Prokleté garance

13. prosince 2007, 20:14 - István Lékó
13. prosince 2007, 20:14

Agendu za 160 miliard na ministerstvu financí řeší 20 úředníků

Závazky k likvidaci ekologických škod v drtivé většině případů na nabyvatele privatizovaného majetku nepřešly. Důvod: v době privatizace státních podniků tyto závazky de jure neexistovaly, jejich existenci nebylo možné dovodit z žádné smlouvy či dohody a neexistovalo ani žádné rozhodnutí soudu nebo státního orgánu, kterým by byly takové závazky založeny. Majetek byl tedy prodán se všemi ekologickými zátěžemi a odpovědnost za škody vzal na sebe stát.
Tato agenda byla plně v kompetenci Fondu národního majetku (FNM) a spravoval ji odbor, v němž pracovalo asi 50 úředníků. Po zrušením FNM a transformací jeho činnosti na ministerstvo financí od 1. ledna 2006 byl snížen počet pracovníků na 20 bez ohledu na narůstající objem práce. Po celé období se škody průběžně odstraňovaly, kromě dvou let, kdy bylo v dubnu 2004 na písemný příkaz ministra financí pozastaveno zadávání veřejných zakázek. Tímto rozhodnutím došlo k výraznému prodlení v plnění těchto závazků, které vedlo až k výzvám nabyvatelů a jejich majitelů, že budou nuceni řešit tyto závazky státu soudní cestou.
Ministerstvo financí (od července 2006) proces zadávání veřejných zakázek opět obnovilo. Letos se například očekávají výdaje v objemu zhruba osmi miliard korun a vypsání až 60 velkých tendrů. Nicméně požadavek na dohnání značného skluzu v zadávání zakázek s sebou přináší zvýšené nároky na výkon ministerstva financí a na řešení řady technických, finančních a organizačních problémů.
„Jelikož každá realizace prací je řešena jedním výběrovým řízením, jejichž trvání je ve většině případů dlouhodobého charakteru (delší než rok), jsou na pracovníky ministerstva financí kladeny velmi vysoké odborné nároky. Zároveň tito pracovníci plní řadu dalších úkolů při dohledu nad realizací daného díla, a to z pohledu plnění smluv a hospodárného a účelného vynakládání finančních prostředků. Vzhledem ke dlouhodobému charakteru zakázek a zadávání nových zakázek má spravovaná agenda narůstající charakter. Současně samotný proces zadání jedné veřejné zakázky, jenž je upraven zákonem, trvá několik měsíců a je administrativně velmi náročný,“ uvádí ministr Kalousek ve svém materiálu pro vládu.
Aktuální agenda obsahuje 209 uzavřených ekologických smluv na odstranění starých ekologických zátěží vzniklých před privatizací. Protože v rámci jedné ekologické smlouvy je řešeno několik lokalit, počet projektů, které musí ministerstvo realizovat, je odhadován na zhruba 1300. K tomuto počtu je nutno připočíst dalších asi 620 projektů v rámci revitalizace krajiny po ukončené činnosti těžebních společností. Ministerstvo financí tvrdí, že při dnešním personálním obsazení je schopno zahájit zhruba 50 tendrů ročně.
Při řešení starých ekologických závazků se ministerstvo financí potýká zejména s následujícími problémy, kvůli kterým hodlá vymyslet rychlé a efektivní řešení:
• Potenciální žaloby nabyvatelů privatizovaných podniků a jejich majitelů vůči státu kvůli tomu, že nemohou používat majetek ke své podnikatelské činnosti, protože stát dosud neodstranil ekologickou zátěž, kterou oni nezpůsobili, nebo že stát neodstranil ekologickou zátěž v termínu stanoveném Českou inspekcí životního prostředí.
• Rostoucí ceny prací, což znamená, že o co později bude stát odstraňovat, o to budou náklady vyšší.
• Za posledních čtrnáct let byla odstraněna zhruba pětina starých ekologických zátěží. Při tomto tempu by to znamenalo více než dalších 25 let.
• Stále se zpřísňující normy a pravidla zvyšují náklady na odstranění.

Na ministerstvo financí jsou na základě dlouhodobých zkušeností zvažovány tři možné varianty. Při popisování variant jsme čerpali z materiálu, který ministr financí Miroslav Kalousek předložil 28. listopadu vládě.

Varianta 1 Ministerstvo financí nepodporuje Personální posílení Zvýšit počet úředníků v příslušném odboru ministerstva financí z 20 na asi 40 pracovníků. Zároveň by bylo účelné zvolit organizačně vhodnější typ tohoto útvaru, který by umožnil operativnější řízení. Navíc současné prostory a technické vybavení neodpovídají povaze a odpovědnosti vykonávané činnosti.
Výhody a rizika Výhodou by bylo zachování statu quo, není nutno měnit pravidla. Je třeba ale počítat s tím, že na trhu práce je nedostatek odborníků, kteří by zmíněnou vysoce specifickou agendu obsáhli v požadované výši. Výběr kandidátů může trvat dlouho, stejně jako jejich zaškolování. Ministerstvo také počítá se zvýšenými náklady na školení. Jedním z významných rizik je i vliv zvýšeného počtu výběrových řízení (zhruba dva tendry denně) na schvalovací a kontrolní procesy v rámci MF i dalších dotčených orgánů (administrativa a odvolávání se účastníků výběrových řízení). Personální posílení odpovědného útvaru ministerstva financí sice může přinést požadované zrychlení realizace, musí však být spojeno i se zvýšenou aktivitou ostatních útvarů (zejména kontrolních).
Nutnou podmínkou je zachovat příjmy z privatizace primárně pro odstraňování starých ekologických zátěží a až pak následně používat privatizační příjmy na další projekty.
Schválený deficit státního rozpočtu vyplývající ze závazku konvergenčního programu na období do roku 2010 může být touto variantou ohrožen, neboť v případě urychlení vypisování veřejných zakázek mohou být výdaje na úhradu ekologických závazků vyšší než privatizační příjmy a pak by bylo nutné tuto situaci řešit velmi rychle, pravděpodobně úhradou ze státního rozpočtu. Takovýto zásah do státního rozpočtu by mohl vést i k případnému nesplnění konvergenčního programu.

Varianta 2 Ministerstvo financí nepodporuje Renegociace smluv Jednorázová finanční kompenzace závad na majetku nabyvatelům z privatizace. Vznikla by smluvní dokumentace (dodatky k ekologickým smlouvám), na jejímž základě by stát uhradil nabyvatelům státního majetku finanční kompenzaci. Peníze by mohly být využity pouze na odstranění dané ekologické zátěže, aby nedošlo k nedovolené veřejné podpoře. Vše ostatní, tedy odstranění ekologické zátěže, jednání s Českou inspekcí životního prostředí a ministerstvem životního prostředí ve věci povolení, správních řízení a podobně, by bylo plně již jen záležitostí nabyvatele. Pokud by náklady přesáhly kompenzaci, pak by již dále byly nákladem pouze nabyvatele. Pokud by byly nižší, byl by nabyvatel tyto nevyužité finanční prostředky povinen vrátit státu.
Výhody a rizika Výhodou tohoto řešení by bylo snížení administrativní zátěže na straně ministerstva financí v procesu zadávání veřejných zakázek.
Před realizací této varianty by však muselo dojít k notifikaci veřejné podpory v orgánech EU, následně pak k řadě dalších organizačních a procesních změn včetně změn usnesení vlády, změn smluv a podobně.
Tato varianta – jak vyplývá z návrhu ministra financí - však není z právních a odborných hledisek vůbec připravena. V jejím případě je totiž třeba počítat s tím, že by musela být uzavřena řada složitých a podrobných smluv mezi ministerstvem financí a nabyvateli privatizovaného majetku. V této souvislosti se Kalouskův materiál odvolává na zkušenosti FNM a ministerstva financí při jednáních s nabyvateli, kteří oprávněně, s odkazem na již uzavřené ekologické smlouvy a obchodní zákoník, změny podmínek těchto smluv tvrdě odmítají. Retrospektivně nelze vstupovat ani do již uzavřených realizačních smluv z důvodu dodržení podmínek zákona o veřejných zakázkách.
Schválený deficit státního rozpočtu vyplývající ze závazku konvergenčního programu na období do roku 2010 může být touto variantou také ohrožen, neboť uzavření takovýchto smluv ve velmi krátké době za sebou může vyvolat výdaje vyšší, než budou v té době privatizační příjmy. Pak by bylo nutné tuto situaci řešit velmi urychleně, pravděpodobně úhradou ze státního rozpočtu. Takovýto zásah do státního rozpočtu by prý opět mohl vést i k případnému nesplnění konvergenčního programu.

Varianta 3 Komplexní tendr Ministerstvo financí prosazuje Cílem varianty je snížit počet výběrových řízení, a tím i administrativní náročnost, na nezbytné minimum a lépe plánovat potřebné finanční prostředky. Zároveň je požadováno omezení maximálního množství rizik, zejména pak růstu výdajů na odstranění ekologických závazků.
Ministerstvo financí by místo řady drobných výběrových řízení vypsalo jedno komplexní, v němž by se soutěžilo o odstranění souboru starých ekologických zátěží. Cílem by bylo získat v tendru co nejnižší cenu na odstranění s tím, že k platbě za provedené dílo by docházelo až po jeho splnění. V podmínkách by zároveň byla stanovena určitá doba splatnosti tak, aby bylo možno efektivně plánovat potřebný objem privatizačních příjmů, které by i nadále sloužily k úhradě těchto výdajů. Součástí této varianty je i částečné personální posílení příslušného útvaru ministerstva financí za účelem zvýšení kontrolních činností směrem k jednomu dodavateli. Zde ale Kalouskův materiál neuvádí, kolik nových úředníků hodlá zaměstnat…
Ministerstvo financí dále navrhuje, aby právnická osoba, která by byla způsobilá připravovat, organizovat a realizovat sanační práce u všech nabyvatelů privatizovaného majetku, byla vybrána ve výběrovém řízem podle zákona o veřejných zakázkách. Nesmělo by dojít ke střetu zájmů, a to ani u jejích případných subdodavatelů. Musel by to být ekonomicky silný podnikatelský subjekt s dostatkem vlastních finančních zdrojů nebo s přístupem k bankovním úvěrům, s dostatečnou bankovní zárukou za plnění daných závazků v celém období realizace. Předmětem činnosti takové právnické osoby by muselo být provádění sanačních prací při odstraňování ekologických škod a navíc by tato právnická osoba musela být schopna zajišťovat veškeré odborné a administrativní agendy spojené s přípravou a organizováním sanačních prací, s vypracováním odborných i právních stanovisek, s komunikací s ministerstvy, s Českou inspekcí životního prostředí, s nabyvateli, s antimonopolním úřadem, s odbornými firmami a podobně.
Nedořešenou otázkou varianty je, jak smluvně zajistit nezbytnou komunikaci soukromého subjektu s ministerstvem životního prostředí a s Českou inspekcí životního prostředí.
Výhody a rizika Výhodou této varianty je prý zrychlení zadávání veřejných zakázek a nižší personální náklady než v první verzi. Z finančního pohledu se jedná o příležitost, že konečné náklady na odstranění ekologických zátěží formou jednoho komplexního výběrového řízení mohou být nižší, než kdyby šly do soutěže samostatně jednotlivé zakázky. „Toto řešení umožní ministerstvu financí plánovat výdaje na úhradu ekologických zátěží z privatizačních příjmů s několikaletým předstihem - až po splnění smlouvy (ekologického závazku) právnickou osobou. Privatizační příjmy i výdaje jsou odděleny od státního rozpočtu a vedeny na zvláštních účtech,“ uvádí Kalouskův materiál.
Hlavní výhodou podle ministerstva financí je, že schválený deficit státního rozpočtu, vyplývající ze závazku konvergenčního programu na období do roku 2010, není touto variantou ohrožen. „Dlouhodobé plánování výdajů na úhradu starých ekologických zátěží umožní ministerstvu financí v případě nedostatku budoucích privatizačních příjmů mít dostatek času na řešení situace tak, aby byly další možné zdroje k dispozici a nedošlo k případnému nesplnění konvergenčního programu,“ stojí v materiálu.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče