Pro podnikatele nemá reforma zásadní význam

03. září 2007, 00:00 - PETR BÝM
03. září 2007, 00:00

KAREL HAVLÍČEK, ASOCIACE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ:Reforma veřejných financí je pro podnikatelskou sféru především signálem, že stát bude do budoucna hospodařit odpovědně. Říká to Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podniků a viceprezident Evropské asociace malých a středních podniků.

KAREL HAVLÍČEK, ASOCIACE MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ: Reforma veřejných financí je pro podnikatelskou sféru především signálem, že stát bude do budoucna hospodařit odpovědně. Říká to Karel Havlíček, místopředseda Asociace malých a středních podniků a viceprezident Evropské asociace malých a středních podniků. První krok reforem je přinejmenším z formálně-právního hlediska téměř za námi. Než se dostaneme k jeho obsahu - jak se Asociace malých a středních podniků podílela na jeho přípravě?

V tomto ohledu jsme poměrně spokojeni. S předchozí i současnou vládou pravidelně jednáme, exekutiva i parlament naše názory a postoje znají. A leckteré z nich se nakonec do reformního balíku, či chcete-li batohu, dostaly.

Které konkrétně?

Jako první, a řekl bych pro podnikatele i nejdůležitější věc, bych zmínil editační povinnost. Tedy povinnost finančních úřadů zaujímat obecně závazná stanoviska. Je to změna téměř revoluční a psychologicky zásadní, projev toho, že stát chce k podnikatelům přistupovat seriózně. Dosud jsme odpovědnost nesli pouze my, podnikatelé. Takže se nezřídka stávalo, že majitel firmy šel na finanční úřad, tam mu nějaký úředník řekl udělej to takto a takto, a za dva tři roky mu jiný úředník z téhož úřadu řekl: udělal jste to špatně a vyměřil mu penále. Pravda, editační povinnost je omezena jen na některé oblasti, je tam také poplatek ve výši deset tisíc korun. To všechno ale nic nemění na tom, že stát se k podnikání od nynějška chová odpovědněji. Pro nás - mluvím o asociaci a podnikatelích obecně - toto vždy byla věc prvořadého významu. Je to možná důležitější než daňové úlevy.

To je trochu překvapivé. Právě daňové změny či úlevy jsou všeobecně považovány za největší přínos reforem podnikatelské sféře.

Reforma veřejných financí je především politickou věcí a podnikání v Česku se podle mého názoru nijak zásadně nedotkne. Samozřejmě: nižší daně jsou příjemná a pozitivní věc, ale drtivá většina ostatních změn podnikání příliš nezasáhne. Nepřeceňujme to. Jako takový je zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů hlavně a především projevem snahy státu hospodařit odpovědně. To je jeho hlavní přínos.

Nečekali jste více?

Z našeho pohledu je lepší něco nežli nic. Nemůžeme být nespokojeni. Podmínky pro podnikání se objektivně zlepšily. Možná si někdo sliboval více, původní nástřely reformních kroků ze strany ODS vypadaly lépe, ale musíme být realisté. Politická situace prostě nedovolila víc.

SNÍŽENÍ DANÍ POMŮŽE HLAVNĚ VĚTŠÍM FIRMÁM Vraťme se k těm tolik skloňovaným daním. Na první pohled jde o krok, který by podnikům i celé ekonomice měl více než prospět.

Jak už jsem říkal, určitě nejsme neradi, že se daně sníží. Ale dopady těchto změn jsou v různých segmentech podnikové sféry různé. Snižování daní má význam hlavně pro firmy velké, s vysokými obraty a zisky. Za těmi totiž stojí s karabáčem investoři, banky i burzy. Tady se daňová optimalizace provádí směrem vzhůru: nižší daně a tedy vyšší zisky totiž znamenají vyšší dividendy, vyšší kurzy akcií a následně i celkový růst tržní hodnoty společnosti.

A jak to je u menších firem? U malých a středních firem je to opačně. Tady je tendence hospodářský výsledek a tedy i daňové odvody optimalizovat spíše směrem dolů. Nemohou to samozřejmě přehánět, už kvůli potřebě vykazovat přiměřenou bonitu vůči bankám, ale prostě takto se to dělá. A věřte tomu, že ve většině firem se s daňovou optimalizací umějí vypořádat velmi efektivně. Z tohoto hlediska není posun daňových sazeb o procentní bod nebo dva příliš podstatný. Ale jistě je pokles sazeb krok správným směrem. Mohl být větší, ale to by pravděpodobně udělalo v rozpočtu příliš velkou díru. V souvislosti se sazbami se hodně mluví i o daňovém základu. Často se například objevuje kritika změny v uplatňování plateb úroků z úvěrů jako daňově odečitatelné položky. Podle některých hlasů to hlavně pro menší podniky představuje velký problém. Nemyslím, že je to tak. Ano, dnes lze jako daňově odečitatelnou položku uplatnit jen platbu úroku, který je jen o čtyři procenta nad sazbou ČNB. Aktuálně je to 7,6 procenta. Cokoli nad tuto úroveň do nákladů nemůžete započítat. Ale drtivá většina podniků získává půjčky za šest až osm procent, takže tato restrikce se v praxi příliš neuplatní. Právě malé podniky ale mají úvěry dražší. Podle našich údajů jich není mnoho. Navíc už víme o tom, že banky připravují kroky, jak toto omezení obejít. Třeba tak, že oficiální úročení půjčky bude těch šest sedm procent a jeho „zbytek“ se rozpustí do nějakých poplatků, které už budou daňově uznatelnou položkou. Myslím, že tahle lidová tvořivost nakonec nad záměry reformátorů zvítězí. Představte si to v praxi - pokud bychom mluvili o milionovém úvěru, pak úrok deset procent, tedy už nad ten limit, o kterém jsme mluvili, bude představovat zvýšení daní o nějaké čtyři tisíce. Má cenu se tím vůbec zabývat? Jestli si někdo představoval, že tímto způsobem se do rozpočtu nalijí nějaké závratné částky, tak je na omylu. A stejně se mýlí ti, kteří v tom vidí nějaké nebezpečí pro podniky. LEASING REALIT V ČESKU ZTRATÍ SMYSL

Posuňme se dále. Zavedení ekologických daní pravděpodobně zdraží veškerou produkci. Bude to mít dopady na podnikání či tempo hospodářského růstu? Vyšší zdanění energií je logickým reformním krokem. Pokud někomu peníze přidám, jinde a jinému musím ubrat. Je ovšem otázka, zda vyšší ceny energií povedou k nějakému plošnému zdražení. Vždy záleží na tom, co vám dovolí konkurence, a v mnoha oblastech je náš trh hyperkonkurenční. Výrobci i distributoři tak budou muset hledat jiné cesty, jak se vyrovnat s většími náklady na nákup plynu či elektrické energie. Třeba snížením vlastních marží či úsporami. Dopady ekologických daní, ale i vyšší DPH, si ovšem v tuto chvíli netroufám odhadovat. Když jste narazil na DPH - jak vnímáte možnost skupinové registrace k jejím výpočtům a platbám? Abych pravdu řekl, nedokáži si představit, že by přinesla nějaký hmatatelný užitek. Poměrně málo se v diskuzi o konečné podobě reforem mluví o změnách ve sféře leasingu. Jsou správné? Jestliže mnohé změny, které reformy přinášejí, jsou pro podnikání v Česku nesporným přínosem, tak pro leasing to neplatí. Díky leasingu se podnikům poměrně výrazně zkracovala doba odpisů - třeba při nákupu automobilů to bylo ze standardních pěti na tři roky. Ještě výraznější byla tato výhoda u nemovitostí. V těchto případech se odpisy do nákladů a následně do daňového základu namísto obvyklých třiceti let promítly v průběhu pouhých osmi let. To od příštího roku končí, a pro některé oblasti podnikání to bude určitě představovat problém. Co máte především na mysli?

Například leasing automobilů. Není výjimkou, že obchodní cestující najezdí i 100 tisíc kilometrů ročně. Ve firmách s takovým provozem mají zároveň předpisy, které hlavně z bezpečnostních důvodů zakazují používat vozy, které mají najeto více než, dejme tomu, 300 tisíc kilometrů. Takže potřebují autopark obnovovat v rychlejším než „odpisovém“ tempu. Do budoucna tedy zaplatí víc. Ovšem možná větším problémem bude, co s těmi vyřazenými automobily udělají. Prodat je nemohou, protože až do ukončení leasingu s nimi nemohou nakládat, jde o majetek leasingové firmy.

Mohou v této oblasti nastat ještě nějaké komplikace? Jde také o samotné leasingové společnosti. Řada z nich se specializovala právě na leasing nemovitostí. Vynaložila mnoho úsilí na to, aby potenciální klientelu přesvědčila o výhodách tohoto typu financování. Mám za to, že od příštího roku leasing realit v Česku víceméně ztratí smysl. A má to ještě obecnější úroveň. Leasing fungoval jako velmi pružná a jednoduchá forma úvěru. To mělo význam pro všechny podniky a zvláště pro ty, které z nějakých důvodů nedosáhly na bankovní úvěr. Myslím, že se atraktivita a výhody leasingu po zavedení reforem velmi omezí a v případě realit víceméně vymizí. Vidíte z hlediska podnikatele v konečné podobě reforem ještě nějaké zádrhely? Především pro živnostníky nejsou vítané změny v oblasti sociálního a zdravotního pojištění. Jednak se zvedá jejich strop, tedy maximální částka, kterou mohou v rámci roku na pojištění zaplatit, jednak už nebude možné pojistné odečítat od základu daně. Ale jak už jsem jednou říkal: úleva na jedné straně, a to jsou v tomto případě nižší daňové sazby, se nutně musí promítnout do „újmy“ někde jinde. V zásadě by ale i pro malé podnikatele měly být tyto změny v součtu finančně neutrální. Na druhou stranu právě živnosti určitě uvítají zrušení registračních pokladen i zvýšení limitu pro povinnost vést podvojné účetnictví na pětadvacet milionů korun. EDITAČNÍ POVINNOST JE PSYCHOLOGICKÁ ZBRAŇ

První fáze reforem je hotova. Co podnikatelská sféra čeká od těch dalších? Prosím vás, média i mnozí podnikatelé neustále mluví o tom, co stát udělá či neudělá. Já zastávám jiný názor. Když to trochu zjednoduším, úspěch podnikatelské sféry nezávisí na státu. Nebavme se stále o tom, co udělá stát, ale spíše o tom, co je třeba udělat v podnicích. Samozřejmě, každá úleva na daních, každá nová pobočka CzechTrade je pro nás přínosem, a vždy budeme hlasovat pro. Nicméně zásadní význam to nemá. Vy jste tedy přesvědčen, že stát už pro rozvoj podnikání udělal dost? Samozřejmě, že ještě toho může hodně udělat. Pro mne osobně by možná větším přínosem než dvou či tříprocentní sleva na daních byl slušný a kvalifikovaný státní úředník. Pružný a seriózní přístup na úřadech by podnikatelům ušetřil mnoho času -a to je to, čeho máme všichni málo a s čím neumíme moc hospodařit. Řekl bych, že práce státních institucí se zlepšuje, ale ideální to není. Jejich činnost je stále poměrně pomalá, nemluvě o nejrůznějším handrkování. Co konkrétně pomůže? Vrátím se na počátek našeho rozhovoru -zavedení editační povinnosti považujeme i z těchto důvodů za významný krok a opět opakuji: krok hlavně psychologický. V minulosti stát naším směrem hodně hovořil o odpovědnosti, ale sám se jí do značné míry zříkal. My jsme vždycky namítali: i odpovědnost se musí rozdělit, musí existovat nějaká parita, nelze ji přenášet jenom na jednu stranu -v Česku na podnikatelskou obec. Reforma je podle mne pozitivním krokem státu k převzetí větší odpovědnosti. Jsou tady ovšem i jiné problémy než práce státních úředníků. Které máte na mysli? Tak třeba poměry na trhu práce. Scházejí nám kvalifikovaní lidé, hlavně v technických profesích. Stát musí spolu s firmami veřejnost přesvědčit o tom, že investice do technického vzdělání se vyplácí. Jinak se staneme roboty, kteří sice skvěle zvládnou účtovat, řídit a orientovat se v právních kličkách, ale ve výrobkových inovacích se ztratí. Přitom právě ty jsou hybnou silou průmyslu, následně exportu, a tak dále. Slabší zájem o technické obory je ovšem trend patrný v celém vyspělém světě. Jeden z problémů, proč lidé nechtějí na technické školy, je obava ze zvládnutí matematiky a dalších exaktních oborů. Jenže právě v nich je základ logického myšlení, bez nějž podnikat nelze. Problém začíná už v rodinách. Je dokonce jakousi módou chlubit se tím, že jsem nezvládal matematiku. Pokračuje to ve školách, kde se tento předmět nevyučuje správně a studenty spíše otráví. Matematika je přitom méně o nadání a více o trpělivosti. Je ale vždy jednodušší argumentovat tím, že na to nemám buňky. Výsledek je potom ten, že například poslanci nedokáží spočítat ani oněch pověstných 102 plus 98. Nikoliv početně, ale logicky! Má dnes vaše asociace konkrétní cíl, něco, oč právě teď bude usilovat? Jednání a lobbování v rámci reformy je za námi, nyní nás čeká další diskuze nad změnami v zákoníku práce. Průběžně také pracujeme na zjednodušení podmínek pro zahraniční pracovníky a velmi přitvrdíme směrem ke zkvalitnění právního prostředí. KAREL HAVLÍČEKNarodil se v roce 1969. Absolvoval České vysoké učení technické a Vysokou školu ekonomickou. Později ve studiu pokračoval na Manchester Metropolitan University, kde získal titul MBA. Od počátku profesní kariéry působí v podnikatelské sféře. Dnes je ředitelem skupiny průmyslových společností Sindat Group, mezi něž patří firma Technistone, jeden z největších světových producentů umělého kamene, textilky Sintex, Tylex a Spolsin či výrobci finalizované chemie Sincolor a Sinpol. Je místopředsedou Asociace malých a středních podniků a viceprezidentem Evropské asociace malých a středních podniků. Má za sebou bohatou publikační činnost, přednáší v Evropské unii i USA. Je ženatý a má dvě děti. Jeho koníčkem jsou dějiny umění. Má unikátní schopnost: dokáže říkat věty pozpátku.|
**

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče