Producent především zalepuje díry

21. srpna 2006, 00:00 - PETR BÝM <br />
21. srpna 2006, 00:00

ONDŘEJ TROJAN, FILMOVÝ PRODUCENT: „Film nemůže fungovat jako čistá investice,“ tvrdí Ondřej Trojan. Je ředitelem a spolumajitelem společnosti T. H. A., jako producent se podepsal na takřka všech filmech Jana Hřebejka, vedle toho je i režisérem a příležitostným hercem.

ONDŘEJ TROJAN, FILMOVÝ PRODUCENT: „Film nemůže fungovat jako čistá investice,“ tvrdí Ondřej Trojan. Je ředitelem a spolumajitelem společnosti T. H. A., jako producent se podepsal na takřka všech filmech Jana Hřebejka, vedle toho je i režisérem a příležitostným hercem.

Jaká je podle vašeho názoru současná tuzemská kinematografie?

Myslím, že je fenomenální. Zejména vzhledem k tomu, v jakých ekonomických podmínkách vzniká. Český film trpí chronickým nedostatkem financí.

Přesto se točí poměrně hodně…

Roční produkce se skutečně pohybuje kolem dvaceti snímků, ale z toho více než polovinu musíte odečíst. To jsou filmy, které patří spíše do klubové distribuce. Nicméně český divák má o domácí tvorbu trvale velký zájem, takže do kin se dostanou všechny. Počet natočených filmů a koneckonců ani počet či zájem diváků ovšem nejsou jedinými hledisky, podle nichž by se česká kinematografie měla hodnotit. Podívejte se na to z hlediska žánrů. Takřka vůbec se netočí historické či dětské filmy, pohádka doslova umřela - ta také v důsledku toho, že v Němci o ni ztratili zájem. Hledají se hlavně současné náměty, které jsou nákladově nenáročné a kde může přijít ke slovu sponzoring a reklama - tady mám na mysli product placement. (Pozn. redakce: jde o zakomponování výrobku, loga firmy apod. do filmového příběhu.)

Jaký zájem mají velké domácí podniky, například banky, o sponzoring?

Bohužel právě v bankovním sektoru -který z tohoto úhlu pohledu nepochybně představuje velký potenciál - má dnes filmový sponzoring špatné konotace. To vzniklo už někdy v devadesátých letech, kdy producenti v bankách získali slušné peníze, ale své sliby pak nedodrželi. A ztracená důvěra se obnovuje jen pomalu a těžko. Jiné velké společnosti zase na tomto poli preferují sport, prostě mají pocit, že je pro ně efektivnější. A platí to bohužel i pro banky. Ty přitom jen těžko mohou považovat diváky fotbalových utkání za svou cílovou skupinu. Předpokládal bych, že právě ony budou při svých sponzorských aktivitách sofistikovanější.

Jak vydatným zdrojem je pro financování filmové výroby už zmíněný product placement?

Zájem ze strany filmařů je takový, že jeho ceny jsou dnes nehorázně nízké. Pokud má producent na zřeteli jen finanční stránku věci, pak může být tento typ reklamy pro rozpočet skutečně vydatným příjmem. Ale často za cenu znásilnění obsahu filmu. Pokud máte větší ambice, pak jste v tomto ohledu limitováni. A tomu pak odpovídají i finanční přínosy. Samozřejmě jsou žánry, kde product placement prostě nemá místo, typicky jsou to pohádky či historické filmy. Za zmínku stojí skutečnost, že jde vlastně o skrytou reklamu, která je u nás třeba v televizi zakázaná. Ale tiše se to toleruje.

Kolik peněz lze touto cestou získat?

Jedna smlouva na product placement řádově pokryje tak jedno procento nákladů filmu. Ale to je zoufale špatné ohodnocení. Snažím se šponovat to na tři procenta, ale zatím nemám příliš úspěch. Samozřejmě mi situaci stěžuje i to, že jakýmkoli úpravám scénáře se snažíme vyhnout. Ale dovedu si představit nenáročnou komedii s několikaměsíční životností, kde se objeví desítky výrobků, firemních log i reklamních sloganů. Příjmová stránka rozpočtu pak samozřejmě vypadá jinak.

Co je tedy hlavním zdrojem pro financování výroby?

Samozřejmě jsou to především peníze producenta. Já někdy vkládám do projektu i polovinu předpokládaných nákladů. Velký význam má také státní podpora, ale to platí jinde, u nás je zanedbatelná.

Co u nás schází státní „filmové“ politice?

Stručně řečeno - prostředky. Těch je opravdu málo, zvláště vzhledem k počtu filmů, které se u nás točí. V průměru z grantu od státního fondu pro podporu kinematografie - pokud ho samozřejmě získáte - pokryjete 6 až 10 procent nákladů, a to nestačí. Rozdíl mezi náklady a výnosy je příliš velký, producentova práce se pak často omezuje jen na hlídání výdajů. Není divu - pokud se vám podaří každý natáčecí den ušetřit třeba pět procent výdajů, je to pro rozpočet citelná úleva. Natáčecích dní je v průměru kolem čtyřiceti a každý stojí 350 tisíc korun.

To je problém na celém světě. Jack Valenti, guru americké filmové produkce, nedávno prohlásil, že výdajová obezřetnost musí být prioritou každého studia.

Nelze porovnávat naše domácí poměry s tím, jak se financuje filmová tvorba ve Spojených státech. Tam, v Indii a možná i ještě v Číně, mají k dispozici ohromný národní trh. Všude jinde film jako čistá investice, nebo chcete-li jako podnikání, nemůže fungovat.

Vypadá to, že u nás filmy vznikají velmi obtížně. Přesto se točí… Když nebudu mluvit o výběru témat či žánru, je to hlavně díky tomu, že umíme šetřit. Filmová technika naštěstí leccos umožňuje, můžete natočit leteckou bitvu, aniž by na oblohu vzlétlo jediné letadlo, postačí vám pár věrných modelů. Exotické exteriéry se také dají „ožulit“ - herci hrají před prázdným pozadím, které pak v realitě dotočí pomocný režisér a jeden kameraman. Pravda také je, že u nás se najde skoro všechno - džungle, bažiny, na jižní Moravě i jakási poušť. Šetří se všude - takže u nízkorozpočtových snímků herci nezřídka jezdí na místo natáčení tramvají. Skoro se zdá, že hlídání rozpočtové disciplíny je jediným obsahem práce filmového producenta. V kterém okamžiku se vlastně producent zapojí do výroby filmu? Samozřejmě, že už v prvních fázích přípravy projektu. V zemích, kde skutečně lze mluvit o filmovém průmyslu, to probíhá zhruba takto: producent vytipuje nosné téma, někdo jiný vymyslí syžet, scénárista věc rozpracuje, pak přijde specialista na dialogy, za ním dramaturg, který všechno rozbije a pak zase složí. A takhle to běží dál a dál. To je ovšem Hollywood, u nás takhle fungují jenom televizní seriály. A jak tedy funguje český film a jeho producenti? Náš filmový rybník je malý. Pracuje se proto hodně na základě osobních vazeb, které nezřídka začínají už společným studiem na FAMU. Látku někdy přináší producent, ale myslím, že častěji je to režisér. Já mám stabilní vztah s dvojicí Hřebejk - Jarchovský. Mou výhodou je to, že také režíruji, takže na věci se dokáži dívat nejen z finanční stránky. Ovšem pravdou je, že hlavní náplní práce českého filmového producenta je opravdu hlídání nákladů a zalepování rozpočtových děr. * ONDŘEJ TROJAN**

Narodil se na Silvestra roku 1959 v Praze. Jeho režijním debutem byla v roce 1991 komedie Pějme píseň dohola, o dvanáct let později natočil svůj druhý celovečerní film - Želary, který také sám produkoval. Jeho nejnovějším producentským počinem je film Kráska v nesnázích.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče