Proč nechci povinné členství v komoře

07. března 2005, 00:00 - ALEŠ UHLÍŘ
07. března 2005, 00:00

Otázka povinného členství příslušníků některých povolání v profesních komorách je tématem řady diskuzí. Zastánci povinného členství poukazují na nutnost odborného dohledu nad tím, jak jsou určitá povolání vykonávána. Odpůrci této povinnosti se sice takové činnosti komor v principu nebrání, avšak navrhují, aby členství bylo dobrovolné.

Otázka povinného členství příslušníků některých povolání v profesních komorách je tématem řady diskuzí. Zastánci povinného členství poukazují na nutnost odborného dohledu nad tím, jak jsou určitá povolání vykonávána.

Odpůrci této povinnosti se sice takové činnosti komor v principu nebrání, avšak navrhují, aby členství bylo dobrovolné. Přívrženci povinného členství na to odpovídají, že komora jako stavovská organizace chrání zájmy celé profesní skupiny, z čehož mají prospěch všichni příslušníci určitého povolání.

Nehodlám zpochybňovat význam odborného dohledu, konkrétně například při prošetření správnosti určitého lékařského zákroku lékařskou komorou či posouzení kvality právní služby komorou advokátní. Jsem však skeptický k oněm - ponejvíc obecným argumentům, které vidí nezastupitelnou roli profesních komor v ochraně stavovských zájmů. Navenek pěkná předsevzetí totiž skrývají snahu zachovat si mocenskou pozici nad každým příslušníkem profesní skupiny. Komora tak může vykonávat dozorovou činnost s razancí, kterou by si při nepovinném členství sotva mohla dovolit.

Mám vlastní trpkou zkušenost s Českou advokátní komorou. Nepříjemnosti vyplývající z povinného členství mě hned na samém počátku podnikání v oboru často přiváděly na myšlenku, zda nebude lepší advokacie zanechat a nechat se raději zaměstnat. Přitom šlo o takřka triviální věc:

Na začátku ledna roku 2000 jsem byl zapsán do seznamu advokátů České advokátní komory a mohl tak zahájit praxi. Tehdy platné předpisy komory mi povolovaly po dobu 60 dnů od zápisu informování veřejnosti o podnikání v advokacii (předpis platný v současnosti již toto časové omezení nestanoví). To jsem také učinil. Bohužel jednomu z členů komory se něco na mé osobě či na způsobu mé prezentace zřejmě znelíbilo. Zprvu jsem se domníval, že jde o exces zlomyslného jedince a věc se rychle vyřeší. Ještě v lednu 2000 jsem advokátní komoře vše vysvětlil. Tříčlenný kárný senát komory mne však shledal vinným z nedovolené reklamy a snižování důstojnosti advokátního stavu. Mé odvolání pak ignoroval i odvolací kárný senát komory. Neuspěl jsem ani u Městského soudu v Praze. Nezbylo než se obrátit na Nejvyšší správní soud, který byl (naštěstí) mezitím zřízen pro podobné spory jako poslední instance. A až on v říjnu 2004 zrušil předchozí rozhodnutí.

Teprve ústy Nejvyššího správního soudu se advokátní komoře dostalo odborného právního ponaučení, že „to, co je dovoleno, nemůže být zároveň zakázáno“. Nejvyšší správní soud uložil městskému soudu konečně se zabývat mou věcnou argumentací. V únoru 2005 pak Městský soud v Praze zrušil kárné rozhodnutí z roku 2001, k němuž dalo podnět falešné udání z ledna 2000.

Když jsem o tom vyprávěl kolegům v zahraničí, jeden z nich se neudržel a nazval to zlomyslnou denunciací. Podobné zlomyslné udání členem komory by u nich bylo považováno za velký prohřešek a udavač by se sám na dlouho znemožnil. Ale v Česku? Přestože jsem hned na začátku incidentu požádal komoru o pomoc proti nařčení, komora mé právo na publicitu při zahájení podnikání v advokacii neuznala a nesmyslně reagovala kárným řízením. Od počátku svého podnikání v advokacii jsem tak byl komorou poškozen a následky této diskriminace pociťuji dosud - mezi klienty i kolegy z oboru.

Proti povinnému členství jsem i z jiného důvodu: Pochybuji, zda 8000 korun ročního členského příspěvku advokátní komoře je přiměřená částka za dvanáct čísel měsíčníku komory. Odbornou literaturu si kupuji sám. O to, abych byl detailně informován o půtkách a zákulisních bojích ve vedení komory, skutečně nestojím.

Místo aby mi komora v začátcích podnikání pomohla, pět let mne diskriminovala.

O autorovi| advokát ve Frýdku-Místku

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče