Prokletí Asie

14. prosince 2007, 17:17 - Čestmír Klos
14. prosince 2007, 17:17

Na zamoření se podílí zejména těžební a chemický průmysl

Ázerbájdžán, Sumgait
Hrůzyplný hřbitov
Zdroj znečištění: zdevastované průmyslové centrum. Ohroženo 275 000 lidí

Kdysi to bylo průmyslové srdce Ázerbájdžánu, jedno z největších výrobních center někdejšího Sovětského svazu. Dnes je to obraz apokalypsy, souvislý dvacetikilometrový pás rozpadajících se továren, leckde rozkradených až na konstrukce. Ani lidé připravení na nejhorší nejsou prý s to ubránit se šoku. Zejména v kontrastu se svébytným půvabem pouště, jež se rozbíhá od průmyslového pásu směrem ke Kavkazu, a lákavého písčitého pobřeží Kaspického jezera po jeho druhé straně.
Pětina obstarožních fabrik však dosud jede naplno. Dávno překonanými technologiemi vyrábí různé chemikálie pro průmysl i zemědělství. Obzvlášť nebezpečná je chlorová chemie, s níž si v dopadech na životní prostředí nezadá ani výroba pesticidů, detergentů, syntetické gumy, hliníku a kdovíčeho ještě. Kolem uzavření nebezpečných provozů se táhnou nekonečné debaty a továrny jedou postaru pořád dál a zamořují přitom ovzduší i propustné písečné podloží.
Rezavá monstra nahánějí hrůzu, těžký otrávený vzduch ztěžuje dýchání. Ještě stále ročně uniká do ovzduší až 120 000 tun nebezpečných emisí. Návštěvník se nemůže zbavit pocitu přímého ohrožení, v oblasti však stále žije a otrávený vzduch dýchá 275 000 obyvatel.
Samo město ovšem nepůsobí skličujícím dojmem. Na širokých bulvárech a výstavných budovách je poznat, že bylo střediskem ekonomicky prosperující oblasti. Proto je lidé neopouštějí ani po radikálním útlumu výroby a navzdory rizikům znečištěného ovzduší raději dojíždějí za prací do nedalekého Baku. V zamořené tovární oblasti přímo mezi jedy nalezli útočiště jen sociálně slabí lidé, zejména uprchlíci z Náhorního Karabachu.
Ač město Sumgait zdánlivě nabízí relativně pohodlný život, bydlet v něm znamená riskovat zdraví. Podle různých studií je tu o čtvrtinu až o polovinu vyšší výskyt nádorových onemocnění než jinde v Ázerbájdžánu. Počet úmrtí na rakovinné nádory je o osm procent vyšší. Daleko větší než jinde v zemi je tu počet nedonošených dětí. Otřesně vyšší je dětská úmrtnost a vysoké procento dětí narozených s nějakou genetickou vadou. A to všechno si máme podle některých znalců ještě vynásobit „koeficientem ututlávání“ skutečného stavu věcí, na němž mají zájem některé ázerbájdžánské instituce.
Šance na ozdravění kdysi krásné krajiny je však mizivá. Propustné písky pod fabrikami jsou do velké hloubky znečištěny rtutí z chlorové výroby a dalšími těžkými kovy, půda pod troskami petrochemických kolon a v místě opuštěných vrtů je nasáklá ropou. Není kdo by financoval odstranění starých škod. I značná dolarová pomoc mezinárodních institucí se ve znečištěných píscích Sumgaitu utopila, aniž to bylo výrazněji poznat.

Čína, Lin-fen Chléb s uhlím i arzénem Zdroj znečištění: doly, ocelárny a rafinerie. Jen v provincii Šan-si jsou ohroženy 3 000 000 obyvatel

Nejznečištěnější město z nejznečištěnější čínské provincie Šan-si. Jeden z kandidátů na vůbec nejznečištěnější místo planety. Příčinou je naivní víra v ničím neregulovaný průmyslový rozvoj jen podle diktátu trhu. Chaotické podnikání tu vedlo k otevření stovek uhelných dolů, oceláren a rafinerií, které způsobily totální znečištění ovzduší, vody i půdy. Dříve vydatné vodní zdroje průmysl otrávil a voda je nyní na příděl. Dávky na jednoho občana jsou tak malé, že i místní hodnostáři mají vodu jen na pár hodin denně. Zdravá složka ovzduší se bohužel dávkovat nedá. Jsou v něm snad všechny představitelné škodlivé emise, každá vysoko nad přijatelným limitem. Ten tu není stanoven zákonem, a proto porotci popisované antisoutěže používali pro porovnání množství znečištění přípustné hodnoty, které vyhlásila Světová organizace zdraví (WHO). Každá je v Lin-fenu překračována několikrát, některé dokonce mnohonásobně.
Obyvatelé si stěžují, že každý večer se doslova dáví uhelným prachem. Velice silně se svým zápachem a bohužel především škodlivými účinky prosazuje oxid uhličitý. Na celkové vzdušné otravě se podílí i oxid uhelnatý, prchavé organické látky i čím dál obávanější mikroskopické prachové částice, které velmi silně poškozují dýchací orgány. Ty nejtitěrnější z nich dokonce pronikají do krve a jako silné karcinogeny se usazují přímo v buňkách. Ve výčtu škodlivin samozřejmě nesmějí chybět ani oxidy dusíku, jež se podílejí na vzniku přízemního ozonu a letního smogu. A aby toho nebylo málo, do přírody ze zdejších provozů proniká i vysoce nebezpečný arzenik.
Vysoká úroveň znečištění ohrožuje zdravotní stav obyvatel Lin-fenu i celé provincie. Místní kliniky hlásí narůstající počet bronchitid, pneumonií a rakovin plic. Děti z provincie Šan-si mají také zvýšenou hladinu otravy olovem. Důsledkem zoufalého znečištění je samozřejmě i stále rostoucí počet úmrtí. Onemocnění, způsobené pitím vody se zvýšenou koncentrací arseniku, už v tomto kraji narůstá do podoby epidemie. Neustálé vystavování se tomuto jedu vyvolává kožní onemocnění, cévní nemoci, hypertenzi a vysoký výskyt rakoviny. Studie o stavu vody v této provincii ukázala, že je z více než padesáti procent otrávená. Tyto strašlivé skutečnosti jsou ještě korunovány častými důlními neštěstími. Neregulovanému podnikání, které už málem nadobro zničilo zdejší životní prostředí, má být učiněna přítrž. V Lin-fenu se má co nevidět uzavřít 160 ze 196 sléváren a 57 ze 153 uhelných dolů. Malé, vysoce znečišťující doly budou nahrazeny většími, čistšími a regulovatelnějšími podniky. Emise se sníží i tím, že lidé začnou topit plynem místo uhlí. Místní iniciativy si taky od loňska vymohly zavedení patnácti dnů čistého, dýchatelného vzduchu.
Lin-fen ovšem není jediným otřesně zdevastovaným čínským územím. Světová banka oznámila, že ze dvaceti nejhůře zamořených měst na světě je šestnáct v Číně.

Čína, Tchien-ťin Olověné prokletí Zdroj znečištění: těžba a výroba olova. Ohroženo je 140 000 lidí

Ve městě Tchien-ťin v provincii An-chuej je všechno prosyceno olovem. Olověný prach je i v místní mouce. Některé vzorky měly až čtyřiadvacetkrát vyšší obsah olova, než by odpovídalo přijatelným normám. Zamoření celého kraje olovem mají na svědomí předpotopní technologie, ilegální podnikatelské operace a nedostatek kontrol znečištění ve firmách. Počet případů otravy olovem narůstá. Lidem z regionu nejvíc vadí množství drobných recyklačních provozů, které jsou pro znečištění nejhorší. Vždyť je zde na jedno místo shromážděna víc než polovina výroby olova v zemi.
Výsledkem těchto diskriminujících praktik je žádost obyvatel provincie, aby tyto výroby byly zastaveny. Průměrná koncentrace olova ve vzduchu a v půdě totiž až desetkrát převyšuje zdravotní standardy. Skoro devadesát procent vzorků ovzduší mělo vyšší obsah olova, než povolují mezinárodní limity.
Otravou olovem nejvíc trpí děti. Výčet nemocí, které způsobuje, je děsný: olověná encefalopatie, snížené IQ, krátká schopnost soustředění, potíže s učením, hyperaktivita, narušení fyzického růstu, problémy zrakové a sluchové, bolesti žaludku, problémy s tlustým střevem, špatná funkce ledvin, anémie a poškození mozku. Těhotenství končí v mnoha případech předčasným porodem a často se rodí menší podvyživené děti.
Místní úřady se rozhodly zasáhnout a uzavřely všechny výrobny olova, dokud nebudou dodržovat své povinnosti vůči životnímu prostředí. Vláda požaduje, aby se všechny výrobny přesunuly do zvláštní průmyslové zóny a přešly na lepší výrobní zařízení. Jejím snem jsou nové moderní olověné hutě, které budou podléhat pravidelným kontrolám. Lidé však mají pochybnosti, zda lze tak smělé plány v dohledné době vůbec splnit.
Ale ať to bude, jak chce, současné uvolňování olova do ovzduší a životního prostředí pokračuje a napadá zdraví obyvatel. Jsou ho všude tuny z dřívějšího provozu hutí. Nebudou-li okamžitě a cílevědomě zahájeny postupy na jejich vyčištění, může nastat zlepšení taky až po desítkách let.

Indie, Sukinda Zabiják chrom Zdroj znečištění: těžba a zpracování chromu. Ohroženo je dva a půl milionu obyvatel

Obyvatelé údolí Sukinda v indickém státě Orissa nemají žádné východisko. V jejich údolí jsou jediné známé zásoby chromu v Indii, a tak nemají žádnou naději na radikální útlum těžby. Na březích řeky Brahmanu je přitom už rozptýleno víc než 30 milionů tun odpadů, které se dál šíří do prostředí.
Podnikatelům však nic nebrání v dalším záboru krajiny. Dvanáct povrchových dolů pokračuje v těžbě bez jakýchkoliv kontrol znečištění prostředí a bez plánů na jakákoli zlepšení. Je to největší otevřená rána v krajině při těžbě chromu na světě. Nevyčištěné důlní vody pronikají do řeky. Řeka Brahman se však často vylévá z břehů a kontaminuje i okolí. Silně znečištěných je nejen 70 procent povrchových vod, ale i 60 procent takzvané pitné vody – tam všude byl naměřen šestimocný chrom ve více než dvojnásobném přípustném množství. Byly však změřeny i vzorky s dvacetkrát větším obsahem této látky. Je až neuvěřitelným cynismem těžařů ponechat důlní vody bez řádného čištění, zejména když Brahman je jediným zdrojem vody pro všechny obyvatele v okolí. Úřad pověřený kontrolou znečištění připustil, že kontaminací trpí nejen kvalita vody, ale těžce postižené jsou i ovzduší a půda.
Dělníci z chromových dolů jsou nepřetržitě vystaveni kontaminovanému prachu a vodě. Žaludeční krvácení, tuberkulóza a astma jsou tu běžnými onemocněními. Objevuje se také neplodnost, vrozené vady a předčasné porody. S pomocí norské vlády byla v oblasti založena dobrovolnická zdravotní asociace, která z tohoto území hlásí akutní zdravotní problémy. Asociace tvrdí, že 84,75 procenta zemřelých v důlních oblastech a 86,42 procenta v blízkých vesnicích vykazuje známky nemocí spojených s otravou šestimocným chromem. Výzkumy ukazují, že nejhůř postižení jsou obyvatelé do okruhu jednoho kilometru od dolů. Nemocemi způsobenými znečištěním však trpí celá čtvrtina všech obyvatel údolí.
Sukinda je klasickým příkladem znečištění, kde je odpad rozptýlen na širokém území a obyvatelé jsou postiženi otravou z mnoha zdrojů. Důlní průmysl se ani nepokouší odstranit příčiny kontaminace. Snaží se alespoň budovat léčebná zařízení, nicméně léčení postupuje pomalu a neexistují žádné přesné plány pro monitoring zdravotního stavu obyvatel ani pro programy zlepšení.

Indie, Vapi Mrtvá voda Zdroj znečištění: chemický průmysl. Ohroženo je 71 000 obyvatel

Mnoho obyvatel města Vapi nemá na výběr a musí pít kontaminovanou vodu, neboť čisté zdroje vody jsou více než míli daleko. Kontaminaci se nevyhnula většina vodních zásob, neboť v Indii neexistuje systém, jak naložit s odpadními vodami z průmyslu.
A průmysl je ve Vapi k pohledání. Město se nalézá na jižním konci indického „zlatého koridoru“ ve státě Gujarat. Koridor tvoří 400 kilometrů dlouhý pás průmyslových podniků. Je v něm padesátka velkých výrobních kolosů a více než 1000 menších výroben. Mezi nimi je mnoho chemických továren, které produkují ropné chemikálie, pesticidy, léky, textil, barviva, umělá hnojiva či chlor-alkalické sloučeniny. Jiné například vydělávají kůže. Odpad z těchto provozů obsahuje těžké kovy, kyanidy, pesticidy, polychlorované bifenyly a jiné jedy.
Koncem devadesátých let se ukázalo, že v kriticky znečištěném Vapi neexistuje žádný systém likvidace odpadu. Analýza spodních vod prokázala extrémně vysoké procento olova, zinku a rtuti. Hladina rtuti ve spodních vodách Vapi je skoro stokrát vyšší, než jsou povolené normy WHO. Odpadní vody tečou přímo do řek Damanganga a Kolak. Znečištění ovzduší je výsledkem nesprávného nakládání s chemikáliemi z průmyslových podniků. Místní produkty obsahují šedesátkrát větší obsah těžkých kovů (měď, chrom, kadmium, zinek, nikl, olovo, železo) než stejné výrobky z jiných továren. Analýza těžkých kovů ukázala, že jak odpadní vody, tak nahromaděné sedimenty jsou kontaminovány kadmiem, chromem, mědí, olovem, rtutí, niklem a zinkem. Vzorky sedimentů navíc obsahovaly sedmnáct organohalogenových sloučenin včetně chlorobenzenů a polychlorovaných bifenylů. Výsledkem působení chemikálií na lidský organismus je vysoké procento nemocí dýchacích cest, různá onemocnění kůže včetně rakoviny, karcinomy, rakovina plic a krku. U žen ve zmíněné oblasti pravidelně dochází ke spontánním potratům, ke krvácení v těhotenství, ba dokonce k poškození plodu a neplodnosti. U dětí se nejvíc projevují nemoci dýchacích cest a kůže a patrný je i deformovaný růst.
Co jsou platné snahy tento neúnosný stav zlepšit, když jsou v území zakládány riskantní skládky a různé průmyslové odpady jsou rozptylovány, kam se dá.

Peru, La Oroja Narozeni s olovem Zdroj znečištění: těžba a výroba těžkých kovů. Ohroženo je 35 000 lidí

Že některé škodlivé látky mají tendenci se hromadit v lidském těle, se v silně znečištěných oblastech sleduje už dlouho. Objev olova v krvi novorozenců z hornického města La Roja v peruánských Andách však byl pro mnohé šokem. Děti byly kontaminovány už v těle matek.
Otrava olovem může mít na děti zhoubné účinky, protože postihuje jejich mentální vývoj. V La Oroja je od dětství olovem sužována už několikátá generace. Slévárna kovů zde byla vystavěna v roce 1922 a záhy se u lidí objevily první příznaky. Současné výzkumy ukázaly, že množství olova v krvi dětí je abnormálně vysoké – až třikrát větší, než připouští norma WHO. Neuvěřitelně vysoké množství nedonošených či mrtvě narozených dětí je rovněž spojováno se zhoubnými plyny ze sléváren. Onemocnění plic a dýchacího traktu jsou tu běžné. Také koncentrace oxidu siřičitého dalece převyšují přípustné hodnoty. Vegetace v okolí byla zničena kyselými dešti. Dodnes však nebyl zahájen průzkum kontaminace půdy a nikdo nemluví o žádném plánu či projektu na její vyčištění. I omezené testy však prokázaly kontaminaci půdy nejen kyselými dešti a olovem, ale i arsenikem a kadmiem.
Životy zdejších dětí i dospělých leží v rukou společnosti Doe Run Corporation, která vlastní slévárnu. Ta kromě olova vyrábí i měď a zinek, jejichž unikající sloučeniny jsou rovněž škodlivé. Společnost připravila velice líbivý plán na ozdravění ovzduší, a tím i na omezení spadu škodlivých látek. Jenže než vůbec přistoupila k jeho naplňování, odložila v roce 2004 jeho zahájení o čtyři roky. Společnost se snaží pozměnit obraz největšího znečišťovatele financováním resocializačních programů a podobných vedlejších aktivit. K nápravě příčin otřesného stavu životního prostředí v La Oroja je však stále liknavá. Vládní rada pro životní prostředí, místo aby společnosti Doe Run coby viníkovi katastrofického znečištění vypsal pořádnou pokutu, nechal zpracovat výjimečný plán pro ohrožená území, který spočívá v tom, že při vysoké toxicitě ovzduší budou vyvěšovány rudé prapory. Jejich smyslem je, aby lidé zbytečně nevycházeli. Rada se však zapomněl informovat ve střední Evropě, kde máme zkušenost, že rudé prapory nic nevyřeší. Jedině náprava ve slévárně, kterou by měl hradit znečišťovatel.

Rusko, Dzeržinsk Chemie útočí Zdroj znečištění: chemické zbraně a odpady. Ohroženo je 300 000 lidí.

Mezi popisovanými deseti ohroženými místy na zeměkouli má Dzeržinsk jistou prioritu. Guinessova kniha světových rekordů ho jmenovala chemicky nejzamořenějším městem na světě. Do konce studené války byl Dzeržinsk předním výrobcem chemických zbraní. A je jím dodnes. Ve městě se také dlouho nacházela rafinerie, která produkovala silný jed TEL. Léta se dařilo tutlat, co tu po takové výrobě zbylo: 300 000 tun chemického odpadu. Z tohoto odpadu prosáklo do spodních vod asi 190 identifikovaných chemikálií. Na některých místech tyto chemikálie proměnily vodu v bílý kal, který obsahuje dioxiny a vysoké množství fenolů – tedy látky, které mohou vést k akutní otravě končící smrtí. Zmíněná množství sedmnáctimilionkrát překračují bezpečnou mez. Jelikož je mnoho zdejších průmyslových podniků už uzavřeno, hladina spodních vod i vody v kanále se zvedla. Tyto stoupající vody vyplavují do řeky Oka masivní množství arseniku, rtuti, olova a dioxinů. Oka je ovšem zdrojem pitné vody pro oblast kolem Nižného Novgorodu. Tamější zásoby pitné vody jsou těžce ohroženy kontaminací.
Největší daň si chemická výroba už vybrala přímo v Dzeržinsku. Podle zprávy BBC z roku 2003 je k onemocněním nejnáchylnější mládež. Na místním hřbitově je šokující počet hrobů lidí, kteří nedosáhli věkové hranice čtyřiceti let. V roce 2003 převýšil počet úmrtí v tomto městě počet narození o 260 procent. Roční úmrtnost je sedmnáct lidí z tisíce, tedy mnohem větší než průměrná ruská úmrtnost čtrnácti lidí z tisíce. Ve městě s 300 000 obyvateli je tedy o 900 úmrtí ročně navíc. Průměrná délka života dzeržinských mužů je 42, žen 47 let. Navzdory této statistice je stále ještě čtvrtina obyvatel zaměstnána v závodech, které produkují jedovaté chemikálie. S novou výrobou tedy přibývá i odpadů a přitom neexistuje žádný plán, jak se jich zbavit a kontaminaci zastavit. Místní úřady sice ujišťují, že tu k žádné ekologické katastrofě nedochází, ale je zcela jasné, že jejich přístroje monitorují jen znečištění ovzduší, možná svrchních vod, ale celkovou kontaminaci zjistit nemohou. Zdraví místních obyvatel je přitom viditelně postiženo nemocemi ze zamořených území.

Rusko, Norilsk Orwellovo město Zdroj znečištění: těžba a zpracování rud. Ohroženo 134 000 lidí.

Místo nezpůsobilé k životu. Nejprve tam, do gulagu za polárním kruhem, vozili mukly pracovat a umírat za trest. Pak tam táhli lidé dobrodružné povahy, aby si vydělali balík peněz a po zbytek života se kurýrovali v jiné, méně znečištěné části Sovětského svazu. Teď se to obrátilo. Kdo si přivykl na zdejší vysoké příjmy, jinde v Rusku dlouho nevydrží a vrací se sem riskovat své zdraví. Který ruský dělník si může dvakrát do roka vyrazit na dovolenou do Tuniska?
Všudypřítomným zplodinám z továrních komínů nelze uniknout. Ať fouká vítr z kterékoliv strany, je tam vždy nějaká fabrika. Návštěvníky, kteří nepřivykli, z toho stále bolí hlava. Ti místní úřady nijak netrápí, protože cizí lidé se sem takřka nedostanou. Pod trvalým náporem emisí je tu však 134 000 obyvatel. Sníh je tu černý, vzduch chutná sírou a průměrný věk dělníků ve slévárnách je o deset let kratší než v ostatním Rusku. Studie z roku 1999 nalezla zvýšenou koncentraci mědi a niklu v půdě až do vzdálenosti 60 kilometrů od města.
Všemu vévodí společnost Norilsk Nickel. Vládne nejen třetině světových zásob niklu a podstatné části ruské výroby kobaltu, platiny a palladia. Ovládá i životy zdejších lidí. Osmdesát procent obyvatel je jejími zaměstnanci, nikdo se neodváží reptat, ztratit místo by znamenalo ztratit veškeré příležitosti. Prsty společnosti sahají až na letiště, odkud do druhého největšího města za polárním kruhem - po Murmansku - létají letadla. Kdo nemá její speciální bumážku, nesmí na palubu. Norilsk je svět sám pro sebe.
Mezi ruskými průmyslovými koncerny ten v Norilsku vyniká největším znečištěním ovzduší. Zastaralé slévárny kovů, největší v Rusku, každoročně vypustí do vzduchu 500 tun každého z oxidů niklu a mědi a dva miliony tun oxidu siřičitého. Továrny byly na věčně zmrzlé půdě zakládány od třicátých let minulého století, kdy neexistoval žádný systém ekologických norem a kontrol. Naprosto oprávněně se město dostalo mezi deset nejzamořenějších míst na světě.
Stav ovzduší se ani teď nelepší. Množství oxidu siřičitého, fenolů, formaldehydu i nebezpečného mikroskopického prachu se ještě zvyšuje. Ale co je to proti oxidům mědi a niklu, jejichž množství narostlo dokonce o padesát procent. Situaci zhoršují i odpady dalších těžkých kovů, kobaltu, olova a selenu. To všechno má samozřejmě neblahé následky na zdraví obyvatel. Nejvíc trpí děti. Výzkum nemocí krku, nosu a uší u dětí prokázal, že ty, které bydlí blízko sléváren, onemocní těmito chorobami dvakrát častěji než děti, které bydlí ve vzdálenějších oblastech. Emise oxidu siřičitého vedou ke chronickým onemocněním plic, dýchacích cest a trávicího ústrojí a mohou končit rakovinou. Počty případů rakoviny, hlavně plic, stále narůstají
Smrt způsobená nemocemi dýchacích cest je v Norilsku mnohem častější, než udává ruský průměr. Někteří odborníci tvrdí, že znečištění ovzduší je odpovědné za čtvrtinu všech úmrtí. Nejhorší je, že šestnáct procent těchto úmrtí jsou děti. Procento diagnóz, které způsobily dětskou smrt, přitom závisí na znečištění ovzduší až ze čtyřiceti procent. Běžným jevem jsou v Norilsku i předčasné porody a problémy v druhé půlce těhotenství.
Firma Norilsk Nickel zveřejnila záměr přemístit továrnu ze středu města na jeho okraj. Do roku 2015 slíbila snížit emise oxidu siřičitého ze dvou milionů tun na 400 000 tun ročně. Všichni zúčastnění jsou si však dobře vědomi, že je to v současných podmínkách nesplnitelný cíl.

Ukrajina, Černobyl Bomba v sarkofágu Zdroj znečištění: pohřbený reaktor. Ohrožení trvá, ale na počtu ohrožených se odborníci neshodnou. Zpočátku bylo uváděno 5,5 milionu lidí.

Ani dvacet jedna let po jaderné katastrofě v Černobylu nejsou mnohá místa na Ukrajině ani v Bělorusku obyvatelná, v jiných méně zamořených oblastech lidé bydlí, ale vystavují se riziku ozáření, nebo dokonce vdechnutí či spolknutí zatoulaného nebezpečného radioizotopu s dlouhým poločasem rozpadu (například radionuklidu Cezium 137), který by jim mohl zkrátit život. Kolem sarkofágu je ještě stále vymezena přísně hlídaná oplocená zóna o průměru asi 30 kilometrů, označovaná jako zóna nuceného vysídlení. Kolem ní je zóna dobrovolného vysídlení a za ní zóna zvýšené kontroly. Až 300 kilometrů od pohřbeného reaktoru jsou takzvaná kropenatá místa, která nejsou oplocená a která nikdo nehlídá, ale v nichž se člověk může přitočit dokonce k většímu zamoření než v bezprostředním okolí elektrárny. Černobyl nepřestává být nebezpečný.
Bomba ukrytá v sarkofágu stále tiká. I když se při tavení reaktorového jádra uvolnilo stokrát větší množství radiace než při výbuchu bomby v Hirošimě, spousta jí v elektrárně ještě zůstala. Někteří znalci tvrdí, že kdyby se neštěstí opakovalo, může uniknout více než sto tun uranu a jiných radioaktivních produktů, jako je plutonium. Předpokládá se také, že Černobyl ukrývá nejméně 2000 tun vznětlivých materiálů. Trhliny ve struktuře sarkofágu vzbuzují obavy specialistů, že dešťová voda a práškové palivo dohromady vytvoří jedovatou tekutinu, která může kontaminovat spodní vody. Sarkofág byl navržen jako dočasné řešení a předpokládaná doba jeho stability se už pomalu blíží ke konci. Program pro jeho další zabezpečení je však v nedohlednu. Od roku 1992 do roku 2002 se v Bělorusku, na Ukrajině i v Rusku objevilo víc než 4000 případů rakoviny štítné žlázy. Nejhůř byly postiženy děti do čtrnácti let. Většina těchto případů pochází ze zvýšených koncentrací radioaktivního jódu v mléce.

Zambie, Kabwe Jedová koupel Zdroj znečištění: těžba a zpracování olova. Ohroženo 255 000 lidí.

Skoro sto let se u zambijského města Kabwe těžila olověná a zinková ruda a tavila se v pecích. Nyní už pece vychladly a doly byly opuštěny. Lidé tu žijí, jako by tu nikdy nic nebylo, jenže na každém kroku hrozí nebezpečí kontaminace olovem. Rizika jsou značná. Podstupují je zejména děti, které se koupou v zamořené řece a hrají si v kontaminované půdě. Přítomnost olova v krvi zdejších dětí pětkrát až desetkrát převyšuje bezpečnou hodnotu a v mnoha případech se dostává až na hranici, na níž se už počítá s fatálním postižením. Vystaveni nebezpečí jsou i mladí lidé, kteří hledají v bývalých dolech zbytky kovů.
K dispozici je přitom studie, podle níž je rozptyl olova, kadmia, mědi a zinku v půdě do dvaceti kilometrů mnohem vyšší než připouštějí normy WHO. Z dolu do města vede splavná řeka, která se dřív užívala také pro vyvážku tavicího odpadu. I tok je zamořený, ale jeho používání nikdo nekontroluje, neexistují žádná omezení a lidé v ní nechají koupat svoje děti. A nejen kontaminovaná voda, ale i suchá, prašná země nasycená olovem je pro místní lidi vážným nebezpečím kontaminace. I pouhé vdechování prachu vystavuje obyvatele jedovatým dávkám olova. Top Ten zamořených míst má ovšem v Kabwe nejnadějnější lokalitu, která by se měla dočkat vyčištění. Je zpracována strategie, jež by se co nejdřív měla začít naplňovat. Světová banka vypsala grant na 40 milionů dolarů, které by měly pokrýt náklady na přestěhování nejvíc ohrožených rodin a na nejdůležitější dekontaminace. Dalších deset milionů věnovala na vyčištění údolí nadace Nordic Development Fund.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče