Přistřihávání křidélek

05. března 2009, 11:56 - Jiří Malý
05. března 2009, 11:56

Nová globální regulace finančních trhů je nejdůležitějším protikrizovým opatřením

Premiér Mirek Topolánek na mimořádném summitu EU počátkem března prohlásil, že „Evropská unie ještě nečelila takové krizi, protože čelí zároveň krizi finanční, energetické a krizi reálné ekonomiky“. Jde o značný posun názoru české exekutivy na charakter a hloubku současné krize, když ještě loni na podzim titíž lidé její rozměr zlehčovali, nedoceňovali její možné dopady na českou ekonomiku a měli sklon kritizovat rozsáhlé balíky záchranných a stimulačních opatření starých členů EU, kteří si velikosti nebezpečí byli daleko lépe vědomi.
Dodejme, bez ironie, že tato změna názoru české vlády je žádoucí, protože naši zemi posouvá blíže k reálnému hodnocení situace i k možnosti přijímání adekvátních zásahů. Rovněž umožňuje Evropské unii plně se soustředit na koordinaci opatření na zmírnění následků finanční a ekonomické krize i na hledání souboru vhodných regulací, které by mohly podobným typům finančních krizí jako je ta současná zabránit. Bruselské jednání 1. března bylo dalším krokem na této cestě.

STÁTE, UHAS POŽÁR Blok opatření, který je určen ke zmenšování dopadů finanční a ekonomické krize na různé účastníky ekonomiky, tvoří především posilování kapitálu bank a dalších finančních institucí z veřejných rozpočtů, vyčišťování jejich bilancí státem a v krajních případech i jejich dočasné znárodňování, státní garance a vládní rozpočtové poptávkové a nabídkové stimuly. Vždy bude probíhat spor o míru těchto zásahů, protože na sebe vážou možnost přijímání protekcionistických opatření, aby vlády pomohly svým „domácím“ podnikům, a protože jsou spojeny s výrazným růstem vládních výdajů bez odpovídajících příjmů, takže zvyšují rozpočtový deficit a veřejný dluh.
Mimořádný summit EU řekl ano společným pravidlům Evropské unie a ne protekcionismu. Tím vlastně potvrdil status quo v realizaci záchranných kroků vládami zemí EU, protože společná pravidla EU garantující volný trh, chránící hospodářskou soutěž a vyžadující rozpočtovou disciplínu obsahují i výjimky pro případ mimořádných krizových situací, jako je ta dnešní. Všechny kroky vlád činěné na základě výjimek z pravidel však musí schvalovat Evropská komise, aby krizový management zemí EU měl své mantinely, aby byl dočasný a pokud možno nepoškozoval jiné členské státy.
Francie ani žádná jiná členská země určitě nebude sestěhovávat své firmy z jiných států EU zpět do své vlasti, takové extrémní formy protekcionismu se jistě nedočkáme. Dřívější prohlášení francouzského prezidenta v tomto duchu bylo určeno spíše domácím voličům a žádné konkrétní kroky v tomto směru Francie ani nezahájila. I nadále však bude možné, aby vlády jednotlivých zemí EU z veřejných zdrojů dočasně podporovaly své banky a jiné finanční instituce, případně další vybrané firmy nejvíce postižené krizí, avšak za podmínky, že tuto veřejnou podporu – v dobách prosperity zakázanou – posvětí Evropská komise.
Dočasné výjimky z pravidel EU se uplatní rovněž v oblasti veřejných financí. Evropská komise bude v současné krizové situaci tolerovat překročení maximální hranice rozpočtového deficitu ve výši tři procenta HDP, kterou pro klidné časy členským státům EU stanovuje Pakt stability a růstu. Vlády totiž sanují extrémně vysoké ztráty finančního sektoru a snaží se zmírňovat strmý propad poptávky a produkce v reálné ekonomice, takže jejich fiskální stimuly mají obrovský rozměr. V nejpostiženějších ekonomikách dosahují výše i přes deset procent HDP a v absolutní částce činí celosvětově již několik bilionů amerických dolarů či eur. V nejpostiženějších zemích EU, jakými jsou Velká Británie, Irsko či Lotyšsko, proto může letošní rozpočtový deficit překročit tříprocentní limit i několikanásobně. Nápor na veřejné finance však krize nevyvolává pouze v zemích EU. Pro srovnání – rozpočtový deficit USA by měl letos dosáhnout zhruba dvanácti procent HDP.

AŽ PŘIJDE PLACENÍ DLUHŮ Přes veškeré fiskální stimuly čeká letos světovou ekonomiku recese. Kdyby nebylo této výrazné podpory ze strany národních vlád, byl by propad reálné ekonomiky ještě výraznější a zřejmě bychom již měli za sebou kolaps světového finančního systému. Z tohoto úhlu pohledu je státní podpora žádoucí.
Na druhé straně tato opatření vedou k tak rychlému a rozsáhlému zhoršování rozpočtových bilancí států a zvyšování státních dluhů, že vlády budou muset najít zdroje, jež jim umožní v budoucnu veřejné dluhy splatit. Škála možností přitom není neomezená. Vlády mohou do svých rozpočtových příjmů zapojit například zisky znárodněných bank, pokud je začnou v budoucnu generovat. Nebo na splácení veřejných dluhů věnují příjmy z privatizace znárodněných finančních institucí. Jestliže to nebude stačit, bude nutné zvýšit daňovou zátěž. To jistě není politicky atraktivní téma a prozatím ani není na pořadu dne. Za nějaký čas však aktuální bude, protože vysoké veřejné dluhy bude nutné snížit na přijatelnější úroveň.

HLAVNĚ NOVÁ PRAVIDLA Vysoké rozpočtové náklady řešení krize rovněž nutí vlády hledat soubor opatření, která by podobným typům finančních krizí v budoucnosti zabránila. O těchto nových regulacích se bude jednat 2. dubna na setkání skupiny nejvýznamnějších ekonomik G20. Společná pozice zemí EU v této oblasti se již rýsuje a měla by být schválena na zasedání Evropské rady 19. a 20. března.
Země EU navrhují zavést trvalou globální regulaci všech finančních trhů, všech jejich účastníků (tedy bank a dalších finančních institucí včetně hedgeových fondů) a všech finančních produktů, bez jakýchkoli výjimek a bez ohledu na stát jejich původu. Globálním regulačním orgánem by měl být Mezinárodní měnový fond. Členové EU rovněž navrhují nová jednotná a přísnější pravidla pro činnost ratingových agentur, aby již nemohly oceňovat potenciálně vysoce riziková aktiva nejvyšším ratingem AAA, jako se to stalo v případě amerických CDO (Collateralized Debt Obligations), což byla jedna z příčin současné finanční krize.
Státy EU budou také usilovat o zamezení činnosti daňových rájů, aby nemohly sloužit jako místo vzniku nových vysoce rizikových finančních produktů ani jako místo, kam zejména z vyspělých zemí utíkají příjmy a zisky před zdaněním. Omezení činnosti daňových rájů by tak mohlo zemím EU pomoci částečně uhradit vysoké rozpočtové náklady na zmírnění důsledků krize, protože by jim umožnilo zvýšit daňové základy, a tedy i daňové příjmy.
Rozsáhlou globální regulaci finančních trhů, jejich účastníků a produktů požadovaly členské země EU již na zasedání G20 loni v listopadu. Například evropské banky si stěžovaly, že odlišnosti regulace v USA a v zemích EU jim bránily ve správném vyhodnocování rizik spojených s nákupem amerických finančních produktů. Tehdejší americká administrativa George Bushe se však k nové silné regulaci stavěla zdrženlivě, požadovala spíše určitá vylepšení existujícího systému.
Vláda Baracka Obamy navrhuje podobně rozsáhlou globální regulaci finančních trhů jako evropské země. Uvidíme, jak tento posun amerického stanoviska směrem k evropskému ovlivní dohodu o regulačních opatřeních na dubnovém zasedání G20. Nová globální regulace finančních trhů je totiž nejdůležitějším protikrizovým opatřením. Bez ní je z dlouhodobého hlediska dnešní hašení následků krize ze státních rozpočtů jen neodpovědným utrácením veřejných peněz.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče