Psát, či nepsat na netu?

21. listopadu 2007, 19:56 - Ivan Pilný
21. listopadu 2007, 19:56

Glosy postaršího technokrata

Poslední dobou se takříkajíc roztrhl pytel s debatami ohledně stupidních i sprostých reakcí. Nač? Na příspěvky zveřejňované na internetových serverech. Někteří autoři dokonce znechuceni odcházejí. Ke svému nářku přidávají někteří ještě další důvod. Píší zadarmo.
A protože se na netu také občas „objevuji“, už jsem byl uctěn všemi možnými přívlastky od „modrého komunisty“ až po … (skutečně nepublikovatelné - pozn. red.). Myslím si, že když jdu s kůží na trh, je dobře být připraven na reakci, která se mi nemusí líbit. Procento vulgarit vyjadřovaných spodinou národa přirozeně narůstá s počtem připojených. Těm, kteří je hájí tím, že v hospodách pátých cenových skupin lidé říkají podobné názory a my autoři nemáme odvahu tam chodit, vzkazuji následující: Já tam občas zajdu. Slyším leccos, s čím nesouhlasím, ale ti lidé to říkají upřímně. I veřejně.
Spodinou národa ale označuji ty, kteří jsou silní toliko v davu nebo v anonymitě a útočí zezadu. Jejich společnou charakteristikou je, že jsou to srabi, skrývající se za „vtipnými“ nicky a nevyšli by z anonymity ani po pěti pivech. Občas mne potěší, když je někdo usadí podobným kalibrem, ale sraby bohužel nevychováme ani nezměníme. To ovšem nemůže být důvod k tomu, abychom nevyslovovali, když máme co, a nevyvolávali někdy i vášnivé diskuse, což může výchově k respektování jiných názorů jen pomoci. Je dobře, že k tomu internet poskytuje širokou platformu. Ostřejší názor méně srozumitelně formulovaný mi nevadí, přece nebudou diskutovat jen intelektuálové, rétorici nebo poloprofesionální psavci. Osobně jsem rád, že se nad mými příspěvky nezavírá voda… Musím ovšem poslat vzkaz i do vlastních řad. Teď nebudu oslovovat exhibicionisty s narcistickými blogy, kde autenticita je zahalena závojem grafo a videomanie. Občas mi vadí, že když má někdo potřebu vyslovit svůj názor, věnuje formulaci a struktuře psaného příspěvku daleko větší pozornost, než když to jen tak vypustí na web. Možná je to přirozené, příspěvek na netu po dni zmizí v propadlišti, a taky za něj nedostanu vůbec (nebo mizerně) zaplaceno. S tištěnou podobou si musím víc pohrát, důkazní materiál přece jen přetrvává. Pakliže má někdo podobný styl, přimlouvám se za to, aby nepublikoval vůbec. Chcete-li se vyřádit, pak spíše odpovídejte. Navíc iluze, že se jednou budete živit publikováním na netu, je opravdu zbožným a nesplnitelným přáním. A vy ostatní - prosím - diskutujte, pište, reagujte, souhlaste, nesouhlaste. Učíme se demokracii. Všechny nás to dělá lepšími.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče