Profesor Keller a ti druzí

17. ledna 2014, 12:00 - Tomáš Plhoň, Euro
17. ledna 2014, 12:00

Jedna z věcí, které mě minulý týden opravdu zaskočily, byla ohlášená kandidatura sociologa Jana Kellera jako lídra ČSSD do evropského parlamentu. Přiznám se, že ve mě bujelo až mírné znechucení.

Profesor Keller je jedním z mála českých široce uznávaných sociologů, kteří se neschovávají za neprostupnou zdí akademického vakua. Nad jeho názory a pracemi se samozřejmě spousta lidí, včetně mě, může často nesouhlasně rozčílit do běla. Je to koneckonců levicový myslitel a ani trochu se tím netají. A česká levice má podobně erudovaných lidí, kteří by zároveň byli veřejně činní, zoufale málo.

Díky němu mohl i zásadně pravicový volič, jako třeba já, klidně spát s tím, že síly jsou tak nějak vyrovnané. Těžko to vysvětlit racionálně, snad ono vědomí, že když vyhrají „ti druzí“, bude na scéně někdo rozumný, kdo řekne „má se to dělat takhle“. Kellerovým vstupem do politiky jako by se jeho akademická aureola rozpadla, a ze sociologa se tak stal „jen politik“.

Izolovaný ostrov politiky

Na takovém uvažování je samozřejmě něco špatně, ale vychází ze stavu, do jakého se naše politická scéna za uplynulých 20 let dostala. Stala se natolik izolovaným ostrovem odříznutým od společnosti, že vstup na jeho půdu vás automaticky stigmatizuje. Nezáleží už na tom, kým jste byl předtím. Možná respektovaný podnikatel, možná úspěšný vědec, nebo jenom dobrý člověk. Všechno se maže.

Od teď jste jen součástí té neprostupné špíny, další chapadlo chobotnice. Nejen že se tím politika stala pro lidi nepochopitelným ochotnickým divadlem. Tohle perpetum mobile navíc funguje na vlastní pohon. Generuje své vlastní lidi, přičemž pro normální občany se stává vstup do politické strany něčím nepochopitelným, pro ně nepředstavitelným.

Netroufám si říct, zda se to může změnit. Ale soudobá generace politiků, kteří do zdegenerovaného politického systému přicházejí zvenčí, má alespoň šanci. Bez ohledu na výhrady, které – často velmi oprávněně – vůči nim máme, mohou lidé jako Keller, Petr Fiala, a ano, také Andrej Babiš, těmi zamrzlými řekami trochu pohnout. Možná bude výsledkem jen ničivá povodeň. Příklady z minulosti, jako Radek John nebo Vít Bárta, vzbuzují značnou skepsi. Ale skepse je pořád lepší než apatie. Oproti ní aspoň dává šanci nějakého vývoje.


Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:

Těžký rok pro optimisty

Bankovní daň jako nejnižší forma politiky

Zvol si svého nepřítele


Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Kolik stojí dítě v první, druhé a třetí třídě
Ceny nemovitostí rostou a hovoří se i o realitní bublině. Je na čase prodat investiční byt?
Dovolená bez problémů? Tak to pozor na peníze, dopravu a exotiku
Dotace na fotovoltaiku: Od září až 150 tisíc korun na větší systémy
5 aplikací, které vás ochrání před otravnými telefonáty z call centra
Auta
Ken Block opět divočí s Fiestou, tentokrát v terénu
Android 8.0 je tady. Jmenuje se Oreo a řeší jeden hlavní problém
Mazda připravuje čtyřválec se třemi turby, jedno bude elektrické
BMW M5 (G30) oficiálně: Má 600 koní, vypínatelný pohon všech kol a jede 305 km/h
Jak vybrat pneumatiky na auto: Základní otázky a odpovědi
Technologie
Procesory Coffee Lake pro desktop přijdou na trh v říjnu, signalizuje Intel
Virtuální realita je dostupnější. HTC Vive zlevňuje o 7000 Kč
Otázky a odpovědi: Jak vybrat pneumatiky na auto?
Google prý po dvou letech uvede další vlastní počítač
Stvořen k přetaktování. HP představilo svůj nejlepší notebook pro hráče
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít