Proč je naše justice slepá a pomalá

28. února 2005, 00:00 - PETR BÝM
28. února 2005, 00:00

Vedle problémů, které teď řeší Standa se Šárkou, se aférka soudce Košely a jeho trochu problematická záliba v nemravných obrázcích pohybuje na okraji veřejného zájmu. Není se nakonec co divit. Slušnému člověku je trochu trapně a pomyslí si, že lidská sexualita má různé podoby a publicita nesluší žádné z nich.

Jinak se ale Košelově kauze nikdo příliš nevěnoval. Škoda: ona totiž ilustruje i vysvětluje stav české justice. Ta má mnoho vad na kráse. Tou hlavní je ona příslovečná slepota. S tou dokáží naši soudci napařit tři roky dědkovi, který si na zahrádce pěstuje tři keříky indického konopí na tři bolavé zuby a vzápětí jen o málo více narkobaronovi, který se s metrákem heroinu prostřílí celým evropským kontinentem. Tyto obdivuhodné výroky pak okorunuje pětiletým trestem chlapíkovi, který - dle vlastních slov - „zbrkle“ umlátí vlastní manželku válečkem na pečivo (zabít druhého člověka tedy v Česku „stojí“ -vzhledem k možnosti předčasného propuštění - ani ne tři roky). Soudci zjevně váží vinu na vahách, jejichž podstata je prostému smrtelníkovi velmi často naprosto nesrozumitelná.

K tomu naši soudci dokáží čas od času propustit čtyřikrát usvědčeného masového vraha kvůli formálněprocesnímu pochybení. Tyto případy obvykle padají na vrub šnečího tempa, v jakém české soudy soudí. To je další velký neduh naší justice: rok na výživné pro vysokoškoláka, čtyři na jednoduchý rozvod, třináct na úpravu styku rodičů s dítětem. Žádná ukvapená práce.

V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, že jak léta běží, i naši nezávislí úderníci v talárech se mění. Tak například už vědí, že pro člověka, který v průběhu desetiletí zamorduje čtyři lidi, brutálně znásilní osm žen a čtyřikrát přepadne banku s pistolí v ruce, není osm let v káznici s mírným režimem tím pravým trestem. Přesto se občané (a teď občas i ministr spravedlnosti) nad výkony své justice nezřídka podivují. Samozřejmě se hledají i příčiny. Když byly loni zpochybněny třinácté platy pro soudce a předseda jejich unie nalomeným hlasem oznámil, že takto soudci nevědí „zda si koupí dárečky pod stromeček či vůbec pojedou na dovolenou“, zdálo se být vše jasné. A leckdo si jistě pomyslel, že právě tady je zakopaný pes: špatná pláce, špatná práce.

To je ale - jak ukazuje Košelova aféra - omyl. Pan soudce předměty doličné -tedy videokazety s obrázky obnažených mladíčků - zvědavým televizním kamerám ukazoval ve své kanceláři. Měl tam jimi zaplněnou docela slušnou almárku. Přispěchal i s vysvětlením: doma má starou matku, a tak svým koníčkům musí holdovat jinde. Kde? No na pracovišti. Ovšem kdo doma někoho nemá, soudce nevyjímaje? Ten nevinné dítko, onen manžela bez fantazie, třetí stařičkého otce. Kdoví, co bychom našli v dalších soudních kancelářích - biče, nočníček?! A tady je to pravé vysvětlení stavu naší justice. V okamžicích silného sexuálního vzrušení totiž rozum ustupuje do pozadí. A notorická soudní liknavost? Každý ví, že tyhle věci chtějí svůj čas.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče