Půjčte si, my to zaplatíme!

19. prosince 2008, 15:43 - Karel Zaoral
19. prosince 2008, 15:43

Předají centrální banky vládám kontrolu nad měnovou politikou?

Americká centrální banka (Fed) minulý týden srazila ve snaze povzbudit ekonomiku úrokové sazby na 0,25 procenta, což je nejníže od roku 1954, kdy se sazby začaly sledovat. Analytici pokles vesměs očekávali, zaskočila je však konečná hodnota – trhy předpokládaly snížení na půl procenta. V sesazování sazeb Američany následovaly i další centrální banky, blízko nulové hodnotě se dostaly například Japonsko či Švýcarsko. Poklesem sazeb na vývoj ekonomiky a inflace reagovala i Česká národní banka (ČNB), když svou dvoutýdenní repo sazbu snížila o půl procentního bodu na 2,25 procenta.

Dává to smysl Fed předtím naposledy sazby snižoval koncem října z 1,5 procenta o půl procentního bodu. Situace v USA se však nezlepšila. Automobilky jsou před krachem, spotřeba domácností vázne, průmyslová výroba se snižuje a získat úvěrové peníze je nyní pro firmy obtížné, ne-li nemožné. V listopadu se navíc podruhé za sebou, meziměsíčně o 1,7 procenta, snížil index spotřebitelských cen, což je nejhorší výsledek od roku 1947, kdy se tento údaj začal sledovat. Kritická situace pokračuje i na trhu s bydlením. Počet zahájených staveb v listopadu meziměsíčně klesl o 18,9 procenta na 625 tisíc staveb, což je nejméně od roku 1984. Varující jsou zejména data z amerického trhu práce, signalizující nejrychleji rostoucí nezaměstnanost za posledních 35 let. Pro snížení sazeb byl tedy určitě prostor. Problém je však v tom, že už předtím byly sazby Fed nízko. A ač by to pro mnohé bylo atraktivní, pod nulu už to nejde. Americká centrální banka se dostává do situace, kdy brzy nebude efektivně schopná ovlivňovat ekonomiku aktivní měnovou politikou. Spolu se Švýcarskem a Japonskem se Američané kvůli extrémně nízkým sazbám dostávají na hranu, a tím pádem na poměrně neprobádané pole méně standardních nebo až zcela nestandardních opatření, která lze shrnout pod termín quantitative easing (QE, politika kvantitativního uvolňování – pozn. red, viz BOX). „Naposledy byla světová ekonomika v tak vážné situaci v roce 1929 a v roce následujícím,“ řekl guvernér japonské centrální banky Masaaki Shirakawa. A to přes to, že Fed do ekonomiky napumpoval za jeden měsíc bilion nově natištěných dolarů a další peněžní dobrodružství chystá. Zatím se pouze zvýšila bilance centrální banky, což se však reálně projeví například odkupem části amerického státního dluhu.

Centrální banka na nule Nulové nebo nule blízké sazby nutí centrální banky poohlédnout se jinam než po standardních nástrojích měnové politiky. QE znamená pro guvernéra Bena Bernankeho, ale také možná již brzy pro Shirakawu a jeho švýcarského kolegu Jean-Pierre Rotha, vydat se do oblastí aktivních opatření, která jsou hodnocena mírně řečeno jako kontroverzní. Kdyby už mělo všechno selhat, v zásobě je ještě takzvaný Helicoptere Drop of Money, tedy jakýsi vrtulníkový efekt, ve skutečnosti peněžní transfery. Nejde o to, že by centrální banka přímo shazovala peníze z vrtulníku, moc daleko to však k meritu věci nemá. Vrtulníkovým efektem se míní zmírnění podmínek, za nichž centrální banky půjčují, rozšíření počtu aktiv, jejichž nákupy banka intervenuje a v neposlední řadě předání měnové politiky vládě. V Česku můžeme být klidní. Jednak má naše národní banka ještě pořád dostatek prostoru k dalšímu snižování sazeb, a i kdyby se někdy k nule přiblížila, znamenalo by to pro nás s trochou nadsázky pouze předčasné volby. Při představě sebe sama u kormidla měnové politiky by totiž větší část ministrů zemřela samým štěstím ihned a zbytek by se poté vzájemně pozabíjel ve snaze sáhnout si na měnové opratě jako první.

Krize typu L Snad definitivně již lze odepsat naděje na vývoj ekonomiky ve tvaru V a U, tedy situace, že po poklesu přijde opět vzestup, ať už rychlejší či pomalejší. Recese je tu a podrží minimálně západní ekonomiku nějaký čas na spodní lince písmena L. „Domnívám se, že makroekonomické prostředí se ve většině světových regionů během první poloviny roku 2009 zhorší před tím, než přijdou první náznaky indikující návrat ekonomického oživení. Klíčové ekonomické indikátory, a to nejen ukazatele sentimentu stále výrazně zaostávají za očekáváním,“ popisuje situaci Milan Vaníček, hlavní analytik skupiny Atlantik.
Recese se v příštím roce nevyhne většině vyspělých ekonomik a pravděpodobně se rozšíří na rozvíjející se trhy, zejména kvůli poklesu cen komodit, odlivu zahraničního kapitálu a stále kritické situaci na úvěrovém trhu. Tím vším výrazně roste riziko globální recese, i přes veškerá extrémní opatření, rekordní fiskální stimuly a měnovou expanzi. Snad jediná pozitivní zpráva je, že na „sto třicet procent“ jedoucí tiskárny peněz snižují riziko deflace. „Existuje významné nebezpečí, že bude pokračovat vlna bankrotů v již postižených odvětvích, tedy ve finančnictví a ve stavebním a automobilovém průmyslu. Tato vlna se však může snadno rozšířit do dalších odvětví,“ upozorňuje na možná rizika roku 2009 Vaníček. Dodejme, že zejména kvůli efektu credit crunch (EURO 51/2008), který i přes téměř nulové sazby dusí už tak polomrtvé hospodářství. „Právě faktor nedůvěry a strachu vnímáme jako největší překážku znovuobnovení jisté rovnováhy na poli finančnictví a posléze reálné ekonomiky,“ uvádí Vaníček. Právě tento faktor by posléze mohl zpětně finanční sektor coby původce celého současného problému zasáhnout ještě jednou. Nebude-li totiž vinou bankrotů komu půjčovat, ke dnu s podniky půjdou i banky.

BOX
Quantitative Easing Kvantitativní uvolňování – soubor opatření, která mají odvrátit deflaci. Jde například o:
1. Zvýšený nákup zahraničních aktiv, což má za následek oslabení měny.
2. Rozsáhlou podporu likvidních pozic bank nákupem cenných papírů, což zvyšuje množství peněz, vede k udržování vysokých dobrovolných rezerv a poskytuje naději, že banky začnou půjčovat. 3. Snahu o zvýšení výnosu privátních aktiv měkkými úvěry bankovnímu sektoru s akceptací soukromého zajištění(směnky, hypotéky, úvěry, obligace).
4. Agresivní podporu expanzivní fiskální politiky prostřednictvím nákupů vládních závazků.
Tato opatření mají spoustu odpůrců, kteří tvrdí, že jsou neúčinná, respektive jejich dlouhodobý negativní efekt převažuje krátkodobá pozitiva. QE představuje výrazný zásah státu do ekonomiky. Narušuje také očistný charakter krize, protože brání trhům v přirozeném potlačení vzniklých distorzí.

TABULKA
Úrokové sazby ve vybraných zemích (v procentech) Čína 5,58 Česká republika 2,25 Eurozóna 2,50 Japonsko 0,10 Kanada 1,50 Rusko 13 USA 0,25 Velká Británie 2

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče