První český uhlobaron

21. října 2008, 07:01 - Robert Šimek
21. října 2008, 07:01

Těžbu uhlí na Ostravsku ovládali v 19. století především Němci. Ignát Vondráček byl výjimkou.

Pocházel z Tachlovic na Berounsku a do Ostravy přišel teprve po roce 1860. Brzy ale získal do nájmu řadu dolů a stal se jedním z nejvýznamnějších podnikatelů regionu.

Uhlí bylo na Ostravsku objeveno již v polovině 18. století. Ve velkém se ale začalo těžit teprve po roce 1787. Majitelem prvního uhelného dolu se stal Franz Josef Wilczek (Profit o něm psal v čísle 2/2008) z německo-polského šlechtického rodu. Další báňské podniky zde vybudovaly německé rodiny Rothschildů (více v Profitu 42/2005) a Gutmannů (Profit 26/2008).

Češi se na těžbě uhlí kolem Ostravy zpočátku téměř nepodíleli. Prvním, komu se podařilo prolomit německou nadvládu, byl teprve po roce 1860 Ignát Vondráček. Díky předvídavosti a manažerským schopnostem se brzy stal jedním z nejvýznamnějších podnikatelů ve Slezsku, nikdy ale nezapomínal na svůj původ. Opavský deník o něm proto napsal: „Jeho jméno je všeobecně váženo nejen jako průmyslníka vzorného, ale jako muže lidumilného a v potřebách vlasti vždy štědrého.“

IGNÁT VONDRÁČEK

(1819-1887)

Narodil se 12. ledna 1819 v Tachlovicích na Berounsku v rodině stavitele. Vystudoval báňskou akademii v Banské Štiavnici a praxi získal v několika dolech. Roku 1845 přijal nabídku knížete Salma a stal se zástupcem správce jeho podniků v Blansku. V polovině 60. let 19. století odešel do Ostravy, která tehdy zažívala průmyslový rozmach. Spojil se s bratry Gutmanny a společně získali do nájmu většinu dolů v Orlové, Karviné i Ostravě. Ignát Vondráček proslul i jako český vlastenec. Zemřel 11. června 1887.

Praxe u Salma

Ignát Vondráček se narodil roku 1819 v Tachlovicích na Berounsku. Po absolvování gymnázia vystudoval v letech 1838 až 1842 báňskou akademii v Banské Štiavnici a nastoupil jako úředník do kamenouhelných dolů v Otvovicích a Podlešíně. Odtud odešel do rudných dolů v Příbrami a krátce působil také v moravských Letovicích a rakouském Salcburku.

Roku 1845 přijal nabídku Huga Karla Salm-Reifferscheidta a stal se zástupcem správce jeho horních a hutních podniků v Blansku. Roku 1847 byl pověřen výstavbou hnědouhelného dolu u Kyjova a roku 1850 vedl skupinu horníků, která provedla úspěšný průzkum terénu ve Slezské Ostravě.

Roku 1857 knížecí služby opustil a začal s renovací zanedbaných železáren v Železné u Vrbna pod Pradědem. K Salmeifferscheidtovi se pak ještě krátce vrátil, rostoucí význam ostravských dolů ho ale brzy přiměl k odchodu do Slezska.

Spojení s Gutmanny

V Ostravě se seznámil s předními distributory uhlí v habsburské monarchii, bratry Wilhelmem a Davidem Gutmanny, s nimiž navázal spolupráci. Ta vedla roku 1867 k pronájmu dolů olomouckého arcibiskupství ve východní části ostravsko-karvinského revíru. Pod správu nově vzniklého podniku „Steinkohlenbergbau Orlau-Lazy“ přešla Hlavní jáma v Orlové a důlní pole v Lazích. Přestože nájemní smlouva byla podepsána na dvacet let, podařilo se společníkům již roku 1877 získat celý majetek do vlastnictví.

Roku 1868 se Vondráček s Gutmanny zúčastnili i založení podniku „Dombrau-Orlauer Bergbau-Gesellschaft“ se sídlem v Doubravě. Navázali obchodní styky s Rothschildy a za spoluúčasti Anselma Salomona Rothschilda získali na 25 let do pronájmu také doubravské jámy Eleonora a Bettina.

VL. VONDRÁČEK

(1854-1897)

Vladimír – syn Ignáta Vondráčka – se narodil 30. června 1854 v Moravské Ostravě. V Praze vystudoval polytechniku a zkušenosti získal v báňských firmách ve Vítkovicích a Porubě. Roku 1887 převzal vedení otcových podniků a hned dva roky poté ukončil spolupráci s bratry Gutmanny. Chtěl vybudovat vlastní důl Ignát v Mariánských Horách, nebyl však úspěšný a roku 1897 musel veškerý majetek prodat. Zemřel 11. srpna 1897 po pádu z koně v rakouském Semmeringu v třiačtyřiceti letech.

Odskok do Rakovníka

Roku 1870 se stejní aktéři podíleli na založení „Kohlenbergbau-Gesellschaft und Coaks-Anstalt in Mährisch Ostrau“, která najímala moravskoslezské jámy Karolina a Šalamoun. O dva roky později pak vznikla ještě společnost „Gesellschaft der vereinigten Witkowitzer Steinkohlengruben“, která převzala provozování zbývajících dolů v revíru.

Roku 1871 se společníkům podařilo koupit důlní pole v Porubě, na kterém vznikla nová jáma Žofie. Podnikatelské aktivity Ignáta Vondráčka se ale začaly obracet i do Čech, kde se pokusil získat kamenouhelné doly na Rakovnicku. Ačkoliv se původní očekávání nenaplnila, podařilo se zde objevit alespoň hlinitý lupek, který se dal využít do šamotových staviv. Roku 1883 byla proto na místě zrušené rakovnické jámy Prokop založena továrna na výrobu ohnivzdorných cihel a kameninových dlaždic. O její výrobky byl velký zájem, takže i tento krok Vondráčkovi vyšel.

Vlastenec neradikál

Ignát Vondráček do dolů nejen investoval peníze, ale podílel se také na jejich managementu. Prosazoval moderní mechanizaci a zejména koncentraci těžby. V personální politice vycházel ze zásady tehdy na Ostravsku neobvyklé: v čele převážně českého osazenstva dolů měli stát čeští technici a inženýři.

Do Slezska přivedl i několik vynikajících odborníků, například Eduarda Hořovského nebo Viléma Jičínského. Tím ale jeho práce pro českou věc končila. Byl odpůrcem radikálních aktivit, a pokud se vlastenecky angažoval, tak zásadně mimo Ostravu. Syna Vladimíra dokonce přiměl, aby se vzdal předsednictví Matice ostravské, čímž fungování této organizace velmi zkomplikoval.

Dvakrát byl zvolen poslancem moravského zemského sněmu. Patřil k nejkonzervativnějšímu křídlu staročeské strany a v několika případech také vystoupil jako odpůrce mladočechů.

Nešťastné písky

Roku 1887 Ignát Vondráček zemřel a vedení podniků převzal již zmíněný syn Vladimír. Roku 1889 ukončil spolupráci s Gutmanny a začal budovat vlastní jámu Ignát v Mariánských Horách (dnes součást Ostravy), kterou chtěl provozovat pod firmou Vladimír Vondráček & spol.

Roku 1892 se sice podařilo uvést do provozu moderní koksovnu, výskyt tekutých písků ale hloubící práce výrazně zpomalil a stavba se začala prodražovat. Pravidelná těžba nakonec začala roku 1895, Vondráček ale již neměl na provoz dolu peníze a roku 1897 musel celý svůj ostravský majetek prodat.

Ponechal si pouze továrnu na šamotové zboží v Rakovníku. Jeho další plány však zmařila tragická událost. V alpském letovisku Semmering si ještě tentýž rok při pádu z koně zlomil vaz a jeho smrtí rod Vondráčků po meči vymřel.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče