Probuzená Stará dáma

20. listopadu 2008, 18:34 - (red)
20. listopadu 2008, 18:34

Další díl postřehů bankéře k dění na finančních trzích

Čtvrtek 6. listopadu Centrální banky vypálily další „dělovku“. Klíčové úrokové sazby byly sestřeleny o padesát bodů (Evropská centrální banka), 75 bodů (ČNB) a o neuvěřitelných 150 bodů (Bank of England). Vypadá to, že „Stará dáma“ nám trochu zaspala a teď se s řevem probudila. Situace nevypadá růžově. Britská ekonomika jela na úvěrové spotřebitelské „turbo“ podobně agresivně jako ta americká. Nebylo zdaleka výjimečné, že si lidé brali hypotéky, kde měsíční splátky přesahovaly měsíční příjmy (samozřejmě před započtením bonusu) a banky se mohly přetrhnout v nabídkách financování. Ceny nemovitostí rostly rapidním tempem, takže proč se tolik stresovat? Teď byl ale poněkud brutálně zařazen revers.

Pátek 7. listopadu Po čtvrtečním propadu se trhy trošku vzpamatovaly. „Dělovka“ centrálních bank byla asi příliš silná (za normálních okolností by trhy měly při posunu sazeb dolů růst). Když pozdě večer procházíme kolem majestátní budovy Bank of England, v mnoha oknech se stále ještě svítí. Zaměstnanci připravují zprávu o inflaci, která bude zveřejněna příští týden, a asi naplno přemýšlejí, jak věci vylíčit v aspoň trochu pozitivním světle. Spousta z nás si pořád myslí, že trochu zaspali.

Víkend 8. až 9. listopadu Citát Warrena Buffetta označující deriváty za finanční zbraně hromadného ničení je stále populární. Věta pronesená v roce 2003 je považována za další z mnoha důkazů o Warrenově prozíravosti. Osobně si dovoluji s tímto tvrzením trochu polemizovat, ale v mnoha případech má Buffett pravdu. Třeba přátelé z Hongkongu by mohli vyprávět. Rozum zůstává stát nad tím, proč třeba jedna tamní malá firma vyrábějící elektrická zařízení vstupuje do swapových kontraktů, které byly ve své podstatě spekulací na vývoj úrokových sazeb či měnových kurzů. Využití derivátů jako nástrojů řízení rizik patří do standardního arzenálu finančního ředitele každé větší firmy, ale v tomto případě se uzavřené transakce vymykají „popisu práce“. Odborný tisk připomíná další společnosti, které vstoupily do individuálních kontraktů. Ty byly rozměrem naprosto nepřiměřené, v jednom případě dokonce přesahující tržní kapitalizaci. Výsledkem je fiasko. Shodou okolností stejně se jmenuje jedna mimořádně čtivá kniha, kterou o své zkušenosti s deriváty napsal jeden bývalý bankéř.

Pondělí 10. listopadu Čínská vláda představuje svůj recept na recesi. Obsahuje čísla, co se téměř nevejdou do kalkulačky. Bohužel, věci nejsou tím, čím se zdají být. Kolegové tu začali daný čínský balíček rozebírat a vyvstává první zajímavá otázka. Kolik z bombastické cifry bylo již dávno připraveno a zamýšleno v rámci pětiletky (ano, aspoň někde tento výdobytek
přežil) a kolik je skutečné navýšení? Komoditní trhy přesto zareagovaly pozitivně, a s tím se svezla i spousta akcií napříč světem. Obecně to vypadá, že palba z pozice měnové politiky může pokračovat jen omezenou dobu, a proto je třeba podpořit boj s recesí z pozice fiskální politiky, a to neméně razantně. Všichni už se nemohou dočkat, jak se jim sníží položka „stržené daně“ na výplatních páskách.

Úterý 11. listopadu Trh nám zase vesele padá. Ropa už je pod 60 dolary. Nic divného s ohledem k tomu, jaký je ekonomický výhled. Ruská burza zase letím směrem dolů a proráží hranici, kdy regulátor opět zasahuje a vytahuje pověstný kabel ze zdi. Hrát si budete, až se zase uklidníte. A pokud to nepůjde, zapneme to zase až příští týden. Ruské společnosti obchodované v Londýně samozřejmě jedou dál, ruský regulátor tam na ně nemůže.

Středa 12. listopadu Francouzská banka Natixis oznamuje ve třetím čtvrtletí ztrátu přes 200 milionů eur, asi čtyřikrát více, než trh očekával. Na videokonferenci pro investory zazní informace o mnohamilionové ztrátě, která vznikla v jediném obchodu s nejmenovanou „protistranou“, kterou management za žádnou cenu nechce nazvat pravým jménem. Ne, Lehmani, Island ani AIG to nejsou. Samozřejmě v tom musejí být akciové deriváty, zvláště ve francouzském bankovním sektoru z nějakého důvodu velice populární zdroj ztrát. Natixis dle dostupných odhadů „utržil“ 300 až 500 milionů eur v „červených“. Konkurence nezaostává (v BNP údajně mají obdobné ztráty) a Société Générale se opět stává předmětem diskusí. Ano, to je ta banka, která byla letos na jaře nucena oznámit ztrátu přes pět miliard eur, která vynesla doposud neznámého tradera Jérôma Kerviela na čelo světové ligy ztrát. Kam se hrabe Nick Leeson se svými 1,4 miliardy dolarů, který složil v devadesátých letech Barings! Ruské akcie obchodované v Londýně mezitím padají – když nejde padat v Moskvě, tak aspoň tady.

Čtvrtek 13. listopadu Americký ministr financí Henry Paulson začal tlačit na vládní pomoc skomírajícím americkým automobilkám. Ty zatím pod vládní opatření nespadají. V posledních týdnech se objevila řada zpráv o tom, za kolik týdnů či měsíců budou GM, Ford či Chrysler bez dolaru v hotovosti. Americký index S&P500 stihne během poslední hodiny obchodování vystřelit o šest procent nahoru. Volatilita zůstává vysoká.

Pátek 14. listopadu Alternativní investiční fondy se mohou těšit na účtenky od svých klientů. Právě na 15. listopad totiž připadá den, kdy mohou klienti informovat fondy o záměru vybrat peníze ke konci roku. Objem aktiv pod správou hedgeových fondů již klesl o desítky procent a čeká se, co bude dál. Odhady mluví o třiceti až čtyřiceti procentech fondů, které už vyvěsily nebo v nejbližší době vyvěsí cedulku „trvale zavřeno“. Ještě pár týdnů a bude jasno – všichni přeživší se už nemohou dočkat, až se začne příští rok nanovo a lépe.

Víkend 15. až 16. listopadu Zasedání zemí G20 ve Washingtonu. Před pár dny tu koloval dopis, který v této souvislosti zaslali představitelé Mezinárodního institutu pro finance na adresu 1600 Pennsylvania Avenue, tedy americkému prezidentovi. Představují v něm své názory na koncepty a opatření, o kterých je třeba uvažovat, aby se podobné krize neopakovaly.
Bohužel si nejsem jistý, jestli americký prezident dopřeje bankéřům dávku pozornosti, kterou pětistránkový dopis vyžaduje. Čtení je to ale zajímavé, i když většinou příliš obecné. Když přemýšlíme, proč vlastně byl dopis napsán, zaujala nás pasáž o tom, že vliv státu v bankovním sektoru je třeba omezit, jakmile to jen bude možné. S tím nelze nesouhlasit. Na druhou stranu by bylo dobré omezit i případy, kdy se navenek zdravě se tvářící soukromá instituce během pár týdnů či měsíců vlastní vinou složí a spolu s ní málem celý finanční systém. Není vůbec nic špatného na tom (naopak!), že některé instituce nevydrží, ale pokud má jejich pád podobné následky jako nukleární exploze, je třeba se zamyslet. Bylo dobře, že nechala vláda padnout Lehman Brothers? Tehdy se teprve rozpoutala ta pravá finanční krize. V dlouhém období to možná nebudeme hodnotit až tak špatně. Ukazatel morálního hazardu se s těmi všemi státními intervencemi začíná dostávat do nebezpečných hodnot – teď to nikoho moc netrápí, ale to přijde. Lehman tak aspoň poslouží jako brzda a příklad toho, že i doposud nedotknutelní mohou padnout.

Pondělí 17. listopadu Pověstná smrtka se zase vydala na cestu a vzala si pořádnou sekeru. Americká Citi vyčísluje oběti následujících dní na 50 tisíc lidí. To je jako malé město. Žádné výrazné zprávy z Washingtonu zatím nezazněly, tedy kromě toho, že Mezinárodní měnový fond bude potřebovat doplnit zdroje. Paulsonova „Plachta“ mění kontury a dále bude řeč hlavně o přímých injekcích kapitálu oproti odkupu problematických aktiv. Tuto strategii prvně před pár týdny zavedla stará dobrá Británie, a sebrala tím (alespoň částečně) vítr z plachet kritikům, kteří poukazovali na pasivitu místní vlády. Amnestie se však nevztahuje na Bank of England.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče