Profil: Yellenová v čele Fedu měnovou politiku rázně nezmění

25. listopadu 2013, 08:49 - David Klimeš
25. listopadu 2013, 08:49

Působí jako filozofické dvojče odcházejícího šéfa americké centrální banky Fed Bena Bernankeho. Dosavadní dvojka Fedu Janet Yellenová chce zachovat expanzivní měnovou politiku kvantitativního uvolňování dle Bernankeho receptu. Ale rozdíly tu přece jen jsou: Yellenová je ráznější a zásadním kritériem je pro ni výše nezaměstnanosti.

V tradičně mužském oboru centrálního bankovnictví poruší během jednoho roku ustálené zvyky hned dvě velmoci. V červnu ruský prezident Vladimir Putin dosadil do čela centrální banky svou poradkyni Elviru Nabiullinovou. Nemálo ekonomů vyslovilo obavy o nezávislost a kvalitní řízení tak důležité instituce.

A žena míří i do čela centrální banky té největší mocnosti, USA. Janet Yellenová nyní prochází schvalovacím procesem v americkém Senátu. Je velmi pravděpodobné, že to bude právě ona, která nahradí na konci ledna příštího roku dosavadního šéfa Fedu Bena Bernankeho. V tomto případě nikdo o její kompetenci nepochybuje. Má za sebou devět let ve vrcholném managementu centrální banky, vydobyla si respekt u mužských kolegů včetně Bernankeho. A jistě se také hodí mít doma za muže nositele Nobelovy ceny za ekonomii.

Nikdo nemůže čekat, že by se v únoru zásadně změnila monetární politika Fedu s novou šéfovou. Při slyšení v Senátu Yellenová rázně vyloučila konec kvantitativního uvolňování. „Americká ekonomika a trh práce jsou v současnosti daleko pod svým potenciálem a musí se zlepšit, než budeme moci začít ustupovat od monetárního stimulu,“ prohlásila rezolutně. Americká administrativa Baracka Obamy tak nemusí mít strach, že by Fed začal házet vládě klacky pod nohy: „Považuji za zcela nezbytné, abychom na podporu velmi silného oživení dělali, co můžeme,“ dodala Yellenová. Přesto to bude asi právě ona, kdo bude muset vymyslet, jak divoké monetární dobrodružství ukončit.

Po boku s nobelistou

Janet Yellenová se narodila rok po druhé světové válce v New Yorku do rodiny lékaře Juliuse Yellena. Na střední škole excelovala v několika předmětech. Na Brownově univerzitě graduovala po studiích matematiky s vyznamenáním. Prostě zázračné dítě, které se v šedesátých letech mohlo rozhodnout pro několik studijních oborů. Nakonec ale Yellenovou zlákala ekonomie a přihlásila se na Yale. Tam potkala svůj celoživotní intelektuální vzor, nositele Nobelovy ceny za ekonomii Jamese Tobina, autora u kolegů kontroverzního konceptu Tobinovy daně. Obdivovala i jeho přebíhání mezi akademickou sférou a reálnou ekonomikou.

Když Tobin v roce 2002 zemřel, vzdala mu svérázný hold: „Pobízel studenty, aby dělali něco, co je o něčem.“ A sama to naplnila. Místo akademických sporů se plně zaměřila na výzkum nezaměstnanosti. V roce 1971 začala pracovat pro Harvardovu univerzitu, kde shodou okolností učila i Larryho Summerse, o kterém se také původně živě spekulovalo jako o náhradě Bernankeho v čele Fedu.

V roce 1977 poprvé nakoukla do Fedu a byla to láska na celý život. Nejenže zde později našla vrchol své kariéry, ale v „podnikové“ kantýně se potkala i s dalším mladým ekonomem Georgem Akerlofem. Do roka se vzali a vytvořili nejen šťastnou dvojici, ale i duo úspěšných ekonomů. Traduje se, že na dovolených se synem Robertem na Havaji málokdy vlezli do vody, protože si s sebou vždy vezli hromadu ekonomických knih k přečtení. Na syna to nejspíše mělo vliv, je totiž univerzitním profesorem ekonomie.

Pár se společně přemístil na London School of Economics. V osmdesátých letech pak učili v San Francisku. Přestože Yellenová byla výbornou ekonomkou, dlouho žila ve stínu svého známějšího muže. „Janet byla velmi vážená osoba a velmi dobrá ekonomka. Ale myslím, že v té době ji lidé brali jen jako ženu George Akerlofa,“ vzpomínal pro BBC emeritní profesor ekonomie na LSE lord Meghnad Desai. Známost Akerlofa posílila ještě Nobelova cena za ekonomii v roce 2001, kterou sdílel s Michaelem Spensem a Josephem Stiglitzem za výzkum informační asymetrie. Akerlof po zisku ocenění o ženě napsal: „Nejenže se naše osobnosti k sobě perfektně hodily, ale shodli jsme se perfektně i na makroekonomii. Náš ojedinělý rozpor spočíval snad jen v tom, že ona je trochu více pro volný obchod než já.“

Clintonova poradkyně

Ale Yellenová si ve stínu svého muže přece jen dokázala budovat kariéru. V roce 1994 se vrátila do Fedu jako členka rady guvernérů. Tuto pozici zastávala až do roku 1997, kdy si ji prezident Bill Clinton vytáhl do čela Rady ekonomických poradců. Později ale zamířila opět už potřetí do Fedu. A to v roce 2004 jako šéfka sanfranciského Fedu. Už v roce 2009 se o ní mluvilo jako o možné nástupkyni Bernankeho. Ale dosavadní šéf dostal ještě jedno období. Yellenová se v roce 2010 ale stala viceguvernérkou centrální banky. Když letos bylo jasné, že Bernanke se už o třetí období nebude ucházet, Yellenová byla opět jednou z favoritek. Ale nebyla sama. Kromě Summerse se zmiňoval i předchůdce Yellenové ve viceguvernérském úřadu Donald Kohn či exministr financí Timothy Geithner. Nejvážnější konkurent Summers brzo pochopil, že u levicovější části Senátu nemá šanci, a vyklidil Yellenové místo.

Hypoteční gorila

Ben Bernanke ukázal během nejakutnější fáze krize v roce 2008, že tichý akademik dokáže rychle vyrůst v silného bankéře. Yellenová Bernankeho v mnohém připomíná, nicméně o síle jejích názorů nikdo nepochybuje. Už v roce 1996 se jako nepříliš známá ekonomka pustila do pře s šéfem Fedu Alanem Greenspanem. Hájila keynesiánské hledisko ohledně inflace, což nebylo zrovna v kurzu. Sice nedokázala spolu s ostatními centrálními bankéři předvídat krizi, která postihla USA, ale zároveň rozhodně nepatřila mezi ty, jimž by vše v americké ekonomice připadalo v pořádku. V roce 2007 varovala před podřadnými hypotékami emotivním projevem: „Mám pocit, jako by v domě byla 600librová gorila. A to je realitní sektor. Riziko dalšího otřesu realitního trhu, pádu cen domů a nárůstu neplacených hypoték ve mně vyvolává pořádný strach.“

Během krize vytvořila s Bernankem tým, který prý sice neznamenal žádné velké přátelství, ale vzájemný respekt a shodu na většině politik. Byla to především Yellenová, jež prosadila dvouprocentní inflační cílení a slib neutahovat monetární politiku, dokud neklesne nezaměstnanost. Přestože je nyní hrdinkou amerických liberálních demokratů, liberální ekonomka v USA neznamená totéž, co levicový politik. Yellenová několikrát osvědčila svůj pragmatický postoj, když v devadesátých letech například prosazovala zrušení Glass-Steagallova zákona, který odděloval retailové a investiční bankovnictví. Několikrát se ocitla během let růstu i v menšině, když ve Fedu prosazovala zvýšení sazeb.

Zaměstnanost až na prvním místě

Ale nyní je její úkol celkem jasný. Yellenová bude pokračovat v politice svého předchůdce. Oživení americké ekonomiky je zatím příliš slabé, nezaměstnanost je stále na 7,3 procenta, což je na americké poměry hodně. Fed navíc přislíbil, že nebude s úroky hýbat minimálně do poklesu k hodnotě 6,5 procenta. Konec kvantitativního uvolňování se tedy nezdá zatím na dohled. Yellenová v Senátu také potvrdila, že se zaměří i na vylepšení bankovní regulace, aby už žádné banky nebyly příliš velké na úpadek: „Požadavky na kapitál a likviditu stejně jako silný dohled jsou důležité nástroje pro regulaci největších bank. Dohled je zároveň stejně důležitý jako měnová politika,“ zdůraznila.

Od února tak nastupuje do čela Fedu žena, jež bezpochyby půjde ve stopách svého předchůdce Bernankeho. Ale letitý „greenspanovec“ Bernanke by asi nikdy neřekl větu jako Yellenová: „Jsme obdivovatelé kapitalismu, ale do určité míry věříme v jeho hranice, které vyžadují vládní intervenci na trzích, aby fungoval.“


Janet Louise Yellenová

- Narodila se 13. srpna 1946 v New Yorku do rodiny lékaře. Vystudovala matematiku na Brownově univerzitě a pak v roce 1971 ekonomii na Yale
- Učila na Harvardu, London School of Economics, nyní je emeritní profesorkou na Berkley
- Několikrát pracovala pro Fed. Hned při prvním nástupu v roce 1977 potkala svého budoucího manžela a nositele Nobelovy ceny za ekonomii George Akerlofa. Mají spolu syna Roberta, který je univerzitním profesorem ekonomie
- Od roku 1997 do roku 1999 byla šéfkou Rady ekonomických poradců prezidenta Billa Clintona
- Od roku 2004 byla šéfkou sanfranciského Fedu. Od roku 2010 se stala viceguvernérkou Fedu. Letos 8. října ji Barack Obama nominoval na šéfku Fedu. Nyní její nominaci schvaluje Senát. Funkce se ujme na začátku února jako první žena v historii


Čtěte také:

Americké akcie vyšplhaly na rekordy. Stačilo pár slov budoucí šéfky Fedu

Dolar bude mít poprvé v historii svou první dámu

Yellenová – dobrá volba pro bouřlivé časy

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče