou nese pozdější přijetí eura.

Česká republika si ambiciózně plánuje, že na projekty z evropských peněz po příštích sedm let každoročně získá zhruba sto miliard korun. Pokud k tomu přidáme finanční zdroje z českých veřejných rozpočtů (což ani jinak nejde, neboť unijní filosofie vyžaduje, aby její podporu doplňovaly tuzemské peníze) můžeme dojít po sedmi letech ke kulaté sumě jednoho bilionu korun, které by bylo možné v Česku proinvestovat.

Navíc je velmi pravděpodobné, že přicházející sedmiletka bude pro nás poslední, kdy budeme z unijního rozpočtu více čerpat než do něj přispívat. Tuzemská ekonomika totiž ty vyspělé díky svému tempu růstu celkem slušně dohání.

PLÁN D

Výrazně proevropská česká vláda vedle deklarace o rychlém přijetí eura podpořila nedávno i snahu Unie o znovuotevření diskuze o euroústavě. A tak jsme se stali první zemí, kde byl představen takzvaný plán D. Stalo se tak při návštěvě předsedy Evropské komise José Barrosa v Praze. Novou informační strategii Unie reprezentuje heslo „dialog, demokracie a debata“, a je reakcí na odmítnutí evropské ústavy ve Francii a Nizozemsku. Češi zatím o euroústavě nehlasovali a zatím není jasné, kdy a zda tak vůbec učiní. Její ratifikaci si dala za svou hlavní prioritu koaliční vláda. Naopak opoziční ODS, možný vítěz příštích voleb, spolu s prezidentem Václavem Klausem patří k nejhlasitějším kritikům tohoto dokumentu.

PŘÍPRAVA NA NULE <
br/>

Česká republika zatím splnila jen jeden úkol z celkových 38, které jsou nutné k přijetí společně měny. Ze zprávy o stavu přípravy nových členských zemí na zavedení eura vyplývá, že méně pokročilo již jenom Polsko. Na opačném konci žebříčku se naopak nachází Slovensko, které již splnilo 22 kroků, což je jeden z nejlepších výsledků. Komise vyzvala nové členské země, aby urychlily přípravu na přijetí jednotné měny.

Česko zatím stanovilo jen termín přijetí, Polsko neudělalo dokonce nic. Slovensko má naopak nejen národní plán, ale i rozhodnutí o dvoutýdenním souběžném oběhu staré a nové měny, koncepci zavážení nových bankovek a mincí do bank a obchodů i přechodu rozpočtových a účetních systémů na euro.

ČNB I ANALYTICI PROTI Nicméně závěry ze zprávy Evropské komise se téměř shodují s názorem člena bankovní rady České národní banky Pavla Řežábka, který před nedávnem stát rovněž kritizoval za nepřipravenost k přijetí eura. Tehdy jeho prohlášení vyvolalo slovní přestřelku mezi centrální bankou a ministerstvem financí. Ministr Bohuslav Sobotka dokonce označil Řežábkovo vystoupení za pohoršující a guvernéra Zdeňka Tůmu vyzval, aby si udělal v centrální bance pořádek. Nicméně ponecháme-li stranou kritiku vlády, upozorňuje ČNB především na možné vysoké náklady, jež by rychlé zavedení euroměny přineslo. „Ekonomika musí být vybalancovaná, a to včetně veřejných rozpočtů. Musí důvěryhodně dva roky procházet zkušebním obdobím a nevystavovat trh pokušení vyzkoušet schopnost centrální banky hájit stabilitu měny,“ upozorňuje viceguvernér ČNB Miroslav Singer. Centrální banka tak poslední rozhodnutí vlády v podstatě nekomentuje. Takže výrok o tom, že Česko přijme euro v roce 2010 z úst guvernéra vláda nevymámila. Za ČNB stojí i analytici. Podle prognózy hlavního ekonoma České spořitelny Viktora Kotlána Česko přijme společnou měnu nejdříve v roce 2012 až 2013. Podle něj je ze zemí Visegrádské čtyřky (V4) nejblíže zavedení eura Slovensko, které tak hodlá učinit v lednu 2009, což se nyní zdá být realistické. Zbytek V4 bude následovat až v druhé dekádě. Českým problémem je podle Kotlána především stav veřejných financí, které jsou dlouhodobě schodkové a jejich stav se příliš nelepší navzdory tomu, že hospodaření státu se letos vyvíjí více než příznivě. „Po volbách je pravděpodobná nějaká účast opoziční ODS na vládě. Opatrný postoj opozice vůči společné měně, povolební rozkoukávání a růst deficitu veřejných financí díky plánovaným reformám povedou k tomu, že ani v roce 2007 nevstoupí Česko do ERM II a tudíž nepřijme euro ani v roce 2010,“ soudí Kotlán. ZAKLÍNADLO ERM II Přijetí společné měny je pro středoevropské země povinné, neboť nemají doložku jako Velká Británie a Dánsko. „Časování je ale otázka domácí politické vůle,“ upozorňuje Kotlán s tím, že v žádné ze zemí V4 neprobíhá a zřejmě ani neproběhne skutečná diskuze o výhodách a nevýhodách přijetí eura. Otázka vstupu se tak ztotožňuje pouze s plněním jednostranně stanovených Maastrichtských kritérií. Na prospěšnost kroku pro danou zemi se nikdo neptá. Před přijetím nové měny jsou členské země povinné ponechat kurz své měny alespoň dva roky v režimu ERM II. To je mechanismus, který zafixuje kurz do daného pásma, z něhož se nesmí vychýlit. Dané měně se stanoví střed - centrální parita -a povolné pásmo fluktuace. Standardní pásmo je +/-15 procent, může být stanoveno i užší, například pro českou korunu chce ČNB rozpětí +/- 5,25 procenta. „Bude-li centrální parita ERM II použita jako poměr pro převod domácích měn na euro, slabší kurz je výhodný pro domácí podniky kvůli cenové konkurenceschopnosti. Pochopitelně žádný oběd není zdarma a výhody ze slabšího kurzu pro podnikovou sféru by byly kompenzovány nevýhodami pro domácnosti, které drží aktiva převážně v domácích měnách,“ upozorňuje Kotlán. Podle jeho analýzy by mohl převodový kurz činit 24,50 koruny za euro. Právě rychlý vstup do pásma ERM II může být podle centrální banky pro českou ekonomiku zbytečně příliš nákladný. V případě, že by kurzoví spekulanti došli k přesvědčení, že česká ekonomika svůj kurz neustojí, pravděpodobně na tuzemskou měnu zaútočí. Centrální banka by ji pak musela hájit v pásmu devizovými nákupy. Pokud by se jí to nepodařilo, ztráty z těchto obchodů půjdou na vrub státního rozpočtu. VELKÉ PLÁNY**

Vláda zareagovala na kritiku Evropské komise o zanedbanosti příprav na jednotnou měnu vskutku urychleně. „Česko by mělo znát podrobný plán na přijetí eura do konce roku 2006,“ slíbil předminulý týden náměstek ministra financí Tomáš Prouza.

V první etapě podle jeho slov vznikne národní koordinační skupina, vláda přijme podrobný scénář a rozhodne se o termínu vstupu do kurzového režimu ERM II. Začne rovněž první vlna osvětové kampaně.

Ve druhé etapě, která skončí v polovině roku 2009, se Česko bude snažit o splnění kritérií ERM II a začnou legislativní změny zabezpečující vstup do eurozóny. V následující fázi do 31. prosince 2009 musí stát ve spolupráci s Českou národní bankou zabezpečit potřebné množství eurových bankovek a mincí. Rovněž bankomaty a platební terminály musejí být přeprogramovány na společnou měnu.

Podle expertních odhadů bude pro výměnu hotovostí nutno zajistit 230 až 250 milionů kusů bankovek a zhruba jednu miliardu kusů mincí. Současně bude třeba stáhnout z oběhu 300 milionů bankovek a 800 milionů mincí.

V poslední etapě, která začne 1. ledna 2010, budou postupně z oběhu staženy koruny. Jeden až dva roky pak bude pokračovat dvojí oceňování zboží. Na základě konzultace s ČNB stanoví definitivní termín přijetí společné měny vláda. Vstup Česka do eurozóny musí rovněž schválit Rada ministrů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče