Příprava na stěhování

02. dubna 2010, 18:17 - Vadim Fojtík
02. dubna 2010, 18:17

Obávám se, že kvůli obstrukcím EU ztratíme schopnost konkurovat, tvrdí spolumajitel Vítkovic

EURO: Někteří kolegové z regionu o vás mluví jako o kápu z Ostravy. Co tomu říkáte? SVĚTLÍK: Slovo kápo v naší rodině chápeme trochu jinak, protože můj strýc byl v koncentračním táboře Buchenwald. Na Ostravsku je několik velkých firem – kromě jiných OKD, Evraz Vítkovice Steel, ArcelorMittal Ostrava a samozřejmě my jako největší strojírenský podnik. Ze všech vlastníků velkých firem jsem jediný, kdo na Ostravsku bydlí. Žiji tady a chci, aby tu bylo pěkně, všechno fungovalo a moji zaměstnanci byli spokojení. Samozřejmě, že se můžu odstěhovat do Španělska, Portugalska či do Prahy. Chci však žít tady. Historicky bylo vždy dané, že významný měšťan měl svůj dům na náměstí. Dnes to v Ostravě není zvykem.

EURO: Máte dům na náměstí? SVĚTLÍK: Ostravské bydlení bych raději nekomentoval. Denně mám na talíři, že žijeme stále v bytě. Bydlím tady a chci, aby region fungoval. Možná, že jsem v tom avantgardní, ale myslím, že je to dobře. Konečně tady je někdo, kdo tu má nějaký podnik a svůj život spojuje s regionem. Pokud se všichni odstěhují, co tady zbude? Ostrava už nebude místem pro život.

EURO: Vítkovice získaly miliardový kontrakt na výstavbu elektrárny v Prunéřově. Projekt se neustále oddaluje – i kvůli odstoupení ministra životního prostředí Jana Dusíka. SVĚTLÍK: Zdržování této věci je špatné. I když můžete říct, že mě ovlivňuje náš uzavřený kontrakt v Prunéřově. Myslím si však, že ČEZ chce na výstavbu elektrárny opravdu použít nejlepší dostupnou technologii. Zbytečně se ale všechno zdržuje, a my tím trpíme. ČEZ se stal obětí různých skupin, což považuji vůči němu za neférové. Ani pro nás to není příjemné, protože máme zablokované výrobní kapacity. Získali jsme sice nějaké finanční zálohy, ale musíme zase něco platit bance. Potřebujeme uzavřít kontrakt, dodat zařízení a odejít.

EURO: Jaká je prodleva v Prunéřově? Kolik tam máte peněz? SVÉTLÍK: Celý kontrakt je za sedm miliard korun. A rozpracovanost je dnes za více než jednu miliardu. Více než rok máme zablokované výrobní kapacity a čekáme, co bude či nebude. Situace je tristní a v zásadě jsem opravdu šokovaný, že ministr české vlády neplní zákonné lhůty. Přitom tam je od toho, aby je plnil. A pokud předseda vlády přitlačí a chce, aby je plnil, protože rozhodnutí má několik měsíců zpoždění, udělá se z něho vrah, který je proti ekologii. Tady v Ostravě nám to hlava nebere.

EURO: Na to, že úředníci neplní lhůty, jste si již mohl zvyknout. SVĚTLÍK: Klíčovým problémem Evropy – a nejen Česka – je, že se zabývá jinými tématy, než by měla. Pro mne je absurdní, že Evropa řeší škodlivost oxidu uhličitého. Úředníci z Bruselu patrně nechodili do sedmé třídy a neměli fyziku a chemii. Oxid uhličitý je surovina pro výrobu kyslíku. Někdo by měl konečně národu říct, že bez CO2 neudělají stromy prostřednictvím fotosyntézy kyslík. Pokud však kyslík nepotřebujeme, pak klidně dál pronásledujme oxid uhličitý. Jde jen o ukázku toho, co řeší Evropská unie. Ani slovo o nějaké konkurenceschopnosti, a ani si nechceme přiznat, že nás Čína už dávno převálcovala. Jezdím po světě a vidím, jak jde společně politika s ekonomikou a každý se snaží urvat co nejvíc pro svou zemi – Japonec, Korejec, Ind nebo Číňan. V Evropě si každý hraje na to, jak utratit co nejvíc peněz z fondů.

EURO: Neobáváte se, že kvůli podobným obstrukcím EU přestanou být Vítkovice ve světě konkurenceschopné, a proto budete muset fabriku přestěhovat do některé země třetího světa? SVĚTLÍK: Obávám. Je otázkou, zda si Evropa uvědomí, že ztratí-li svůj logistický průmysl, pak bez něj nepřežije. Dnes v Evropě málokdo umí dodat kompletní elektrárnu. Přitom dřív to uměly desítky firem. Česko definitivně ztratilo tuto schopnost prodejem turbín Korejcům, a nikdo se tím nezabývá (prodej Škody Power jihokorejské firmě Doohan – pozn. red.).

EURO: Vaše továrna je však stále v Česku. SVĚTLÍK: Ještě deset, patnáct let můžeme v zásadě fungovat tady. Zahraniční investoři však budou uvažovat rychleji než já – tady se to už nevyplatí, odcházíme. Tak se chová většina investorů. Je to nevýhodné a posunou se, protože nemají k regionu vztah. Teď ani nevím, zda budu ve Vítkovicích budovat další generaci investic. Dostavím rychlokovadlo a mám strategicky investováno. A dál už tady nemám co strategicky investovat – rozšiřovat produkci na Ostravsku nechci ani nemůžu, protože tady nemám co prodávat. Nic se tady nestaví, všechno musím vozit za moře. Pro mne je tady konečná. Investičně skončím někdy okolo let 2012 až 2013, kdy budu mít zabezpečené všechny potřeby v okruhu 1 500 kilometrů. Dál nemůžu jít. Číňané dnes mohou investovat desetkrát rychleji, protože jim to domácí trh vezme, mně však nikoli.

EURO: Kdy by se měla případně stěhovat výroba z Vítkovic do zahraničí? SVĚTLÍK: Máme strategii zhruba do roku 2020. Základ si pořád chceme držet tady – vývoj technologií a všechny navazující věci. Otázkou však je, zda další generace – za deset patnáct let – bude tyto základní technologie vyvíjet tady, nebo je vystěhuje ven. Problémem, který může nastat, je konkurenceschopnost. Evropští politici se však sejdou, udělají kříž a říkají: doženeme USA do sedmi let.

EURO: Můžete být konkrétnější? SVĚTLÍK: Konkurenceschopnost českého průmyslu výrazně ovlivňují zelené aktivity, jako je podpora fotovoltaiky. Kdo platí 12,5 koruny za kilowatthodinu elektřiny, kterou vyrobí fotovoltaické elektrárny? ČEZ, nebo ji stát dotuje z rozpočtu? Ne, zaplatíte to vy, vaše manželka, kamarád, šéfredaktor týdeníku EURO. A Světlík ve Vítkovicích jako jeden z největších spotřebitelů elektřiny v České republice zaplatí nejvíc. Nestaráme se o konkurenceschopnost průmyslu, ale o pravý opak. Před časem jsem si udělal predikci cen elektřiny. Část tvoří silová elektřina a zbytek regulační složky, ve kterých je započten i příspěvek na fotovoltaiku. Cena za regulační složky roste meziročně o patnáct třicet procent, což je šílené. A u zemního plynu je to totéž. Regulační úřad řekne, na tomto místě si domluvíš cenu za kubík a navíc – za to, že ti to tam vůbec někdo dodá – zaplatíš další čtyři pět korun. To je amorální. Poplatek za přepravu je dražší než samotná cena plynu. Tyto problémy budou evropský průmysl v budoucnu totálně ničit. Vláda slavnostně vyhlásila, že dvacet let bude platit na fotovoltaiku. Ale kdo to zaplatí a z čeho? Jen si to spočítejte, pět procent elektřiny vyrobíme v Česku z fotovoltaiky – a namísto 1,70 budeme platit za kilowatthodinu 12,50 koruny.

EURO: Podle některých lidí může letošní příspěvek na fotovoltaiku dosáhnout až 25 miliard korun. SVĚTLÍK: To pro mne znamená sto až dvě stě milionů korun navíc, které budu muset zaplatit za elektřinu. Celkové škody jsou však mnohem vyšší. Musím totiž platbu za elektřinu započítat do kalkulací, čímž přijdu o spoustu kontraktů. Škody jsou extrémní. Oněch 25 miliard korun je přímá nákladová úroveň. Ta však vygeneruje další škodu za sto až dvě stě miliard korun, protože nebude export a naroste nezaměstnanost. Podpora fotovoltaiky je vlastně formou mimořádné daně.

EURO: Nedávno jste oznámil, že vaše firma bude vyvíjet motory na CNG. Proč? SVĚTLÍK: Stále zjišťujeme, že CNG (zkapalnělý zemní plyn – pozn. red.) je jako produkt výjimečná věc, protože umožňuje využití ve spoustě technologií. Kromě jiného může nahradit benzin nebo naftu. CNG jako stlačený zemní plyn je vlastně 130oktanový benzin. Dnes jsou motory konstruované řádově na 98, závodní auta na 102 oktanů.
Je to úžasná surovina. A dokud ji budeme cpát do motorů zkonstruovaných na 85 či 90 oktanů, určitě něco ušetříme, ale nevyužijeme plně její potenciál. Našli jsme si vývojovou firmičku, která chce s námi vyvíjet motory na CNG. A pak udělat třeba nějaký závodní monopost, který by mohl propagovat CNG. Především však chceme zlomit určitá tabu okolo CNG. Vidíme cestu ve snižování objemu motorů a zvyšování nebo zachovávání výkonu. Pokud necháme CNG na periferii zájmu a budeme jej používat jen v dodávkách a v několika autobusech městské hromadné dopravy, pak to nemá smysl. Pokud z toho chceme udělat program a ten exportovat, musíme nejprve něco dokázat doma.

EURO: Máte ve vývoji motorů na CNG nějaký konkrétní cíl? SVĚTLÍK: Nevíme, co nám z toho nakonec vyjde. Chceme zvednout výkony motorů o dvacet, třicet či čtyřicet procent. Určitě to není jednokolová záležitost. Pokud se nám podaří prodat nějakou licenci, bude to úžasné. Chceme však především ukázat potenciál CNG. To má pro nás mnohem vyšší efekt než prodej nějaké licence.

EURO: Proč jste se nepustili třeba do vývoje motorů pro elektromobily? Ty jsou považované za mnohem perspektivnější než vozidla na CNG? SVĚTLÍK: To je stejné jako s vodíkem. Z čeho se vyrábí? Z metanu, což je vlastně CNG. Za velké peníze tedy vyrobíte z metanu vodík, který je nebezpečný, protože bouchá se vzduchem. A účinnost motorů na vodík je v zásadě mnohem nižší než účinnost metanu. Nevím, proč si třeba pánové z Audi tyto základní fyzikální poučky z deváté třídy nespočítali, než se pustili do vývoje vodíkové technologie. Dostanu-li vodík zadarmo z vody, je to úžasná věc, ale pokud jej vyrábím z metanu, dělám v zásadě větší okruh.

EURO: A elektromobil? SVĚTLÍK: To je totéž. Pokud bude dominantní při výrobě elektřiny jádro, pak ano. Pokud se však budou na výrobě elektřiny podílet ze 40 procent paroplynové elektrárny, je to opět metan. Nejdříve budu se 40procentní účinností spalovat metan, vyrobím z něj elektřinu. A tu s dalšími ztrátami dovedu přenosovou soustavou do baterie elektromobilu, čímž získám asi osmnáctiprocentní účinnost. V porovnání se sto procenty, bude-li auto jezdit přímo na CNG. V tomto výpočtu nemůže elektromobil vyjít lépe. CNG má budoucnost a již se prosazuje. V Německu máte 800 a v Rakousku 450 plnicích stanic. V Česku zhruba 40, z nichž sedm patří nám. Technologii CNG je třeba zpřístupnit. Už se blýská na časy. I politici na úrovni kraje to tentokrát začali vnímat a vím, že si několik krajů dělá studie na využití CNG. Berou to vážně, protože je to ekologické i ekonomické. Neznamená to myslet ekologicky a prodělat miliardy, ale být ekologický a navíc ušetřit. My ten ekologický pocit máme trochu jiný.

EURO: Jak daleko jste pokročili s budováním vlastní sítě plnicích stanic na CNG? SVĚTLÍK: Čtrnáct měsíců nám trvalo, než jsme na výstavbu plnicí stanice na našem pozemku získali všechna potřebná povolení. A to jsme místní firma. Patrně nejabsurdnějším předpisem v Česku je, že do podzemních garáží nemůžete nejen s vozidly na LPG, ale ani na CNG. Fyzika však je neúprosná. Propan butan sice je těžší než vzduch, ale může se stát, že vám unikne z nádrže, plyn vytěsní vzduch a vy se v garáži udusíte, protože nemáte kyslík. Stane-li se to však s benzinem, je to sice zápach, ale páry, které jsou lehčí než vzduch, stoupají v podstatě nahoru. Totéž platí pro metan. Navzdory tomu zákonodárce zakázal vjezd CNG do podzemních parkovišť. To je dnes klíčová záležitost, která brání většímu rozvoji, protože lidé s ním nemůžou třeba do některých obchodních domů. Přitom je to fyzikální nesmysl. Nemá to absolutně žádné opodstatnění. V některých zemích to zakázali také, ale teď to vracejí, protože je to hloupost.

EURO: Zapracovala benzinová lobby? SVĚTLÍK: Nechci to tak říkat, ale v zásadě je to pravda.

EURO: Kolik prostředků vaše skupina investovala v posledních pěti letech? SVĚTLÍK: Zhruba sedm miliard korun, z toho loni asi miliardu. Tato čísla jsou však složitá, protože loni jsme investovali do výstavby továrny na membránové stěny do kotlů a do přípravy na budování rychlokovadla. Neinvestujeme do nákupu řadové mašiny, kterou zaplatíte a za tři měsíce postavíte. Investujeme do speciální vývojové technologie, jejíž dodací lhůta je třeba 2,5 roku. Dělají se komplexní technologie, které jsou zcela nové. Teď se bavíme o kovárně třetího tisíciletí. Chceme vybudovat hypermoderní kovací stroj.

EURO: Z čeho financujete rozvoj? SVĚTLÍK: Částečně z vlastních zdrojů. Navzdory krizi jsme hodně investovali. Byla však u nás velká diskuse, zda to učinit v době krize a mít investováno, až ostatní o tom teprve začnou uvažovat. Z krátkodobého, dvouletého pohledu, přestože se trhy dosud úplně nezotavily, je dobře, že jsme některá zařízení již vybudovali a další budujeme.

EURO: Ekonomická krize pro vás tedy skončila? SVĚTLÍK: Nikoli. V Evropě je to stále špatné, ale poptávka roste na třetích trzích. Začala se kupodivu probouzet inženýringová strojařina, přičemž tyto projekty byly s příchodem krize zastavené první. Ve druhém pololetí loňského roku jsme začali uzavírat první kontrakty. Zato stagnuje typická sériová výroba, třeba metalurgie. Letos se však trhy začínají trochu vzpamatovávat. Lahve (firma Vítkovice Cylinders vyrábí ocelové lahve, které se kromě jiného plní stlačenými plyny – pozn. red.) se nám obchodně vzpamatovaly slušně. Dostali jsme se z pozice, v níž jsme měli málo zakázek, do stavu, ve kterém máme skluzy v dodávkách. I strojírenství začíná pozvolna růst. Tady byl loňský rok opravdu špatný. Relativně pomalu se zotavuje Evropa, kdežto klíčové třetí trhy, jako je Čína a Indie, stále rostou. Krize pro ně znamenala pětiprocentní růst. Rád bych byl v takové krizi neustále.

EURO: Ekonomická krize je považovaná za vhodné období pro akvizice. Budete v tuzemsku kupovat nějaké firmy? SVĚTLÍK: Kupodivu nejsou na akvizičním trhu dobré příležitosti. Často jen firmy, jejichž restrukturalizace by přišla na více než pětiletý zisk. Nejsme zařízení na to nechat firmu zkrachovat a pak rozebrat. To přenecháme jiným. Kromě menších akvizic se nám nepodařilo v posledním roce udělat nic rozumného. Ani se nenaskytla vhodná příležitost. Spíš se snažíme investovat do našich současných provozů. Vybudovat novou moderní technologii a posunout konkurenceschopnost mnohem dál než v případě nákupu firmy se starými technologiemi.

EURO: V rozhovoru pro týdeník EURO zhruba před dvěma lety jste prohlásil, že hledáte vhodné akviziční příležitosti na třetích trzích. Již jste něco našli? SVĚTLÍK: Raději už nebudu nic konkrétního říkat. Vedeme spoustu jednání, přemýšlíme o mnoha projektech. Klíčové v zásadě je najít dobrého a spolehlivého partnera a otestovat si trh. Je to nesmírně dlouhá a systematická práce. Nerad bych se dočkal podobné zkušenosti jako teď v Číně. Vybudovali jsme tam bioplynovou stanici, která měla vyrábět elektřinu. Náš čínský partner měl zajistit jen dvě věci – chovat v okolí skot a dodávat hnůj, ze kterého se bude vyrábět bioplyn a následně elektřina. A za druhé zajistit připojení k místní síti na rozvod elektřiny. Nezajistil. A když jsme mu řekli, že si povolení zajistíme sami, prodal všechna zvířata.

EURO: V poslední době se o vás začíná mluvit i jako o sběrateli umění. Kupujete obrazy pro radost, nebo považujete umění za pouhou investici? SVĚTLÍK: Baví mě to. Jsem jeden z mála, kdo trapně nezapírá, že na aukci nebyl a nic nekoupil. Nemám důvod. Do roku 1992 jsem byl aktivním muzikantem, hrál jsem na trubku a na klávesové nástroje v několika kapelách. Poté, co jsem se stal ředitelem Lahvárny, jsem toho však z časových důvodů musel nechat, ale potřeboval jsem nějaký jiný relax. Myslím, že bych se jako galerista také uživil nakupováním a prodejem obrazů. Pro mne je to však zábava.

EURO: Není to spíš póza? První český ředitel Vítkovic Oskar Federer měl již v roce 1932, kdy přišel do čela firmy, sbírku obrazů evropského významu. Nesnažíte se ho pouze napodobit? SVĚTLÍK: Obrazy jsem sbíral dávno předtím, než jsem se dozvěděl, že krajský úřad v Ostravě vede spor s dědici Federera. Do té doby jsem nevěděl, že sbíral obrazy. Netýká se to nakupování obrazů. Nejsem ten typ, který si řekne, koupím si Štýrského nebo Špálu za sedm set tisíc a prodám za jeden a půl milionu korun. Pokud si koupím obraz, chci se na něj dívat. Chci, aby tady visel. Nejsem strýček Skrblík, abych chodil po svém depozitáři, vytahoval obrazy a říkal si, jak jsou úžasné. Podívejte se na státní instituce, které nasbíraly bezbolestně obrazy – třeba zabavováním majetků po druhé světové válce nebo v šedesátých letech formou: vy máte významný obraz, musíte nám jej prodat do galerie. I díky tomu mají galerie úžasné sbírky. Obrazy však mají v depozitářích a nikdo je v zásadě nikdy neuvidí. Vnímám to opačně. Pokud si něco koupím, chci, aby se to vystavilo. K tomu slouží vítkovický zámeček, který jsme nedávno zrekonstruovali. Nejen jako byznys centrum pro klíčové návštěvy, ale i jako místo pro kulturní akce. Pokud sem někdo přijede, vidí, že obchoduje s někým významným. S někým, kdo investuje v regionu, a není jen trade firmou.

EURO: Koupil jste nějaké obrazy v aukci, kterou uspořádali dědici Federerovy sbírky? SVĚTLÍK: Ve třetím patře zámečku máme čtyři obrazy.

EURO: Obrazy kupujete ze svého, nebo z prostředků společnosti Vítkovice? SVĚTLÍK: Mám svou sbírku a Vítkovice také. Obrázky z bývalé Federerovy sbírky se kupují do Vítkovic, protože sem patří. V podstatě lze říct, že jsou jedinými stoprocentně autentickými předměty na vítkovickém zámku. Tady nezbylo vůbec nic. Přestavby v šedesátých a sedmdesátých letech byly katastrofální – paneláková okna, kovové zárubně, vestavby. Ze zařízení zmizelo skoro vše, co se vešlo do panelákového bytu.

EURO: Do opravy vítkovického zámečku společnost investovala zhruba 140 milionů korun. Byla to její první nevýrobní investice? SVĚTLÍK: Nikoli. Vůbec první byla oprava domu v dolní oblasti Lahvárny – prostor před ním jsem dal vyčistit a nechal jsem udělat zahrádku s anglickým trávníkem. Najednou se úplně změnilo myšlení klientů, kteří do fabriky přijížděli. Tehdy jsem pochopil, že jsem asi udělal nejlepší investici svého dosavadního života. Každý, kdo okolo roku 2000 projížděl areálem Vítkovic, viděl všude špínu, neuklizeno a najednou dorazil k Lahvárně s anglickým trávníkem. Šok, který člověk zažil poté, co se z industriální neopravené cesty najednou ocitl v upraveném prostoru, zapůsobil natolik, že jsme začali rychle uzavírat kontrakty. Klient přišel a už se nebavil o tom, co jsme zač, ale nadiktoval, kolik chce lahví, a odjel.

Box (CV):
Jan Světlík (51)

Absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, obor nauka a tváření kovů. Ve společnosti Vítkovice začal pracovat v roce 1982, kdy nastoupil do pozice kovář-lisař. Začátkem devadesátých let se stal nejmladším vítkovickým ředitelem. Byl jmenován šéfem malého vítkovického provozu Lahvárna (výroba ocelových lahví na plyn). V roce 1999 Lahvárnu kupuje. V roce 2003 Lahvárna od státu kupuje mateřskou firmu Vítkovice, která předtím téměř zbankrotovala – od roku 2004 se nazývá Vítkovice Holding. Dnes je Jan Světlík generálním ředitelem a spolumajitelem skupiny Vítkovice Machinery Group, do níž kromě firmy Vítkovice patří dalších více než 30 společností.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče