Přílepky pod palbou

24. srpna 2007, 18:16 - Lenka Petrášová
24. srpna 2007, 18:16

ČSSD chce podat ústavní stížnosti kvůli postupům vládní koalice

Koaliční poslanci ještě ani nestihli oslavit prosazení reformy a už jsou tu první potíže. Sociální demokraté i komunisté ohlásili, že proti reformnímu balíku podají ústavní stížnosti. Samotná ČSSD chce podat hned tři.

Poplatky.

Ta první se dala čekat, protože se o ní mluví už dlouho: Poplatky. Zavedení třiceti, šedesáti a devadesátikorunových poplatků v ordinacích, lékárnách a nemocnicích je podle opozice protiústavní.
Ústava totiž říká, že každý český občan má nárok na bezplatnou zdravotní péči. A právě na tomto článku loni před volbami ztroskotala snaha samotné ČSSD otevřít si ve svém předvolebním programu cestu k tomu, aby lidé platili poplatky.

Voliči, plaťte!

Sociální demokraté je totiž chtěli zavést také. Tehdejší ministr zdravotnictví David Rath (ČSSD) se tím ostatně nijak netajil, že by si lidé měli připlácet. Veřejně prohlásil, že „odborníci se shodují, že poplatky jsou jednoduchý a účinný nástroj, který pomůže pacientům“.
V první verzi předvolebního programu proto ČSSD měla větu, že vzorem pro zdravotnictví, jak by ho chtěla vést, bude německý, rakouský či švýcarský model. To jsou však země, kde si lidé na zdravotní péči tvrdě připlácejí. Tato věta proto po diskusích uvnitř strany z konečné podoby předvolebního programu zmizela.
„Dohodli jsme se, že se ve volebním programu připlácení a zvyšování spoluúčasti neobjeví,“ řekl tehdy Rath. V pozadí nestál ani tak strach o hlasy voličů jako spíše obava strany, že pokud po volbách zavedení poplatků navrhne, Ústavní soud to zamítne.

Druhá část věty.

ODS se však v tomto případě ústavní stížnosti nebojí. „Ta věta v ústavě má dvě části a je zvláštní, že každý z ní cituje jen tu první polovinu o bezplatnosti péče. Je tu ale i druhá část, a v ní se říká - za podmínek, které stanoví zákon. A právě to jsme udělali,“ podotýká náměstek ministra zdravotnictví a ekonomický mozek reformy Pavel Hroboň.
Platby u lékařů tak stojí v jakési šedé zóně. Nikoho už sice nenapadne jít k zubaři bez peněženky a žádný člověk také neprotestuje a nesoudí se, připlácí-li za nadstandard v nemocnici, nebo za to, pokud gynekologové pololegálně vybírají od žen tisíce korun za nijak nedefinovanou „speciální“ péči o těhotnou. A nikdo se také neozve, když lékař požaduje peníze za to, že si pacienta vůbec zapíše do své registrace. Děje se to a nikdo nepodává ústavní stížnosti, nicméně zcela v souladu se zákony to není.

Další protesty.

Je tu však i další ústavní stížnost. A ta je vážnější. Jde o návrh změny zákona o veřejném zdravotním pojištění, a to paragrafem 39 s názvem Regulace cen a úhrad léčivých přípravků a potravin pro zvláštní lékařské účely. Ten se dostal do reformního balíku na poslední chvíli a nejde o žádnou drobnou změnu, ale o zcela nový zákon a úplně novou definici toho, jak v Česku bude fungovat trh s léky.
„Samozřejmě to napadneme u Ústavního soudu, to je typický přílepek. To se tam dostat vůbec nemělo!“ zdůrazňuje David Rath.
Prvního náměstka ministra zdravotnictví Marka Šnajdra však toto téma přivádí do varu. „Sociální demokracie by měla tiše zalézt do kouta, sedět tam a být nám vděčná, že jsme vyřešili její osmiletý rest,“ rozhořčuje se.

Pod tlakem termínu.

„Byli to oni, kdo na rozdíl od nás před osmi lety založili předvolební kampaň na eurooptimismu. A byli to právě oni, kdo Evropské unii třikrát lhali. Převzali jsme ministerstvo zdravotnictví s pěti žalobami od Evropské komise na krku, a to proto, že nejdříve ministryně zdravotnictví Milada Emmerová a po ní dvakrát ministr téhož resortu David Rath lživě tvrdili komisi, že už máme transparentní podmínky pro rozhodování o lécích, a nebyla to pravda. Farmaceutické firmy si na nás v Evropě stěžovaly oprávněně. Nikdo však nic neudělal, a tak to došlo tak daleko, že už nás odsoudil i náš Ústavní soud,“ popisuje Šnajdr.
A soud skutečně sdělil, že od 1. ledna 2008 musejí být podmínky pro rozhodování o lécích jiné - průhlednější. Koalice se proto hájí, že musela za každou cenu prosadit tento „zákon“, neboť jinak by hrozil lékové politice v Česku kolaps.

Ach ti právníci...

„Existují dva právní rozbory toho, co by se stalo, kdybychom termín nestihli,“ říká Šnajdr. A oba jsou na první pohled hrozivé. První říká, že by se z veřejného zdravotního pojištění lidem neplatily vůbec žádné léky, takže by si všechno museli hradit sami.
„Druhý pak, že by se naopak musely hradit úplně všechny léky. To znamená i ty, které si dnes lidé platí sami nebo na ně doplácejí. Nevím, co z toho je horší, ale každopádně by to vedlo k totálnímu kolapsu systému,“ popisuje první ministrův náměstek.
Pravdu má, ale jen částečnou. Existuje totiž ještě třetí právní rozbor. A ten praví, že by se nestalo vlastně vůbec nic, kdyby se termín daný Ústavním soudem nedodržel.

„Nešlo to jinak“.

Takže ODS raději zvolila nestandardní postup. „Ano, částečně,“ přiznává náměstek Pavel Hroboň. Ale nešlo to prý jinak.
„Snažili jsme se s opozicí nejdříve dohodnout, zda by zákon nemohl projít ve zkráceném řízení, aby mohl začít platit od začátku nového roku, ale řekla jednoznačné ne. Nemohli jsme tedy riskovat situaci, kdy buď lidé budou muset platit všechno, nebo naopak pojišťovny budou muset hradit všechny léky,“ vysvětluje Hroboň.
Tak se stalo, že zákon, který měl jít ve čtvrtek 23. srpna na jednání Legislativní rady vlády (LRV), byl stažen. Byl už totiž dva dny schválený. Kdyby však tento standardní proces jednání a připomínkování na LRV proběhl, dozvěděli by se jeho účastníci a tvůrci zákona mnohé, poměrně zásadní připomínky.
„K bodu 7, paragraf 39 i odstavec 4: Ustanovení v navržené podobě neobstojí, neboť de facto znamená, že vláda může svým aktem, který nemá povahu právního předpisu, téměř kdykoli uložit ústavu (Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv - pozn. red.) zahájit ex offo řízení a rozhodnutím snížit výši úhrad léčivých přípravků a změnit podmínky poskytování těchto úhrad. Takový zásah vrcholného orgánu moci výkonné do rozhodování ústavu nepovažujeme za přijatelný,“ píše se v dokumentu, který má autorka textu k dispozici a jenž je souhrnem připomínek pracovní komise Legislativní rady vlády pro tento zákon.
Právníci se tak sice snažili, ale zbytečně. Zákon je schválený, zapomeňte. Tedy - až do doby, kdy opozice podá své stížnosti a o zákonu bude rozhodovat Ústavní soud.

Třetí stížnost.

Ještě jednu ústavní stížnost chce sociální demokracie podat, a to kvůli podobnému přílepku. Ten se pro změnu týká volby ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Nově jej totiž bude volit a odvolávat správní rada VZP. Což vzhledem k tomu, že v ní má ministerstvo zdravotnictví dostatek hlasovacích práv, znamená, že člověk v čele VZP se stává politickou figurou.
Ústavní soud přitom o přílepcích v zákonech už několikrát rozhodoval. A platí, že pokud přilepený návrh nijak nesouvisí s původním zákonem, Ústavní soud jej promptně zruší. Naposledy letos v únoru dal tuto lekci sněmovně, když se poslanci snažili přílepkem protlačit mimořádné odškodné pro klienty tří zkrachovalých bank (Union, Kreditní a Plzeňské) a návrh přidali do zákona o zrušení Fondu národního majetku.
Ústavní stížnost mohou poslanci podat, pokud se jich na ní shodne nejméně jedenačtyřicet. Což se sociální demokracii hravě podaří.
„Myslím, že je velká šance, že rozhodování o řediteli VZP Ústavní soud také zruší. To přece nijak nesouvisí s reformami,“ kroutí hlavou David Rath.
Má pravdu. Byl to však on a jeho strana, kdo loni stejným způsobem protlačili k nesouvisejícímu zákonu onen kontroverzní přílepek o neziskových nemocnicích, z něhož se ODS mohla pominout. Ústavní soud jej však rychle zrušil.
Z toho plyne, že politika je vlastně jen taková hra. Je jedno, jak hodně se zákony a standardní postupy poruší. Kontrolní mechanismy se nerespektují. Hlavně, že díky tomu vyhrají „ti naši“. A když totéž zkusí i ti druzí? Pak je to ovšem nehorázný skandál.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče