Příslušnice na radnici

19. května 2011, 16:46 - Jan Hrbáček
19. května 2011, 16:46

TOP 09 se na Praze 10 znovu pokusí odvolat místostarostku, která byla v komunistické rozvědce

Radmila Kleslová se v politice pohybuje řadu let, až donedávna se ale moc viditelně veřejně neangažovala. Důvod je prostý – politička ČSSD byla před rokem 1989 příslušnicí komunistické rozvědky.
Po loňských komunálních volbách se ale Kleslová, jedna z asistentek poslance Stanislava Křečka, stala na Praze 10 místostarostkou. Žena, která se vyjma politiky aktivně věnuje lobbingu, především v barvách magnáta Andreje Babiše nebo energetické společnosti ČEZ, má na starost například boj proti korupci.
Příslušnicí komunistické rozvědky byla Kleslová do listopadu roku 1989, služební poměr v bezpečnostních složkách ukončila po roce 1990. Od té doby zasedala v dozorčích radách významných podniků Vítkovice Steel, Unipetrol Trade nebo Benzina. Politička ČSSD byla i viceprezidentkou Česko-izraelské smíšené obchodní komory.

Minulost se neodpouští

Opomíjená minulost Kleslové a její lobbistické aktivity naštvaly zastupitele za TOP 09 Martina Uhlíře. Na posledním zastupitelstvu Prahy 10 počátkem května proto navrhl, aby byla Kleslová z postu místostarostky odvolána. Jeho návrh ale kvůli některým kolegům z opozice a části zastupitelů ODS neprošel. „Mého dědečka Státní bezpečnost psychicky týrala, také proto nepovažuji za správné, aby lidé, kteří mají s touto složkou něco společného, zastupovali zájmy slušných lidí,“ řekl Uhlíř týdeníku EURO.
Týdeník EURO se proto pokusil položit Radmile Kleslové několik otázek, týkajících se její minulosti. Ale ani přes urgence na ně neodpověděla a telefon nezvedala.
Pojďme si přiblížit ono jednání zastupitelstva Prahy 10, na kterém se Martin Uhlíř pokusil místostarostku sesadit. „Pane předsedo zastupitelského klubu ČSSD, zajímalo by mě, zda nám můžete vysvětlit, jak je možné, že jste paní Kleslovou do komunálních voleb kandidovali. Apeluji na svědomí každého z vás, kolegové, abyste hlasovali nejen pro přijetí tohoto bodu programu, ale i pro schválení výzvy k rezignaci paní JUDr. Kleslové,“ prohlásil před zastupiteli silně emotivně Martin Uhlíř.
Kleslovou začal okamžitě hájit její stranický kolega Miroslav Svoboda. „Paní doktorka v minulosti nebyla členkou kontrarozvědky, ale měla být členkou rozvědky, to znamená, že chtěla získávat informace pro Československou republiku. Ona nás všechny v každém případě ujistila o tom, že nikdy nikomu na území České republiky neublížila. Proto se přimlouvám za to, abychom zařazení tohoto bodu programu nepodpořili, přestože je mi osobně kolegy líto, protože osobní neštěstí v rodině je samozřejmě událost, která je nešťastná. Je mi však také líto, že je to spojováno, přestože ho osobně jinak chápu,“ zareagoval na Uhlířovu výzvu Svoboda.

Buďme tolerantní

Prostor pro vyjádření dostala na zasedání zastupitelstva i Radmila Kleslová: „Je to už dvacet let, ale vždy jednou za pět osm let se k tomu někdo vrátí. Považuji to za hrubý útok lidí, kteří nevědí, o co se jedná. Já jsem tam nikdy nepracovala, nikdy nebyla, byla jsem pouze touto službou, aniž jsem o tom věděla, vytipována, když jsem se ucházela o místo na ministerstvu zahraničních věcí. Byla jsem v jakémsi výběru, takže jsem byla kandidátkou. Ve chvíli, kdy mi bylo dáno na výběr, jestli chci být členkou nelegální rozvědky, odmítla jsem to. Bylo to před listopadem, následně jsem byla pět měsíců perzekvována a nikde mě nemohli zaměstnat. Mám i dokumenty o tom, že po listopadu mi bylo nabídnuto, abych se vrátila. Chápu to tudíž jako hrubý útok někoho, kdo jenom chce někoho očernit. Je mi moc líto, že někdo po dvaceti letech takto hrubě zkreslí informaci. Stranické orgány na všech úrovních o tom byly informovány. Od roku 1993, kdy jsem tam vstoupila, nikdo proti tomu nic neměl. Domnívám se totiž, že není kvůli čemu. Jestli mě někdo za dvacet let chce perzekvovat za to, že aniž jsem to věděla, jsem byla ve výběru, že jsem se jako holka z dědiny ucházela o nějaké místo, tak mě za to potrapte. Domnívám se, že jsem nic nespáchala, v žádné výkonné funkci jsem nebyla, byla jsem pouze vytipovávána. Děkuji,“ hájila se Kleslová.
Jako další přispěchal s podporou Kleslové kolega Antonín Weinert: „Vážení přátelé, já za Radkou Kleslovou jako předseda sociálních demokratů na Praze 10 plně stojím a věřím jí. Kdybychom měli věřit všemu tomu, co se otiskne v novinách, tak se tady navzájem povraždíme. Buďte proto, prosím vás, tolerantní, nakonec od té doby uplynulo dvacet let a Radka svou činností a svým chováním, svými postoji prokazuje, že slova, která řekla, aspoň z mého pohledu, jsou pravdivá. Proto vás také prosím, abyste návrh na zařazení tohoto bodu na jednání dnešního zastupitelstva nepodpořili,“ apeloval Weinert na zastupitele před hlasováním.

Činná záloha

Jenže bagatelizace minulosti ze strany Kleslové pokulhává. Kleslová, tehdy ještě pod dívčím jménem Bartheldyová, byla totiž podporučicí rozvědky. O její minulosti se příliš dokumentů nezachovalo, pouze její osobní karta a zápis, podle něhož jí bylo jako referentce zvláštní činné zálohy uděleno krycí jméno Lia. Bartheldyová byla zařazena do odboru, který přímo spadal pod zástupce náčelníka pro nelegální rozvědku. Odbor měl na starost výběr, výchovu a řízení nových kádrů pro špionážní práci. Z archivních materiálů vyplývá, že rozvědka s Bartheldyovou počítala jako se zakonspirovanou agentkou na území České republiky. Ve sborníku dnes už neexistujícího Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu – Securitas Imperii – se o skupině, kam byla Radmila Bartheldyová zařazena, píše: „Činných záloh se používalo při častých reorganizacích, ale především k legalizaci příslušníků. Legalizovaní příslušníci StB pracovali většinou na ministerstvech a dalších centrálních úřadech, v podnicích zahraničního obchodu, sdělovacích prostředcích, ale i například na stavbách, které prováděly naše firmy v zahraničí. V zaměstnání pak vystupovali pod skutečným nebo krycím jménem, aniž by byl znám jejich vztah k StB. Na příslušné správě StB byli vedeni jako činná záloha a pochopitelně také placeni.“
Podle dřívějšího vyjádření Úřadu pro zahraniční styky a informace – tedy dnešní demokratické rozvědky – se angažmá Radmily Kleslové muselo promítnout do výsledku šetření podle takzvaného velkého lustračního zákona. Zjednodušeně řečeno, Radmila Kleslová by měla mít takzvané velké lustrační osvědčení pozitivní. Nemohla by tedy pracovat na některých postech ve státní správě nebo například v České televizi nebo rozhlase. Pro politiku taková pravidla neplatí.
Existuje ale i takzvaný malý lustrační zákon, který posuzuje spolehlivost příslušníků ozbrojených složek. A podle tohoto zákona by Radmila Kleslová mohla mít lustrační osvědčení čisté stejně jako řada stávajících příslušníků policie, kteří pracovali pro komunistickou tajnou bezpečnost nebo s ní „jen“ spolupracovali. A nejspíš tímto osvědčením se Kleslová prokázala ČSSD, když strana prověřovala minulost svých členů.
Opoziční zastupitel Prahy 10 Martin Uhlíř se přes neúspěch své výzvy k odvolání Kleslové nevzdává. V prvním hlasování prohrál ostatně kvůli tomu, že se hlasování zdržela i část opozice a ODS, která by s odvoláním Kleslové mít problém neměla. „Navrhnu to na další schůzi zastupitelstva a předpokládám, že teď už bude za její sesazení hlasovat víc lidí,“ dodává Uhlíř.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče