Prominenti

09. ledna 2006, 00:00 - admin
09. ledna 2006, 00:00

PSALI JSME PŘED 15 LETY Poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, předseda Emanuel Mandler je jedním z těch současných českých a slovenských politiků, kteří své názory vyslovují bez kliček, frází a nejasných formulací.

**PSALI JSME PŘED 15 LETY

Poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, předseda Emanuel Mandler je jedním z těch současných českých a slovenských politiků, kteří své názory vyslovují bez kliček, frází a nejasných formulací. Osobně například nemá nic proti Mariánu Čalfovi, ale považuje za lapsus, když je v čele federální vlády člověk bytostně spjatý s bývalým systémem, v němž hovořit o svobodném podnikání se víceméně trestalo. Často je označován rovněž za kritika Hradu, kterému vytýká větší díl moci, než na jaký má v parlamentní demokracii nárok. Co se týká hospodářské sféry, pan Emanuel Mandler se domnívá, že účast zaměstnanců na řízení podniků není totéž, co účast odborové organizace na řízení. Podle jeho mínění se musí počítat s tím, že zejména v menších, živnostenských podnicích žádná odborová organizace nebude. Proto patří mezi ty poslance, kteří navrhují zavedení podnikových rad. Boris Korbel, původem Čech, jinak americký multimilionář. Do Spojených států amerických emigroval v roce 1968 a mimořádně vydělal na tisku kartiček s fotografií a osobní charakteristikou baseballových hráčů. Nyní dost často zajíždí do Prahy, ubytovává se v prezidentském apartmá hotelu Forum, odkud je také dobrý výhled na fotbalový stadion Sparty, jejíž klub chce koupit, resp. ze Sparty pomoci udělat fotbalový oddíl se skutečným věhlasem. Ačkoliv je pan Korbel optimista a člověk, který byl jen málokdy neúspěšný, tak se domnívá, že bude ještě dlouho trvat, než u nás bude poražena byrokracie. Čtyřicet let systému, kdy všechno bylo všech a nikdo vlastně za nic neodpovídal, zanechalo podle jeho názoru takový zmatek a absenci zákonů pro podnikání, že jen nejotrlejší zahraniční investoři neztrácejí o podnikání v ČSFR zájem. To je přesně jeho případ. Doposud mu totiž nikdo nebyl schopen sdělit ani to, kdo je vlastně právním majitelem Letné. Předseda Slovenské národní rady František Mikloško musí často vyvracet fámu, že je tajně vysvěceným jezuitským knězem. V církevním disentu působil, ale to je všechno. Do čelné funkce ve Slovenské republice se dostal proto, že jej akceptovala jak VPN, tak KDH. Střízlivost ve výrocích i v politickém uvažování mu vynesla autoritu především v době sporů o kompetenční zákony. O české politice si myslí, že je náchylná ke krajnostem, zatímco Slovensko je ve všech směrech konzervativnější a opatrnější. František Mikloško to dokládá historickými událostmi, kdy Čechy například strhly prakticky už v roce 1946 celou republiku ke komunistickému vývoji, nyní zase tíhnou k liberálnímu otevření, kde i Západ začíná cítit jako soumrak. Obává se, zda Češi neztratí svou identitu tím, že vletí do náruče Západu a jeho firem. Na Slovensku zřejmě obchodovat a spolupracovat s rozvinutými zeměmi nemíní.

Profit č. 2/1991

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče