Proč Bush, a ne Kerry?

08. listopadu 2004, 00:00 - JAN ŠMÍD
08. listopadu 2004, 00:00

Američané nechodí k volbám. Politika je nezajímá. Malé strany nemají šanci a obě velké, demokraté i republikáni, se podobají jedna druhé jako dva hamburgery. Ať volíte ty či ony, stejně se nic nezmění. Taková byla nálada Ameriky minulých let. Dnes je vše jinak, Amerika se zpolitizovala.

Před volbami už nezněly nářky na nezájem Američanů o politiku. Naopak. Političtí škarohlídi museli hledat jiný důvod, proč si stěžovat - souboj George W. Bushe a Johna Kerryho prý rozdělil Ameriku, ozývalo se z různých stran. Ano, Amerika byla před volbami opravdu zpolitizovaná a rozdělená, jako už dlouho ne. Letošní prezidentské volby byly první po osudovém 11. září. A teroristické útoky zmobilizovaly Ameriku daleko víc než oba prezidentští kandidáti. Výsledkem americké mobilizace je, že si USA opět zvolily George W. Bushe. To je velké zklamání pro ty, kdo uvěřili, že Bush junior je přitroublý kovboj, který to někam dotáhl jen proto, že je z bohaté rodiny. Jenže staronový prezident byl zvolen absolutní většinou 51 % všech odevzdaných hlasů. To je nejdrtivější volební vítězství od roku 1988. Od té doby až do těchto dnů ubírali kandidáti třetích stran dvěma nejsilnějším voličské hlasy do té míry, že nikdo nedokázal získat skutečnou většinu.

Proč vyhrál zrovna George Bush? Možná proto, že 58 milionů Američanů, kteří mu dali hlas, jsou hlupáci. Nebo proto, že Bush měl voličům opravdu co nabídnout. Jakmile se začaly objevovat první známky jeho vítězství, radostně poskočily americké akcie na burzách celého světa a posílil dolar. To už nelze svádět na hloupost a naivitu balíků z amerického Jihu. Finanční analytici po celém světě vyhodnotili volební výsledek jako popud hospodářskému rozkvětu. Podobně jej hodnotí američtí podnikatelé, kteří volili převážně Bushe. Ekonomika však v těchto volbách hrála až třetí housle. Naprosto logicky se do popředí dostala válka s terorismem. A tady Američané vsadili na jistotu. Nechtěli riskovat, jak se ve vypjatých situacích zachová bývalý protiválečný aktivista Kerry.

Je třeba říci, že Bush si v zahraniční politice nepočínal špatně. Ať se díváme na válku v Iráku jakkoliv, nezopakoval chybu svého otce a dotáhl boj do konce - Saddam Husajn nesedí v jednom ze svých paláců, ale ve vězení. Bush se dokázal vyrovnat i s tak nepříjemným problémem, jakým bylo selhání zpravodajských služeb, které mylně informovaly o iráckých zbraních hromadného ničení. Nesmíme ale podlehnout iluzi, že Irák je jediným prubířským kamenem Bushovy zahraniční politiky. Vítězství nad Irákem bylo zároveň vzkazem mnoha jiným diktátorům sympatizujícím s teroristy: nikdo z nich si už nemůže být jist, že jej Spojené státy nechají na pokoji. Důkaz za všechny přinesl kdysi tak suverénní libyjský diktátor Muammar Kaddáfí, který náhle souhlasil se zastavením vývoje zbraní hromadného ničení. Do hry vstoupil ještě třetí faktor. Jazýčkem na vahách vítězství se staly tzv. kulturně-morální otázky, jako jsou potraty, výzkum na lidských embryích nebo manželství homosexuálů. Bush mladší nezopakoval chybu otce, věnoval se těmto otázkám a zaujal v nich konzervativnější postoj. Bez toho by pravděpodobně nebyl znovuzvolen

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče