Profit se rozvážel na dvoukoláku

18. července 2005, 00:00 - ERICH HANDL, TOMÁŠ JOHÁNEK
18. července 2005, 00:00

Víte, že týdeník Profit rozváželi po revoluci jeho zakladatelé po Praze na dvoukoláku? Začátky časopisu byly grunderské a odrážely poměry své doby. Jak se později měnili majitelé, měnila se i forma titulu. Orientace na podnikatele zůstala.

 

Nápad založit podnikatelský týdeník dostal na konci roku 1989 univerzitní učitel Michal Voráček. „Vznikající podnikatelská třída měla ohromný hlad po informacích, vybudování praktického časopisu zejména pro živnostníky mi připadalo jako dobrý nápad,“ říká Michal Voráček, dnešní viceprezident fotbalového klubu Sparta. „Protože jsme potřebovali know-how i kapitál, oslovil jsem v roce 1990 několik zahraničních vydavatelství,“ vzpomíná.

Nakonec padla volba na švýcarský Ringier a v létě téhož roku vyšlo první číslo Československého Profitu. Dlouho před konkurenčním Ekonomem.

„Úvodní dvě čísla vyšla jako měsíčník, od září 1990 jsme fungovali jako plnokrevný týdeník. I když měl novinový formát, byl to vlastně jeden z prvních barevných časopisů té doby. Žádné lifestylové magazíny nebo bulváry v té době neexistovaly,“ dodává Voráček.

Zájem čtenářů byl velký zejména proto, že v prvních letech svého vydávání se pro podnikatele stával mnohdy primárním zdrojem informací, jasnou a srozumitelnou formou jim pomáhal při rozjezdu jejich firem. Stal se jakýmsi majákem v divokých podmínkách začátku devadesátých let.

ŠÉFREDAKTOR S VOZÍKEM

Československý Profit byl koncipován jako mix praktických rad pro živnostníky s dalšími články o politice a ekonomice. V prvním čísle se ale mimo jiné objevil také text zabývající se budoucností Německé demokratické republiky.

„O časopis byl zájem, ale narazili jsme na problém. PNS nás nechtěla distribuovat, nebyli jsme pro ni dostatečně zajímavý partner. Proto jsme týdeník v začátcích rozváželi většinou (dokončení na straně 30) (dokončení ze strany 29) s mým prvním kolegou Stanislavem Karasem sami, na dvoukoláku po Praze. Pak jsme někde poblíž stánku sledovali, zda se prodává. Měli jsme ohromnou radost, když si ho někdo koupil,“ tvrdí Voráček, který byl prvním šéfredaktorem titulu a vedle Ringieru také minoritním akcionářem.

Potíže s odbytem se nakonec podařilo překonat a do rozpadu federace v roce 1993 dosáhl Československý Profit úrovně 120-140 tisíc kusů prodaného nákladu. „Dnes to zní neuvěřitelně, podobný náklad nemá leckterý celostátní deník, ale taková byla tehdy doba. V podstatě neexistovala konkurence, nebyl internet a poptávka po nových informacích byla obrovská,“ říká dnes zakladatel Profitu. Podle jeho slov šlo tehdy o vysoce ziskový časopis, s výdělky v desítkách milionů korun. Vydavatelský dům se přitom rozšiřoval o další aktivity v oboru ekonomického tisku, vzniklo například vydavatelství Management Press. Po rozpadu federace se Československý Profit rozdělil na dvě části - česká větev pokračovala pod názvem „Českomoravský Profit“. Ringier nakonec tento titul vydával dohromady téměř deset let.

SCHIZOFRENIE TÉMAT V polovině devadesátých let se ale objevil problém. Většina podnikatelů už měla své firmy založeny, hlad po praktických radách se ztrácel. Navíc vyrostla konkurence. „Lidé začali číst bulvár - dnes si ho málokdo pamatuje, ale jedním z prvních byl deník Express. Pak se objevil Blesk a spousta dalších časopisů, z těch odborných především Ekonom a Euro. Profit začal ztrácet čtenáře, bylo to zákonité,“ míní Michal Voráček, který přesedlal v roce 1992 v čele Ringieru ČSFR jako generální ředitel. Nakonec se ve vydavatelství vzdal řídících funkcí a prodal i své akcie. Dále se živil od roku 1996 jako podnikatel v mediální oblasti. VProfitu se nedlouho nato objevily dvě další významné postavy jeho historie -Přemysl Svora a Pavel Richter. RINGIER PRODÁVÁ TITUL Přemysl Svora vešel do veřejného povědomí především jako autor kontroverzní knihy o Václavu a Dagmar Havlových. V roce 1998 se stal šéfredaktorem Profitu. „Stalo se tak v době, kdy náklad klesal, krásná doba prvotního budování kapitalismu byla pryč,“ říká dnes o tehdejších událostech. „Jako šéfredaktor jsem se snažil opustit linii praktických rad a udělat z titulu normální časopis. Nakonec se z těch cílů podařila jen část - ač se to nezdá, šéfredaktor má jen omezenou možnost vývoj titulu ovlivnit. Vyměnil jsem podstatnou část redakce, ale pád nákladu se zastavit nepodařilo,“ říká Svora. Jeho tehdejším zástupcem byl Pavel Richter, později Svoru dokonce ve funkci nahradil. Právě on sehrál důležitou roli v budoucnosti časopisu. Ringier se totiž rozhodl rozprodat svoji divizi odborných časopisů a věnovat se jiným aktivitám. Richter Profit v roce 1999 odkoupil, finančně se přitom spojil právě se Svorou. Ten do projektu ještě přizval svého bratra. Pavel Richter nakonec získal 34 procent akcií nové vydavatelské společnosti se jménem Stanford. Bratři Svorovi se dělili o zbytek. RICHTER PROTI SVORŮM „Najednou se vše změnilo, ze zázemí velkého vydavatelství se Profit dostal do pozice malé firmičky s několika zaměstnanci,“ říká dnes Pavel Richter. „Byl to vlastně zaměstnanecký podnik. Pro projekt jsem chtěl původně získat více novinářů, nakonec jsme jako majitelé zůstali tři. Podařilo se nám stabilizovat náklad na zhruba 25 tisících výtisků, začali jsme zkoušet nové věci. Třeba aby v našich článcích zboží testovaly různé osobnosti,“ popisuje události někdejší spolumajitel. Ale spojenectví Richtera a bratří Svorů dlouho nevydrželo. „Neshodli jsme se na další strategii, a tak jsem Svorům svůj podíl nakonec v roce dva tisíce prodal,“ uzavírá Richter. Dnes se živí jako pracovník významné pražské PR agentury. Žezla majitele i šéfredaktora v jedné osobě se ujal Přemysl Svora. „Byla to doba dalšího hledání obsahu, snažil jsem se jít hodně doprava, protože podnikatelé jsou většinou pravicoví voliči,“ komentuje další vývoj. „Bylo to ale také období velkého boje s cash-flow. Profit byl v té době stále velmi perspektivní titul, ziskový, ale často jsem žil v obavách, že nebudu mít na výplaty zaměstnancům. Platby za inzerci se často zpožďovaly, stejně jako třeba peníze za předplatné, které jsme měli dostat od PNS.“ V časopise tehdy pracovalo devatenáct zaměstnanců. Přemysla Svoru podle jeho slov tento boj s větrnými mlýny unavil. „Nemusel jsem to dělat, dluhy Stanford neměl, ale přišla dobrá nabídka a tak jsem společnost prodal. Novým kupujícím se stal holding K&K Capital Group Karla Komárka. Zajímavé je, že tuto transakci před čtyřmi lety opět zprostředkovával zakladatel Profitu -Michal Voráček. ČASOPIS ROKU Nový majitel zachoval dosavadní orientaci časopisu na malé a střední podnikatele. Svoru na postu šéfredaktora Profitu vystřídal Ivan Jemelka. Ten se však ve funkci příliš neohřál, po několika měsících ho nahradil Martin Schmarcz. Pod jeho vedením získal Profit za rok 2003 ocenění Magazín roku. „Profit se od ostatních tiskovin liší tím, že neklade důraz ani na spotřebitele, ani na státní úředníky či úzkou politicko-podnikatelskou elitu, ale na všechny ty, kteří se živí podnikáním. Tomu je přizpůsoben výběr informací i jejich zpracování,“ napsal tehdy v editorialu šéfredaktor Schmarcz. Rok 2004 pak přinesl vůbec nejzásadnější změny Profitu za celou dobu jeho existence, alespoň pokud jde o jeho grafickou podobu. Týdeník přešel loni v květnu z velkého novinového formátu na současnou menší časopiseckou formu. Změněnou grafickou podobu doplnily na začátku letoška i nové logo a rubriky. Profit, nejstarší ekonomický týdeník v republice, je ale stále navzdory všem změnám orientován na menší a střední podnikatele. Představuje pro tuto vrstvu mediální platformu, která dosud nemá konkurenci. MUŽI V ČELE PROFITU

odkdyjméno a funkce
 1. 1. 1990 Michal Voráček (šéfredaktor)
 20. 6. 1991 Miroslav Kaňa (šéfredaktor)
 4. 3. 1997 Jan Baltus (šéfredaktor)
 2. 3. 1998 Igor Sirota, Petr Tomíšek (zástupci šéfredaktora)
 23. 3. 1998 Přemysl Svora (šéfredaktor)
 26. 4.1999 Pavel Richter (šéfredaktor)
 25. 4. 2000 Přemysl Svora (šéfredaktor)
 15. 10. 2001 Ivan Jemelka (šéfredaktor)
 18. 2. 2002 Jiří Fencl (řízení redakce)
 1. 1. 2003 Martin Schmarcz (manažer redakce)
 10. 5. 2004 Erich Handl (šéfredaktor)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče