Radar versus rafinerie

19. října 2007, 19:23 - Jan Žižka
19. října 2007, 19:23

Politika by neměla zabrzdit nadějný rozvoj obchodu a investic

Rozdílné názory Moskvy a Prahy na budování amerického radaru v Česku jsou dobře známé. Mnozí čeští podnikatelé si však v posledních měsících kladli jinou otázku: Do jaké míry může spor o radar ovlivnit rozvoj hospodářských vztahů? Poškodí šance českých obchodníků a investorů v Rusku? Ještě před dubnovou návštěvou prezidenta Václava Klause v Kremlu týdeník EURO zaznamenal obavy, že politické napětí mezi oběma zeměmi do značné míry uzavře ruský trh. Během setkání Klause s ruským prezidentem Vladimirem Putinem se sjednala řada ekonomických dohod, ale právě radar se stal zásadním tématem rozhovorů.
Nyní se zdá, že z hlediska českých obchodních zájmů v Rusku nemusí být vůbec zle. V příštích dnech se mají v Praze sejít čeští a ruští ministři na zasedání mezivládní komise. A pravděpodobně se shodnou, že dubnové plány na rozvoj další spolupráce v ekonomické oblasti se daří plnit. To platí kupříkladu o projektu brněnské firmy Alta, která se podílí na celkové rekonstrukci výrobních kapacit firmy Uralvagonzavod ve Sverdlovské oblasti. Obchodní výměna stále roste včetně českého exportu, což je z našeho hlediska důležité pro dosažení příznivější obchodní bilance. Dosáhla-li v roce 2006 celková výše českého vývozu 1,9 miliardy dolarů, jen za prvních sedm měsíců letošního roku to bylo 1,4 miliardy dolarů. Také předseda představenstva české Komory pro hospodářské styky se SNS (Společenstvím nezávislých států) Václav Petříček se domnívá, že radar nepředstavuje žádnou výraznou překážku pro ekonomické vztahy.

Historická investice?

Mezivládní komise se bude podle všeho zabývat i projektem, který by se mohl stát vůbec největší investicí českých firem v zahraničí. Jde o výstavbu závodu na zpracování ropy ve Sverdlovské oblasti. Kromě Moravských naftových dolů ze skupiny podnikatele Karla Komárka by se na této akci měly podílet brněnské firmy Alta a Cheteng. Česká strana by se zřejmě mohla zapojit i do těžby ropy. Celková hodnota projektu by mohla být na úrovni téměř 2,5 miliardy dolarů. Je evidentní, že u tak rozsáhlé akce by byla nutná účast České exportní banky a pojišťovací společnosti EGAP. Lze předpokládat, že Češi budou žádat ujištění o podpoře ze strany ruských orgánů - ať už těch centrálních v Moskvě nebo regionálních ve Sverdlovské oblasti. Naopak se zdá, že menší šance na úspěch má nyní dřívější plán společnosti Čepro postavit rafinerii v Orlovské oblasti.
O Sverdlovské oblasti se uvažuje i v souvislosti s dalším důležitým projektem, který by mohl být důležitý z hlediska snahy dostat česko-ruskou ekonomickou spolupráci na vyšší úroveň - od obchodních vztahů k součinnosti v oblasti vědy a výzkumu. Uvažuje se o výstavbě technologického centra v Ostravě, přičemž Češi se chtějí ujistit, zda jsou Rusové ochotní podílet se na financování projektu. Ruským partnerem by mohla být právě Sverdlovská oblast. Ostravské technologické centrum by se mělo zaměřit na odvětví slévárenství a výrobu oceli.

Do ruských regionů.

Právě pragmatické zaměření na ruské regiony je jedním z pilířů, na kterém chce stavět své aktivity Komora pro hospodářské styky se SNS. Bývalý náměstek ministra průmyslu Václav Petříček, který se nyní věnuje především práci v této komoře, zůstává členem mezivládní komise. Petříček zdůrazňuje, že díky kontaktům s příslušnými komorami přímo v ruských regionech bude možné poskytnout více informací českým podnikatelům.
Komora pro hospodářské styky se SNS také podporuje nové pojetí českých výstav a veletrhů v Rusku. Cílem je, aby se kromě českého zboží stále více prezentoval potenciál země v oblasti vědy, výzkumu a také kultury. Národní výstavy by do budoucna měly oslovovat nejen určitou oblast Ruska (na příští rok se kupříkladu chystá výstava ve Volgogradu), ale celý příslušný federální okruh, jichž je v Ruské federaci sedm. Ideální by tedy bylo, kdyby bylo možné na příslušné výstavě jednat i s představiteli sousedních oblastí.
Petříček považuje za nadějný právě projekt technologického centra v Ostravě. Zdůrazňuje, že by to mohla být dobrá příležitost pro spolupráci mezi univerzitami v Ostravě a Sverdlovské oblasti. V této souvislosti připomíná, že již dnes mnoho českých a ruských univerzit i výzkumných ústavů společně realizuje na čtyřicet projektů v oblasti základního i aplikovaného výzkumu a inovací.

Nesplácený dluh.

Mezivládní komise se bude bezpochyby zabývat i případy, u nichž není žádný velký důvod k radosti. Češi své ruské partnery dlouhodobě upozorňují, že se dosud nepodařilo vyřešit zadluženost ruské společnosti Kamčatgazprom vůči české bance ČSOB, která financovala výstavbu plynovodu na Kamčatce. Jeho část postavila pardubická firma Plynostav. Stavba však musela být zastavena, protože se ukázalo, že Kamčatgazprom nemá čím platit. Češi v této souvislosti zřejmě připomenou verdikt pražského arbitrážního soudu, který potvrdil, že kamčatská společnost má svůj dluh zaplatit. Vyřešení celé záležitosti je především důležité pro pojišťovací společnost EGAP, která kontrakt pojistila.
Spokojená naopak může být firma Sklostroj Turnov, která staví či modernizuje sklárny na výrobu obalového skla (lahví) v řadě míst Ruska. Sklostroj chystá další projekty v Rostovské i Vologodské oblasti a také v Ingušsku.

Právníci míří za byznysem.

Týdeník EURO již dříve informoval, že svou kancelář v Moskvě loni otevřela první česká advokátní kancelář Brzobohatý Brož & Honsa (BBH). Cílem bylo poskytnout právní servis v Rusku zejména českým podnikatelům a firmám. BBH otevřela svou pobočku také v Bratislavě, a vsadila tak mimo jiné nejen na česko-ruský, ale i na slovensko-ruský byznys.
Zdá se, že se podobným směrem vydala také Česká advokátní komora (ČAK), která před několika dny uspořádala v Praze seminář, jehož se zúčastnili zástupci moskevských i slovenských advokátů. ČAK se dohodla na spolupráci s Moskevskou advokátní komorou, jež se má týkat nejen výměny informací, ale také organizování vědeckých konferencí, výzkumných aktivit a školení mladých advokátů. Moskevskou komoru zastupoval proslulý advokát Genry Reznik, který je známý mimo jiné jako obhájce oligarchy Vladimira Gusinského (více v rozhovoru s Reznikem).
Místopředseda České advokátní komory Martin Vychopeň říká, že spolupráce s moskevskými advokáty má dva základní důvody: Za prvé se Rusko stalo členem evropských struktur, především Rady Evropy, a za druhé je třeba reagovat na užší česko-ruskou ekonomickou spolupráci. „Ekonomická spolupráce vyžaduje právní servis. A právní servis, který je poskytován advokáty, zase předpokládá, že bude existovat spolupráce stavovských organizací,“ zdůrazňuje Vychopeň, jehož advokátní kancelář má sídlo v Benešově.

Je dobré znát protistranu.

Vychopeň dále upozorňuje na zcela praktický význam kontaktů s ruskými advokáty. Když se sjednává nová smlouva nebo se řeší spor, je dobré vědět, kdo je zástupcem protistrany. Zvlášť důležité je mít jistotu, že se advokáti na obou stranách řídí stejnými pravidly odpovědnosti, mlčenlivosti a podobně. „Usilujeme o to, aby bylo možné se spolehnout na určitá kulturní pravidla při vyjednávání právních sporů, která jsou obecně platná v evropském prostoru. Tedy, aby bylo zaručeno náležité vymáhání práva i v ruských poměrech,“ dodává Vychopeň.

Genry Reznik Neobětujeme jediného advokáta Advokát Genry Reznik v minulosti obhajoval mimo jiné podnikatele Vladimira Gusinského a Borise Berezovského, bývalého prezidenta Borise Jelcina či novináře Andreje Babického. Jako šéf Moskevské advokátní komory nedávno v Praze dojednal spolupráci s českými advokáty.

EURO: Ve světě se objevuje řada pochybností o nezávislosti ruské justice i advokátů. Co si o tom myslíte? REZNIK: Nezávislost je základní rys advokacie. Kdyby advokacie nebyla nezávislá na státu, musela by se nazývat nějak jinak. Úkolem advokátů je přece chránit soukromé osoby v právním sporu se státem. Tento princip, pokud vím, v zásadě nikdo nezpochybňuje. Porušování nezávislosti advokacie se však v praxi objevuje. Jakýkoli stát má sklony k autoritářství. Nezávislí advokáti tedy vyvolávají nespokojenost. Snahy nějak omezit advokacii je možné zaznamenat v mnoha zemích. Čas od času se projevují i u nás.

EURO: Takže situace v Rusku je v zásadě podobná jiným zemím? REZNIK: Není žádným tajemstvím, že v Rusku máme vysokou úroveň korupce. Je-li v Rusku zkorumpovaná a politicky angažovaná justice, je pochopitelné, že to působí více problémů také advokacii. Část advokátů se s tímto systémem smiřuje. Čestní, nezávislí a profesionální advokáti však mohou vyvolávat nespokojenost. V souvislosti s tím se vůči nim podnikají kroky, které nejsou zrovna přátelské. Jako prezident Moskevské advokátní komory to občas musím řešit.

EURO: Asi před dvěma lety jste se zabývali případem, kdy se objevily pokusy stíhat advokáty. Co o tom soudíte? REZNIK: Ano, zaznamenali jsme pokusy pohnat advokáty k disciplinární odpovědnosti a vyloučit je z advokacie. To se týkalo advokátů, kteří vystupovali v kauze Jukosu, tedy advokáti Michaila Chodorkovského a tak dále. Tlak na advokáty je ovšem spojen nejen s případem Jukos, ale i s dalšími kauzami. Případ Jukos je prostě známější než jiné, o jiných kauzách se informovalo méně. Mohu vám však říct, že společenství advokátů je v Rusku konsolidované. Nikoho z nás jen tak nedáme. Teď mám samozřejmě na mysli ty, kteří se nijak nezpronevěřili svému postavení advokáta a nijak nepoškodili autoritu advokacie. Trochu zažertuji, budu-li parafrázovat bibli: Spíše donutíte velblouda, aby prošel uchem jehly, než advokáta, aby se zamiloval do státu. To platí všude. Odpovědní představitelé státu by však měli chápat, že bez nezávislé a silné advokacie se stát nemůže stát civilizovaným.

EURO: Mluvil jste o případu Jukos. Co si o myslíte o kanadském advokátovi Robertu Amsterdamovi, který musel opustit Rusko? REZNIK: Pro mne je těžké komentovat veškeré souvislosti této záležitosti. Nevím, s čím vším byly spojeny výhrady vůči němu. V Rusku však platí, že zahraniční advokáti nemohou vystupovat v případech trestního práva, když nesložili příslušnou zkoušku.

EURO: Takže to berete spíše jako technickou záležitost? REZNIK: To ne. Nevím, s čím bylo spojeno vyhoštění Amsterdama ze země. Nemohu to komentovat. To, že ho nepřipustili jako advokáta Chodorkovského, je však zcela v souladu se zákonem. Vezměte si příklad: přijedu-li do jakékoli země Evropské unie, nepustí mě k obhajobě. Na rozdíl od advokátů, kteří jsou ze zemí Evropské unie a prošli stanovenou procedurou. V Rusku také platí pochopitelná omezení pro zahraniční advokáty.

EURO: Do jaké míry se v Rusku uplatňuje princip dělby moci včetně nezávislosti soudů? REZNIK: Problémy s dělbou moci existují. Výkonná moc v Rusku dominuje nad mocí zákonodárnou i soudní. Má to své přirozené historické příčiny a je to zakotvené v ústavě. Souvisí to s tím, že ústava byla schválená v roce 1993. Byla tedy ovlivněna tehdejší konfrontací mezi prezidentem Borisem Jelcinem, s nímž se spojovaly naděje na veškeré reformy, a komunistickým parlamentem. Ústava byla přijata dva měsíce po rozstřílení Sjezdu národních poslanců. Ústava přitom nebyla šitá na míru jednomu konkrétnímu člověku - tedy Jelcinovi, ale prezidentu-reformátorovi, který měl provést reformy v posttotalitním Rusku. Překonat dědictví totalitarismu v Rusku přitom bylo mnohem složitější než v jiných zemích - bývalých satelitech, tedy včetně Československa. Vzhledem k tomu všemu je v ruské ústavě napsáno, že pravomoci prezidenta jsou silnější než parlamentu. Prezident v devadesátých letech využil tyto pravomoci, aby provedl ekonomickou a právní reformu. Zdá se mi však, že dnes už je tento stav přežitkem. Domnívám se, že po prezidentských volbách v příštím roce budou přijaty ústavní změny. Pokud jde o soudní moc, je možné říct, že existence soudů ještě neznamená zajištění nezávislé soudní moci. V Rusku se soudy zatím ještě takovou nezávislou mocí nestaly. Princip dělby moci je však potřebný. Měl by minimalizovat pravděpodobnost vytvoření tyranského režimu s využitím demokratických procedur. Hitler přece přišel k moci ve volbách. Proto je nutné dosáhnout toho, aby žádná moc nedominovala nad těmi ostatními.

EURO: Je kauza Jukos projevem nedostatků, o nichž jste mluvil? REZNIK: Osobně bych Jukos jako příklad neuváděl. Jak jsem již říkal, nemohu tento případ komentovat. Mohu však říct, že se u nás nadmíru využívá možnost předběžného zadržení. Bylo jasné, že Michail Chodorkovskij nechtěl nikam utéct. Předběžné zadržení se má uplatňovat pouze tehdy, když je to nezbytné. U nás se využívá příliš široce a narušuje se tím také princip presumpce neviny. K podstatě případu Chodorkovského se nicméně nevyjadřuji, mohu však leccos říct ke kauze Vladimira Gusinského. Byl jsem jeho advokátem. Po dlouhé cestě, kterou jsme prošli, v tomto případě Evropský soud pro lidská práva uznal, že samo obvinění Gusinského mělo jediný cíl - odebrat mu jeho byznys.

EURO: Rozhodnutí evropského soudu ale bylo až na konci. REZNIK: Na začátku bylo rozhodnutí španělského soudu, který odmítl vydat Gusinského. Nezdůvodnil to ani tak politickými motivy stíhání jako tím, že Gusinskij se vůbec nedopustil trestného činu. Poté rozhodl evropský soud. Nejzajímavější na tom je, že toto rozhodnutí bylo přijato jednomyslně, a dokonce ani představitel Ruska neprezentoval odlišné stanovisko.

EURO: Soud tedy rozhodl, ale má to nějaký praktický význam pro Gusinského? Do Ruska se stejně vrátit nemůže. REZNIK: Praktický význam je v tom, že ho nyní nemohou nikde na světě zadržet a vydat do Ruska. V Rusku však není jeho případ uzavřen. Takže pro státní moc to znamená spíše takovou určitou nepříjemnost.

EURO: Rozhodnutí evropského soudu tedy nemá žádný vliv na to, jak Gusinského přijímají v Rusku? REZNIK: Vliv to má v tom smyslu, jak jsem již řekl. Evropský soud však nemůže nařídit, koho je třeba na území konkrétního státu hnát k odpovědnosti, a koho nikoli. Může pouze přijmout verdikt o porušení konvence o lidských právech, což se také stalo.

EURO: Jaké máte jako moskevská komora vztahy s celoruskou advokátní komorou? REZNIK: Ty nejpřátelštější.

EURO: Takže i v těch kauzách, o kterých jste mluvil, máte společnou pozici? REZNIK: Určitě. Mohu říct, že žádné třenice mezi moskevskou a federální komorou nemáme. Byly pokusy postavit nás proti sobě, ale nic takového se nikomu nepodařilo. Když totiž představitelé advokátních komor nebudou hájit práva advokátů, pak je advokáti smetou.

EURO: Vy však máte přece jen pověst kritičtějšího advokáta. REZNIK: Takového bouřlivějšího. Jako bychom vlastně hráli hru na hodného a zlého, jako to dělají vyšetřovatelé. Já jsem zlý a někdo jiný je hodný. Řešíme však společnou úlohu. Stávám se tím trochu zlým, protože útoků na moskevskou advokacii je prostě více. Právě proto, že se v Moskvě koncentrují politicky motivované a korumpované případy. V Moskvě je také sedm a půl tisíce advokátů, což je mnohem více než jinde. Takže jsem pořád v aréně. Promiňte mi ta slova - nikdy bych advokáty nepodvedl. Dokud budu prezidentem komory, ani jeden advokát, jehož vina nebyla prokázána, nebude obětován.

EURO: Vystupujete často v médiích? Pouštějí vás tam? REZNIK: Jsem obecně vzato veřejná figura. Obhajoval jsem řadu novinářů včetně třeba Andreje Babického z Rádia Svoboda. Takže mě mají novináři celkem rádi. Také jsem obhajoval časopisy Ogoňok, Novoje Vremja a Moskovskij Komsomolec.

EURO: Jak je to s televizemi, které jsou přece jen blíže státní moci? REZNIK: Myslím, že v mém případě existovalo asi dvouleté moratorium v době, kdy jsem obhajoval Gusinského a pak také Borise Berezovského. Dva roky mne vůbec do prvního a druhého televizního kanálu nezvali. Pak zřejmě pochopili, že to je hloupé, neboť všichni vědí, kdo je Reznik. Asi přišli na to, že objevím-li se v televizi, aspoň se Rusku zvýší rating. Myslím, že i lidmi, kteří jsou ideologicky mými protivníky, jsem vnímán jako čestný profesionál. To, že by chtěli, abych byl poslušnější, je možné.

EURO: Lidé dnes v Rusku poměrně silně podporují prezidenta Vladimira Putina, tedy vlastně státní moc. Když někdo přichází s poněkud jinými názory, nemusí být asi vždy vítán. REZNIK: Víte, devadesátá léta byla většinou obyvatel vnímána jako katastrofa. Bylo to období bolestivých reforem, poklesu životní úrovně. V době finančního krachu v roce 1998 stál barel ropy osm a půl dolaru. Dnes je to mnohonásobně více. V tomto desetiletí, v období prezidenta Putina, se ekonomická situace země skutečně zlepšila. Dříve se zpožďovaly výplaty, platby penzí, byla divoká inflace, šířil se banditismus. Také v tomto všem se situace zlepšila. Lidé si myslí, že je to zásluha současné moci, a tento pocit má své opodstatnění. I když je to složitější. Se zpožděním se totiž také příznivě projevují důsledky reforem, které prováděli takzvaní kamikadze Jegor Gajdar a Anatolij Čubajs. Mimochodem, to byli též moji klienti - stejně jako Jelcin.

EURO: Zlepšil se podle vás za Putina také stav ruské advokacie? REZNIK: Devadesátá léta v Rusku byla skutečně svým způsobem obdobím hrůzy. Teprve v roce 2002 byl přijat zákon o advokacii. Záměru prosadit podobný zákon v roce 1998 jsme se museli vzdát. Ruská advokacie je na tom stejně jako celá společnost - má podobné problémy i nemoci. Své problémy bychom si však jako advokáti měli řešit sami. Když je za nás budou řešit zpolitizovaní a zkorumpovaní úředníci, situace se nezlepší, ale zhorší.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče