Průlet korupční mlhou

17. srpna 2011, 18:18 - Blahoslav Hruška
17. srpna 2011, 18:18

Stín podezření nevisí jen nad gripeny. Rakousko šetří nákup eurofighterů, Polsko zase přepočítává, nakolik byly F-16 výhodné.

Nedovedu si představit, že bychom zavírali oči nad podezřením z korupce a švédskému Saabu dali další zakázku. Tak zní argumentace premiéra Petra Nečase, který se domnívá, že v novém tendru nemají kvůli pošpiněnému jménu gripeny žádnou šanci. Pohled na zakázky konkurentů švédské zbrojovky ale dává tušit, že kdyby si chtěl Nečas vybrat výrobce, nad nímž stín podezření nevisí, česká armáda by nelétala.
Scénář s nákupem ať nových nebo olétaných stíhaček vypadá totiž i u našich sousedů podobně – nejdříve panuje nadšení, že má armáda špičkové stroje, pak přijdou dohady o korupci a nakonec se ukáže, že cena nebyla zase tak skvělá, jak vláda tvrdila. Typickým příkladem je Rakousko a spletitá kauza stíhaček Eurofighter Typhoon, letounů, na jejichž výrobě se v rámci konsorcia EADS podílí Itálie, Francie, Německo a Velká Británie. Vídeň se nejprve v roce 2002 rozhodla, že nakoupí 24 nových stíhaček za dvě miliardy eur. Nakonec na nátlak opozice Rakousko koupilo na splátky strojů jen patnáct, a to ještě olétaných v německé Luftwaffe. I tak šlo o největší zbrojní kontrakt v dějinách země – Rakušané zaplatili dohromady 1,56 miliardy eur. Letos v květnu ale 24 úplně stejných eurofighterů z druhé ruky nabídli obchodníci Rumunsku za rovnou miliardu eur. „Buď jsou Rumuni nejlepšími vyjednavači na světě, nebo je Rakousko tou nezkorumpovanější zemí, která existuje,“ posteskl si bezpečností expert rakouských Zelených Peter Pilz.
Způsob, jakým holding EADS porazil Saab Gripen v souboji o lukrativní zakázku, dodnes zaměstnává rakouské státní zastupitelství, které kauzu letos v červnu opět otevřelo. V původním tendru se totiž počítalo s provozními náklady – a ty jsou u gripenů poloviční. Pak ale přišel obrat, Rakousko si prý musí dopřát špičku v letecké technice. Podle rakouského týdeníku Profil měl v náhlém prozření hlavní roli tehdejší ministr financí Karl-Heinz Grasser. „Buď eurofightery, nebo nic,“ bouchal prý v červnu 2002 správce státní kasy pěstí do stolu.

Miliony na fotbal

Jisté je, že EADS rozdávala v Rakousku podezřele mnoho milionů. Reklamní agentura napojená na Gernota Rumpolda, člena Svobodných a vlivného lobbistu, získala dohromady 6,5 milionu eur. Vyúčtování bylo velkorysé – třeba za pořádání konference si firma účtovala 96 tisíc eur. Tři miliony eur získal od EADS i fotbalový klub Rapid Vídeň. Oficiálně pro práci s mládeží, pravděpodobněji ale proto, že vedení klubu mělo blízko k rakouským sociálním demokratům. Pět milionů dostaly Korutany na stavbu technologického centra čistě náhodou v době, kdy této spolkové zemi kraloval Jörg Haider. V kauze eurofighterů figuruje také Alfons Mensdorff-Pouilly, který si odseděl pět týdnů ve vyšetřovací vazbě. Korupci mu ale nakonec nikdo neprokázal, přestože byl obžalován britským protikorupčním úřadem (SFO) z rozdávání úplatků nejen v Rakousku, ale i v Maďarsku a Česku. Zatímco doma byl zbrojařský lobbista popotahován kvůli třinácti milionům eur od EADS, které inkasovala jeho firma MPA, britské, švédské, české, ale i maďarské úřady na něj měly spadeno kvůli jiné zbrojovce, BAE Systems. Ta zprostředkovávala prodej konkurenčních gripenů. Ani maďarský tendr, který co do počtu letadel odpovídá tomu českému, totiž není bezproblémový. Kabinet tehdejšího premiéra Viktora Orbána se pro švédské stíhačky rozhodl v roce 2001. Překvapivě – až do poslední chvíle všichni experti sázeli na Lockheed Martin, který nabízel secondhandové, ale stále kvalitní stíhačky řady F-16 A/B stažené z arizonské základny. „Nikdo s tím moc nepočítal. Mnoho z nás bylo přesvědčeno, že to musí vyhrát F-16,“ řekl tehdy Bill Dane, bezpečnostní expert think-tanku Forecast International/DMS.

Dopis do Washingtonu

Ne že by americká zbrojovka neměla v Maďarsku silnou lobby. V květnu 1999 dva vysoce postavení úředníci Orbánova úřadu napsali dopis dvěma americkým senátorům (jedním z nich byl současný viceprezident USA Joseph Biden). Žádali v něm, aby maďarský manažer Lockheedu Steven M. Jones v rámci lepších vztahů povýšil na amerického velvyslance v Budapešti. Skandál, který musela žehlit tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová, se sice podařilo zahladit odchodem dvou iniciativních tajemníků z úřadu vlády, korupčního stínu se ale Lockheed Martin nezbavil – dopis podepsalo 31 poslanců Orbánova konzervativního Fideszu. A kdo stojí za zázračným obratem, z něhož jako vítěz vyšla švédská zbrojovka? O tom panují jen dohady. Podle švédské televize inkasovali lobbisté a možná i někteří politici úplatky ve výši osmi milionů dolarů. Kauzu vyšetřoval i výbor maďarského parlamentu, v roce 2008 však nedošel k žádnému závěru.
Zatímco v Maďarsku na poslední chvíli americké konsorcium vypadlo ze hry, v sousedním Polsku naopak zbrojaři z Marylandu slavili úspěch. Smlouva, kterou Polsko uzavřelo s firmou Lockheed Martin v roce 2003, slibovala velké výhody. Nešlo jen o nákup 48 strojů F-16, které Američané dodali „za hubičku“ v podobě 3,5 miliardy dolarů. Kontrakt byl strategický zejména pro spojeneckou politiku – Polsko se zavázalo k angažmá v Iráku a Američané zase naslibovali investovat do postkomunistické země až šest miliard dolarů v rámci offsetových programů. Hned dvojí vítězství slavil tehdy viceprezident Lockheed Martin pro strategii a plánování Bruce P. Jackson. Tento přední republikán byl totiž zároveň zakládajícím členem lobbistické skupiny Project for a New American Century, a tak obchod pro vlastní firmu zároveň dobře politicky prodal jako posílení transatlantických vazeb v rozšířené Severoatlantické alianci.

S Bílým domem v zádech

Pentagon dokonce na své náklady nechal do Polska poslat jeden exemplář F-16, aby se v něm politici včetně tehdejšího premiéra Leszka Millera mohli proletět. Klíčová (a dosud jediná) zakázka skupiny Lockheed Martin ve východní Evropě tak proběhla s požehnáním státu. „Výrobci zbraní se poohlížejí po východní Evropě jako poslední oblasti, kde se ještě dají dělat velké obchody se stíhačkami, a po vládě chtějí, aby účet zaplatila,“ postěžoval si před osmi lety William Hartung, analytik World Policy Institute.
Spíš než o obchod století šlo ale v případě Poláků o ekonomickou naivitu. Offset totiž i vláda Leszka Millera často zaměňovala za velkorysý dar. Ve skutečnosti ale tučná částka obsahovala položky, které byly pro Američany „malou domů“. V rámci offsetu byly podpořeny třeba polské továrny Kimball Electronics a Caterpillar, varšavské letecké závody pak testovaly motory stíhaček F-16. „Dnes už nikdo nepochybuje, že offsetový program je sice dán zákonem, ale musí to být byznys, který vyhovuje oběma stranám,“ řekl před třemi měsíci listu Rzeczpospolita Philip Georgariou, viceprezident Lockheed Martin. A zároveň potvrdil, že šest miliard přislíbených neznamená skutečnou výši investice. „Nepovedlo se nám několik projektů, protože se nesetkaly s potřebami trhu,“ doplnil.
A potřeby trhu jsou opravdu nevyzpytatelné, zvláště toho s leteckou technikou. Před deseti lety panovaly v Evropě doslova žně, dnes je na obzoru jen jedna jediná obří zakázka, a to v Indii. Rozhodnutí, kdo vyzbrojí armádu novými stíhačkami v hodnotě 9,4 miliardy dolarů, padne do konce léta. Na shortlistu jsou nicméně jen dvě firmy – kromě Eurofighteru také francouzský Dassault se strojem Rafale. O to víc se teď úsilí lobbistů soustředí na Evropu. Poté, co Němci pravděpodobně už další eurofightery neobjednají, jde sice jen o výměnu starých strojů za nové a přesouvání zalétaných stíhaček, jenže i to se počítá. Zboží z bazaru nemusí sice být tak prestižní, na jeho servisu se ale miliony vydělávají pořád.

BOX:
Létající miliardy Zakázky týkající se armádních letadel ve střední Evropě
Země typ počet typ smlouvy dodávka cena
Polsko F-16/C a F-16/D 48 prodej na splátky 2006–2009 3,5 mld. dolarů
Maďarsko Jas 39-Gripen 14 leasing s opcí na koupi 2006–2007 0,8 mld. eur
Rakousko Eurofighter Typhoon 15 prodej na splátky 2007–2009 1,56 mld. eur
Německo Eurofighter Typhoon 180 prodej po tranších 2007–2014? 18 mld. eur*
*Odhadovaná cena. Dosud Němci objednali 143 strojů za 14,7 mld. eur, dodáno je 55 stíhaček. pramen: Jane’s Defence Security Report

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče