Pštrosi už dnes zlatá vejce nesnášejí

04. září 2006, 00:00 - TOMÁŠ STINGL
04. září 2006, 00:00

FARMA ČENKOV Všude kolem pobíhají pštrosi. Jsme v Africe? Ne, ptáci patří farmě Čenkov ve středních Čechách. Zdeňka Mazancová se svou rodinou zde začala exotické opeřence chovat už před deseti lety. Dnes říkají: pštrosi jsou krásný koníček, ale špatný byznys. Z čeho je vynikající tatarský biftek?

FARMA ČENKOV Všude kolem pobíhají pštrosi. Jsme v Africe? Ne, ptáci patří farmě Čenkov ve středních Čechách. Zdeňka Mazancová se svou rodinou zde začala exotické opeřence chovat už před deseti lety. Dnes říkají: pštrosi jsou krásný koníček, ale špatný byznys. Z čeho je vynikající tatarský biftek? A z čeho oblíbené erotické prádlo tanečnic v nočních barech? Pokud tipujete pštrosí maso, respektive pštrosí kůži, máte pravdu. Produkty farem, které chovají pštrosy, však v současnosti v Česku nejdou příliš na odbyt. Podnikání těchto zemědělských usedlostí tudíž není lehké. Dokumentuje to třeba příběh rodiny Mazancových, která má farmu nedaleko Kralup nad Vltavou. NA ZAČÁTKU JSME MNOHO NEVĚDĚLI

Mazancovi dostali na počátku devadesátých let v restituci zdevastovaný statek. Začali jej opravovat a pak zafungovala náhoda. „Můj otec byl na lázeňském pobytu v Krkonoších a navštívil tam pštrosí farmu. Hrozně se mu zalíbila,“ vypráví Zdeňka Mazancová. Rodina se pod dojmem této zkušenosti rozhodla, že také zkusí pštrosy chovat. První kusy nakoupili v roce 1996. „Ale tehdy jsme o jejich chovu nevěděli prakticky nic. Nebyly k dispozici žádné informace, žádná odborná literatura. A tehdejší chovatelé se o své poznatky nechtěli dělit, protože nestáli o konkurenci,“ vypráví Mazancová. „Takže jsme tápali a třeba až dodatečně zjistili, že kohouti dospívají později než slepice. Proto jsme se dočkali prvních kuřat až v roce 1998,“ dodává. PTAČÍ CHŘIPKA A STÁTNÍ INSPEKTOŘI

Problémů ale bylo víc. Například už jen s porážkou zvířat. V té době totiž neexistovala v Česku specializovaná jatka na pštrosy. Ta začala fungovat až v roce 2004 u Roudnice nad Labem. Dalším problémem bylo, že sousedka začala na farmu posílat kontroly. „Pořád jsme tu měli inspekce, jestli nepřekračujeme nějaká hygienická nebo veterinární pravidla. Přitom pštrosi jsou v těchto ohledech mimořádně neškodná hospodářská zvířata. Nejsou hluční, nezapáchají,“ uvádí Zdeňka Mazancová. Další ranou byla ptačí chřipka. „Kvůli ní vznikla povinnost ptáky na hospodářských usedlostech zavírat. Ale pštros je specifický velký živočich, toho prostě nemůžete jen tak někam zavřít. Naštěstí jsme pro ně dostali výjimku,“ vysvětluje chovatelka. Velcí opeřenci se tedy mohli volně pohybovat ve výběhu. CENY MASA ŠLY DOLŮ

Drobnější peripetie Mazancovi překonali. V současnosti tak má farma 11 chovných kusů a asi 60 kuřat. Hlavním problémem se ale nakonec ukázal postupný velký pokles výkupních cen pštrosího masa. Ten postihl všechny české chovatele. „Farmy začaly zanikat. Ty, které přežívají, dnes většinou živí spíš dotace na obdělávání půdy. V chovu pštrosů přinejlepším nula od nuly pojde. My bychom už také dávno skončili. Ale máme ještě další podnikání, ze kterého pštrosy někdy dotujeme. Já dělám účetnictví, syn se zabývá počítači, dcera chovem koní. Pštrosy bereme už spíš jen jako hobby,“ vysvětluje Mazancová. Tlak na pokles cen pštrosího masa potvrzuje i Lukáš Krejný, který provozuje zmíněná jatka u Roudnice nad Labem. „Třeba steak se prodává za 280 korun za kilo. Velkoobchod nás ale tlačil na 230 nebo někdy dokonce až na 180 korun. Za to už se to vážně nedá dělat,“ říká Krejný. Podle něj je problémem i to, že české zákazníky pštrosí maso příliš neláká. „Tuzemský trh nemá zájem, bere tak metrák masa týdně. Já musím prodat ještě dalších 700 až 800 kilogramů do zahraničí, abych vůbec přežil,“ uvádí. Přitom pštrosí maso je prý vynikající. „Je zhruba na úrovni nejlepší svíčkové. Jsou z něj třeba také skvělé tatarské bifteky,“ říká Zdeňka Mazancová. Kromě samotného masa se využívají i vejce a kůže. „Z té se dělají třeba kabelky nebo boty. Kůže je to velmi jemná, dělají se z ní i erotické úbory pro barové tanečnice,“ dodává chovatelka. K SNÍDANI GRANULE A ŘEPU

**Než lze ale pštrosa „zpeněžit“, chvíli to trvá. Do příslušné velikosti totiž dorůstá 10 až 16 měsíců. Ale i potom je na něm relativně málo masa. „Na průměrném kusu je tak 35 kilogramů masa, z toho jen asi 17 kilo kvalitního,“ popisuje Zdeňka Mazancová. Po celou dobu růstu přitom pštros konzumuje dost krmiva. „Našim pštrosům dávám dvakrát denně speciální granule, celkem asi 350 kilogramů. A dokrmujeme je zelenou vojtěškou a v zimě řepou a řezaným senem,“ uvádí chovatelka.

Na jedné straně jsou tedy vysoké náklady na provoz farmy, na druhé straně jsou nízké výkupní ceny masa a malý zájem tuzemského trhu. Zlatá vejce tedy pštrosi nesnášejí. Zdeňka Mazancová shrnuje: „Výdělečné to prostě není. Kdybychom byli ekonomicky závislí jen na pštrosech, už bychom museli farmu zavřít.“

A co by doporučila podnikatelům, kteří by chtěli chov pštrosů také zkusit? „Nesmějí do toho jít s představou, že na chovu zbohatnou. Aby byla farma výdělečná, musela by chovat obrovské množství pštrosů, tak 500 až 700 kusů. Jinak je to opravdu spíš jen koníček. Ale krásný,“ uzavírá Zdeňka Mazancová. Na farmě chce proto chov pštrosů rozhodně i v budoucnu zachovat.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče