Půl giga z hospody

15. ledna 2010, 13:10 - Vadim Fojtík
15. ledna 2010, 13:10

Z autorských poplatků chtějí profitovat i sportovci

Český olympijský výbor (ČOV) přišel s plánem, jak do vysychajících finančních zdrojů tuzemského sportu přilít takřka miliardu korun. Úředníci ministerstva školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a olympionici totiž prosazují několik úprav české legislativy, které mají napomoci k tomu, aby si sport mohl „sáhnout“ na poplatky z televizních projekcí v restauracích či hotelech. A zároveň aby Česká televize (ČT) přispívala na sport podobně jako třeba na kinematografii. ČT ostatně pomáhala sportu finančně již před rokem 1989. „Pokusíme se prosadit, aby po dokončení digitalizace televizního vysílání reklama v České televizi zůstala. Současně chceme, aby se část peněz vybraných z reklamy kromě rozvoje filmu mohla alokovat do sportu, především pak na výchovu mládeže,“ vysvětluje Jiří Kejval, místopředseda Českého olympijského výboru pro ekonomiku a marketing.

Televize, připlať! Právě ČOV společně s MŠMT připravili Koncepci státní podpory sportu v České republice, z níž tento návrh vychází. Koncepce je sice z podzimu loňského roku, týdeník EURO však nyní získal aktuální informace o tom, kolik prostředků by dle přání funkcionářů a úředníků mělo do sportu přijít. „Z České televize by se dalo získat zhruba 400 milionů korun ročně,“ je přesvědčen Kejval. Pokud ovšem na obrazovkách ČT zůstane reklama. Veřejnoprávní médium dnes z reklamy inkasuje zhruba 1,1 miliardy korun, přičemž takřka 800 milionů korun z této částky investuje do digitalizace. Zbytek jde na podporu kinematografie. „Vůbec nechápu, proč by měla reklama zmizet, když se z takto vybraných peněz může kromě kultury podpořit i sport,“ upozorňuje Kejval. Současně dodává, že se inzerenti s koncem reklamy na ČT z mediálního trhu neztratí. Pouze přesunou své spoty, a tedy i stamiliony korun, jež za ně platí, na soukromé kanály. „Proč tedy tyto prostředky nevyužít a neinvestovat je z části do sportu?“ ptá se Kejval. Česká televize v této souvislosti upozorňuje, že nemá z reklamy žádné peníze. Inkasované prostředky používá na již zmíněnou digitalizaci (jak vysílání, tak i archivů) a na podporu Státního fondu kinematografie. V okamžiku, kdy skončí analogové vysílání ČT, přestane veřejnoprávní médium vysílat i reklamní spoty. Tedy alespoň dle platné legislativy. Mluvčí ČT Ladislav Šticha totiž upozornil, že šéf televize Jiří Janeček přišel s nápadem, aby reklama ve veřejnoprávní televizi zůstala i po digitalizaci vysílání. „A využilo se tak potenciálu, které takto získané finance skýtají. Je to však zatím ve stadiu spíše filozofické debaty, a to včetně příjemců těchto peněz. Zda by to byly kulturní nebo sportovní projekty či obojí, musí rozhodnout zákonodárci,“ vysvětlil Šticha.

Přiživit se na poplatcích Tím ale s hledáním nových finančních zdrojů pro český sport ministerští úředníci a ČOV neskončili. „Další zhruba půl miliardy korun ročně lze získat z autorských poplatků,“ naznačuje Kejval. Vše dokládá na následujícím příkladu: V každé vesnické hospodě je televizní přístroj, na němž běží v drtivé většině sportovní pořady, které občas doplní televizní zprávy. Hospodští sice za veřejné projekce platí poplatky takzvaným kolektivním správcům autorských práv, sportovci z nich ale nevidí ani korunu. Tímto problémem se ostatně zabývá i zmíněná koncepce financování sportu. „Při většině projekcí v restauracích, hotelech a obdobných veřejných prostorách je sport jedním z nejčastěji pouštěných programů. Přesto jsou prostředky vybrané za autorská práva děleny výhradně mezi hudební producenty, a to z velké části zahraniční. Z toho je zřejmé, že jako další způsob financování je nutné využít vybírání poplatků kolektivními správci dle autorského zákona vytvořením zvláštního kolektivního správce sportovců, který by vybíral odměny za vysílání pořadů ze sportovních soutěží,“ uvádí se ve zmíněné koncepci. Jinak řečeno – sportovci chtějí, aby se poplatky, jež doposud získávají spíše umělci, rozšířily i na jejich oblast. „My jsme ti votroubkové, kteří z vybraných poplatků nic nemají,“ upozorňuje Kejval. Dle jeho odhadů vybere osm autorských svazů působících v České republice asi 1,5 miliardy korun ročně. Kejvalovou ambicí je navýšit výběr těchto poplatků zhruba o 30 procent, takže by sportovcům ročně přiteklo na 500 milionů korun. „Pro hospody by takové navýšení nebylo likvidační, navíc tyto peníze zůstanou v tuzemsku, půjdou především na sportování našich dětí,“ míní místopředseda ČOV. Nárok sportovců na vybírání peněz z televizních projekcí považuje za legitimní předseda představenstva Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním (OSA) Roman Strejček. Ten současně nastínil jiný problém. „Kolektivní správci licencují užití autorsky chráněných děl, která sami spravují. Za takové využití požadují adekvátní výši autorské odměny. Pokud vstupuje na trh další subjekt, hovoříme o výběru nad rámec práv zastupovaných současnými kolektivními správci.“ OSA v roce 2008 vybrala za užití děl v pohostinských službách a na hotelových pokojích 66 milionů korun. „Nejedná se ale pouze o částku za televizní přijímače, ale i odměnu za užití autorsky chráněných děl prostřednictvím rozhlasových přijímačů, hifi souprav a podobně,“ vysvětluje Strejček. Další z kolektivních správců autorských práv, Intergram, jenž zastupuje nositele autorských práv pro zvukové záznamy a filmy, tvrdí, že pro sportovce – stejně tak jako další kolektivní správci – odměny nevybírá a v souladu s autorským zákonem ani vybírat nemůže. Zástupce Intergramu Martin Mařan dokonce návrh ministerstva a ČOV v této souvislosti považuje za nesmyslný. Obdobně reagovala i Dilia, jež zastupuje především režiséry a autory audiovizuálních děl a scenáristy. Ředitel agentury Jiří Srstka upozornil, že sportovní pořady nejsou autorskými díly, nýbrž zvukově obrazovými záznamy. „U nich je maximálně využita hudba, pokud vůbec, tedy nikoliv režie ve smyslu autorského zákona, scénář, architektura a podobně. Z principu se tedy navrhovaná úprava agentury Dilia, respektive autorů a děl, které zastupuje, týkat nemůže,“ vysvětlil Srstka.

Bez peněz ze Sazky ČOV zdůvodňuje svoje snahy o zajištění dalších příjmů pro český sport tím, že ty stávající postupně slábnou. Kejval upozornil, že třeba finance, které donedávna posílala do českého sportu firma Sazka, se v posledních letech výrazně ztenčily. Především kvůli tomu, že firma musí splácet dluhopisy, z nichž financovala výstavbu O2 areny. „I z toho důvodu jsem přesvědčen, že v následujících letech s penězi od Sazky nemůžeme moc počítat,“ konstatuje Kejval. Tenčí se i podpora z veřejných prostředků, která byla loni nejnižší za posledních dvacet let.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče