PROFIL: Pražské cihly plzeňského řezníka

06. ledna 2013, 16:41 - Hana Boříková, Euro
06. ledna 2013, 16:41

Robert Schneider vybudoval jeden z nejvýznamnějších tuzemských podniků na výrobu masa a uzenin. Firmu, jejíž největší devizou byl plzeňský masokombinát, prodal před několika měsíci skupině Penta a za utržené miliardy nakupuje pražské reality. Nemovitosti jej přitahují, přestože ví, že od nich nemůže očekávat nijak závratný a rychlý zisk.

„I maso nese dvakrát tolik, když se to umí,“ přitakává. Podobně jako řada jeho kolegů „v balíku“ do nich „ukládá peníze a diverzifikuje rizika“. „Baráky jsou takovým mým penzijním připojištěním,“ směje se. Na důchod se letos zajistil nákupem jedné pražské radnice s poliklinikou a bývalým pivovarem.

Americký sen mezi buřty

„Řezník z Plzně“, jak se mu přezdívá, předvedl v krajském městě americký sen po česku. Necelé dva roky po revoluci si s bratrem otevřeli první krámek s malou výrobnou. „Já mám ekonomku, všichni v rodině ale byli řezníci. Za komunismu šlo mít jen zelinářství, hospodu nebo řeznictví,“ vysvětluje svou „masnou linku“. Rodinná tradice ale sahá až do roku 1897.

Do roku 2003 expandoval s bratrem, po jeho smrti budoval uzenářské impérium sám. „Pojal jsem to trochu ve větším,“ říká. To „trochu“ v jeho případě obnáší firmu s 1600 zaměstnanci a ročním obratem přesahujícím čtyři miliardy korun. V roce 2009 byl masokombinát Schneider největší v zemi. Řeznictví Zeman – prodejen má přes stovku – si nechal. „Síť rozšiřuji,“ dodává.

Prodat firmu se rozhodl někdy před dvěma roky. „Jestli toho lituji? Rozhodl jsem, tak jsem to udělal,“ odpovídá podnikatel, který už deset let žije v Praze. Po dvaceti letech práce na plný plyn se dostavila krize středního věku, celková únava, hodnocení sebe sama a „ostatní nesmyslné pohnutky pro to, abych si řekl: Konec, odcházím, už si budu jen užívat…“.

Původně si plánoval, že dožene to, na co kvůli buřtům neměl čas. Chtěl se naučit anglicky, vystudovat vysokou, věnovat se rodině a alespoň dvě hodiny denně cvičit. „Dostanu se do formy i fyzicky,“ maloval si. V mládí závodně vzpíral. Jenomže zjistil, že neumí zvolnit. A musí běžet.

„Hloupost. Když od dvaceti neděláte nic jiného, než jenom děláte, po čtyřicítce už neumíte dělat nic jiného než zase jenom dělat. Jen jsem si nechtěl připustit, že vlastně ta práce je moje hobby,“ říká dnes. Zřejmě si znovu pořídí nějaký větší potravinářský podnik. „Tomu rozumím a baví mě to. Největší už jsem byl, teď bych chtěl být nejlepší,“ podotýká.

Kompletní text naleznete v aktuálním čísle týdeníku Euro

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
3x z poradny: vytýkací dopis, jak čerpat dovolenou, daň z příjmu
Státní dluh USA, Činy, Ruska a dalších zemí. Kolik dluží domácnosti a firmy?
O prázdninách projedete méně. Benzín i nafta pořád zlevňují
Zákaz kožešinových farem ročně ušetří život více jak 20 000 zvířat, ale senátoři ho nechtěli schválit
Hypotéky 2017: Regulace má za důsledek unifikaci hypoték
Auta
Retro na neděli: Dixi DA-1 3/15 slaví 90 let jako vůbec…
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Audi, BMW a Mercedes upraví software milionům starších dieselů. Kvůli emisím
Nástupce Bugatti Chiron bude muset přejít na elektřinu. Bez ní by už nezrychlil
Test motocyklu BMW S 1000 XR: Superbike na chůdách
Technologie
Mapy.cz pro Android jsou kompletně offline včetně plánování tras
10 nejrizikovějších ojetin, kterým je lepší se zdaleka vyhnout
Intel se po IoT stahuje i z nositelné elektroniky. Celé oddělení tento měsíc zrušil
Evolveo Ray 2 – moderní skříň s tvrzeným sklem za 1500 Kč (uživatelská recenze)
Cnews FM: Přenos čísla do 10 dnů a dva noví operátoři [podcast]
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít