Projekt, který musí stát na vodě

09. července 2008, 17:53 - Táňa Králová
09. července 2008, 17:53

I Češi chtějí měnit peruánskou poušť na ráj pro bioetanol

Rotterdamský přístav se mohutně připravuje na příliv biopaliv ze zámoří. Investoři, kteří vycházejí z plánů Evropské unie v používání biopaliv v dopravě, začali budovat nové areály a modernizovat potrubní dopravu, kudy mají proudit především bionafta ze Spojených států a bioetanol z Brazílie. Po Evropě pak biopaliva rozvezou především železniční cisterny nebo i říční lodě. Na starý kontinent by tankery měly přivážet také biolíh z Peru, i když dnes tam žádný lihovar vyrábějící etanol pro pohon automobilů nestojí. Zatím.
V různé fázi příprav jsou nyní čtyři projekty na výstavbu lihovarů, za jedním z nich jsou Češi, jak už týdeník EURO nedávno informoval (EURO 25/2008). „První litr lihu by měl z kohoutu kápnout v polovině přespříštího roku,“ počítá šéf pražské firmy VIF Antonín Krampol. Myšlenkou vyrábět bioetanol v této latinskoamerické zemi se český podnikatel začal zabývat před čtyřmi lety. Je totiž přesvědčen o tom, že nikde jinde na světě nejsou příhodnější podmínky pro pěstování cukrové třtiny, z níž se bude biolíh v Peru vyrábět. „Jsou tam tisíce hektarů neobdělávané půdy, které by mohly surovinou zásobovat řadu lihovarů. Podmínkou je dovést k pozemkům vodu,“ říká Krampol. Peru dobře poznal během svého působení na ambasádě v Limě v první polovině osmdesátých let. Má tam přátele původem z Čech, kteří se živí obchodem a v lihu vycítili nové příležitosti. Záměr vyrábět biopalivo z cukrové třtiny láká i některé partnery z tuzemska.

PESTRÁ SKUPINA

Česká firma VIF se zabývá výrobou a prodejem aditiv do pohonných hmot. Svým způsobem má blízko k biolihu dováženému z Brazílie. „Firmě, která ho nyní vozí pro Čepro, dodáváme denaturační činidlo, jež znemožní záměnu tohoto lihu za pitný. Povinně se u nás používá zbytečně složitý přípravek, navíc s denaturací je to zatím v každé zemi EU jinak,“ poukazuje Krampol. Předpokládá, že pokud to Evropa s ochranou ovzduší myslí vážně, bude se muset víc otevřít světu a upustit od vysokého cla, které zdražuje biopaliva dovážená z míst, kde se vyrábějí výrazně levněji a bez vysoké spotřeby fosilní energie. Společnost VIF by časem mohla být významnějším obchodním partnerem Čepra, kdyby mu vedle denaturačních činidel prodávala přímo i peruánský líh pro povinné přimíchávání do benzínu. To jsou ovšem jen úvahy, jestli vše půjde dle plánů. Jak šéf VIF předkládá, lihovar s roční kapacitou jeden milion hektolitrů začnou stavět asi za rok. Kam dosud v přípravách postoupili?
V Peru vznikla firma Dio Latina S.A., jejímž akcionářem je s 90procentním podílem české „eseročko“ Dio Latina, založené na podzim 2005. Má pět společníků, z nichž tři jsou firmy a dva soukromé osoby. Firemní trojici tvoří kromě VIF výrobce lihovarnické technologie Dio Hradec Králové a společnost Dinex, obchodující s Peru. Soukromou dvojici představují Juraj Koreň, který dříve obchodoval v Peru a dnes žije v Česku, a Josef Trněný, jenž v latinskoamerické zemi zůstal a prodává tam různé české zboží, třeba textilní stroje. Peruánci prý nyní mají zájem také o železný šrot. Zbývajících deset procent drží tamní společnost Inversiones Juliaca S.A. „Náš projekt je založený na spolupráci se zemědělci. Dio Latina S.A. s nimi vstoupila do společného podniku, kde jim poskytla dvacet procent akcií. Jsme v Peru snad první, kdo takto zemědělce k podnikání přímo přizval,“ říká Krampol. Připouští, že není jednoduché domluvit se s jejich komunitou, v níž je asi 1500 rolníků, kteří mají ze šesti tisíc hektarů zajistit přísun suroviny do lihovaru. „Nejprve bylo nutné dát do pořádku majetkové nesrovnalosti v katastru. Teď potřebujeme vyčlenit pozemky pro pěstování třtiny,“ doplňuje. Dohromady komunita soustřeďuje 27 tisíc hektarů, z nichž zhruba polovinu má pod kontrolou norská petrolejářská firma, která na těchto pozemcích těží ropu. Norové se s Čechy dostali do křížku - pochopitelně nevítají další zájemce o využití pouštních ploch. „Pozemky, na nichž po dohodě s majiteli mohou těžit, nemají vytyčené a - my je k tomu teď nutíme. Jenže jim se do toho nechce, nejraději by naftu těžili kdekoliv a kdykoliv,“ popisuje Krampol počáteční zádrhel.

POLE NA POUŠTI

Zajistit si pozemky pro dlouhodobé dodávky lihovarnické suroviny je prvním krokem, druhým bude jejich zkulturnění. Dnešní stav půdy na severu Peru vytipované pro pěstování třtiny přirovnává český podnikatel k poušti sem tam zpestřené stromky a křovinami. Dřevo z pokácených stromů používané na topení či výrobu dřevěného uhlí je jediný efekt, který vlastníci ze svých pozemků nyní mají. Neobdělávaná půda by se mohla zúrodnit po přívodu vody díky vybudování velkoplošných závlah. Zmapovat možné vodní zdroje pomáhají přímo čeští hydrogeologové, placení státem v rámci vládní rozvojové pomoci. „Už v minulých letech se uskutečnil úspěšný projekt, který zhodnotil přírodní rizika v povodí řek Chiry a Piury. Vloni na něj navázal další, jehož cílem je pomoci vládě regionu Piura při vyhledávání nových zdrojů pitné a užitkové vody,“ sdělil Jakub Kašpar, mluvčí ministerstva životního prostředí, které má v gesci „vodní“ rozvojové projekty pro Peru. Firma ČGS/Aquatest bude za jedenáct milionů korun od státu zkoumat do roku 2010 podmínky v povodí Piury. „Po žádosti ministerstva průmyslu a obchodu a peruánské regionální vlády byl letos projekt teritoriálně rozšířen právě kvůli záměru výroby bioetanolu z cukrové třtiny,“ doplnil Kašpar. „Rychle a přesně nám ukazují, kde se dá voda získat,“ oceňuje vládní pomoc Krampol. Tvrdí, že umělé zásahy do vodních poměrů nebudou mít v krajině negativní vliv. „Z řeky Chiry, kde průtok v průběhu roku neklesá pod 15 kubických metrů za vteřinu, spotřebujeme pro naše pole asi 3,5 kubíku. Aby se nezničil ekosystém, musí řekou protékat nejméně pět kubíků. Pozemky, kde třtina poroste, leží přibližně čtyři kilometry od ústí řeky do moře, kam tedy odteče jen o málo méně vody,“ poznamenává Krampol. K vybudování zavlažovacího systému chce Dio Latina přizvat odborníky z tuzemských firem a na kapénkovou závlahu, která přivede vodu přímo k rostlinám, povolá izraelskou firmu Netafim. „Uvažujeme také o tom, že by Netafim mohl převzít celou zemědělskou část a my bychom od něj nakupovali třtinu pro lihovar,“ nevylučuje šéf VIF možné rozdělení působnosti.

DRAVÍ FINANČNÍCI SKUPUJÍ PŮDU

Nejen společníci Dio Latiny, ale i další investoři, kteří vidí výrobu biolihu v Peru jako velmi perspektivní, bedlivě sledují počínání průkopníků, testujících růst cukrové třtiny na dřívější poušti. „Nejsilnější finanční skupina v této zemi – Grupo Romero - skoupila pozemky a už na nich zkušebně pěstuje třtinu. Poprvé se dá sklízet asi za dvanáct měsíců, další sklizně – i po deset let stále ze stejné rostliny – následují po devíti měsících. Lihovar tedy bude mít pravidelný přísun suroviny,“ uvádí stoupenec pěstování třtiny po peruánském způsobu, který má být na rozdíl od brazilského díky přesným dávkám vody přímo k rostlině intenzivní. „Velkým plusem pro vybrané území v Peru také je, že tam v době dozrávání nikdy neprší, což je záruka vysoké cukernatosti. Potvrzuje se, že hektarové výnosy třtiny mohou být až dvojnásobné oproti Brazílii,“ porovnává Krampol.
Společnost Grupo Romero, která nakoupila zhruba 3200 hektarů od regionální vlády Piura a dalších pět tisíc hektarů chce získat od privátních vlastníků, plánuje spustit produkci bioetanolu v první polovině příštího roku. Půdu nakoupenou od státu – má už deset tisíc hektarů – si připravuje také kanadská firma Maple. Češi na ostatní investory nenahlížejí jako na konkurenty. „Spíše bychom se měli domluvit na společných investicích do infrastruktury, což už navrhla finanční skupina z Peru,“ hlásí se Krampol. Je mu jasné, že pro hladký export biopaliva, s nímž všichni počítají, bude nutné vybudovat v přístavu velké skladovací prostory, molo pro nakládku do tankeru a rovněž opravit silnice, které jsou v žalostném stavu. Dio Latina plánuje většinu lihu vyvážet. „Nejjednodušší cesta je do USA, které mají s Peru dohodu o volném obchodu. Není problém vozit zboží přes Tichý oceán do Japonska a Číny, samozřejmě ani do Evropy, když sem může jít brazilský líh,“ uvažuje obchodník.

MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ

„Současně se sázením třtiny by měla začít výstavba lihovaru, která potrvá asi čtrnáct měsíců,“ počítá ředitel firmy VIF, který s kolegy zatím ověřuje reference na různé dodavatele technologií. Brazilské firmy jsou vytížené zakázkami ve své zemi, proto Dio Latina jedná s indickou společností Praj, která v poslední době postavila pět lihovarů v Kolumbii. „S analytickou finanční firmou European Merkantil jsme připravili byznys plán, z něhož vychází poměrně krátká návratnost. S financováním celého projektu, který vychází asi na 150 milionů dolarů, by neměl být problém. Již delší dobu jsou s naším záměrem seznámeny ČSOB a Česká exportní banka. Zapojit se chce také CAF - andská společnost pro podporu rozvoje sídlící ve Venezuele, zájem je i z peruánské strany, takže financování by bylo diverzifikované,“ říká Krampol. Dodavatelem lihovaru na klíč by se měla stát společnost Chemoprojekt, která se v oblasti biopaliv dosud angažovala hlavně v tuzemsku. Má však zkušenosti z různých zemí na světě, kde pro zákazníky zajišťovala dodávky chemických a petrochemických výrobních jednotek. „Pojištění investice by zajišťoval EGAP, který již v Peru absolvoval předběžná jednání,“ doplňuje Krampol.
Tvrdí, že náklady na litr biolihu ze třtiny vypěstované v ideálních peruánských podmínkách vycházejí kolem čtyř korun. Prodávat se bude za tržní cenu. „Až se rozjedou velké světové výrobní kapacity, bude se líh obchodovat na burzách. A tam se ukáže, kdo ho dokáže produkovat nejlépe,“ poznamenává. Šanci k většímu rozšíření biolihu vidí pouze tehdy, bude-li levnější než benzín. „Pak přibude aut, která budou jezdit na čistý líh,“ předpokládá šéf VIF. Maximálně pětiprocentní přimíchávání etanolu do benzínu neuznává, „načichl“ latinskoamerickým, konkrétně brazilským přístupem: „Ať si každý vybere, co do nádrže natankuje. Může jezdit na čistý biolíh, nebo si u stojanu namíchat směs dle libosti. Z vlastní zkušenosti vím, jak taková auta jezdí. Bez problémů.“

BOX:
Místo pouště třtinové plantáže Pozornost investorů do bioetanolu se soustředí na sever Peru do regionu Piura (stejný název má hlavní město i protékající řeka). U pobřeží Tichého oceánu, kde Andy ustupují do vnitrozemí, jsou statisíce hektarů neobdělávaných pozemků, na nichž se začíná pěstovat cukrová třtina. Místní zemědělci hospodaří pouze podél řeky na malých políčkách, která zalévají primitivním způsobem pomocí větrných pump. „Dá se tam pěstovat prakticky cokoliv, protože jde o plochy s až třímetrovým nánosem úrodné půdy splavené z hor,“ dokresluje Antonín Krampol. „V oblasti téměř neprší. Voda pro závlahy se dá zachytit do rezervoárů vybudovaných při řece, kudy se z hor hrne v období dešťů do oceánu. Naprosto bez užitku,“ dodává český podnikatel.

BOX:
Dio Latina S.A. Kdo jsou akcionáři:
- Dio Latina, s. r. o.: drží 90procentní podíl, společníky jsou firma VIF, Dio Hradec Králové, Dinex, Juraj Koreň a Josef Trněný
- Inversiones Juliaca S.A.: vlastní 10 procent

Praporek: Počínání průkopníků, testujících růst cukrové třtiny na dřívější poušti, v Peru bedlivě sledují i další investoři

Praporek: Kdo v regionu Piura zainvestuje do velkoplošného zavlažování, na což malí rolníci nemají peníze, dostane se ke značným rozlohám půdy, slibující vysoké výnosy cukrové třtiny

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče