Protiruské dozvuky

15. dubna 2010, 18:17 - Petruška Šustrová
15. dubna 2010, 18:17

Souvislost tragédie s aktem k 70. výročí katyňského masakru vyvolává spiklenecké teorie

Rozsah katastrofy letadla s polským prezidentem Lechem Kaczyńským na palubě na smolenském letišti přesahuje běžnou představivost. Logicky se tedy naskýtá otázka, co bude následovat. Zahynul nejen prezidentský pár, ale i podstatná část politické a veřejné elity Polska. Odpověď na otázku, kdo je nahradí, je však poměrně jednoduchá. Polsko je navzdory jistým reziduím postkomunismu demokratickou zemí, má demokratické zákony a instituce. Ty fungují, i když jejich nejvyšší představitelé odejdou. A zákony pamatují na eventualitu, při níž je musí někdo nahradit.

Náhrada zahynuvších
Povinnosti hlavy státu převzal předseda Sejmu Bronisław Komorowski a ústava stanoví, že v případě uvolnění prezidentského křesla musejí být do 60 dnů vypsány předčasné prezidentské volby. Komorowski je zároveň horkým kandidátem těchto voleb, jež by se za normálních okolností konaly na podzim. Měl by však odložit všechny prezidentské povinnosti, u nichž je to možné – aby je řešil či vykonal nový, řádně zvolený prezident.
Pokud jde o guvernéra Polské národní banky, ombudsmana nebo ředitele Ústavu paměti národa, kteří byli rovněž v prezidentském letadle, jehož pád nikdo z pasažérů nepřežil, převzali jejich povinnosti jejich zástupci a příslušné orgány budou muset zvolit nové šéfy těchto úřadů. Katastrofa zbavila nejvyššího velení i polskou armádu. Zahynul náčelník generálního štábu generál Franciszek Gągor, velitelé pozemních, leteckých a námořních sil i šéf operačního velení Bronisław Kwiatkowski. Mluvčí generálního štábu Sylwester Michalski ovšem prohlásil, že o ochromení velení vojska nemůže být řeči: „Generál Gągor výslovně stanovil, že na palubě jednoho letadla nesmí letět velitel a jeho zástupce a tento rozkaz byl plněn.“ Velení tedy převzali dosavadní zástupci a plnohodnotné nové velitele bude patrně jmenovat v krátké době Komorowski, který ostatně v minulosti zastával funkci ministra národní obrany, a proto má k problematice blízko. Vojenští experti uvádějí, že by se dočasný stav v armádě měl co nejvíce zkrátit. Pokud jde o místopředsedkyni Senátu Krystynu Bochenekovou, senátorku Janinu Fetlińskou a senátora Stanisława Zające, budou na jejich uprázdněná místy vypsány předčasné volby, zatímco tragicky zahynuvších čtrnáct poslanců nahradí kandidáti, kteří se v posledních volbách umístili v pořadí za nimi.
To je však jen jedna část reakce na katastrofu, zákonnou cestou poměrně snadno řešitelná. Jiná – a složitější – věc je, jak tragédie zasáhla polskou společnost a jak se s ní vyrovná.

Historické reminiscence
Není sporu o tom, že došlo-li k tragédii v přímé souvislosti s pietním aktem k 70. výročí katyňského masakru, je to pro polské kolektivní vědomí nesmírně silný impulz. Samozřejmě že se hned začaly vyskytovat různé teorie, že „to nebylo samo sebou“ – a bylo by s podivem, kdyby se neobjevily. Jen na okraj poznamenejme, že zdaleka nejsilnější a nejhojnější podezření bují v souvislosti s katastrofou polského letadla v ruských internetových diskusích. Je až překvapivé, jak silně z nich vystupuje obludná nedůvěra k ruskému státu a jeho představitelům.
Jakkoli ruské úřady i nejvyšší činitelé dělají vše, aby se vyšetřování letecké havárie odehrávalo co nejotevřeněji, stín katyňského vraždění spiklenecké teorie přímo vnucuje. A neexistuje snad Polák, jemuž by v této souvislosti nevytanula na mysli tragická smrt Władysława Sikorského, premiéra polské exilové vlády v Londýně a ministra pro vojenské záležitosti, jenž v červenci 1943 zahynul při letecké katastrofě na Gibraltaru. Jeho smrt je dodnes předmětem dohadů a teorií a mnoho badatelů ji nepokládá za objasněnou.
Sikorského skon ostatně rovněž souvisí s katyňskými masakry. Premiér byl v prosinci 1941 v Moskvě a jednal se Stalinem. Ptal se ho mimo jiné na osud patnácti tisíc zajatých polských důstojníků a Stalin mu cynicky odpověděl: „Možná uprchli do Mandžuska.“ Poté však byly odhaleny hromadné hroby polských zajatců a Sovětský svaz přerušil s polskou exilovou vládou diplomatické styky, čímž se její šéf Sikorski dostal do obtížné pozice. Nevzdal se však, odcestoval k polským jednotkám na Blízkém východě a poté se hodlal znovu sejít se Stalinem. Katastrofa na Gibraltaru plán zhatila.
Katyňské masové vraždy schválené Stalinem a jeho nohsledy a provedené příslušníky NKVD představovaly pro polskou společnost po desítky let těžké trauma. Sovětští představitelé až do roku 1990 předstírali nevinu a nevědomost a sváděli obludný zločin na hitlerovskou armádu. Jenže Poláci věděli své – příslušníci rodin zajatých důstojníků si dobře pamatovali, kdy přestaly docházet dopisy z internačních táborů. A pravda o Katyni byla v Polsku veřejným tajemstvím posilujícím historickou nedůvěru a nevraživost vůči „moskalům“ vůbec a bolševikům zejména.
Odhalení pravdy o vyvraždění polských zajatců bylo pro Poláky úlevou. Konečně se mohli hlásit ke svým mrtvým. Konečně se mohlo otevřeně mluvit o tom, co se skutečně stalo. Proto také připomínka a pietní akt k 70. výročí měly u Poláků takovou velkou váhu, proto se jí měla zúčastnit taková vysoká reprezentace. Musíme si uvědomit, že pro polská média i společnost má historie podstatně větší význam než pro českou. Poláci se ke své minulosti vztahují a těžce nesou její překrucování a zamlčování. O to strašnějším symbolem je, že v prezidentském letadle zahynuli i představitelé společenství „katyňských rodin“ – působí to jako děsivý dozvuk ještě po 70 letech.

Dnešní rusko-polské vztahy
Je také třeba zmínit, že ruští představitelé by zjevně rádi zlepšili vztahy s Polskem. Těsně před nešťastnou katyňskou panychidou pozvali Lecha Kaczyńského na letošní oslavy vítězného konce druhé světové války. Polský prezident měl mít čestné místo na tribuně a polské jednotky měly na přehlídce pochodovat hned za ruskými. Armáda už dokonce dostala vojenské pochody, které se na přehlídce mají hrát. Pocta však neměla být zadarmo, ale za to, že polský prezident nebude v projevu v Katyni příliš zdůrazňovat „protiruské akcenty“.
Zároveň s touto nabídkou smíru ovšem Rusko zahajuje stavbu Nord Streamu, severní větve plynovodu, jež má vést po dně Baltského moře. Poláci proti tomuto energetickému projektu, jímž se cítí odstrčeni a poškozeni, vehementně protestovali. Marně – den před leteckou katastrofou byla stavba oficiálně zahájena.

***

BOX
Od Smolenska k plíživé „finlandizaci“?
Tragická nehoda polské delegace u Smolenska může mít paradoxně dopad i na Českou republiku. Rusko si totiž od pozvolného oteplování vzájemných vztahů s Polskem slibovalo mnohem větší vliv na jednu ze zemí elitního klubu NATO a Evropské unie. Přestože někteří polští političtí analytici hodnotí bilaterální rusko-polské vztahy i po smolenské tragédii jako dobré, i opak může být nakonec pravdou. A protože Polsko bude kvůli plánované americké vojenské základně na svém území pod vyšší zpravodajskou ochranou Washingtonu, může Rusko dle některých bezpečnostních analýz zesílit svůj zpravodajský vliv v ČR a na Slovensku.
Jistým signálem by už mohl být podpis pražské dohody START prezidenty USA a Ruska. České diplomatické kruhy totiž krátce po summitu začaly v tichosti vysílat varování, že se ČR tímto aktem dostává z pozice člena NATO a EU do postavení spíše neutrálního státu. A analytici varují před možnou „finlandizací“ ČR, čímž jsou míněny ústupky Finska za poválečné éry prezidenta Urho Kekkonena vůči Sovětskému svazu, jež občas výrazně přesahovaly míru akceptovatelnou nezávislým a suverénním státem. Tuto plíživou a pro ČR nepříliš potěšující tendenci dokreslují i nedávné výroky vlivného ruského politologa Sergeje Karaganova. Ten prohlásil, že USA opouštějí Evropu a nastal čas spojit se s Moskvou. Pokud tragédie opět ochladí rusko-polské vztahy, lze očekávat zesílení vlivu Ruska v ČR nejen v obchodní, ale i ve zpravodajské sféře. Zvýší se počet pokusů o zavazování si politiků a státních úředníků, před nimiž už dnes varuje BIS. A nakonec se můžeme dočkat například i pokusů o ovlivňování rozhodování ČNB.

k boxu: Jan Hrbáček, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče