Příliš mnoho inženýrů

10. prosince 2014, 12:00 - Pavel Páral
10. prosince 2014, 12:00

„Dáme si pár inženýrů a budeme chytrý“ říkává občas jeden ze štamgastů známé pražské pivnice na počátku konzumace. V důchodové komisi ministerstva paní Marksové Tominové už těch inženýrů polkli asi více, než je zdrávo. Alespoň podle výstupů z jednání, které občas uniknou do médií. Po společném důchodu manželů se do hry podle komise vrací návrh na nižší platby pojistného u rodičů více dětí, což patří do lidoveckého arzenálu podpory rodin s dětmi.

Pánům a dámám v komisi se zřejmě zdá, že český penzijní systém, který je beze všech pochyb nejvíce přerozdělujícím a rovnostářským důchodovým systémem na zeměkouli, přerozděluje a rovná pořád ještě málo. Kdo prý investuje do dětí, má menší šanci si na stará kolena něco našetřit, a to by mu mělo být kompenzováno, protože vychovává další plátce do systému.

Vynechme naprosto průkaznou skutečnost, že vzhledem k extrémním odvodům důchodového pojištění moc šancí šetřit nemají ani bezdětní. Ale těžko lze přehlédnout, že ne každý do výchovy dětí investuje. Je zde nemalá skupina mnohočetných rodin, v nichž jsou rodinné dávky hlavním a často jediným zdrojem obživy a nikoli investicí prací vydělaných peněz. A ne každé dítě je vychováno tak, aby z něj byl platný přispěvatel do sociálního systému.

O tom, že existuje rozdíl mezi systémovou užitečností vysoce kvalifikovaného jedináčka vykonávajícího zodpovědnou a solidně honorovanou práci a třemi bratry smažícími péčko celé dny v parku před hlavním nádražím, asi nebude nikdo moc pochybovat.

Počet dětí není směrodatný

O tom, že rozdíl vznikl nejen vrozenými dispozicemi, ale také výchovou jistě pochybovat lze, ale okruhy osob zabývající se touto diskusí bývají obvykle označovány přinejmenším za xenofobní. Je tak naprosto absurdní měřit sociální odvody počtem vychovávaných dětí. Takový pokus patří do oblasti sociálního inženýrství, kde vykolejená touha po spravedlnosti vede k nespravedlnostem daleko větším.

Asi nelze čekat, že by současná politická reprezentace přijala realitu, že penze může fungovat jen jako sociální dávka zajišťující v poproduktivním věku základní životní potřeby a na zbytek si musí člověk sám, podle vlastní úvahy buď našetřit, či vychovat děti tak, aby se o něj nakonec postaraly.

Každopádně komisi, která přichází s návrhy rozvracejícími veřejné finance, či rozbíjející sociální soudržnost nebo nejčastěji činící obojí, je nejvyšší čas rozehnat bez náhrady.


Další komentáře:

Zprava špatný

Od porážky k porážce

Žebříček pro rosničku

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče