Privatizace pro privatizaci

12. srpna 2008, 16:38 - Čestmír Klos
12. srpna 2008, 16:38

Ani úspěšnost státních podniků nezabrání v jejich prodeji

Náměstek ministra průmyslu a obchodu (MPO) Luboš Vaněk objel všech šest zkušebních ústavů, které podléhají ministerstvu jako státní podniky, a podivil se: „Jak je možné, že tyto podniky z ministerstva nikdo nikdy neřídil? Byl jsem od jejich založení první náměstek, který je navštívil. Ministra tam žádného nikdy neviděli. Dělaly si svoje a žily si svým životem.“
Ale to je nejspíš to nejlepší, co organizace tohoto typu mohlo potkat. Od státu nechtěly ani korunu a stát nepožadoval nic po nich. Všechny vydělané prostředky mohly ústavy věnovat na rozvoj zkušebnictví, zajištění mezinárodní spolupráce a rozšiřování služeb pro podnikatele. Nezávislost a nestrannost výroků, zejména při posuzování shody výrobků s předepsanými normami, je tou nejvyšší kvalitou těchto akreditovaných a notifikovaných institucí.
Existence pod křídly státu zvyšovala jejich kredit. Stát přitom nezasahoval do věcné náplně činnosti a nezpochybňoval tím nezávislost a nestrannost rozhodování. Dopomohl tím zkušebním podnikům k upevnění vysoké důvěryhodnosti u podnikatelů i v mezinárodním kontextu. Dobré je i to, že tyto instituce nejsou státním monopolem. Vedle každé „státní zkušebny“ jsou vždy ještě soukromé akreditované společnosti, takže zákazníci mají možnost volit. Výrok „státní zkušebny“ mívá mezi všemi ostatními výroky punc nezpochybnitelné kvality. Zkušební ústavy zároveň působí jako významný stabilní faktor proti nekalé konkurenci, šedé ekonomice a falešným certifikátům.
V současné době však ministerstvo průmyslu a obchodu připravuje zásadní změnu - všech šest státních zkušebních ústavů hodlá privatizovat.

Systémový risk

Prudký tlak na urychlenou privatizaci zkušebních ústavů nemá žádnou vysledovatelnou příčinu. Dokonce i připravovaná předkládací zpráva ministerstva průmyslu k chystanému projednávání této problematiky ve vládě souborně hodnotí přínos zkušebních ústavů velice kladně: „Lze obecně konstatovat, že zkušební ústavy v zakladatelské působnosti MPO si na českém trhu udržují stabilní postavení vysokou odborností, komplexností služeb a zároveň cenovou dostupností pro naše firmy.“ Ve stejném materiálu se však jedním dechem uvádí, že privatizace těchto ústavů je jednou z priorit ministerstva. „Mít ještě po devatenácti letech od roku 1989 tolik státních podniků je velice nesystémové,” vysvětluje náměstek Vaněk.
O tom, jaký výnos se od této privatizace očekává, se nikde dočíst nelze. Mluví se o stamilionech, přičemž ministerstvo průmyslu, které na privatizaci tolik bazíruje, by z transakcí nemělo mít ani haléř. Celý výnos by se měl ocitnout v privatizačních fondech, spravovaných ministerstvem financí.
„Nechceme, aby nabízená cena byla prioritní. Myslím, že by při rozhodování o nabyvateli měla mít význam pouze do 30 až 40 procent. Podstatnou roli při výběru by měla hrát odborná způsobilost. Vypsaná soutěž by měla být multikriteriální a o podmínkách bude naše ministerstvo konzultovat s ministerstvem financí a s řediteli privatizovaných podniků,“ vysvětluje Vaněk.
Ministerstvo průmyslu sice deklaruje zájem, aby činnost zkušebních ústavů zůstala i po privatizaci zachována, ale z řad podnikatelů, kteří využívají služeb státních podniků, lze zaslechnout i obavy, aby zvolený způsob nebyl příliš riskantní. Přípravu privatizace zkušebních ústavů považují za významný zásah do stavu, který většině z nich vyhovuje. Cení si služeb státních podniků za to, že jsou nestranné a nezávislé. Domnívají se, že privatizaci bude možné uskutečnit, jen budou-li zajištěny podmínky pro zachování nezávislého, nestranného a objektivního zkušebnictví. Musí být přitom maximálně eliminována možnost případných finančních otřesů. „Máme zájem na tom, aby zamýšlená privatizace nenarušila vyhovující stav,“ ozývá se hlas z podnikatelských řad.

Nezpochybnit roli státu

Největší českou „státní zkušebnou“ je Technický a zkušební ústav stavební (TZÚS). Je natolik uznávanou autoritou, že nejistota, která provází jeho zamýšlenou privatizaci, podnítila k aktivitě podnikatelské svazy, působící v blízkých oborech. Svaz výrobců cementu přijal stanovisko, v němž se mimo jiné píše: „Důvodem naší pozornosti není přímo změna formy vlastnictví, nicméně rozporuplné informace o případném privatizačním postupu způsobují nejistotu o budoucí funkčnosti státního zkušebnictví. Považujeme za nezbytné zdůraznit potřebu zachování statutu nezávislosti, kvalitního výkonu všech služeb a vysoké úrovně odborných činností s velkou mírou spolehlivosti.“
V Silikátovém svazu (Silis) cítí potřebu upozornit, že v prostředí komerčně orientovaných organizací působících na tomto trhu potřebujeme spolehlivou, stabilní a nezávislou instituci, která je akceptována všemi stranami, a proto může v případě rozdílných stanovisek působit jako rozhodčí. Jsou přesvědčeni, že důvěra k tomuto zkušebnímu ústavu je založena na zkušenostech všech zainteresovaných stran včetně zahraničních zákazníků a zkušebních institucí a byla vytvořena dlouhodobým procesem. V případě ztráty nebo jen zpochybnění tohoto kreditu by náprava trvala velmi dlouho.
Rovněž Svaz výrobců vápna vydal stanovisko na podporu zachování instituce v původním rozsahu. Předseda svazu Jan Šroubek zdůrazňuje, že na formě, jakou bude ústav mít, vůbec nezáleží. „Ale zaručí navrhovaný způsob privatizace, že bude ústav fungovat jako dosud?“ ptá se Šroubek. A odpovídá si: „Zachování současného stavu mi připadá vhodnější.“
Svaz výrobců cementu se odvolává na legislativní i historické ukotvení státu v evropských zkušebních institucích, které pod státní správou nebo za její účasti představují potřebnou nestrannost v kontrolních a rozhodovacích procesech. A uvádí: „Na základě dlouhodobých mezinárodních zkušeností našich mateřských společností považujeme zachování dostatečně významného majetkového podílu státu za rozhodující a určující podmínku pro zachování současného statutu a reputace Technického a zkušebního ústavu stavebního.“

Všeliké kvaltování...

Zvláštní postavení „státní zkušebny“ ctí i konkurence. Lubomír Mikš ze společnosti Qualiform si myslí, že privatizace TZÚS je možná, ale jedině na základě principu naprosté nezávislosti: „Kdyby se privatizovaná zkušebna dostala do závislé polohy na vlastníkovi, byl by to zánik služby, konec existence.“
Firma Stomix je významným zákazníkem TZÚS. Její generální ředitel Bořivoj Minář nechce polemizovat s rozhodnutím ministerstva státní zkušebnu privatizovat, protože to je vůle lidí, kteří k tomu mají pravomoci. Připomíná však: „K pravomoci patří zodpovědnost. TZÚS je součástí systému a je třeba se zamyslet, jakou roli bude dál hrát. Technické a zkušební ústavy mají a měly by mít vliv na technickou politiku státu. Ve stavebnictví je to zvlášť specifická záležitost, protože každá země má jiné geografické podmínky, kterým je třeba přizpůsobit normy.“
Minář je přesvědčen, že není možné, aby stát rezignoval na státní technickou politiku ve stavebnictví. Jestliže se rozhodne privatizovat TZÚS, pak by měl vyvolat širokou diskusi, jak v oboru pokračovat - kdo bude dál garantem technické politiky. Zdůrazňuje: „Začátek i konec procesu by měl mít pod palcem stát. Na začátku je třeba stanovit technické podmínky, na konci důkladnou kontrolu. V návrhu na privatizaci zkušebních ústavů postrádám dlouhodobé uvažování. Politicko-technická rozhodnutí nemůže přijímat soukromý subjekt. Kdo tedy bude zodpovědný za státní technickou politiku a kdo za kontrolu, bude-li TZÚS privatizován? Nechápu překotnost, s jakou se přistupuje k privatizaci, aniž se vyřešila odpovědnost za nejzákladnější úlohy. Kdyby se půl roku věnovalo důkladným přípravám, svět by se nezbořil.“

Puštění z uzdy

Stavět se dá nejlevněji, nejtrvanlivěji nebo nejefektněji. „Nejvýhodnější pro zákazníka by bylo stavět nejtrvanlivěji. Ale podnikatelé tohoto státu by nejraději stavěli nejlevněji. Leckdo dokonce daleko za hranicemi technických pravidel. S využitím levnějších materiálů, které se pro daný účel nehodí. Proto musí být přítomen garant technických pravidel,“ zdůrazňuje Minář. A dodává: „Nemůžeme rezignovat, jak to bude vypadat. Jestli stavba, určená pro mnohaleté využívání, za pár roků spadne. Stát musí dbát na péči o životní prostředí a na hygienu. Musí stanovit, jak dělat zateplování budov, což je odborné rozhodnutí, které nezastane úředník.“
TZÚS má způsobilost vydávat technicko-politická rozhodnutí. „Po jeho privatizaci by se tato činnost mohla dostat mimo rámec republiky. A to není zájem českých stavařů,“ varuje Minář. Zdůrazňuje, že povinností ministerstva průmyslu by mělo být hájení zájmu českých průmyslníků. Obává se, že v nastoleném chvatu s privatizací přijdou tyto zájmy zkrátka. „Zkušebny jsou ziskové, k privatizaci není bezprostřední důvod. Tak proč ten spěch,“ zdůrazňuje Minář.

Setnout hřebínek

Svaz výrobců cementu se bere za zachování „státní zkušebny“. Ve svém stanovisku zdůrazňuje: „Cementářské společnosti mají globální charakter a ve všech zemích, kde působí, pečlivě rozlišují mezi zkušebnami s čistě komerčními zájmy a institucemi, jejichž solidnost je podpořena právě zásadní formou státního vlastnictví a zejména kontrolního dohledu, případně neziskovým charakterem jejich činnosti.“
Důvěra cementářů k TZÚS je založena na zkušenostech všech zainteresovaných stran. Zdůrazňují: „Nejdůležitější je, aby všichni odběratelé plně respektovali a nikdy nezpochybňovali správnost vydaných certifikátů, protokolů a dalších dokladů a aby všem informacím plně věřili.“ Bezpočtukrát si ověřili, že TZÚS je v oboru zkušebnictví cementu bezesporu ve vedoucí pozici jak v tuzemsku, tak vůči strukturám Evropské unie.
Náměstek ministra průmyslu Luboš Vaněk však ubezpečuje, že podmínky dodané do privatizačních smluv všech zkušebních ústavů zabezpečí jejich původní činnost. „Nepovažuji za objektivní tvrzení šesti státních podniků: ,Jsme jedinými garanty nezávislosti a objektivity.‘ Jediným garantem bude i nadále Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Uděluje autorizaci všem zkušebnám bez rozdílu. Ty, které se nechovají, jak jim ukládají přijaté podmínky, o autorizaci přijdou.“
Cementáři však smutně konstatují:„Současná privatizační nejistota neumožňuje dostatečně kvalitní rozhodovací procesy k tomu, aby cementářský obor i nadále zkoušel svoje výrobky ve zkušebních ústavech České republiky.“

Box
Pod křídly státu
V Česku je v současné době 34 autorizovaných osob, které mají oprávnění k posuzování shody výrobků se zákonnými normami a k dalším navazujícím činnostem. Šest z nich má výjimečné postavení státního podniku, které se však pojí s vysokou autoritou v oboru a pověstí nestrannosti, nezávislosti a důvěryhodnosti. Nikoli náhodou zastupují Česko v mezinárodních institucích a těší se zahraničnímu uznání. Ministerstvo průmyslu a obchodu se však připravuje toto výjimečné postavení zrušit a všech šest státních podniků zprivatizovat. Jsou to: Elektrotechnický zkušební ústav v Praze (EZÚ); Fyzikálně technický ústav v Ostravě (FTZÚ); Strojírenský zkušební ústav v Brně (SZÚ); Technický a zkušební ústav stavební Praha (TZÚS); Textilní zkušební ústav v Brně (TZÚ); a Výzkumný a vývojový ústav dřevařský v Praze (VVÚD).

Souvislosti
Zkušební ústavy jsou autorizovanými osobami na základě rozhodnutí Úřadu technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví.
To je opravňuje posuzovat výrobky z hlediska bezpečnosti a shody s technickými normami.
Zároveň jsou i notifikovanými osobami.
Fungují tedy jako osoby pověřené ČR k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky v zemích EU.
Na českém trhu si udržují stabilní postavení vysokou odborností, komplexností služeb a současně cenovou dostupností pro naše podnikatelské firmy.

Popis pod foto: (Náměstek Vaněk)
Privatizaci určí zakladatel. Ministerstvo průmyslu a obchodu vyzve ředitele podniku, aby navrhl podmínky. Pak interně vybere projekt a doporučí jej ministerstvu financí, které vydá rozhodnutí o privatizaci, popisuje chystaný postup náměstek ministra Luboš Vaněk.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče