Proklatě drahé kolty

VOLNÝ POHYB ZBOŽÍVolnému pohybu služeb by v cestě neměly stát žádné překážky. Zkuste si ale pro svůj sportovní obchod dovézt ze zahraničí pár kusů plynových zbraní a teorie začne skřípat.Anschutz, Steyr, Walter, vesměs ve světě výrobců zbraní velmi zvučná jména.

VOLNÝ POHYB ZBOŽÍ

Volnému pohybu služeb by v cestě neměly stát žádné překážky. Zkuste si ale pro svůj sportovní obchod dovézt ze zahraničí pár kusů plynových zbraní a teorie začne skřípat.

Anschutz, Steyr, Walter, vesměs ve světě výrobců zbraní velmi zvučná jména. Zároveň ale sortiment, se kterým můžete při dovozu do Česka nepříjemně narazit. „Přestože v Německu, odkud je dovážím, se plynové sportovní zbraně těchto značek bez problémů prodávají, pro mě jejich dovoz představuje obrovskou anabázi.

Musím je totiž předkládat státní zkušebně a tím pádem platit ověření jejich bezpečnosti,“ rozhořčeně popisuje Miroslav Varga, bývalý olympijský vítěz a dnešní majitel firmy zajišťující vybavení pro sportovní střelbu.

„V praxi to vypadá tak, že pokud jich dovezu maximálně pět, zaplatím pro každou z nich kusové ověření, při větším množství musím podstoupit drahou homologaci na maximálně dva roky. Což můj problém stejně neřeší, protože těchto zbraní se prodá jen omezený počet a výrobci neustále uvádějí na trh nové série. Ve výsledku mě tyto zbytečné a nesmyslné náklady činí nekonkurenceschopným vůči mým kolegům v zahraničí, kteří tento problém neznají,“ popisuje.

Z hlediska evropského práva by přitom mělo jít o poměrně jednoduchý případ. Zbraně totiž patří k zboží nepodléhajícímu harmonizaci, vztahuje se tedy na ně princip vzájemného uznávání. A vzhledem k tomu, že jde o výrobky bez problémů uváděné na trh v jedné členské zemi, neměly by české orgány mít vůči jeho dovozu žádné námitky.

NENÍ DOKLAD, MUSÍME KONTROLOVAT

„V prvé řadě ani my nemáme jinou možnost než zbraně takto schvalovat. Náš postup je jasně stanoven zákonem a týká se domácí i zahraniční produkce,“ vysvětluje Zdeněk Štěpánek, předseda Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. „Pomohlo by samozřejmě, kdyby dovozce předložil doklady o tom, jaké zkoušky a testy na zbraních prováděla německá zkušebna. Ty by totiž bylo možné porovnat s našimi požadavky. Takto ale ani nevíme, co vše zbraň splňuje, navíc německé požadavky se od našich v řadě případů liší,“ vrací míč na stranu protihráče Štěpánek. Právě kvůli rozdílným standardům na obou stranách hranice je podle něj důkladná kontrola nezbytná.

„Problém je v tom, že mně jako malému obchodníku žádná z těchto firem kopii všech dokladů nedá. Ke zbraním je přikládán návod s uvedením, které technické předpisy výrobek splnil. Pokud to českému kontrolnímu úřadu nestačí, pak nerozumím tomu, proč nezavolá svému protějšku v Německu a nezeptá se na přesnou specifikaci těchto předpisů. Vzhledem k existenci společného trhu vnímám celou situaci jako zbytečné diskriminační opatření ze strany našeho státu,“ trvá nicméně na svém Miroslav Varga.

JEŠTĚ JE NA ČEM PRACOVAT

Při bližším pohledu na legislativní pozadí celého problému je zjevné, že politici při schvalování české právní úpravy využili výjimku z pravidla vzájemného uznávání týkající se veřejné bezpečnosti. Ta umožňuje jednotlivým státům zavést přísnější kontrolní a schvalovací pravidla. Dovozce má v tomto případě jedinou možnost: předložit seznam zkoušek prováděných na zbrani v Německu, český orgán by pak měl právo dělat pouze testy, které se u nás běžně dělají a na německém seznamu nejsou. Ale protože německý výrobce není povinen certifikáty obchodníkovi vydat, nemá zkušebna s čím pracovat a bludný kruh se uzavírá. „Nezbývá mi tedy, než se obrátit na Evropskou komisi a požádat o vyřešení celé situace a odstranění těchto překážek na společném trhu,“ shrnuje Varga.

Celý případ tak jasně demonstruje přetrvávající potřebu pokračovat v liberalizaci společného trhu. Čerstvě představený legislativní návrh Evropské komise je na této cestě jednoznačně krokem kupředu.