Půjčím bílého koně. Zn.: Nekrade

23. července 2009, 00:00 - Petra Sýkorová
23. července 2009, 00:00

Sháníte pro svou společnost dozorčí radu, člena představenstva či jednatele? Nechcete, aby vás konkurence spojovala s vaším projektem? Pak by vás mohlo zajímat dodání formálních členů orgánů společnosti.

Autor: Artklee

Chcete si pořídit novou firmu, ale nemáte k tomu dost lidí? Nechcete své jméno spojovat se svým podnikem či konkrétním projektem, protože se bojíte konkurence? Přemýšlíte o tom, jak se vyhnout komplikacím spojeným s uzavíráním smluv v rámci holdingu? S podobnými problémy se podnikatelé setkávají dnes a denně. Jejich řešení přitom není třeba složitě hledat. Stačí někoho přesvědčit, aby se ujal funkce jednatele vaší společnosti s ručením omezeným, nebo se stal členem představenstva či dozorčí rady akciové společnosti.

Časem se však mohou objevit problémy. Cizí neprověření či jen ne tak docela spolehliví lidé v uvedených funkcích mohou firmám způsobit potíže. „Mají mnoho příležitostí k tomu, aby se dostali k citlivým informacím. Mohou se tak stát tím, kdo sdělí firemní obchodní tajemství konkurentům, což může mít pro firmu fatální důsledky,“ konstatuje Lucie Stachová, advokátka kanceláře Enenkl Vyroubal Brudný. Jednatel či jednatelé jsou navíc statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným. V případě akciové společnosti je tímto orgánem představenstvo. A co to znamená? Tyto orgány či jejich členové rozhodují o osudu svých společností. Jsou totiž oprávněni jednat jejich jménem. „Jednatel tak může třeba uzavřít nevýhodnou smlouvu, anebo úplně rozprodat majetek společnosti,“ uvádí Stachová příklady nebezpečí, které firmám hrozí od jejich statutárů.

Hledat svůj statutární orgán někde „na ulici“ se s ohledem na uvedená rizika nemusí vyplatit. Jednatel (a stejně tak i člen představenstva) je za svá rozhodnutí o společnosti či jejím majetku samozřejmě odpovědný. Nejenže je povinen uhradit způsobenou škodu, ale může se mu stát i to, že jeho jednání bude vyhodnoceno jako trestný čin. Jenže tato hrozba ještě nemusí jednatele odradit. Proto je třeba, aby majitelé firem vybírali tyto osoby opatrně.

Při shánění členů orgánů společnosti může pomoci specializovaná firma. K těmto pomocníkům patří společnosti, jejichž hlavní činností je prodej takzvaných ready-made firem. Ready-made (jinak také předpřipravená) společnost je právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, která vlastně jen čeká na to, až si ji někdo koupí a nějak využije. Nevyvíjí žádnou činnost, své orgány musí mít přesto obsazeny konkrétními lidmi. Společnosti, které s firmami obchodují, tak mají ve formálním dosazování osob do vedení firem značnou praxi.

Funkce cizích jmen v rejstříku

Firmami, které jsou schopny dodat „papírové manažery“, jsou například Smart Companies a Společnosti Online. Obě firmy nabízejí statutární orgány. Nenabízejí ale manažery, kteří by firmu skutečně vedli. Nabízejí lidi, kteří jsou ochotni pouze formálně spojit své jméno s určitou funkcí ve společnosti. S jejím řízením pak fakticky nemají nic společného. V čem tedy spočívá jejich přínos? Nechají se zapsat do obchodního rejstříku a podepisují to, co se od nich chce. „Samozřejmě pokud to není v rozporu se zákonem,“ podotýká Petr Mála, ředitel firmy Společností Online.

Takový postup sice není úplně standardní, ale zakázaný také ne. „Je na každé společnosti, koho si určí do svého statutárního či jiného orgánu. V rozporu s fungováním obchodního rejstříku podobné jednání není,“ sděluje mluvčí ministerstva spravedlnosti Veronika Ludvíková.

Cena za tuto službu se pohybuje zhruba mezi třemi až čtyřmi tisíci korun za měsíc – to je paušální poplatek. K tomu je však třeba připočíst ještě poplatek za jmenování vybrané osoby do funkce (devět až deset tisíc korun) a zvlášť zaplacené plnění pokynů klienta. Výše poslední položky závisí na časové náročnosti potřebných úkonů.

Na to, že osoba dosazená do orgánu firmy nemusí vykonávat žádnou faktickou činnost, je celkem slušně zaplacena. Mnohým podnikatelům se přesto vyplatí si ji najmout. Proč? „Důvodů může být řada. Mezi ty nejběžnější patří anonymita,“ říká advokát Jan Hladký z kanceláře Havel & Holásek. Zůstat anonymní přitom není dobré jen k tomu, aby si člověk ochránil své soukromí. „Zajištění anonymity vlastnické struktury společnosti se může vyplatit například při aukci. V jejím rámci by totiž mohlo z důvodu znalosti skutečného zájemce a jeho podnikatelských plánů dojít k přehnanému navyšování ceny,“ vysvětluje Mála.

Podnikatele ale může k rozhodnutí vést mnohem prostší důvod – to, že sám nezná dost ochotných a důvěryhodných lidí. Tento problém vzniká hlavně u akciových společností. Obchodní zákoník totiž určuje, že akciová společnost musí mít vedle představenstva i dozorčí radu. Ta musí být minimálně tříčlenná. „Skutečnému majiteli firmy v takovém případě nedělá problém být během své podnikatelské činnosti viděn. Nedisponuje ale potřebným počtem osob pro obsazení dozorčí rady, anebo už sám figuruje jako jednatel společnosti, a proto podle zákona nemůže zastávat funkci v dozorčí radě,“ popisuje Vítězslav Hruška, obchodní manažer Smart Companies.

Dalším důvodem k použití formálního člena orgánu společnosti může být právní riziko plynoucí z navazování smluvních vztahů mezi osobami blízkými. Tomu podnikatel čelí v rámci vytváření holdingové struktury obchodních společností či v rámci uzavírání smluv, jejichž předmětem je převod majetku mezi společnostmi personálně či majetkově provázanými. „Naráží přitom na ustanovení obchodního zákoníku, které řeší konflikt zájmů. Účast stejných osob v orgánech vzájemně obchodujících firem může vést až k tomu, že tyto smluvní vztahy budou shledány absolutně neplatnými,“ upozorňuje Hruška.

Důvěra především

Zajištění fungující spolupráce bývá problematické i v týmu, jehož členové se denně vídají a znají dlouhá léta. Jak tedy řešit spolupráci s člověkem, který je součástí firmy pouze formálně?

„Řešení závisí na tom, o jaký typ situace se jedná. Je-li účelem například anonymita, nemá smysl, aby dával například oficiální jednatel skrytým osobám plné moci, které by celou strukturu řízení rozkryly. Formálně tedy vždy rozhodují tito jednatelé. Jejich rozhodnutí však předtím bývá neformálně schváleno nebo určeno osobou, která ve skutečnosti společnost kontroluje,“ vysvětluje Hladký.

Podobná spolupráce se rozhodně neobejde bez důvěry mezi poskytovatelem služby, formálně dosazovanou osobou a klientem. Firmy nabízející statutáry přitom své zákazníky ujišťují, že s nimi riskovat nebudou. „Nabízíme loajální a prověřené osoby, u nichž je zaručena důvěryhodnost a bezúhonnost. Náš byznys je na vzájemné důvěře založen, nemůžeme si dovolit jakékoli klopýtnutí. Zodpovědnost za jednání našich lidí leží na našich bedrech,“ ubezpečuje Mála.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče