Prozradíme každé tajemství

02. dubna 2010, 16:42 - Markéta Vorlová
02. dubna 2010, 16:42

Portál WikiLeaks odhalil za pár let více skandálů než The Washington Post za tři dekády

Co mají společného dokumenty, které najdete na internetových stránkách wikileaks.org? Pouze jediné: někdo považuje za důležité je zveřejnit. Díky projektu WikiLeaks si můžete přečíst interní zprávy politických stran, osobně se prohrabat důkazy o korupci nebo šikaně. Na webovém portálu jsou ke stažení normálně nepřístupné strategické písemnosti různých institucí či tajné vojenské materiály. WikiLeaks překračují hranici soukromí, protože zveřejňují i soukromé e-maily či SMS známých lidí. Jsou kontroverzní a také velmi žádané.

Berte je vážně O stránkách WikiLeaks napsal loni v listopadu deník The National, že za bezmála tři roky existence odhalily více skandálů než The Washington Post za třicet let. Šéfredaktor listu The Guardian Alan Rusbridger podotýká, že je zpočátku vážně nebral. Postupně však zjistil, že i nejlepší londýnští právníci uveřejňují utajené dokumenty právě přes ně. WikiLeaks se nejvíce proslavily zveřejněním seznamu členů krajně pravicové Britské národní strany nebo amerických tajných materiálů o mučení vězňů na Guantánamu. „Jsme to my, kdo zveřejňují ty nejhůře publikovatelné případy světa, a tím, že to děláme, vytváříme prostor pro ostatní,“ zdůraznil editor WikiLeaks Julian Assange v rozhovoru zveřejněném – kde jinde než – na WikiLeaks. Výběr důležitých informací nechávají správci portálu výhradně na čtenáři, a dokumenty proto nikdo netřídí. Co je jednou nahráno, na stránkách zůstane. Tým WikiLeaks pouze kontroluje, zda se jedná o pravý dokument. „Otázku, jestli někomu dokument uškodí a zda je opodstatněný, si samozřejmě vždy pokládáme,“ uvedl jeden z editorů WikiLeaks pro list Zeit. Stránky mají podporu většiny světových médií. Assange se proto neobává, že by někdo WikiLeaks dokázal úspěšně napadnout. Tvrdí rovněž, že se nyní v souvislosti s přesunem novinařiny na internet rozhoduje o tom, jaké budou fungovat standardy svobodného tisku v našem století. „Jsme to my, kdo definuje, co je normální,“ dodává sebevědomě Assange.

Bezpečnost zajištěna Muž, jenž si říká Daniel Schmitt, patří do skupiny lidí, kteří webové stránky WikiLeaks provozují. Třicátníkovi s černými brýlemi jde o více než jen o boj s korupcí. Zaměřuje se na mocenské vztahy a cituje proto Orwella: „Kdo kontroluje minulost, kontroluje budoucnost.“ WikiLeaks považuje za extrémně důležitý nástroj. Ti, kdo podvody odhalí, se často oprávněně obávají promluvit nahlas. Bojí se propuštění ze zaměstnání, trestního stíhání a v řadě případů i smrti. WikiLeaks se proto pojistily i výběrem firmy, která jejich web hostí. Je to švédská PeRiQuito, která je jako stvořená pro klienty se „speciálními požadavky“. Zachovat anonymitu přispěvatelů, což v tomto případě znamená neprozradit IP adresu, je stěžejní. Skutečnost, že by se odhalila totožnost například disidenta, jenž následně skončí v cele smrti, může celý projekt zdiskreditovat. Daniel Schmitt samozřejmě není jeho pravé jméno a ani svůj skutečný věk neprozradí. Nedávno se vrátil z Reykjavíku, kde je se svými kolegy oslavován téměř jako národní hrdina. Proč? Na WikiLeaks byly zveřejněny utajené dokumenty o půjčkách poskytnutých islandskou bankou Kaupthing. Fakta byla natolik šokující, že Islanďané vyrazili do ulic a přiměli vládu k demisi. Nový kabinet Jóhanny Sigurdardóttirové i proto podporuje Islandskou iniciativu pro moderní média. List The Guardian uvádí, že má zajistit nejsilnější právo na ochranu zdrojů, svobodu projevu a ochranu před soudními žalobami na světě.

Zavolej svojí mámě Internetový portál se nezdráhal zveřejnit ani soukromé e-maily bývalé kandidátky na viceprezidentku USA Sarah Palinové. Že součástí e-mailů byly i fotografie jejích dětí, vadilo osobně i Schmittovi. WikiLeaks zveřejnily i SMS, jež si posílaly účastníci teroristického útoku z 11. září 2001 se svými příbuznými a přáteli. Na webu lze proto volně číst soukromou SMS matky jedné z obětí: „Zlato, zavolej, prosím, svojí mámě. Mám o Tebe strach!“ Schmitt však přesto nechce zasahovat do toho, co lidé publikují. „Pokud bychom na WikiLeaks začali některé e-maily mazat, nebyli bychom dále věrohodní,“ tvrdí. Každý pravý dokument je pro něj střípek pravdy a ta dle jeho názoru představuje nejvyšší hodnotu. Zůstal by Schmitt tak nadšený, kdyby šlo i o jeho soukromé e-maily? Asi ne, ale tvrdí, že pokud si někdo dá tu námahu se k nim dostat, má to svůj důvod. Dlouho prý pracoval v knihovně, kde dospěl k poznání, jak důležitý je pro lidi přístup k informacím. „Mohu se rozhodnout, jen když znám celé pozadí problému,“ vysvětluje Schmitt, a nepřímo tak přiznává obavy ze zneužití webu. V případě známého zveřejnění komunikace o citlivých datech o klimatu se, jak říká, jednalo o cílený únik informací, který měl prezentovat obavy z globálního oteplování jako přehnané. „Samozřejmě by bylo smutné, kdybychom za dvacet let zjistili, že podobné ,publikace‘ vedly ke klimatické katastrofě.“ Věří však zároveň, že každé zveřejnění dokumentu otevře potřebnou debatu a další informace pak postupně vyjdou na denní světlo.

Každý je investigativec Řada lidí si ale myslí opak. United Business Media zveřejnila článek, v němž americká armáda obviňuje WikiLeaks z ohrožení národní bezpečnosti. Každý může publikovat cokoliv, a tak je WikiLeaks i snadným zdrojem dezinformací. The Guardian Unlimited pohlíží na portál jako na ideální místo pro ty, co chtějí prát špinavé prádlo na veřejnosti. Pro nadšené příznivce svobody médií ale představuje ráj. Zakladatel webu Cryptome John Young, jenž se proslavil tím, že vědci z celého světa mohou na jeho webu publikovat práce, které jsou vládami zakázané, nevidí ve WikiLeaks žádné nebezpečí. „Svět by potřeboval více webů jako WikiLeaks. Nebezpečné je mít jen jeden nebo dva,“ míní Young. Cílem projektu není překvapivě zisk. Na webových stránkách proto na vás nesvítí reklamní slogany, ale jen strohé linky dokumentů. „Zkoušíme se přestěhovat do malé kanceláře, ale chybí nám na to peníze,“ vzdychá Schmitt, jemuž WikiLeaks zabírají veškerý čas. Snaží se proto vytvořit obchodní model, aby byl schopný zaplatit své spolupracovníky. Projekt, který odstartoval jako neziskový, se nemusí bát, že by nezískal investora. Na seznamu jeho příznivců jsou samá zvučná jména jako Citizen Media Law Project z Harvardovy univerzity, The Los Angeles Times anebo Newspaper Association of America. WikiLeaks však vzhledem ke své činnosti nechtějí přijímat peníze od velkých firem, ani od žádného státu. Proto na webu najdete prosbu o dotaci: „Vybrali jsme jen 360 tisíc dolarů a náš roční rozpočet je 600 tisíc.“ Investigativní žurnalistice se otevírá nový svět. Díky stránkám jako WikiLeaks může být investigativním novinářem každý. Je to tedy vlastně špatná zpráva. Za pár let zůstanou tito novináři pravděpodobně bez práce.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče