Proti korupci pomůže větší transparentnost

14. listopadu 2005, 00:00 - TOMÁŠ JOHÁNEK
14. listopadu 2005, 00:00

ŘEDITELKA ČESKÉ POBOČKY TRANSPARENCY INTERNATIONAL ADRIANA KRNÁČOVÁ: „Nejvíce finančních prostředků se ztrácí při veřejných zakázkách. Čím větší zakázka, tím větší únik,“ říká ředitelka české pobočky nevládní organizace Transparency International Adriana Krnáčová.

|| ŘEDITELKA ČESKÉ POBOČKY TRANSPARENCY INTERNATIONAL ADRIANA KRNÁČOVÁ:

„Nejvíce finančních prostředků se ztrácí při veřejných zakázkách. Čím větší zakázka, tím větší únik,“ říká ředitelka české pobočky nevládní organizace Transparency International Adriana Krnáčová. Česká republika obsadila v nedávno zveřejněném žebříčku míry korupce nelichotivé 47. místo.

* Kde je podle vás příčina tak vysoké míry korupce v České republice? Těch příčin je hned několik. Jedna z hlavních vyplývá z nezájmu řešit korupci systémově. Další souvisí zejména s tím, že se všeobecně ví o vysoké míře korupce u nás, ale hledají se nejrůznější důvody, aby se nepřijímaly užitečné a účinné zákony, jako je zákon o střetu zájmů, nedělají se žádné efektivní úpravy, které by například zvýšily transparentnost veřejných zakázek a tak dále. * Jak se situace v oblasti korupce změnila za poslední léta? Korupce je určitě sofistikovanější. Ustupuje takzvaná obálková metoda, protože tady existuje zvýšené riziko, že jak ti, co úplatky berou, tak ti, co je dávají, budou odhaleni například skrytou kamerou. Korupce se tak přesouvá do jiných oblastí, jako je zákonodárný proces, kde fungují vlivní lobbisté schopní zmanipulovat prostřednictvím poslanců přijetí jakéhokoliv zákona v tom smyslu, že ani nevíme a už tu máme změnu, která jde přímo proti principu transparentnosti. * Když se vrátím k samotné tvorbě žebříčku míry korupce, jak vlastně vzniká a na základě jakých kritérií? To vám teď přesně neřeknu, protože to bych musela vejít do každé metodologie jednotlivých institucí, které výzkumy vydávají. Index, který vidíme, je tak zvaný kompozitní. To znamená, že se skládá z několika výzkumů. Aby země mohla být hodnocena, musí projít minimálně třemi výzkumy. Maximální počet výzkumů je 17, přičemž některé z nich nejsou aplikovatelné na všechny země, protože se třeba zabývají pouze prostředím afrických zemí. Instituce sledují korupční prostředí několik let a mohou tedy srovnávat a sledovat vývoj v časové řadě. Je to tedy názor zahraničních expertů, analytiků, manažerů a výzkumníků na stav transparentnosti obecně ve státní správě i v dalších oblastech. Z těchto výsledků se pak dává dohromady výsledný index. * Podílí se na tomto výzkumu i česká pobočka Transparency International? Ne, výzkumy dělají zahraniční instituce sídlící například v USA, v Paříži či ve Švýcarsku. Jsou to většinou velké instituce, jako je Světová banka či Světové ekonomické fórum nebo některé významné univerzity. * Hovořila jste o sofistikovanějších způsobech korupce. Jak lze proti nim bojovat? Především politickou vůlí. Pokud politici vyhlásí na počátku volebního období vládní prohlášení, v němž je zpravidla boj proti korupci vždy na druhém nebo třetím místě, tak jej musí v průběhu volebního období důsledně naplňovat. Když se po čtyřech letech podíváme na výsledek, je to tristní. Každá odpovědná vláda si to buď nedá do svého prohlášení a tím pádem dává najevo, že s korupcí bojovat nebude, anebo musí naplňovat své programové prohlášení. To znamená, že se nejprve musí udělat analýza toho, co je nutné řešit, pak se musí k řešení problematiky skutečně přistoupit. * Vidíte vůli současné vlády něco opravdu zlepšit? Jak se blíží volby, tak vůle vlády udělat něco s korupcí sílí. Hodně řečí se pronese, hodně iniciativ se nastartuje, ale uvidíme, jak dopadne hlasování na prosincové schůzi Poslanecké sněmovny ve věci například zákona o střetu zájmů. To budeme velice napjati, protože pak se ukáže, do jaké míry myslí vláda a parlament boj proti korupci vážně a do jaké míry to jsou pouhé proklamace. * Mají smysl podobné akce, jako je protikorupční linka ministerstva financí? To se musíte zeptat ministerstva financí či jiných úřadů, které podobné linky zřizují. Obecně ale platí, že pokud občan nedůvěřuje správě, tak moc nepomůže, když nedůvěryhodný systém zřídí linku, která by měla tuto nedůvěru napravovat. * Po zveřejnění zprávy o míře korupce v Česku prohlásil premiér Jiří Paroubek, že by rád spolupracoval s vámi na účinnějším boji s korupcí. Už vás kontaktoval? Potkali jsme se už s jeho poradci, nastínili jsme jim naši představu, jak by se mělo postupovat v dalších měsících, které ještě této vládě zbývají. Upozornili jsme ho také na nebezpečí, které se na nás formou chystaných neuvážených zákonných úprav hrnou. Jednou z takových hrozeb je třeba připravovaný koncesní zákon. * Co vám na něm vadí? Vadí nám celá řada věcí, zejména to, že tam nejsou dostatečné obranné mechanismy, aby se zabránilo špatnému hospodaření v okamžiku, kdy se koncesní rámec schválí. * Zpráva o stavu korupčního prostředí se vydává každý rok, pokaždé říkáte téměř totéž. Jak reagovaly na vaše výtky předchozí vlády? Vláda premiéra Vladimíra Špidly s námi spolupracovat začala, vypadalo to celkem slibně, dokonce vládní program boje proti korupci byl velice ambiciózně nastaven. Ale téměř ani jeden bod se nesplnil. Pak přišla vláda Stanislava Grosse, kterou ani nelze považovat za vládu, ale spíše za krátké vzplanutí. To se na indexu korupce a vůbec důvěryhodnosti vládních struktur odrazilo velice nepříznivě. Teď přišel Paroubek a přišel i nový index. Myslím, že jsme zveřejněním indexu korupce vzbudili jeho pozornost. Doufám, že se tato pozornost odrazí v některých dalších krocích, jako například při hlasování o důležitých zákonech. * Kde bují korupce nejvíce, na té nejvyšší úrovni, nebo třeba na úrovni obcí?

Nejvíce finančních prostředků uniká při veřejných zakázkách - tam jednoznačně platí, že čím větší zakázka, tím větší únik. Je to tedy všude tam, kde dochází k uvolňování finančních prostředků, k finančním transakcím, kde státní správa nakupuje zboží či služby nebo kde dochází k privatizaci.

* Zmínila jste zákon o veřejných zakázkách, který stále leží v Poslanecké sněmovně. Máte možnost prostřednictvím některých poslanců iniciovat jeho změny, které by pomohly? My jsme předložili poslaneckému klubu ČSSD naše návrhy, jak by se dal upravit tento zákon, ale na nějaké zásadní změny už není čas. Nelíbí se nám zejména to, že z nějakých záhadných důvodů odpadla nová úprava u podlimitních zakázek do dvou milionů. Navrhli jsme určitou změnu, jak by se mělo nadále zacházet s podlimitními zakázkami. Zadavatelé by měli vždy vyzvat minimálně tři dodavatele a pak si vybrat tu nejlepší nabídku, nikoliv oslovovat pouze jednoho dodavatele. Největší „zločiny“ se dějí právě tím, že se obchází tento zákon a i velké projekty se dělí tak, aby vznikly zakázky podlimitní a aby se tak mohl oslovit pouze jeden dodavatel. Byli bychom také rádi, aby bylo v zákoně ustanoveno, že zakázka podléhá zveřejnění všech dokumentů, které se jí týkají, a to včetně smlouvy. A kdo ji zveřejnit nebude chtít, bude to muset náležitě odůvodnit. * Slyší poslanci na vaše námitky?

Když mluvíte s poslanci, tak se zdá, že chápou podstatu, alespoň se tak tváří. Pak se začnou vymlouvat na koaličního partnera nebo opozici nebo na někoho jiného. Teď ale moc šancí na výmluvy na opozici nemají, protože jsme naše připomínky konzultovali i s opoziční stranou, která je rovněž podporuje. Záleží tedy nyní na tom, jaká bude konečná vůle poslanců. Konzultovali jsme rovněž jak s vládou, tak s opozicí i zákon o střetu zájmů. Tam jsme také dospěli k několika shodám, jak by zákon měl vypadat. Všichni teď vědí, s kým spolupracujeme, všichni vědí, jaké máme společné návrhy.

* Pokud jde o zákon o střetu zájmů, je v pořádku, že je ministrem zdravotnictví člověk, jehož přítelkyně dělá ve společnosti, která vyrábí a distribuuje léky? Není to v pořádku. Měl by to řešit ihned. Minimálně by neměl být předsedou komise, která schvaluje ceny léčiv. Nebo to řešit jinak, ale mělo by být v jeho hlavním zájmu, aby nediskreditoval vládu tím, že se nachází ve střetu zájmu. * Koho všeho by se měl týkat zákon o střetu zájmů? Návrh je velice široký, což je naprosto v pořádku. Kromě prezidenta by se měl týkat všech politiků na různých úrovních až po vysoké představitele státní administrativy, kteří přicházejí do styku s informacemi, jejichž zneužití by mohlo mít negativní dosah na veřejné rozpočty. * Je průchozí? Myslím si, že když bude vyhověno rozumným námitkám z obou táborů, tak by neměl být nesoulad, ale chování Poslanecké sněmovny nelze nikdy předem odhadnout. Na druhou stranu by si politici konečně měli uvědomit, že už nemohou nadále drancovat důvěru tohoto národa. * Proč je tady tak těžké přijmout i zdánlivě jednoduchá opatření jako u taxikářů „jednou a dost“? Protože by někdo přišel o dobrý příjem. Záleží na radnici, zda toto bude i nadále podporovat, nebo nikoliv. Pokud by byl zájem, není žádný problém taxikáři, který pochybí, okamžitě vzít licenci. Možných represivních opatření je celá řada a tam, kde selhala prevence, musí nastoupit represe. * Může vládu v přístupu ke korupci rozhýbat i kritika ze strany Unie?

Do určité míry ano, ale i samotná Evropská unie by potřebovala z hlediska transparentnosti jednotlivých procesů provětrat. Ne všechny postupy a mechanismy jsou totiž uhlídatelné. Například ve strukturálních fondech vidíme velké hrozby. Finanční toky tam nejsou příliš ochráněné před zneužitím.

**ADRIANA KRNÁČOVÁ

Absolvovala studium vědy o výtvarném umění a jazyků na FFUK v Bratislavě, dále pak Institut pro systémové vzdělávání v Praze a William Davidson Institut - strategický a finanční management. Po ukončení studia se věnovala organizaci výstav doma i v zahraničí, teorii a kritice umění, tlumočení a překladatelství. V roce 1991 byla požádána o spolupráci při založení nadace Open Society Fund (OSF) a Soros Center for Contemporary Arts (SCCA). Do roku 1995 byla ředitelkou SCCA (Centrum současného umění). Je členkou Mezinárodního sdružení novinářů. V letech 1995 až 2000 setrvala v komerčním sektoru v oblasti vydavatelství a poradenství (systémové změny ve společnostech, vedení změn). Od roku 2000 spolupracuje s Transparency International. Od března 2002 je výkonnou ředitelkou Transparency International - Česká republika.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče