Přísně tajná loterie

23. května 2012, 17:46 - Blahoslav Hruška
23. května 2012, 17:46

Ministerstvo zahraničí brání firmám v zaměstnávání cizinců. To, že jejich žádosti o pracovní víza blokuje, může v konečném důsledku vést ke kupčení s nimi.

František Teplý strávil v posledním půlroce klikáním na počítačovou myš více času než leckterý jiný manažer za celou svoji kariéru. Ne že by byl jednatel pražské firmy AlphaCon gambler vyžívající se v akčních digitálních hrách. Ač se to může zdát neuvěřitelné, usilovné klikání mu doporučilo ministerstvo zahraničí. AlphaCon totiž zajistil pro devadesát mongolských klientů práci v Česku a zbývá mu jen maličkost – prostřednictvím elektronického systému Visapoint se objednat na konzulát v Ulánbátaru a tam předložit povolení opatřené kulatým razítkem Úřadu práce v České Lípě.
Zdánlivě jednoduchý úkon se ukázal být nad lidské síly. Zatímco jeden úřad státní správy s příjezdem mongolských šiček souhlasí, jiný jim ani není schopen říct, proč do Máchova kraje nemohou přijet, když mají všechny dokumenty v pořádku a před sebou beztak jen vidinu únavné práce, kterou žádný Čech dělat nechce.
„Získali jsme pracovní povolení pro devadesát lidí, které školíme a připravujeme. Už měsíce se je nám nedaří zaregistrovat jako žadatele o vízum,“ vysvětluje František Teplý s tím, že o všechny mongolské dříčky v oboru šička-krejčí má enormní zájem americká firma Johnson-Controls, která mimo jiné dodává autopotahy do mladoboleslavské škodovky. Potíže s elektronickým objednávacím systémem začaly loni na podzim, kdy AlphaCon dostal do ruky pracovní povolení a chtěl mongolské žadatele objednat na ulánbátarský konzulát. „Drželi jsme noční hlídky u počítače a klikali, z těch devadesáti ale neprošla jedna jediná žádost,“ popisuje Teplý. Systém Visapoint se zkrátka kousl a žádné „okénko“, které by umožnilo protlačit dalšího žadatele tak, jak slibovali na velvyslanectví, se v něm neobjevilo.

Klikejte

„Na ambasádě mě ujistili, že chyba není na jejich straně a je třeba to zkoušet,“ pokračuje Teplý. Když zjistil, že Visapointem nic neprotlačí a bezvýsledně skončilo i jednání na ministerstvu zahraničí, došla mu trpělivost. Najal si prestižní pražskou advokátní kancelář a jménem Mongolek odstavených na vedlejší kolej připravuje hromadnou žalobu na český stát. Argumentace je zřejmá – zatímco právo nevydat vízum má každý stát, nikdo by neměl bránit v možnosti podat si žádost. Jenže to právě ministerstvo zahraničí prostřednictvím Visapointu dělá. Praxi odmítání víza tím, že žadatel nemá šanci žádost vůbec podat, kritizuje také úřad ombudsmana. „Na místě je otázka, zda může usnesení vlády o zastavení nebo omezení vydávání víz ,přebít‘ ustanovení zákona o pobytu cizinců a přidat další faktický důvod neudělení víza – překročení limitu,“ píše ve své analýze k Visapointu Pavel Pořízek, vedoucí oddělení justice, migrace a financí Kanceláře veřejného ochránce práv. Právník ombudsmanovy kanceláře se navíc domnívá, že elektronická brána může přímo kolidovat s mezinárodními pravidly o slučování rodin. Ani toho, kdo chce za svou rodinou, totiž systém mnohdy nepustí dál než do neúspěšného vyplňování objednávkového formuláře. AlphaCon je pochopitelně pracovní agentura, takže má zájem na tom, aby mohla bez komplikací dovážet do Česka levnou pracovní sílu. Jenže firma pana Teplého rozhodně není jedinou, která si všimla, že s Visapointem něco není v pořádku. Navlas stejné potíže má třeba blanenská společnost Apos-Auto, kde zase mongolské zaměstnankyně obšívají volanty kůží. A nejde jen o Mongolsko. Systém Visapoint je neprůchodný i na Ukrajině, i když tu a tam nějaká registrace projde. „Buď to hlásí chybu systému, nebo to nejde odkliknout,“ píše na serveru lifecz.ru uživatelka Oksana. Dalším záludným trikem Visapointu je občasné předstírání, že vygenerovaný kód, který žadatel opisuje do kolonky, není přepsán správně.

Ptejte se jinde

Nejde ale o provozní závadu, jak by se mohlo zdát. Na základě usnesení vlády ze září 2009 se Visapoint řídí kvótami pro nabírání žádostí pro dlouhodobá pracovní víza, a pokud jsou na daný měsíc vyčerpány, pak se jednoduše celá aplikace tváří, jako by šlo o technickou chybu. Každá země má právo regulovat svůj trh práce, takže existence „elektronického vrátného“, který v podobě Visapointu funguje v patnácti zemích světa, není nijak překvapivá. Horší je to, že třeba právě Mongolové (ale i Ukrajinci, Moldavané, Uzbeci nebo Vietnamci) se nikdy nedozvědí, jestli budou mít letos ještě vůbec nárok svou žádost podat. Musejí proto zůstat sedět na sbalených kufrech a doufat. Vládní kvóty jsou totiž drženy v režimu utajení. Vodítkem může být jen počet loni podaných žádostí v jednotlivých zemích, který by měl tajným stropům odpovídat. A kdo přesně stanovil, že zatímco v roce 2009 dlouhodobé vízum dostalo 586 Mongolů, loni, kdy ekonomové hlásili, že už jsme z krize venku, se dostalo jen na polovinu z nich? To nikdo přesně neví a ministerstva si kauzu Visapoint přehazují jako horký brambor. Když se týdeník Euro obrátil na ministerstvo vnitra s dotazem, kdo a jak kvóty stanovil, přišla rychlá odpověď. „Směřujte otázky na zahraničí,“ zněla první rada tiskového odboru vnitra. A to přesto, že úřad vedený nově Janem Kubicem má udělování víz pod palcem.
Nepříliš dotaženou koordinaci mezi resorty zahraničí, práce, průmyslu a vnitra přiznává i Jan Vyčítal, ředitel odboru konzulárních koncepcí a metodiky Ministerstva zahraničí ČR (MZV). „Nelze do nekonečna vycházet z jednoho vládního usnesení. Teď jsme ve fázi kritické diskuse, v níž bychom si měli definovat kritéria. Pro resort zahraničí není nic lepšího, než když bude existovat shoda, jaké cizince a z kterých zemí náš pracovní trh potřebuje, pokud je vůbec potřebuje,“ říká. A taková studie Česku zoufale chybí. Od konce roku 2009, kdy skončila akce Dobrovolné návraty, v jejímž rámci vláda vyplácela 500 eur odchodného těm cizincům, kteří se rozhodli kvůli krizi z Česka odjet, nikdo přesně neví, zda už nenadešel čas říci, že mnozí zaměstnavatelé by naopak přivítali nové nábory dělníků v zahraničí. Potíž je v tom, že od září 2009, kdy vláda stanovila, kolik lidí má vůbec šanci žádost podat, kvóty nikdo nerevidoval. Oficiálně stále platí tehdejší teze ministerstva práce (MPSV), že žádní noví zahraniční dělníci nejsou třeba a restrikce jsou na místě. Právě ministerstvo práce přitom podle zákulisních informací hrálo při sestavování kvót klíčovou roli. „Vnitro je represivní orgán, průmysl k tomu jako vždy mlčel, takže Černínský palác vzal podklady, které dodalo ministerstvo práce,“ řekl týdeníku Euro jeden z úředníků MZV.

Záludná statistika

Problémem ovšem je, že podklady ministerstva práce jsou dodnes značně pochybné. V oficiální databázi volných míst pro cizince, z níž vycházejí i ostatní ministerstva, bylo minulý týden 943 pozic, koncem loňského roku jen necelá třístovka. Jde ale jen o místa, která zaměstnavatelé sami nahlásí MPSV. O reálné poptávce na trhu to přitom nic nevypovídá, firmy se totiž raději obracejí přímo na pracovní agentury, které jsou schopny cizince dodat „na klíč“. „Jen naše firma nabízí 390 míst pro cizince, takže mi ta statistika nějak nehraje,“ argumentovala na debatě Multikulturního centra Svatava Matoušková z agentury Good Worker. A podobně nedůvěřivý vůči číslům MPSV je i František Teplý. „Bez problému bych tu našel práci pro další stovku šiček,“ říká rozhodně. V oficiálním seznamu MPSV stovky míst pro cizince prokazatelně vypadávají. Agentury mají povinnost hlásit ministerstvu počty volných pozic jen jednou za rok. A MPSV se po aktuálnějších číslech nijak nepídí. „Agentury práce jako samostatný typ zaměstnavatelů sledovány nejsou,“ potvrzuje mluvčí resortu Viktorie Plívová. Situace by se snad měla zlepšit poté, co se naplno rozjede centralizovaný úřad práce. Minimálně v tom, že jeden superúřad by měl mít detailnější přehled o potřebách zaměstnavatelů než dosavadních 77 poboček. Pro zahraniční dělníky, za něž není často u pásu náhrada, to ale žádná výhra nebude. Vláda totiž stále vychází z toho, že lepší než zaměstnávat cizince je hledat v řadách nezaměstnaných Čechů. „Je-li tak vysoká nezaměstnanost, firma se musí snažit vlastní pracovníky v Čechách vyškolit a použít, a ne sáhnout do dalekých zemí,“ argumentoval před měsícem ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ve sněmovně. Tomu se ale František Teplý jen směje. „U tak titěrné práce, jako je šití, nevydrží ani Ukrajinci. A Češi? Ti to prostě dělat nebudou,“ uzavírá podnikatel. Téměř devítiprocentní nezaměstnanost je na první pohled pádným důvodem, proč Čechy preferovat před cizinci. Jenže při pohledu na další klíčový údaj – míru zaměstnanosti – argument o cizincích, kteří berou práci domácím, bledne. Zaměstnání má dnes 65 procent všech ekonomicky aktivních obyvatel, což je o necelé dva procentní body méně než v době konjunktury v roce 2008. Zaměstnanost tedy výrazně neklesá v neprospěch Čechů.

Vízum od hackerů

Zatímco český stát nedokáže vyjít vstříc zaměstnavatelům, nakonec hrozí, že systém Visapoint povede k zavedení praxe, kterou měl naopak odstranit – kupčení s vízy. Před zavedením elektronické registrace si šlo zejména ve Vietnamu nebo na Ukrajině vízum jednoduše zaplatit, případně si alespoň zajistit slušné místo ve frontě a předběhnout tím naivní poctivce. Situace se může opakovat, tentokrát ve virtuální frontě na internetu. Podle zjištění týdeníku Euro se ukrajinským hackerům podařilo do Visapointu prolomit a kvóty obejít. Nemůže být dírou v systému skutečnost, že tak citlivá věc, jako je elektronická brána do Česka, fyzicky funguje v podobě webhostingu, který ministerstvo zahraničí zadalo soukromé firmě? Jan Vyčítal to rezolutně popírá. „Správcem Visapointu je ministerstvo a nikdo jiný bez našeho dozoru k datům ani serverům přístup nemá,“ vysvětluje. A jestli lze podezření z nabourání systému vyloučit? „To máte jako s penězi na účtu. Stoprocentně nelze nikdy nic vyloučit,“ dodává Vyčítal. Zbývá podle něj jediná možnost – odladit systém Visapoint tak, aby více vyhovoval zaměstnavatelům, ale zůstal nadále regulačním prvkem migrace. „Ten systém není optimální, ale zatím nikdo nepřišel s jiným řešením, které by se dalo jednoduše zavést,“ uzavírá. Na webu se navíc objevily nejméně tři firmy, jež za úplatu nabízejí pomoc při podávání žádosti. Jde o podvodníky, kteří chtějí jen shrábnout peníze, nebo jsou hackeři opravdu schopní zajistit termín pohovoru na ambasádě? Těžko říct, e-maily zaslané z redakce zprostředkovatelům zůstaly bez odpovědi. I tak ale mají žadatelé jasno minimálně v tom, že slibované zprůhlednění a zjednodušení dlouhodobých víz se nekoná.
„Cílem systému Visapoint je zejména rovný a spravedlivý přístup ke každému cizinci,“ píše se v loňské situační zprávě ministerstva vnitra. Svým způsobem to může být pravda. Až se filtr nastaví tak, že nepropustí ani jediného žadatele, bude to konečně platit. Pak totiž rovnostářsky nedostane vízum vůbec nikdo.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče