Průvan v peněženkách

01. června 2011, 09:22 - Dalibor Dostál
01. června 2011, 09:22

V Česku se zrychluje tempo zadlužování i celková výše půjček, které zatěžují rodinné rozpočty. Může za to nejen doznívající krize a nízká finanční gramotnost klientů, ale také zákony šité na míru úvěrovým žralokům. Další explozi dluhů mohou podle odborníků vyvolat vládní reformy, které dostanou část rodin do finanční tísně.

Foto: Profimedia.cz

Dluh, úvěr, půjčka, hypotéka. Tuto slovní zásobu si osvojuje stále více českých domácností. Jejich zadluženost totiž roste raketovým tempem. Podle aktuálních údajů České národní banky vzrostly dluhy domácností ke konci letošního března na jeden bilion a 63,36 miliardy korun. Je to o čtyři miliardy více než v předchozím měsíci. Za poslední rok tak zadluženost domácností vzrostla o 70,01 miliardy korun, což představuje nárůst 7,05 procenta. Podtrženo a sečteno to znamená, že každý Čech včetně nemluvňat a seniorů dluží průměrně 100 958 korun. „Obecně řečeno je okamžitá spotřeba, navíc díky různým půjčkám neomezená na náš příjem, jednou z pastí, která čeká každého člověka, který chce mít víc, než na co má,“ tvrdí ekonom Tomáš Sedláček (celý rozhovor najdete na našem webu).

Jak rostou dluhy, zvyšuje se také podíl lidí, kterým půjčky zlomí vaz a oni již nejsou schopni je splácet. Inkasní agentury v současné době vymáhají po lidech 20 miliard nesplacených půjček. A bude hůř. Právě před dvěma lety mnoho lidí přišlo kvůli krizi o práci. Svoji dosavadní životní úroveň se řada z nich snažila udržet právě půjčkami. Ti, kdo si znovu našli zaměstnání, situaci zvládnou. Ti, kteří práci nenašli nebo už nedosahují svých předchozích příjmů, se dostali do spirály problémů, jež se v číslech o nesplacených dluzích objeví až v příštích letech.

Ve srovnání se zahraničím situace na první pohled nevypadá nijak tragicky. „Zadlužení českých domácností sice není povzbudivé, ale ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi není ani nijak katastrofické,“ říká Marek Polka, ředitel klientské divize Fio banky. Zadlužení českých domácností se v současnosti pohybuje kolem 50 procent v poměru k takzvanému disponibilnímu důchodu domácností, což jsou čisté příjmy rodin po odečtení daní. Srovnání přitom ukazuje, že v Evropské unii je toto číslo průměrně 70 až 80 procent, a v některých zemích dokonce dosahuje 100 procent. Rovněž poměr úvěrů a vkladů vyznívá pro Česko zatím příznivě. Pohybuje se kolem 60 procent, zatímco v evropských zemích je to 105 až 110 procent.

Ve stínu čísel

Jenže při pohledu pod povrch už vývoj v Česku tak růžový není. Nebyla by to totiž statistika, aby neměla svá úskalí. „Jsou to agregovaná čísla, do kterých se samozřejmě zásadním způsobem promítá obecně nerovnoměrné rozložení bohatství, jež lze obrazně charakterizovat výrokem, že 90 procent bohatství drží 10 procent populace. Větší problém než celkový objem zadlužení představuje četnost, tedy že neustále roste počet domácností, které se kvůli krytí svých výdajů dostávají mezi dlužníky,“ upozorňuje Marek Polka. Podle něj se i díky dluhům daří oživovat domácí spotřebu, která patří k rozhodujícím prvkům hrubého domácího produktu, ovšem do budoucna se tím celý makroekonomický systém stává náchylnější ke krizím.

Jak neslavně často končí růst ekonomiky založený na dluzích, ukazují čísla společností vymáhajících dluhy. Zatímco ještě v roce 2008 se dařilo u pohledávek pojišťoven získat 60 až 80 procent dluhu, loni klesla úspěšnost vymáhání už jen na 50 až 70 procent.

Jednou z příčin rostoucích dluhů a především nezvládnutých splátek je zatím nízká finanční gramotnost české veřejnosti. Průzkum, který v této souvislosti pro mezinárodní srovnání v rámci zemí OECD dělala agentura STEM, ukázal, že jen čtvrtina domácností sestavuje pravidelně svůj rodinný nebo osobní rozpočet, další dvě pětiny to dělají jen v případě plánování větších výdajů. Celá třetina domácností rozpočet nikdy netvoří, „nemá čas“ nebo má tak nízký příjem, že nepovažuje plánování za potřebné.

Kromě finančního plánování na delší dobu pak lidé s nižší orientací ve světě finančních pojmů snadněji naletí na různé typy půjček, které na první pohled vypadají velmi lákavě, ale v případě jakéhokoliv zaváhání při splácení se stávají finanční pastí, z níž se dlužníci ve většině případů nedostanou. Vyšší gramotnost tak patří k cestám, které by mohly zpomalit zadlužování domácností a především snížit podíl lidí, kterým splácení půjček přerostlo přes hlavu. I když se finanční gramotnost veřejnosti v Česku trvale zvyšuje, je stále slabá. K jejímu zvyšování výrazně přispívá internet, kde široká veřejnost najde informace, které byly dříve vyhrazené pro relativně úzký okruh ekonomicky vzdělaných lidí. Stejně tak lze ale namítnout, že internet je zároveň zdrojem vysokého počtu nástrah, jež na osoby s nedostatečnou finanční gramotností stále číhají, zejména pokud jde o různé nabídky rychlých půjček a podobně.

Ekonom ze školky

Aby byli lidé k podobným nabídkám obezřetní, měli by zvládnout základní ekonomické pojmy již v dětském věku. „Myslíme si, že by finanční vzdělávání mělo být povinnou součástí výukových programů na základních školách. Řízení osobních financí vyžaduje určitou sumu znalostí, bez které může docházet k situacím, jež dokáží negativně ovlivnit velkou část života. Předlužených domácností bohužel stále přibývá a neznalost základních principů fungování finančního trhu bývá často na úplném začátku dluhové spirály,“ říká mluvčí GE Money bank Pavel Zúbek. Banka proto od roku 2006 společně s občanským sdružením Aisis rozvíjí projekt Rozumíme penězům zaměřený na vzdělávání učitelů, kteří učí své žáky hospodařit s financemi. Finanční gramotnosti se zatím učí děti na středních školách. Zavedením tohoto předmětu na základních školách se sice chystá, neoficiálně se hovoří o roce 2012. Přitom experti tvrdí, že s finanční gramotností je možné začít ještě dříve. „Od tří let je dětem třeba vštěpovat základní pojmy formou her, soutěží, divadla a podobně,“ říká Ivan Noveský, předseda představenstva společnosti Cofet, která se finanční gramotností zabývá.

Jenže finanční gramotnost veřejnosti je jen jednou stránkou problému zvaného zadlužování. Tou druhou jsou zatím ideální podmínky, které mají v tuzemsku především nebankovní firmy nabízející půjčky. Část z nich sice podniká poctivě, velký podíl však stále tvoří firmy, jejichž činnost by byla ve vyspělých zemích nezákonná. „Nejde jim ani tak o splácení, ale jsou naopak zaměřeny na nesplácení, protože tak mají nastavené smlouvy. Klient, který byť jednou zaváhá se splátkou, se dostává do velmi obtížné situace,“ upozorňuje David šmejkal z Poradny při finanční tísni. Ve smlouvách, které lidé podepíší, jsou například sankce za zpoždění splátky, které často mnohonásobně přesahují výši půjčené částky. Pokud ji klient nedokáže zaplatit, nastupuje exekuce a rozprodej majetku. Navíc lidé, kteří se cítí poškozeni, se mnohdy zdráhají obrátit na soud. Smlouvy totiž obsahují takzvanou rozhodčí doložku, kdy se klient předem vzdá možnosti hledat zastání u soudu a řešení sporu přenechává rozhodci dosazenému firmou, od níž si půjčil. „V řadě států jsou přitom rozhodčí doložky zakázané,&ldquo
; upozorňuje Petr šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců.

Dravcům napospas

Od ledna letošního roku sice platí nová úprava, která postavení klientů alespoň trochu zlepšuje. Mohou například do 14 dnů bez udání důvodu odstoupit od smlouvy, kterou podepsali. Firmy také musí poskytovat úplné informace o všech poplatcích spojených s úvěrem a žádné skryté poplatky nejsou povoleny. Jenže podle odborníků jde jen o kosmetické úpravy, největší pasti na důvěřivé klienty zůstávají zachované. Své o tom vědí především lidé, kteří se pohybují v lokalitách se sociálně slabými skupinami obyvatel. Právě na ně se poskytovatelé neseriózních půjček obracejí nejčastěji. „Změna platná od letošního ledna nemá znatelný pozitivní dopad na život sociálně slabých a obávám se, že ani žádný takový dopad mít nebude,“ říká Daniel Hůle, který se v humanitární organizaci Člověk v tísni tímto problémem zabývá. „Současná úprava má podstatně více nedostatků než přínosů. V první řadě by měly být zakázány rozhodčí doložky ve smlouvách o spotřebitelském úvěru. Dalším prvkem, který v zákoně zcela chybí, je omezení celkové výše sankcí, kterou je možné po klientovi nad rámec úvěru požadovat,“ vypočítává Hůle největší slabiny zákona.

Navíc firmy poskytující půjčky přišly s novým trikem a poskytují „podnikatelské úvěry“. Zájemce o půjčku vyzvou, aby si pořídil živnostenský list, a pak mu na podnikání poskytnou úvěr. Pravidla těchto úvěrů se přitom nemusí řídit přísnějšími podmínkami, které platí od letošního roku. Navíc takový dlužník ani nemá nárok na takzvané oddlužení. Firmy se rovněž zaměřují na půjčky do pěti tisíc korun, kterých se přísnější podmínky rovněž netýkají. Právě v existenci dvojích podmínek a dvojích pravidel pro bankovní a nebankovní úvěry je podle odborníků hlavní příčina problémů, které souvisejí s rostoucími dluhy především mezi sociálně slabými rodinami.

Ministerstvo financí slibuje, že alespoň některé změny, které by měly postavení spotřebitelů zlepšit, se chystají. „Určité změny by měla přinést novela zákona o finančním arbitrovi, která momentálně čeká na schválení Senátem Parlamentu České republiky a jejímž cílem je kromě jiného rozšíření působnosti finančního arbitra i na spory ze spotřebitelského úvěru. Tyto spory pak bude finanční arbitr moci řešit na návrh spotřebitele,“ uvedla pro Profit náměstkyně ministra financí Klára Król.

Vláda zároveň schválila novelu zákona o rozhodčím řízení připravenou ministerstvem spravedlnosti. „Ta by měla přinést posílení postavení spotřebitele při sjednávání rozhodčí smlouvy, v samotném rozhodčím řízení a také v možnostech obrany spotřebitele proti nezákonnému rozhodnutí rozhodce,“ dodala náměstkyně ministra financí.

A jak vypadá typický dlužník v Česku? Podle statistik poraden pomáhajících lidem dostat se z dluhů je to vdaná žena ve věku 31 až 50 let s příjmem mezi 8 až 13,2 tisíce korun. Tato skupina je totiž jednak poměrně důvěřivá, a navíc podléhá vlivům, které motivaci k zadlužování zvyšují. „Téměř všichni jsme ovlivněni reklamou, která je mnohdy velmi agresivní,“ zdůrazňuje Ivan Noveský, odborník na finanční gramotnost. Nejde přitom jen o reklamu na půjčky, na niž lidé narážejí prakticky na každém kroku. „Velmi významný je také tlak médií. Lidé chtějí udržet krok s módou, jet každý rok na dovolenou, koupit si nové auto, i když to současné stále ještě jezdí,“ upozorňuje Kateřina Plháková z Asociace občanských poraden.

Rada, jak se vyhnout dluhům a jejich následkům, není podle odborníků složitá. „Vždy je třeba pečlivě zvážit, zda nám opravdu peníze chybějí a zda to, co si chceme koupit, je pro nás skutečně nezbytné, a zda na to nelze vydělat nebo uspořit i za cenu toho, že si to pořídíme později,“ říká Petr šafránek z Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců. Pokud už je půjčka nezbytná, je třeba pečlivě pročíst smlouvu. Ovšem dokud čeští politici nechají v zákonech zadní vrátka pro firmy, jejichž byznys je záměrně dostávat klienty do platební neschopnosti, situace se dramaticky nezlepší.

Stát navíc nejde zadluženým lidem ani příliš příkladem. Státní dluh České republiky přesáhl v prvním čtvrtletí letošního roku 1,4 bilionu korun. Oproti předchozímu kvartálu se zvýšil o více než 60 miliard korun. Na každého Čecha tak připadá dluh přes 133 tisíc korun.

Reformní rizika

Jenže zatímco firmám se podle předpovědí ekonomů bude dařit v příštích měsících lépe, na domácnosti se valí další pohroma. Vládní reformy totiž budou znamenat další zátěž pro rodinné rozpočty. A zkušenosti i výsledky výzkumů ukazují, že velká část lidí řeší nedostatek peněz právě půjčkami. „Výzkum finanční gramotnosti ukázal, že celých 40 procent respondentů řeší situaci, kdy přijdou o příjmy, půjčkou nebo prodejem majetku,“ popsal výsledky Dušan Hradil z ministerstva financí. Tvrdé dopady na rodinné rozpočty bude mít především sjednocení sazby DPH na 17,5 procenta. To zdraží potraviny, léky, veřejnou dopravu a další základní potřeby domácností. Především sociálně slabé rodiny, které již nyní špatně vycházejí se svým rozpočtem, se tak budou dostávat ještě pod větší tlak, aby si na provoz domácnosti půjčily.

A výrazněji se zřejmě bude muset zadlužovat i stát. Zvýšení nižší sazby DPH mělo sice původně zajistit potřebných 50 miliard na důchodovou reformu, jenže v současné podobě přinese zvýšení nižší sazby jen něco přes 40 miliard. Zhruba 10 miliard přitom „spolykají“ zvýšené výdaje veřejných rozpočtů souvisejících se zdražením různých služeb, do nichž se změny DPH promítnou. Státní pokladně se tak nebude dostávat desítek miliard na odstartované změny v systému penzí.

Česko je zemí paradoxů. Se svými zhruba 127 tisíci finančních poradců je zřejmě světovou jedničkou v množství „odborníků na peníze“ na milion obyvatel. Jenže na finanční gramotnosti obyvatel ani na ekonomickém komfortu občanů to příliš vidět není. Jak jinak, když významná část poradců přes všechny úpravy zákonů nabízí produkty, které jsou pro klienty nejen nevýhodné, ale často přímo zničující. Za situace, kdy i vláda chystá reformy, které podle stále větší části odborníků mohou zemi dostat do ještě hlubších ekonomických potíží, se asi není čemu divit.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče