Případ Sváčka ukazuje, jak snadno mohou politici ovlivňovat výběr soudců

11. ledna 2015, 07:07 - Václav Drchal/Euro
11. ledna 2015, 07:07

Dělbu moci ve státě na zákonodárnou, výkonnou a soudní navrhl Charles Louis Montesquieu v roce 1748. Je to rozumný koncept a v Evropě se víceméně dodržuje. Příběh o tom, jak se soudce Jan Sváček nestal místopředsedou Vrchního soudu v Praze, nicméně ukazuje, že to Česká republika v oddělování moci výkonné od moci soudní až tak daleko nedotáhla. A nic na tom nemění ani fakt, že část výhrad vznesených proti Sváčkovi má reálný základ.

Týdeník Euro oslovil hlavní aktéry příběhu a pokusil se zrekonstruovat, proč sice Sváček v září jasně vyhrál konkurz na místopředsedu vrchního soudu, ale po marném čekání na jmenování svou kandidaturu na konci listopadu zase stáhl. Z celé té dvouměsíční eskapády lze učinit dva závěry. Zaprvé se soudní funkcionáři u nás vybírají hodně nedůvěryhodným způsobem. A zadruhé Sváček neuspěl (hlavně) proto, že se proti němu postavila aktuálně nejsilnější politická strana v čele s ministrem financí a prvním místopředsedou vlády Andrejem Babišem.

Ministryně spravedlnosti Helena Válková (za Babišovo ANO) přitom byla jmenování Sváčka minimálně zpočátku nakloněna, proti však byla Babišova pravá ruka na ministerstvu – první náměstek Robert Pelikán.

Sdělil jsem ministryni...

Poté, co Sváček, bývalý dlouholetý předseda Městského soudu v Praze, hned dvakrát – únor 2012 a srpen 2013 – neuspěl ve svých aspiracích dostat se na Ústavní soud, došlo na plán B. Stal se řadovým soudcem vrchního soudu s tím, že v budoucnu – tedy až vyprší mandát Vladimíru Vočkovi – povýší na místopředsedu.

Konkurz na místopředsedu vrchního soudu proběhl letos 22. září. Sváček ho dle očekávání a proti vůli jednoho z pěti členů komise – náměstka Pelikána – s přehledem vyhrál a předseda soudu Jaroslav Bureš odeslal Válkové návrh na jeho jmenování.

Média o Sváčkově vítězství informovala 27. září a hned o dva dny později zveřejnily tři neziskovky – Nadační fond proti korupci, Vraťte nám stát a Veřejnost proti korupci – výzvu, ve které oprášily starší námitky proti Sváčkovi a Válkové doporučily, aby ho nejmenovala. O další dva dny později se ke kampani otevřeně přidal i „odpůrce nejvyšší“ – Andrej Babiš, když se „svým“ Lidovým novinám svěřil, že na základě podnětu „vícero protikorupčních organizací a občanů“ dospěl k závěru, že Sváček „nemá dobrou pověst“, a dodal, že už o tom jednal s Válkovou.

„Sdělil jsem paní ministryni, že hnutí ANO má ke jmenování negativní stanovisko,“ řekl. Takové vyjádření bylo pochopitelně daleko za hranou a Babiš už nic takového později otevřeně nevyslovil. O to víc se o post místopředsedy vrchního soudu hrálo v zákulisí.

Výběrové řízení
Do výběrového řízení (proběhlo 22. září) na trestního místopředsedu Vrchního soudu v Praze se přihlásili dva kandidáti – Sváček a soudce Pavel Zelenka. Do pětičlenné výběrové komise jmenoval – přesně dle červencové ministerské instrukce – čtyři členy předseda vrchního soudu Jaroslav Bureš a jednoho ministerstvo spravedlnosti – prvního náměstka Válkové Roberta Pelikána. Čtyři členové dosazení Burešem dali Sváčkovi podle očekávání celkem 39 bodů ze 40 možných (dle zápisu z jednání preferovali „zkušenost JUDr. Sváčka s řídícími funkcemi a jeho obeznámenost se zákonnými přepisy a vnitřními předpisy“), kdežto Zelenkovi dohromady pouze deset bodů. Naopak Pelikán Zelenkovi udělil plný počet bodů – tedy deset, kdežto Sváčkovi uštědřil nulu, což dle zápisu zdůvodnil tak, že „se jedná o bývalého člena KSČ“ a o „člověka, který si tyká s Hrdličkou“. Jasným vítězem se stal Sváček, a to při skóre 39:20.

Hlavním protisváčkovským exponentem na ministerstvu byl bezesporu Pelikán. Podle několika anonymních zdrojů na ministryni tvrdě tlačil, či snad dokonce hrozil rezignací, pokud by Sváčka jmenovala. Válková se naopak v době „sváčkovské krize“ dostala do hluboké defenzivy a mluvila o tom, že bude možná odvolána.

Variantu „já, nebo Sváček“ Pelikán ani Válková nepotvrdili. Ministryně výslovně odmítla jakýkoli tlak na svoji osobu (samozřejmě kromě mediálního), rozdíl v názorech na Sváčkovo jmenování mezi ní na jedné straně a Pelikánem s Babišem na straně druhé však nepřímo potvrdila: „To, že mají lidé na věci různý názor a dávají ho veřejně najevo, nepovažuji a priori za tlak. V takovém případě bychom popírali jakoukoli demokratickou diskusi.“

Tlak ANO proti jmenování Sváčka nezůstal pochopitelně bez odezvy. Babiš o věci dokonce na začátku mluvil s Milošem Zemanem, prezident přesto Sváčka podpořil a zmíněnou výzvu neziskovek označil za nátlak. Pro Sváčka se nepřímo vyslovil i premiér Bohuslav Sobotka, podle kterého by Válková při jmenování „měla vycházet z výběrového řízení“.

Čas na rozmyšlenou

Válková krátce po konkurzu oznámila, že si bere čas na rozmyšlenou, a to „třeba v řádu týdnů“. Pár dní po výběrovém řízení absolvovala schůzku se Sváčkem, na které se soudce snažil obhájit a vysvětlit, proč se proti němu zvedla taková vlna kritiky. Sváček označuje setkání za „velmi přátelskou schůzku“, podle Bureše dokonce ministryně Sváčka ujistila, že je vše v pořádku a že se „jí jeho vysvětlení líbí“.

Jenže čas běžel, nic se nedělo a Sváček, jak sám říká, dospěl na základě různých informací k závěru, že ho Válková nejmenuje.

Na konci listopadu napsal ministryni SMS s dotazem, „jestli nepotřebuje něco vysvětlit a dokladovat“, ovšem odpověď prý zněla, že o schůzku není zájem. „To byl pro mne další signál, že to s mým jmenováním nevypadá dobře,“ dodal.

Sváček nakonec v posledních listopadových dnech kandidaturu sám stáhl – zdůvodňuje to tak, že nechtěl, aby se v případě očekávaného negativního rozhodnutí ministryně jeho případem několik příštích let zabývaly rozkladové komise a soudy – a Válkové tím výrazně ulehčil život. Jestli by ministryně Sváčka nakonec jmenovala, či ne, prozradit nechce: „Nezlobte se, ale tato otázka je již pro mě zcela bezpředmětná.“

Co vadilo na Sváčkovi
Výhrady vůči soudci Janu Sváčkovi jsou nesourodým slepencem relevantních informací, neověřitelných tvrzení i obyčejných pomluv.
Nezpochybnitelným faktem je, že Sváček nemluvil pravdu o své minulosti. V lednu 2011 řekl televizi Prima, že byl před rokem 1989 pouhým kandidátem strany, ve skutečnosti byl členem KSČ.
Nejzásadnějším bodem kritiky bylo tvrzení, že Sváček udržuje úzké kontakty s osobami, „které jsou zapojeny do klientelistických vazeb“. Sváček si například prokazatelně – před novinářem – tykal s pražským šíbrem a lokálním politikem Tomášem Hrdličkou, omlouval to však tak, že se s ním seznámil při plánování výstavby justičního paláce.
Navíc argumentoval tím, že jako jeden z mála českých soudců byl NBÚ prověřen na stupeň tajné. Vyloženě nefér je tvrzení, že Sváček odmítal zpřístupnit údaje o komunistické minulosti soudců „svého“ Městského soudu v Praze – až do rozhodnutí Ústavního soudu z listopadu 2010 mohl tyto údaje zveřejnit jen se souhlasem soudců-komunistů, po tomto rozhodnutí je novinářům poskytoval.
Nijak se také neprokázala tvrzení, že by před rokem 1989 perzekvoval disidenty.

Otevřený konec

Po Sváčkově rezignaci jde o příběh s otevřeným koncem, který navíc nemá jednoznačné vyznění. Někomu vyhovuje, že Sváček neuspěl, jiní považují popsané události za precedenční zásah do nezávislosti soudní moci. Bureš otevřeně mluví o „bezprecedentním politickém ataku“ a dodává, že „za něj (v letech 2001 až 2002 byl ministrem spravedlnosti – pozn. red.) neexistovalo, aby náměstek kontroloval ministra“. S varováním přišla i Soudcovská unie a Kolegium předsedů krajských soudů, které Babišův výrok označilo za „populistické gesto“.

Také dlouholetý kritik způsobu výběru soudců a soudních funkcionářů a šéf Nejvyššího správního soudu Josef Baxa nechápe, proč se kvůli obsazení relativně nedůležitého postu místopředsedy vrchního soudu musel scházet ministr financí s prezidentem. Věc však vidí šířeji. Politici do obsazování soudcovských postů zasahují tradičně – jde však podle něj o intenzitu takových zásahů.

Řešením by mohlo být zřízení nejvyšší soudcovské rady, jenže současný model výběru soudních funkcionářů podle Baxy politikům, ministerstvu i „funkcionářské části justice“ náramně vyhovuje: „Pokaždé jde samozřejmě o to, nakolik je názor této funkcionářské části justice na obsazení nějaké konkrétní funkce ve shodě s názorem ministerstva.“


Čtěte také:

Zeman v Klausových stopách: znovu navrhl Sváčka na ústavního soudce

Sobotka: Válka mezi ČSSD a Zemanem by neměla smysl

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Ve čtvrtek je svátek! Obchody zůstanou zavřené
Úsporné bydlení: do čeho investovat, abychom ušetřili
Nelíbí se vám na vysoké? Studium můžete ukončit, změnit nebo přerušit
Nová občanka rychle a bez problémů
Kdy máte v práci nárok na placené volno?
Auta
Subaru S208 je rychlejší a ostřejší STI se silnějším…
Jak a kde zařídit výměnu řidičáku v roce 2017?
Vyberte nejlepší auta roku 2018 a vyhrajte ceny za 300 000 Kč
Socialistická auta, která byla (aspoň v něčem) lepší než ta „západní“
Land Rover míří také na silnice. Road Rover bude luxusní elektromobil
Technologie
GeForce GTX 1070 Ti by tu mohla být už za měsíc. Skoro tak rychlá, jako GTX 1080?
Intel vydává Core i9-7980XE, i9-7960X a dobývá zpět trůn nejrychlejšího CPU pro PC
eBay u produktů zakázal vodoznaky. Chce krásné čisté fotky jako z katalogu
Twitter Lite pro Android si v Česku nezkusíte, můžete ale zamířit do prohlížeče
Cetin spustil mapu pokrytí VDSL. Řekne také, jestli vás brzy čeká zrychlování
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít