Prominenti

19. prosince 2005, 00:00 - admin
19. prosince 2005, 00:00

PSALI JSME PŘED 15 LETY Michal Prokop, poslanec Federálního shromáždění a jeden ze tří předních českých rockerů v hlavních zastupitelských sborech, se dost vehementně vyjadřoval k návrhu zákona o zaměstnanosti. Jak patrno, nejde o právo na práci, jehož se využívalo ideologicky dřívějším režimem.

PSALI JSME PŘED 15 LETY

Michal Prokop, poslanec Federálního shromáždění a jeden ze tří předních českých rockerů v hlavních zastupitelských sborech, se dost vehementně vyjadřoval k návrhu zákona o zaměstnanosti. Jak patrno, nejde o právo na práci, jehož se využívalo ideologicky dřívějším režimem.

Michal Prokop toto právo, zakotvené v dosud platné ústavě, považuje spíše za paragraf, jímž se lidé vedli k pracovní povinnosti bez ohledu na to, zda jejich práce měla pro společnost smysl či ne. S tím by se mělo, podle názoru Michala Prokopa, definitivně skoncovat.

Zákon o zaměstnanosti je vyjádřením práva na zprostředkování práce a na eventuální nezbytnou rekvalifikaci. Jeho uplatnění má vést k produktivní a účelné zaměstnanosti. Je třeba dodat, že tchán Michala Prokopa, někdejší náměstek ústředního ředitele České televize Diviš, ho pro tyto názory určitě neškolil.

Vždy skeptický filozof Ivan Sviták, který ve více než dvacetiletém exilu získal renomé především ve Spojených státech amerických, nemá velkou důvěru ve vládní koncepci ekonomické reformy v ČSFR. Domnívá se, že jedna věc je provést legislativní změny v majetkové oblasti a něco jiného dosáhnout takové hospodářské aktivity, která příznivě zapůsobí na životní úroveň všech obyvatel. Překážkou bude, podle mínění Ivana Svitáka, antagonismus mezi cizím kapitálem a domácí levnou pracovní silou.

Ve svých závěrech dochází k tomu, že Klausova reforma je postavena na krizi, úvěrech a politice nezaměstnanosti, čímž se dostaneme na úroveň banánových republik. Asi to nebude tak horké, tvrdí mnozí a odvolávají se na to, že pan Sviták nemá, vzhledem k dlouhému odloučení od vlasti, ponětí o tom, jak se věci mají. Zřejmě asi proto se tento muž nestal v žádném státním orgánu poradcem.

Petr Miller, federální ministr práce a sociálních věcí, zjišťuje, zač je toho loket dělat politiku. Přešla ho i chuť občas v létě přijít na ministerstvo v šortkách, jak vyhrožoval po nástupu do funkce. Nejtěžší záběr v poslední době nesporně zažil s důlní problematikou, především s návrhem na odchod horníků do důchodu v padesáti letech.

Rovněž tak s dohadováním o takzvané expoziční době, která má pro příště stanovit, že horníci budou odcházet z práce v dolech zdraví, ale bez jakýchkoliv dalších nároků. Jako ministr, jehož úřad zasahuje do každodenního života všech občanů, se musí bránit Petr Miller tomu, aby kývnul na všechny požadavky na něj vznášené. Každému se však musí věnovat. Rodičům, jejichž potomci ztrácejí učňovská povolání, zaměstnancům prodejen, kteří se brání privatizaci a přitom se na zákazníka stále tváří jako na vetřelce, pak důchodcům…

Je toho prostě dost. Vzpomíná asi na ČKD a kovářskou výheň.

Profit č. 18/1990

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče