Promarníme příležitost?

05. února 2010, 13:33 - Stanislava Janáčková
05. února 2010, 13:33

Fiskální konsolidace musí dostat přednost před podporou hospodářského růstu

V posledních týdnech se roztrhl pytel se strategiemi budoucího vývoje naší země. Byla představena vládní Východiska z krize, Exit Strategy Miroslava Zámečníka, Konvergenční program, který budeme předkládat do Bruselu, a dopracovává se Janotův balíček II. Dále je zde „cesta z krize“ neboli „zeď změny“ z pera ČSSD a Vize 2020 s rozpočtovou strategií ODS. Pozor však na matení pojmů. Česká republika nepotřebuje strategii úniku z krize, nýbrž z dluhové pasti, do níž nás zavedla dlouhodobě nezodpovědná rozpočtová politika.

Zodpovědný účetní Světová hospodářská krize k našim rozpočtovým problémům přispěla. Česká ekonomika se však vyhnula její první fázi, finanční krizi. Náš státní dluh na rozdíl od mnoha jiných zemí nevzrostl kvůli mimořádným záchranným injekcím do bank a finančních institucí. Zasáhla nás druhá součást krize – hospodářská recese – která přispěla k růstu deficitu v roce 2009. Velká část našich rozpočtových schodků není cyklická, nýbrž strukturální. Nezmizí ani po oživení ekonomiky. Hrozí, že s námi nejen zůstanou natrvalo, ale dále nabobtnají až k neudržitelné situaci. Fiskální konsolidace musí dostat přednost před podporou hospodářského růstu, který je tak jako tak závislý převážně na vývoji našich exportních trhů. Chceme-li už mluvit o „exit strategy“, měl by to být ústup státu od ovlivňování ekonomiky prostřednictvím rozpočtu. Vládní dokumenty, jež mají vyvrcholit Konvergenčním programem, si to do jisté míry uvědomují. Kabinet nehledá jednostranné řešení založené jen na růstu daní. Navrhuje také šetření na provozu státního aparátu. Dále vláda hovoří o „protikorupční strategii“. Snaží se i obnovit činnost Bezděkovy komise pro důchodovou reformu. Přesto mají zatím všechny strategie spojené s vládou jednu slabinu – jsou to návrhy spíše politicky neutrální. Jsou to více návrhy zodpovědného účetního než odvážného stratéga. To nutně není kritika – překlenovací vládě bez jasného politického mandátu v podstatě ani nezbývá nic jiného. I tato její snaha však vyvolává útoky z levé části politického spektra.

Rozporuplné návrhy Proti vládní strategii staví ČSSD program „cesty z krize“ a připravuje po vzoru Karla IV. novou (hladovou?) „zeď změny“. Představy ČSSD o cestě z krize jsou prezentovány jako dlouhodobá strategie, obsahují však zásadní vnitřní rozpory.
Chtějí snižovat korupci, ale zároveň zvyšovat roli státu ve všech oblastech – tedy zvětšit balík peněz vybraný z našich kapes a předhozený k použití poctivým i méně poctivým. Chtějí ozdravit rozpočet, ale přitom dále zvyšovat sociální výdaje, a vyhnout se reformám důchodů a zdravotnictví. Chtějí povzbuzovat hospodářský růst, ale zároveň zvyšovat daně lidem, kteří pracují, a firmám, jež vytvářejí pracovní příležitosti. Pracují s hypotetickým, „výhledovým“ nárůstem příjmů, ale se zcela konkrétními a okamžitými novými výdaji. Chtějí dokonce vládními pobídkami nově „nasměrovat“ celkový charakter ekonomiky.

Jak říct pravdu a vyhrát volby Vlídněji se k vládním návrhům staví ODS. Před dalším rozdáváním a okamžitou podporou růstu dává stejně jako vláda přednost fiskální konsolidaci. Její návrh je značně ambiciózní – nastiňuje desetiletou strategii snižování rozpočtových schodků a legislativní zakotvení rozpočtové disciplíny. Již v roce 2012 má deficit veřejných financí klesnout pod tři procenta HDP. Má se zastavit růst státního dluhu v poměru k HDP. Problémem však bude jak proveditelnost, tak důvěryhodnost této strategie. ODS se před minulými volbami podílela na „rozdávací akci“ pro voliče v oblasti daňových úlev a nových sociálních vymožeností. Mnoho úspor v oblasti státních zakázek či jiného plýtvání státu mohla ODS již v minulosti uskutečnit. Dnes zkušeně radí nesahat tolik na přímé daně a zaměřit se na nepřímé, u nichž daňový výběr méně kolísá. Uvidíme, zda najde odvahu sáhnout na daňové úlevy pro různé zájmové skupiny a na přebujelé sociální výdaje. Nelze vyloučit, že ODS dobře ví, co by se i v této oblasti mělo dělat – jen je otázka, jak říci lidem pravdu, a potom vyhrát volby.
Situace, kdy hospodářský pokles vyhrotil rozpočtové problémy, dává příležitost konečně udělat nepohodlné, ale nutné kroky. Státní dluh nám svým financováním ujídá ze společných peněz a zvyšuje naši zranitelnost a závislost na světových finančních trzích. Nějakou formu dávek od státu dnes pobírá 55 procent občanů. Opravdu se většina z nás nedokáže o sebe postarat bez finanční pomoci státu?

Graf:
Bilance státního rozpočtu (v mld. Kč)
1990 –1,0*
1991 –14,7
1992 –1,7
1993 1,1
1994 10,4 1995 7,2 1996 –1,6 1997 –15,7 1998 –29,3 1999 –29,6 2000 –46,1 2001 –67,7 2002 –45,7 2003 –109,1 2004 –93,7 2005 –56,4
2006 –97,6 2007 –66,4 2008 –19,4 2009 –192,2
2010 –163,0*

Poznámka: Minus schválený rozpočet.
Pramen: ČTK

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče