Proklepněte si své předky

06. srpna 2007, 00:00 - PETR BÝM
06. srpna 2007, 00:00

RODOKMENY Kdo byli moji předci, kde bydleli, čím se živili? Takovou otázku si někdy položí nejspíš každý. Lidská paměť je ovšem krátká, směrem do minulosti sahá tři, maximálně čtyři generace. Přesto není problém dostat se v rodinné historii dále - sestavování rodokmenů je dnes už poměrně běžná služba, kterou nabízí řada odborníků-genealogů.

RODOKMENY Kdo byli moji předci, kde bydleli, čím se živili? Takovou otázku si někdy položí nejspíš každý. Lidská paměť je ovšem krátká, směrem do minulosti sahá tři, maximálně čtyři generace. Přesto není problém dostat se v rodinné historii dále - sestavování rodokmenů je dnes už poměrně běžná služba, kterou nabízí řada odborníků-genealogů.

Sestavováním rodokmenů se zabývá genealogie - podle slovníku naučného je to pomocná historická věda, která zkoumá rodové a rodinné souvislostí a vztahy. Základním produktem genealogie jsou právě rodokmeny, tedy tabulka přímých předků v otcovské linii, která se sestavuje vzestupně, tedy na ose syn-otec-děd-praděd a tak dále. Naopak rozrod se sestavuje sestupně a sleduje všechny přímé potomky jedné konkrétní osoby, a to jak v mužské, tak v ženské linii.

Historici se ovšem rodokmeny normálních smrtelníků nezabývají.

Zajímají se jen o rodiny významných historických postav. Nicméně ani onen příslovečný pan Novák nemusí v tomto ohledu přijít zkrátka.

Má možnost obrátit se genealogy, kteří své služby nabízejí na komerční bázi. A nutno říci, že dnes pan Novák tento servis využívá.

„Zájem je obrovský. Celých deset let, co v tomto oboru podnikám, neustále roste,“ komentuje poptávku Tomáš Biskup, jeden z komerčních genealogů.

UŽ OD DOB BIBLICKÝCH

Adam, Šét, Enóš, Kénan, Mahalel, Jered, Henoch, Metúšalech, Lámech, Noe - to je rodová linie, ve Starém zákonu uvedená jako „výčet rodopisu Adamova“. Takových rodokmenů je v této části bible bezpočet - Starý zákon tak mimo jiné představuje jeden z nejstarších genealogických zápisů lidstva. Kdo je čí dcera nebo syn, to lidi zjevně zajímalo odedávna. Příslušnost k určitému rodu (a také konkrétní pozice v něm) takřka vždy do značné míry určovala sociálně-politický a majetkový status.

Bezprostřední praktický význam měla například při „jmenování“ hlavy rodu, dělení majetku po zesnulých osobách, ale i pro sjednávání sňatků. Podrobné záznamy o předcích a jednotlivých rodových liniích si proto pečlivě vedly jak patricijské rody v antickém Římě, tak feudální šlechta. Čím významnější rod byl, tím byly samozřejmě genealogické záznamy spolehlivější a úplnější. Rodinný původ a stupeň příbuzenství rozhodoval i o zásadních politických věcech, třeba o nástupnictví na císařském či královském trůnu - v habsburské říši tuto otázku velmi podrobně upravoval speciální zákon (Pragmatická sankce z roku 1713), když výběr panovníka se samozřejmě opíral o podrobné genealogické záznamy.

V moderní době se praktický význam rodinného původu víceméně vytratil (v našich zemích byly všechny šlechtické výsady zrušeny už v roce 1918). Samozřejmě je stále podstatný například v dědických otázkách, ale v těchto případech přicházejí ke slovu spíše právníci než historické vědy. „Takové problémy se řeší na základě živých matrik, tedy takových, jejichž poslední zápis je mladší než sto let. Do těch nemá veřejnost volný přístup. Je zapotřebí plné moci a zmocnění od oprávněné osoby, tedy předka těch, kteří se třeba v rámci dědického řízení vyhledávají,“ vysvětluje pražský genealog Zdeněk Pecka.

Práce na sestavování rodokmenu proto velmi usnadní, jsou-li k dispozici přesné údaje o třech či čtyřech předchozích generacích. „Je až zarážející, jak omylné a zavádějící jsou všechny ty historky, které se v rodinách ústně předávají z generace na generaci a považují se za spolehlivé informace. Nejlepší jsou i tady dokumenty, rodné listy a podobně,“ dodává Pecka.

BEZ MATRIK ANI RÁNU

Základním pramenem pro sestavování rodokmenů jsou matriky, což jsou úřední veřejné zápisy základních osobních údajů, zejména dat narození, úmrtí, případně sňatků a jiných okolností. Na našem území je vedla především katolická církev, a to zvlášť pro každou farnost (obvykle nepříliš velký územní celek, zahrnující několik vesnic, městskou čtvrť a podobně). V zásadě jsou v Česku k dispozici církevní matriky už z konce 17. století, dovést rodokmeny do této doby proto obvykle není problémem. Vedle nich se také vedly matriky vojenské (o službě v armádě) nebo školské, jejichž vypovídací schopnost je ovšem omezená.

Zvláštní kapitolou jsou matriky, které spravovaly židovské náboženské obce. Ty nejen u nás, ale v celé Evropě sehrály tragickou roli během holokaustu. U nás se jich ovšem mnoho nezachovalo - v dubnu 1945 byly z velké části německými okupanty zničeny. „Pro nás jsou tak nejdůležitější matriky vedené katolickou církví,“ říká Zdeněk Pecka. Podle něj jsou na tom naši genealogové velmi dobře, protože po druhé světové válce převzal na našem území veškerou evidenci osob stát a všechny staré matriky byly jako historické dokumenty soustředěny ve státních archivech.

„U těch jsou takzvané badatelny, v kterých lze matriky prozkoumat, samozřejmě pokud se zachovaly,“ říká Pecka. Naproti tomu v zemích, kde má církev matriky na starosti dodnes, jako je třeba Polsko či Itálie, je situace z tohoto hlediska mnohem obtížnější. „Především musíte objíždět každou farnost, zatímco v Česku jsou matriky soustředěny podle někdejších krajů, tedy na šest míst. A navíc všechna vaše práce probíhá za plného provozu. Kdybyste u nás chtěl sedět hodiny a hodiny na matrice, asi by to také nebylo snadné,“ dodává.

ZBOŽÍ SKORO LUXUSNÍ

Genealogické služby nemají přesné ceníky. „Každý případ je jiný a dopředu lze jen těžko odhadovat čas i výdaje. Na začátku netušíte, kam vás pátrání zavede,“ komentuje otázku cen Pecka. Tomáš Biskup s ním souhlasí: „Určit cenu dopředu je opravdu obtížné. Nicméně základní ucelený výzkum otcovské linie stojí nejméně šest tisíc korun, ale spíše tak kolem deseti tisíc.“ Zákazníci ovšem většinou stojí o podrobnější údaje. Často se sestavují celé rodinné kroniky, které obsahují všechna dostupná a zjištěná data o té či oné rodině. „Zpracovával jsem podrobnou kroniku mlynářského rodu, který se s každou generací přesunul na jiný mlýn, třeba o osmdesát kilometrů. Za tu jsem účtoval 70 tisíc korun. A nyní pracuji na zakázce, kde sleduji sebemenší detaily, které se týkají rodiny zadavatele. Kvůli jedné krátké větě v nějaké kronice najezdím třeba 200 kilometrů,“ popisuje práci genealoga Biskup. To všechno samozřejmě něco stojí, což každý netuší. „Musím říci, že já pozoruji značný zájem, který ale často ochladne, když se potenciální klient seznámí s cenovými podmínkami,“ dodává Pecka.

Pro šetrnější povahy připadá do úvahy jakási samoobsluha. „Možné to je, badatelny jsou plné důchodců, kteří sestavují především vlastní rodokmeny,“ připouští Pecka. Jeho kolega ale takový postup trochu zpochybňuje: „Genealogické bádání vypadá velmi jednoduše, ale jenom zdánlivě. Ve skutečnosti je to náročná práce: musíte umět číst stará písma, rozumět zápisům ve staré češtině, němčině i latině, znát všechny historické souvislosti, mentalitu tehdejších lidí a z toho také vyvozovat správné závěry.“

V minulých letech se na trhu objevilo několik genealogických publikací pro laiky, na problematiku sestavování rodokmenů lze narazit i na internetu. Vedle všeobecných informací se na různých serverech nacházejí data o konkrétních rodokmenech lidí, kteří si je už nechali zpracovat. Jistým východiskem pro sestavování rodokmenu se při troše štěstí mohou stát také údaje z genealogických serverů mormonů, tedy Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.

Podle ní totiž každý její člen může prostřednictvím křtu spasit už mrtvé osoby, musí ovšem znát data jejich narození a úmrtí. Všeobecně se má za to, že mormoni disponují nejlepším genealogickým archivem na světě. To jsou ale jenom v nejlepším případě jakási vodítka. „Osobní práci v archivu není možné ničím nahradit,“ tvrdí jednoznačně Biskup. V praxi to znamená desítky hodin čtení stovek stran zaprášených foliantů nebo nepříliš kvalitních fotokopií -je totiž samozřejmě zapotřebí prozkoumat každý zápis.

Zdá se, že seriózní zájemci o vlastní rodokmen udělají nejlépe, když se obrátí na odborníky. A jak nenaletět? Univerzální rada neexistuje, ale určitě poslouží doporučení od známých, a jsou i jiné cesty. „K zpracovávaným rodokmenům standardně připojují kopie řady zápisů z matrik i jiných dokumentů. Klient si tak může ověřit, že uvedené údaje jsou pravé,“ říká Pecka.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče