Quo vadis, Česká republiko?

15. května 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
15. května 2006, 00:00

O tom, co by nás po vítězství levice čekalo, se můžeme přesvědčit již dnes. Ještě nikdy od roku 1989 nebyly volby do Poslanecké sněmovny tak důležité jako letos. Jistě, říká se to před každými volbami, nicméně letos to platí beze zbytku. Možné jsou totiž jenom dvě varianty vývoje.

O tom, co by nás po vítězství levice čekalo, se můžeme přesvědčit již dnes.

Ještě nikdy od roku 1989 nebyly volby do Poslanecké sněmovny tak důležité jako letos. Jistě, říká se to před každými volbami, nicméně letos to platí beze zbytku. Možné jsou totiž jenom dvě varianty vývoje. Buď středopravá koaliční vláda v čele s ODS, spolu s lidovci, případně Zelenými, nebo rudorudá opoziční smlouva mezi ČSSD a KSČM. Vzhledem k mezinárodněpolitické situaci a k našim závazkům vmezinárodních společenstvích by těžko hrozil přímo podobný vývoj, jaký nastal po roce 1948. Přesto by česká společnost udělala velký krok zpět od demokracie, k něčemu, pro co se poslední dobou celkem vžil termín demokratura. Tedy postupné oklešťování klasických občanských a politických práv, tak jak je přinesl moderní liberalismus, a bez nichž je nemožné vůbec hovořit o lidské svobodě a důstojnosti.

O tom, co by nás asi tak po vítězství levice čekalo, se bohužel můžeme přesvědčit již dnes. Ať už byl Stanislav Gross jakýkoli, stále se držel po vzoru svého předchůdce Vladimíra Špidly zásady koaličního konsensu. I když se vzhledem k odlišným váhovým kategoriím daným volebním výsledkem jednalo o „drobečkovou politiku“, přesto se podařilo menším pravicovým stranám zabránit přijetí těch největších socialistických úletů. Názory unionistů byly za obou předcházejících premiérů nejenom respektovány, ale stávaly se i vážným východiskem pro tvorbu legislativy.

To vše skončilo s příchodem Jiřího Paroubka do Strakovy akademie. Ten zcela bezskrupulózně zpřetrhal jakékoli koaliční dohody, a namísto oficiální vládní koalice začal prosazovat zákony spolu s komunisty. Současná legislativní agenda a výsledky práce Poslanecké sněmovny hovoří jednoznačně. Zákon o neziskových nemocnicích, zákoník práce, zákon o vyvlastnění ve veřejném zájmu - to nejsou jenom právní paskvily, ale rovnou frontální útok na již zmíněné právo na majetek a jeho svobodné užívání. Jediný bod, kde se zatím socialisté se svými soukmenovci neshodli, jsou minulý týden projednávaná majetková přiznání. Právě tvrdší verze předložená KSČM, kterou socialisté zatím odmítli, bude ale po volbách jejich cestou do rudé Cannosy. Stejně tak jako opětné vytažení zákona o trestnosti právnických osob, které Grossovo vedení shodilo ze stolu, a možná některé další normy, na něž zatím díky současné, byť vratké vládní koalici nebylo ani pomyšlení.

Takzvaná „moderní levice“ se vedle klasicky regulačních norem snaží oklešťovat vlastnická práva i takovými zákony, jako je například antidiskriminační zákon, který má podnikatelům nařizovat, koho a za jakých podmínek musí přijmout do zaměstnání, koho musí pustit do svého vlastního podniku, případně ubytovat ve vlastním domě. Pokud by tedy ve volbách levice zvítězila, měli bychom k období před listopad 1989 solidně nakročeno. A co horšího -zřejmě již nevratně.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče