Proklatě vysoké ceny

16. dubna 2007, 00:00 - PETR HAVEL
16. dubna 2007, 00:00

KRMIVA Za hlavní prostředek v souboji při uplatnění potravin na trhu se obvykle považuje cena, kvalita nebo dobrý marketing. Do hry ale v poslední době vstupuje komponent stojící na samém počátku potravinového řetězce, jehož role se zdá na první pohled nevýznamná - krmiva.

KRMIVA Za hlavní prostředek v souboji při uplatnění potravin na trhu se obvykle považuje cena, kvalita nebo dobrý marketing. Do hry ale v poslední době vstupuje komponent stojící na samém počátku potravinového řetězce, jehož role se zdá na první pohled nevýznamná - krmiva.

Aktuálním problémem na tuzemském potravinářském trhu je vysoká cena krmného obilí. Ta zvyšuje náklady producentům hospodářských zvířat, což zdražuje veškerou živočišnou produkci. Domácí zpracovatelé masa se tak oproti zahraniční konkurenci dostávají do horších podnikatelských podmínek.

UVOLNÍ MINISTERSTVO KOHOUTKY?

Jak ale připomíná předseda Českomoravského sdružení organizací zemědělského zásobování a nákupu (ZZN) Jiří Zedník, situace by se mohla výrazně zlepšit, pokud by Správa státních hmotných rezerv uvolnila své zásoby na trh. Celá řada okolních zemí, například Polsko nebo Německo, již k takovému kroku přistoupila. Proti obdobnému řešení se ale zatím staví ministerstvo zemědělství. A to i přesto, že oproti loňskému jaru jsou letos ceny krmného obilí vyšší zhruba o 1500 korun na tunu.

Podle Huga Roldána z tiskového odboru ministerstva zemědělství je tomu tak ale proto, že se z Česka od konce června loňského roku vyvezlo více než milion tun obilovin. „Současnou situaci tedy způsobily velké vývozy producentů obilí a ministerstvo proto nevidí důvod na toto tržní chování producentů reagovat iniciováním uvolňování státních hmotných rezerv,“ vysvětluje Roldán.

Problém je, že obilí vyvezli jiní zemědělci či obchodníci, než jsou ti, kteří nyní na vysoké ceny krmného obilí doplácejí. „Jde především o podniky živočišné výroby bez vlastní půdy,“ říká Zedník. Ty si totiž nemohou krmivo pro zvířata ani samy vyrobit. Organizace ZZN přitom již zemědělcům půjčily zhruba 20 tisíc tun obilí. To ale nemá na cenu na domácím trhu žádný vliv. „K tomu, aby cena poklesla, by bylo třeba uvolnit zhruba 250 tisíc tun obilí,“ tvrdí Zedník.

Podle ředitele odboru hmotných rezerv Petra Holoubka je přitom k takovému kroku nutné schválit dočasné snížení limitů strategických zásob ve vládě. „Uvolnit 250 tisíc tun obilí by pro nás ale problém nebyl, na tuzemský trh jsme schopni dodat i větší množství,“ konstatuje Holoubek.

NEBOJTE SE, JE TO PRAVÁ DOMÁCÍ

Ovšem daleko větší nebezpečí než vysoká cena krmiv může v budoucnu představovat novela zákona o krmivech, kterou v současnosti projednává parlament. Podle Zedníka by měla zakotvit zemědělcům při výrobě krmiv pro vlastní potřebu stejné povinnosti jako průmyslovým výrobcům. Zedník přitom přiznává, že zemědělce by takový krok znevýhodnil.

Zhruba 30 procent krmiv si totiž vyrábějí sami prvovýrobci, kteří přitom nemusejí splňovat související evropskou legislativu. Tato „nekontrolovaná“ domácí výroba se ale může podle Zedníka stát pro zahraniční obchodní řetězce záminkou k tomu, aby od našich zemědělců neodebíraly zboží, respektive aby napadly bezpečnost potravin tuzemské provenience odkazem na nejasný původ krmení hospodářských zvířat.

Zvláště, když v zahraničí na to jdou jinak, například v sousedním Německu. Tamní agrární komora - DLG - vydala již před časem pravidla systému kvality (Q-system). Ten pokrývá celý řetězec výroby potravin od zemědělce po zpracovatele a jeho součástí je správná výrobní praxe produkce krmiv pro vlastní potřebu. Nebezpečí zpochybnění kvality krmiv vyráběných zemědělci si uvědomují i další země. Belgie nebo Dánsko proto vydaly zvláštní předpis, kterým průmyslová a domácí krmiva a podmínky jejich výroby specifikují. Obdobné řešení, pokud to nebude řešit novela zákona o krmivech, doporučil České republice i předseda unijní komise pro výživu zvířat.

MODIFIKOVANÁ KRMIVA

Z dlouhodobého hlediska navíc Česku hrozí plošná degradace veškerých živočišných potravinářských produktů. Podle emeritního profesora přírodovědné fakulty Karlovy univerzita Jaroslava Drobníka se tak může stát kvůli současné kampani organizace Greenpeace proti geneticky modifikovaným organismům (GMO).

Greenpeace totiž tvrdí, že z krmiv obsahujících GMO mohou modifikované geny proniknout do organismu hospodářských zvířat a z nich prostřednictvím potravin do lidského organismu. Podle Drobníka ovšem dosavadní rozbory jednoznačně prokázaly, že v produktech zvířat nelze transgeny ani nejcitlivějšími metodami prokázat. „Tvrzení, že potraviny z GMO krmených zvířat přinášejí na talíř geneticky modifikované organismy, je lež a kromě toho skutečnost, že zvíře bylo krmeno GMO plodinami, nelze z jeho produktů prokázat a tedy ani vyvrátit,“ zdůrazňuje profesor.

V zahraničí byla podle Drobníka organizace Greenpeace v roce 2004 za takovéto tažení proti firmě Muller Milk uznána vinnou pro pomluvu verdiktem soudu v Kolíně nad Rýnem. „To jí však nebrání, aby kampaň nezobecnila, neboť v tom případě není žalobce,“ konstatuje Drobník.

Jeho slova potvrzuje i předseda české Komise pro GMO Jaroslav Petr: „Jestliže například ze dvou dojnic jednu nekrmíme ničím jiným než GMO a druhou stejnými plodinami neupravenými metodami genového inženýrství, pak ani při detailním veterinárním vyšetření obou zvířat nepoznáme, které konzumuje GMO a které nikoli - obě jsou na tom zdravotně stejně. A co víc -zkoumáme-li mléko od těchto krav, žádná laboratoř na světě nepozná, které nadojila kráva krmená GMO. Oba produkty jsou totožné. Proto je velmi těžké hovořit o jakémkoli riziku, jež by nesly potraviny produkované zvířaty krmenými GMO. Je zřejmé, že o ochranu zvířat a spotřebitele a jejich zdraví tu nejde a nezbývá proto, než se ptát: O co a komu tady vlastně jde“, táže se Petr.

OHROŽENÁ MLÉKÁRENSKÁ PRODUKCE?

Z tuzemských potravin by se mohly stát obětí kampaně především výrobky z masa a mléka. Výkonný ředitel Českomoravského svazu mlékárenského Michal Němec ostatně Drobníkovy obavy nepřímo potvrzuje: „Ano, vím o tom, že některé mlékárenské podniky mají ve smlouvách s odběrateli podmínku, že GMO krmiva nejsou používána u dojeného skotu,“ říká šéf mlékáren. Greenpeace (a další ekologické organizace) přitom Evropskou unii „žádá, aby zabránila servírování GMO na naše talíře zadními vrátky“. Tvrdí také, že „odstranění GMO z evropského potravinového řetězce pomůže chránit životní prostředí před nekontrolovaným uvolňováním modifikovaných plodin, které ohrožují zdraví a biodiverzitu“. To se ovšem také neprokázalo.

ORÁNÍ SPOTŘEBITELEM

Emotivnímu tlaku nicméně podléhají neinformovaní občané, a co více, politické reprezentace některých zemí. Podle Drobníka o tom svědčí snaha některých států získat vizitku „GMO-free“ zóny a tím určitou výhodu na trhu s potravinami. „To je důvod, proč by čeští zemědělci měli proti takovému ohlupování občanů intenzivně bojovat,“ zdůrazňuje.

Česká republika totiž není „GMO free“. Nedílnou součástí krmiv pro hospodářská zvířata je ze zahraničí dovážená sója. Kromě toho je povoleno ke krmným účelům pěstování modifikované kukuřice. Sousední Rakousko si ovšem na image „GMO free“ zóny po řadu let zakládá, v poslední době volí stejnou strategii také Maďarsko.

Dva bezprostřední sousedé tak mohou spolu s ekologickými organizacemi poukazovat na své „čisté potraviny“, zatímco stejná produkce původem z Česka nebude moci neexistenci modifikovaných surovin v krmivech, a tedy v potravinách, byť to není doložitelné, stoprocentně vyloučit.

Podle Drobníka je přitom sama podstata „špatných krmiv“ ze sóji iracionální. Dvě třetiny světového obchodu ze sójou tvoří totiž právě GMO sója. „Navíc se modifikovaná sója používá v krmivech a potravinách více než deset let. Dosud se jí, včetně Evropy, spotřebovalo 750 milionů tun, aniž by byl doložen jediný případ zdravotních problémů vlivem přenesených genů,“ tvrdí biolog.

Vzhledem k tlaku Greenpeace na obchod, zejména velké řetězce, existuje podle Drobníka nebezpečí, že na nich bude vynucovat stejně jako v případě modifikovaných plodin, aby prodávaly pouze produkty těch zvířat, která GMO nejsou zaručeně krmena. Tím nastane vhodná záminka odmítat české výrobky. „Záminka, proti které není obrany, protože případnou pomluvu, že tyto výrobky na talíř servírují GMO, nelze žádnou metodou vyvrátit,“ konstatuje Drobník.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče