Profesor Keller a ti druzí

17. ledna 2014, 12:00 - Tomáš Plhoň, Euro
17. ledna 2014, 12:00

Jedna z věcí, které mě minulý týden opravdu zaskočily, byla ohlášená kandidatura sociologa Jana Kellera jako lídra ČSSD do evropského parlamentu. Přiznám se, že ve mě bujelo až mírné znechucení.

Profesor Keller je jedním z mála českých široce uznávaných sociologů, kteří se neschovávají za neprostupnou zdí akademického vakua. Nad jeho názory a pracemi se samozřejmě spousta lidí, včetně mě, může často nesouhlasně rozčílit do běla. Je to koneckonců levicový myslitel a ani trochu se tím netají. A česká levice má podobně erudovaných lidí, kteří by zároveň byli veřejně činní, zoufale málo.

Díky němu mohl i zásadně pravicový volič, jako třeba já, klidně spát s tím, že síly jsou tak nějak vyrovnané. Těžko to vysvětlit racionálně, snad ono vědomí, že když vyhrají „ti druzí“, bude na scéně někdo rozumný, kdo řekne „má se to dělat takhle“. Kellerovým vstupem do politiky jako by se jeho akademická aureola rozpadla, a ze sociologa se tak stal „jen politik“.

Izolovaný ostrov politiky

Na takovém uvažování je samozřejmě něco špatně, ale vychází ze stavu, do jakého se naše politická scéna za uplynulých 20 let dostala. Stala se natolik izolovaným ostrovem odříznutým od společnosti, že vstup na jeho půdu vás automaticky stigmatizuje. Nezáleží už na tom, kým jste byl předtím. Možná respektovaný podnikatel, možná úspěšný vědec, nebo jenom dobrý člověk. Všechno se maže.

Od teď jste jen součástí té neprostupné špíny, další chapadlo chobotnice. Nejen že se tím politika stala pro lidi nepochopitelným ochotnickým divadlem. Tohle perpetum mobile navíc funguje na vlastní pohon. Generuje své vlastní lidi, přičemž pro normální občany se stává vstup do politické strany něčím nepochopitelným, pro ně nepředstavitelným.

Netroufám si říct, zda se to může změnit. Ale soudobá generace politiků, kteří do zdegenerovaného politického systému přicházejí zvenčí, má alespoň šanci. Bez ohledu na výhrady, které – často velmi oprávněně – vůči nim máme, mohou lidé jako Keller, Petr Fiala, a ano, také Andrej Babiš, těmi zamrzlými řekami trochu pohnout. Možná bude výsledkem jen ničivá povodeň. Příklady z minulosti, jako Radek John nebo Vít Bárta, vzbuzují značnou skepsi. Ale skepse je pořád lepší než apatie. Oproti ní aspoň dává šanci nějakého vývoje.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Těžký rok pro optimisty

Bankovní daň jako nejnižší forma politiky

Zvol si svého nepřítele


Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče