Promrhané Mattoniho dědictví

05. srpna 2011, 13:27 - Kristýna Balajová
05. srpna 2011, 13:27

Lázně v Kyselce mají před sebou možná poslední zimu. Mlhavou naději na rekonstrukci má jen část chráněných objektů

Cesta od Karlových Varů do Kyselky je krásná. Vede zeleným údolím klikatící se Ohře přes několik příjemných vísek, hezky posazených v kopcovité krajině. O to nepříjemnější překvapení přichází s příjezdem do cílového městečka. Podél řeky se táhne dlouhá řada domů nebo spíš jejich přízraků. Přitom je ale na první pohled vidět, že nejde o jen tak ledajaké budovy. Byly to výstavní hotely, promenáda, lázeňské domy a restaurace, velkorysé a krásné, tak jak velela novoromantická estetika poslední třetiny devatenáctého století. Pořád je cítit, že právě tady spí duše Kyselky, o kterou, zdá se, krušnohorská obec už brzy nevratně přijde. Bitva o to, aby za pět let z unikátních lázní, které vybudoval karlovarský podnikatel Heinrich Mattoni, ještě něco zbylo, právě nyní vrcholí. Přes nebývalou vlnu zájmu, kterou se podařilo o Kyselku v posledních měsících vyvolat, je šance na záchranu této části kulturního dědictví mizivá. Svoji vinu na tom mají vlastníci objektů, ale také těžkopádná legislativa a úřady, které léta neodváděly dobře svou práci.

Dvacet let nezájmu

Ani jeden ze soukromých majitelů, kteří od roku 1992 vlastnili anebo stále vlastní památkově chráněné budovy Mattoniho areálu, neprovedl na domech výraznější opravy, které by zastavily proces jejich chátrání. A to přesto, že zákon majitelům kulturních památek ukládá udržovat je v dobrém stavu. Je to o to zvláštnější, že sedm cenných domů z dvaceti vlastní společnost Karlovarské minerální vody, která využila Mattoniho věhlas k budování svého byznysu. Zbylých třináct objektů patří společnosti C.T.S. Duo. Dnes jsou budovy v havarijním stavu a mluví se o tom, že nadcházející zima bude dost možná jejich poslední. S tím, jak se situace stává povážlivější, zesilují i občanské aktivity na záchranu Kyselky. Od začátku letošního roku se naplno rozjela iniciativa „Zachraňte lázně Kyselka“, za níž stojí Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky (ASORKD) v čele s filmařem Pavlem P. Riesem. Pod petici, ve které Asociace vyzývá Karlovarské minerální vody k výrazné finanční podpoře obnovy lázní a také k přesměrování nákladů balené vody ze silnice na železniční vlečku, se od února podepsalo téměř čtrnáct tisíc lidí. Kolem pěti tisíc jich je z Karlovarského kraje. Během tohoto týdne pak ASORKD plánuje vyhlásit novou, svou povahou prý „kaskadérskou“ akci, od které si slibuje zásadní přelom v jednání s vlastníky, a to především s velice ziskovými a solventními Karlovarskými minerálními vodami.

Spící úředníci

Naději, kterou vzbuzuje Asociace, však nabourávají kroky majitelů i pasivní státní úřady. Ty se z důsledků své nečinnosti stále nepoučily a ani v těchto posledních chvílích, kdy je ještě možné domy zachovat, nedělají pro záchranu maximum. Zřejmě pod tlakem veřejnosti a médií, který vyvolaly iniciativy Asociace, začala jednat alespoň samospráva. Památkový odbor karlovarského magistrátu konečně zahájil s oběma vlastníky správní řízení o deliktu; udělal krok, který měl udělat už dávno. Na jeho konci – řízení může včetně odvolání trvat až rok – bude možná viníkům uložena pokuta maximálně dva miliony korun. To není v porovnání se všemi potřebnými investicemi do Kyselky, jejichž výše se odhaduje na stovky milionů korun, nijak závratná částka. Navíc tady za rok už budovy nemusejí být a celá „nepříjemnost“ se tím pro majitele, kteří v minulosti usilovali o vyjmutí nemovitostí z památkové ochrany, jednou provždy vyřeší. Přestože jde o řešení nedostatečné, magistrát v tuto chvíli víc dělat nemůže. „Památkáři mohou zabezpečovací práce na objektu dle zákona vlastníkům uložit, avšak nemohou provedení rekonstrukce nařídit, to zákon neumožňuje,“ uvádí tisková mluvčí karlovarského magistrátu Michaela Kousalová. Tím, kdo něco takového udělat může, je ovšem stavební úřad v Kyselce. Podle stavebního zákona může nařídit vlastníku stavby nezbytné úpravy, jimiž se zajišťuje ochrana architektonického nebo archeologického dědictví. K ničemu takovému se ale nechystá. „Společnost C.T.S. Duo podala na konci července žádost o stavební povolení. Chtějí zabezpečit promenádu kolem Ottova pramene proti dalšímu chátrání. A domy Karlovarských minerálních vod jsou v pořádku, nehrozí tam bezprostřední ohrožení života,“ vysvětluje ředitelka úřadu Božena Míšková, proč nařízení prací nepovažuje za nutné.

Igelity stačí

Zvláštní kritéria ohledně toho, co je dostatečná péče o architektonickou hodnotu nemovitosti, stavební úřad uplatňoval i v minulosti. S předchozími vlastníky větší části památkově chráněných budov, které jsou dnes v majetku C.T.S. Duo, zahájil přestupkové řízení a uložil jim několikrát pokutu. Firma Bad Giesshüber Touristik Kyselka ovšem pětimilionovou částku nedokázala zaplatit, skončila v konkurzu a z oprav nic nebylo. Rovněž památkáři učinili několik pokusů o uvalení pokuty na vlastníky, jejich iniciativu ale pokaždé zrušil v odvolacím procesu nadřízený orgán, vždy kvůli čistě formálním náležitostem. Od roku 2006, kdy většina lázeňského areálu získala nového vlastníka, zmíněnou firmu C.T.S. Duo, ale stavební úřad nepovažoval za nutné majitele zanikajících kulturních památek k ničemu nutit. Úřednice Míšková se spokojila s tím, že vlastník zakryl díry ve střechách igelitem, zabednil okna a životu nebezpečné domy obehnal plotem. „Ty domy byly před třemi lety takto zabezpečeny. Pro někoho to možná není dostatečné, ale z mého hlediska ano,“ říká. Jen o málo zachovalejší budovy Karlovarských minerálních vod nepovažovala za nutné zabezpečit vůbec, stejně jako památkáři, kteří se až do letošního jara také nikdy neodvážili uložit této firmě jakoukoli sankci nebo pokutu.

Škoda peněz

Přitom právě v případě Karlovarských minerálních vod ignorace havarijního stavu budov obzvláště dráždí. Těžko předpokládat, že mamutí společnosti, která loni měla čistý zisk kolem tří set milionů korun a v předkrizových letech ještě o desítky milionů víc, brání v péči o domy nedostatek finančních prostředků. Jako hlavní důvod chátrání objektů se proto nabízí neochota řešit problémy, které přímo nesouvisejí s těžbou a prodejem minerálky. A to až potud, kam to české zákony a pasivní úřady dovolí. Pragmatismus firmy provokuje o to víc, že se tato praxe tak zásadně rozchází s hodnotami zakladatele značky. „Heinrich Mattoni se řídil heslem, že když něco z tohoto místa bere, musí mu také něco vracet. A tak by měl přemýšlet každý kulturní a odpovědný podnikatel,“ vzkazuje většinovým vlastníkům Karlovarských minerálních vod, švýcarské rodině Pasquale, prezident ASORKD Ries. Oficiálně Karlovarské minerální vody argumentují tím, že jim většina budov lázní nepatří. A že prý v minulosti usilovaly o koupi celého areálu, což se ale nepovedlo. Podle informací zveřejněných na webových stránkách ASORKD se v roce 2002 o nemovitosti skutečně zajímaly, chtěly je koupit jen za předpokladu, že většinu domů bude možné zbourat a zachována zůstane jen Mattoniho vila, Ottův pramen a bývalá lázeňská restaurace. To by ovšem předpokládalo zrušení památkové ochrany domů, kterou se nepodařilo prosadit. A podobně vlažný přístup má společnost evidentně k objektům, které jí od počátku patří. Na dotaz reportérů České televize, proč nechali zchátrat památkově chráněnou budovu bývalého hotelu Praha, generální ředitel firmy Alessandro Pasquale asi před dvěma měsíci překvapivě řekl: „Podle mě nemá žádnou historickou hodnotu a je plýtváním peněz se o něj starat. A říkám to bez problémů. Jestli se o tu budovu chce někdo starat, já mu ji klidně daruji.“ Společnost se hájí také tím, že zákon ukládá majiteli památkově chráněný objekt zabezpečit a chránit, nikoli renovovat. Na zabezpečovací a údržbové práce společnost podle tiskové mluvčí Bibiany Beňové vynaložila za poslední dva roky kolem dvou milionů korun. Z posledních vyjádření Karlovarských minerálních vod však vyplývá, že firma pomalu začíná měnit rétoriku. Svou roli patrně sehrávají i obavy o ztrátu pověsti. Nyní tedy údajně připravuje projekt záchrany památkově chráněných budov, které má v Kyselce ve vlastnictví. Nemělo by jít už pouze o údržbu, ale o skutečnou renovaci. Jasno by prý mohlo být na podzim. „Nyní probíhají průzkumy nutné k vypracování projektu renovace objektů. Ten pak předložíme památkářům. Je ale otázka, jestli budou ochotni na takový projekt přistoupit, vždy totiž zdůrazňovali, že je třeba řešit Kyselku jako celek,“ říká Beňová. A zároveň naznačuje, že když stát trvá na zachování všech objektů Mattoniho Kyselky, mohou na to doplatit nejvzácnější památky ve vlastnictví C.T.S. Duo – tedy již zmíněná Mattoniho vila, promenáda Ottova pramene a lázeňská jídelna. Pokud by totiž Karlovarské minerální vody nemusely investovat do svých domů, podpořily by prý možná opravu těchto klenotů. Kromě toho se společnost údajně zabývá myšlenkou přenést část přepravy balené vody na dnes nevyužívanou železniční vlečku.

Vrt na promenádě

Vlastník většiny lázeňských objektů, společnost C.T.S. Duo, se od počátku dušovala, že má s památkami ty nejlepší úmysly. I ona však má o ochraně kulturního dědictví svérázné představy. Přestože v roce 2006 koupila za 17,5 milionu korun třináct památkově chráněných objektů, evidentně očekávala, že se památkového břímě časem alespoň částečně zbaví. „Mysleli jsme, že po těch letech rozkrádání budou (památkáři – pozn. red.) rádi, že se zachrání aspoň část, Mattoniho vila a Ottův pramen. Ale postoj oficiálních orgánů byl, že se musí Kyselka zachránit jako celek,“ vysvětloval před televizními kamerami jednatel společnosti Petr Dostál, proč plán na „záchranu“ rovnající se vlastně likvidaci jednotného architektonického celku ztroskotal. Transakce, která se mezi oběma společnostmi odehrála v minulém roce, ale zpochybňuje i tvrzení o tom, že má C.T.S. Duo skutečně s nejcennějšími objekty plány. Prodala totiž Karlovarským minerálním vodám velkou část pozemků včetně přístupových cest kolem svých lázeňských objektů, a to včetně těch kolem Ottovy kolonády a Mattoniho vily. Na pozemky si přitom smluvně nezajistila vstup, podle katastru nemovitostí na ně není uvaleno žádné věcné břemeno. Obě společnost ale tvrdí, že budoucímu využití objektů nestojí nic v cestě a chtějí v budoucnu spolupracovat. C.T.S. Duo údajně prodala pozemky proto, aby získala finance na nutné opravy lázní. A Karlovarské minerální vody se zaručují, že nemají v úmyslu v budoucnu přístup k domům blokovat. Připouštějí sice do budoucna na parcelách možnost těžby minerálky, to se prý ale s využitím domů nevylučuje: „Podstatným údajem je to, že samotný vrt zaujímá na povrchu plochu o rozloze cca šest metrů čtverečních a ochranné pásmo vrtu je obvykle tvořeno plochou o rozloze sto metrů čtverečních,“ uvádí tisková mluvčí.

Pozemky nás zajímají

Obchod mezi oběma společnostmi nahrává dohadům, podle kterých je C.T.S. Duo bílým koněm Karlovarských minerálních vod. Měl prý koupit nechtěné památky a následně je ponechat napospas zatékající vodě a stáří. Karlovarské minerální vody by si tím údajně pojistily potřebné pozemky, aniž by na nich ulpělo stigma ničitele Mattoniho dědictví. Spekulace se opírá také o skutečnost, že firmy k sobě mají blízko. Firma C.T.S. Duo se v Česku stará o italské podnikatele, přičemž Alessandro Pasquale a jeho otec Antonio, který mu firmu nedávno předal, jsou italští Švýcaři. Antonio Pasquale také sedí s jednatelem společnosti C.T.S. Duo Petrem Dostálem v představenstvu Italsko-české smíšené obchodní a průmyslové komory. A Karlovarské minerální vody otevřeně připouštějí, že o pozemky v Kyselce a okolí mají zájem. „Společnost Karlovarské minerální vody v rámci své dlouhodobé strategie má vždy zájem o získání pozemků v lokalitě Kyselky a okolí. Tento zájem je přirozený, neboť Kyselka a okolí je těžištěm naší činnosti,“ uvádí Bibiana Beňová. Vlastní parcely jsou pro společnost určitě strategicky důležité, většinu své dosavadní těžby totiž provádí ve vojenském prostoru na pronajatých pozemcích o rozloze 17 331 čtverečních metrů ve vlastnictví státního podniku Vojenské lesy a statky. V roce 2003 získaly smlouvu na čtyřicet devět let, dobu neobvykle dlouhou, která je zdůvodňována náročností průzkumných a vyhledávacích prací. Za jeden metr čtvereční půdy, ze které firma čerpá výnosnou minerální vodu, letos zaplatí 315 korun. I s přirážkou za části, kudy vede potrubí a s ročním poplatkem za omezení užívání pozemků tedy firma s třistamilionovým ziskem platí státnímu podniku za většinu své minerální vody ročně kolem šesti milionů korun. Nebylo by divu, kdyby si firemní stratégové kladli otázku, jestli i za čtyřicet jedna let bude stát stále tak chápavý k podnikatelským zájmům jejich společnosti. Podle obyvatel Kyselky by mohl být nákup pozemků motivován také potřebou rozšířit výrobní kapacity a zázemí. V obci už totiž nejsou žádné pozemky na prodej a na obec navazuje vojenský prostor, kam není možné výrobu směrovat. Takové využití parcel kolem památkově chráněných domů nebo i na jejich místě ale zatím vylučuje územní plán. V něm jsou vedeny jako lázeňská zóna, kam lze umístit jen objekty sloužící k lázeňství, rekreaci nebo vzdělávání, případně jen drobnou výrobu zajišťující tyto provozy. A ještě pár let se na tom snad nic nezmění. Starostka Kyselky Petra Hoffmannová slibuje, že za jejího působení ve funkci se územní plán rozhodně měnit nebude.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče