Programátoři od Lukašenka

21. srpna 2008, 17:52 - Ondřej Hergesell
21. srpna 2008, 17:52

Česká IT firma otevřela vývojové centrum v běloruském Minsku

Pražská počítačová firma Memos Software je středně velkou technologickou společností, která se podobně jako ostatní hráči na českém IT trhu potýká s nedostatkem kvalitní pracovní síly. Potřebu šikovných programátorů a softwarových vývojářů nejprve zkoušeli manažeři Memosu řešit spoluprací s bulharskými, rumunskými, a dokonce i indickými profesionály. Ani jedna z cest se však neukázala být šťastná. Pak firma zaměstnala, takřka náhodou, jednoho softwarového specialistu z Běloruska. A osvědčil se na výbornou. „V ten moment se mi doslova rozsvítilo – otevřeme vývojářské centrum přímo v Bělorusku,“ vzpomíná na tehdejší nápad Petr Kudláček, jednatel a spolumajitel Memos Software. Pár měsíců poté, na konci března letošního roku, již firma slavnostně zahajovala provoz své první zahraniční pobočky v běloruském Minsku. „Ano, administrativně to bylo trochu složitější, tamní prostředí přece jen skýtá určité překážky pro podnikatele, ale je to vyváženo vysoce kvalitní, šikovnou pracovní silou a nižšími mzdovými náklady,“ vypočítává Kudláček argumenty, proč se jeho firma rozhodla podnikat v zemi diktátorského prezidenta Lukašenka.

Balkánce nebrat

Spolupráci s Bělorusy, po negativních zkušenostech s Balkánci a Indy, si nemůže vynachválit. „U bulharských a rumunských programátorů mne ubíjela jejich laxnost, na všechno měli dost času. Když jsme zase zaměstnali Inda, tak jsme po čase zjistili, že má poměrně jiný pohled na kvalitu práce, než jsme zvyklí u českých softwarových specialistů. Část projektů jsme se poté pokusili outsourcovat u jeho IT kolegů přímo v Indii, ale výsledek nebyl lepší, navíc byl cítit obrovský kulturní rozdíl,“ tvrdí Kudláček.
To běloruští „ajťáci“ jsou prý jiní pracanti. „Pracovitější, oddanější a mimořádně spolehliví. A to nejen oproti předchozím zkušenostem s Východovropany, ale i ve srovnání s českými programátory a softwarovými specialisty. Když už někdo z Běloruska jde za prací do ciziny, je kvalitou na výši. Většinou umí rusky, anglicky a tady v Praze se snaží rychle učit i česky,“ dodává. V Minsku pro Memos aktuálně pracují čtyři lidé, další tři Bělorusové sedí v pražské centrále firmy. „Do konce roku bychom chtěli mít přímo v Minsku sedm zaměstnanců a do budoucna počítáme s další expanzí, každý rok bychom rádi počet lidí v tamním zastoupení zdvojnásobili,“ říká Kudláček.

Postupné otvírání světu

Do minského vývojového centra Memos Software přesunul celou zakázku pro skandinávskou firmu Atomic Software Solutions, takže Kudláček počítá s tím, že ještě do konce letošního roku začne běloruské zastoupení firmy vydělávat. „Veškeré zakázky softwaru zatím půjdou na export. Bělorusové nejsou zvyklí za počítačové programy platit, takže prodej softwaru přímo na tamním trhu je momentálně téměř nemožný,“ soudí Kudláček. Firma nicméně i přesto přijala jednoho obchodníka, který má za cíl mapovat trh a připravovat půdu pro případné budoucí zakázky. „Bělorusko je jako Česká republika před patnácti lety. Je tedy pochopitelné, že kdo na tomto trhu bude první, získá určitou výhodu,“ dodává.
Kudláček připouští, že komunistický režim je v Bělorusku trochu znát, především na uzavřenosti lidí, nepřipouští si však, že by to mohlo ohrozit podnikání Memosu. „Pro nezasvěcené to není tak zjevné, ale Bělorusko se postupně otevírá světu a i díky roztržce Alexandra Lukašenka s Ruskem připravuje ekonomické reformy a privatizaci. „Prozatím se tam za všechno platí hotově, dokonce i za práci personálních agentur. Vše samozřejmě v dolarech, které si můžete vybrat téměř z kteréhokoliv bankomatu. Ale časem se ekonomika i procesy stanou standardní a české firmy, kterých je v Bělorusku nyní kolem čtyřiceti, tam budou investovat. Tím vznikne i prostor pro nás nabídnout jim nové služby, šité na míru pro běloruský trh,“ uzavírá Kudláček.

Bumážková byrokracie

Od nápadu založit v Minsku vývojové centrum až po samotné otevření pobočky, respektive tamní organizační složky Memos Software (jak zní oficiální označení zastoupení), uplynulo asi tři čtvrtě roku. Největší brzdou realizace myšlenky byla byrokracie na běloruské straně. „Nejdříve jsme museli doložit, že máme v České republice bankovní účet, bez toho se s námi vůbec nechtěli bavit. Poté je třeba několik notářských potvrzení, samozřejmě úředně přeložených a ověřených, o tom, jak podnikáte ve své zemi. Pak čtvrt roku čekáte, jestli dostanete od tamních úřadů potřebnou bumážku,“ vzpomíná jednatel Memos Software Petr Kudláček. „Získání prvního potvrzení je však jen mezikrokem k tomu, abyste si mohli hledat kancelářské prostory k pronájmu. Když je najdete, musíte čekat, až úředníci budovu prověří a dají vám další bumážku. Bez ní nemůžete podepsat nájemní smlouvu a bez ní zase není možné v Bělorusku zaregistrovat firmu,“ dodává Kudláček s tím, že základem všeho je obrnit se trpělivostí a vytrvalostí: „Potřebujete snad padesát tisíc razítek.“ Díky tomu, že s vyřizováním povolení pomáhal majitelům Memosu Daniel Kandrašonak, projektový manažer firmy, který se poté stal šéfem vývojového centra v Minsku, vyšlo otevření organizační složky jen na zhruba sto tisíc korun. „Přiznávám, že jsme to někdy dělali doslova na koleni, ale kdybychom se tam vydali bez jakýchkoli konexí, byl by celý proces mnohem zdlouhavější a především dražší,“ říká Kudláček.
Všudypřítomná potřeba různých povolení ztrpčuje i samotné cestování do Běloruska, především pak „po vlastní ose“. „Naposledy jsme na polsko-běloruské hranici strávili více než šest hodin. Jeden celník vás pošle pro jeden typ bumážky, další vám pak řekne, že na dokument potřebujete razítko od jiného úředníka, a tak to jde dokola. Následuje důkladná prohlídka auta i osobních věcí, důraz je kladen především na tiskoviny, zda člověk neveze nějaký samizdat. Ale že máme ve voze několik notebooků, z kterých můžeme vytisknout cokoliv, jim je už jedno,“ dodává Kudláček.

Box: Poloviční mzdy
Šéf Memos Software připouští, že kromě kvalitní pracovní síly byly hlavním motivem pro otevření vývojového centra v Minsku nízké mzdové náklady. „V Česku nyní stojí hodina kvalitní softwarové práce bez nejrůznějších slev 1500 až 2000 korun. V Minsku je to zhruba polovina, přičemž v budoucnu, při vyšším počtu zaměstnanců našeho centra a úsporách z rozsahu, bychom se mohli dostat na hodinovou sazbu dvaceti eur. Proto se rozhodně nebojím, že bychom pro své lidi nenašli práci,“ tvrdí Kudláček. Měsíční mzdové náklady na běloruského programátora, včetně všech daní a odvodů, se pohybují v rozmezí od 800 do 1200 eur, tedy od dvaceti do třiceti tisíc korun, což je podle Kudláčka méně než polovina výdajů vynakládaných na podobně kvalifikované zaměstnance v Česku.

Fakta (do lišty):
Memos Software
- pražská IT firma zabývající se zakázkovým vývojem sofwaru
- specializuje se na programy, jež se používají jako „nadstavba“ nad Microsoft Outlook
- obrat v desítkách milionů korun, aktuálně zaměstnává 40 lidí

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče