Menu Zavřít

Příjmy z příležitostných činností

6. 8. 2004
Autor: Euro.cz

Příklady, kdy fyzické osoby nemusí platit daň z příjmu

Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů (dále jen ZDP) se za „ostatní příjmy považují také příjmy z příležitostných činností nebo z příležitostného pronájmu movitých věcí,

včetně příjmů ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem)“.

Ustanovení zvýhodňuje daňového poplatníka, protože podle § 10 odst. 3 písm. a) ZDP platí, že tyto příjmy jsou od daně z příjmů v roce 2004 osvobozeny, pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 20 000 Kč.

Zákonem č. 438/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,

ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, tak došlo ke zvýšení úhrnného limitu pro osvobození z 10 000 Kč na 20 000 Kč. Podle důvodové zprávy vlády je tomu tak proto, že se snížila administrativní náročnost u správce daně i poplatníka a dále nutností promítnout i určitou valorizaci z důvodu inflace za minulé roky do tohoto tzv. administrativního limitu.

Je to samozřejmě zajímavé ustanovení i pro toho, kdo takovou částku vyplácí, protože když takový výdaj byl vynaložen na dosažení, zajištění a udržení příjmů, tak bude daňově uznán. Spokojeny tak budou obě strany: ten, kdo příjem vyplácí, má daňově uznatelný výdaj, a ten, kdo jej obdrží, má příjem osvobozený od daně.

Pokud poplatník ve zdaňovacím období příjmy z příležitostného pronájmu movitých věcí a příjmy ze zemědělské výroby, která není provozována podnikatelem (samostatně hospodařícím rolníkem), mít nebude (v článku z tohoto faktu dále vycházím), tak se bude posuzovat hranice pro osvobození pouze pro jeho příjmy z příležitostných činností.

Je třeba zdůraznit, že ZDP osvobozuje za stanovených podmínek u poplatníka příjmy z příležitostných činností a nikoliv příjmy z příležitostné činnosti. To znamená, že poplatník může mít za zdaňovací období i více příležitostných činností.

Pokud bude mít poplatník za zdaňovací období příjmy z příležitostných činností v úhrnu vyšší než 20 000 Kč, tak budou zdaňovány všechny, protože v ZDP je stanoveno, že příjmy jsou osvobozeny tehdy: „pokud jejich úhrn u poplatníka nepřesáhne ve zdaňovacím období 20 000 Kč “, a nikoliv, že „příjmy jsou osvobozeny do výše 20 000 Kč jejich úhrnu u poplatníka ve zdaňovacím období“.

Co se za příležitostnou činnost považuje a co ne

ZDP pojem „příležitostná činnost“ nedefinuje. Z úvodní věty § 10 odst. 1 pouze vyplývá, že:

a) nesmí jít o činnost, při které jsou dosažené příjmy posuzovány podle § 6 až 9 ZDP, a zároveň

b) jedná se o činnost příležitostnou, přičemž není definováno, co se onou příležitostností rozumí.

Příklad:

Pokud poplatník v roce 2004 pronajme svou chatu na měsíc červenec cestovní kanceláři, tak nejde o příležitostnou činnost podle § 10, ale o pronájem nemovitosti (i když jenom příležitostný), kde budou dosažené příjmy posuzovány podle § 9 ZDP, protože příjmy z pronájmu nemovitostí se považují za příjmy z pronájmu podle § 9 ZDP.

Příklad:

Pokud poplatník v roce 2004 jednorázově půjčí jinému určitou peněžní částku, tak přijatý úrok nebude považován za příjem z příležitostné činnosti podle § 10, ale za příjem z kapitálového majetku podle § 8 ZDP, protože takový příjem je zde jmenovitě uveden.

Příklad:

Pokud má poplatník vystaven živnostenský list na řemeslnou činnost, kterou vykoná-

vá v omezeném rozsahu vedle svého zaměstnání a příjmy z ní nepřekročí v roce 2004

20 000 Kč, tak nejde o příjem z příležitostné činnosti podle § 10, ale o příjem ze živnosti podle § 7 ZDP, protože příjmy ze živnosti se považují za příjem podle § 7 ZDP.

Jinými slovy, když bude poplatník vykonávat pouze příležitostně činnost odpovídající činnosti, na kterou má vystaven živnostenský list, tak půjde vždy o příjmy podle § 7 ZDP.

Příklad:

Poplatník je zaměstnán jako automechanik a v roce 2004 byl jedním sousedem požádán, jestli by mu ve svém volném čase neopravil jeho automobil.

V takovém případě je obdržený příjem považován za příjem z příležitostné činnosti podle paragrafu 10.

Příklad:

Poplatník sehnal pro podnikatele v roce 2004 zakázku a na základě vzájemné dohody s ním obdržel provizi ve výši 10 000 Kč.

Nebyl uzavřen žádný pracovněprávní poměr a ani nešlo o obdobný poměr, kde by při výkonu práce pro plátce příjmu byl poplatník povinen dbát příkazů plátce. Poplatník nemá také živnostenské oprávnění na zprostředkovatelskou činnost, protože tuto činnost nevykonával soustavně.

Jde tak o příjem z příležitostné činnosti podle § 10 ZDP.

Příklad:

Poplatník napsal v roce 2004 ve svém volném čase do časopisu jedinou povídku a obdržel za ni odměnu ve výši 5000 Kč.

Nejde o příjem z příležitostné činnosti podle § 10, protože příjmy z poskytnutí autorských práv se považují vždy za příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 odst. 2 písm. a) ZDP (pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6).

Příklad:

Poplatník vystupuje jako hudebník příležitostně na svatbách svých známých.

Nejde o příjmy z příležitostných činností podle § 10, ale o příjmy z užití práv příbuzných právu autorskému, které se také považují vždy za příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 odst. 2 písm. a) ZDP (pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6).

Příklad:

Poplatník vytvořil v roce 2004 ve svém volném čase na zakázku jeden počítačový program a za poskytnutí práva na jeho užití obdržel od objednavatele 20 000 Kč.

Nejde o příjem z příležitostné činnosti podle § 10, ale o příjem z poskytnutí autorských práv, který se považuje vždy za příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti podle § 7 odst. 2 písm. a) ZDP (pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6).

Příklad:

Poplatník uzavřel v roce 2004 jedinou dohodu o provedení práce a dostal odměnu ve výši 5000 Kč.

I když šlo v jeho případě v roce 2004 o příležitostný příjem, tak nešlo o příjem z příležitostné činnosti podle § 10, ale o příjem ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, protože se sem příjmy z dohody o provedení práce zahrnují.

Příklad:

Poplatník je v roce 2004 zaměstnán jako dělník ve strojírenském podniku. Protože si potřeboval v tomto roce přivydělat, tak se dohodl s majitelem prodejny nábytku, že během jednoho týdne vloží do poštovních schránek ve městě několik tisíc propagačních letáků podnikatele. Za to obdržel odměnu ve výši 5000 Kč.

Dohoda o provedení práce a ani jiný pracovně právní vztah uzavřen nebyly a dohoda mezi poplatníkem a podnikatelem nenese ani znaky jiného obdobného poměru. Při výkonu práce (tedy v době, kdy poplatník letáky roznášel) nebyl poplatník povinen dbát příkazů plátce. Bylo tak jeho věcí, kdy během dohodnuté týdenní lhůty letáky roznese a do kterých poštovních schránek ve městě je ten či onen den roznese.

Jedná se tak o příjem z příležitostné činnosti podle § 10 ZDP.

/p>

Největší zdroje problémů se správcem daně

Příjmy z příležitostných činností jsou za výše uvedených podmínek od daně z příjmů osvobozeny. Takové příjmy poplatník ve svém daňovém přiznání neuvádí.

Ke kontrole oprávněnosti jejich zdanění tak v podstatě dojde pouze při eventuální daňové kontrole poplatníka, který takové příjmy vyplácí. Tady správce daně může zkoumat, jestli nešlo ve skutečnosti o příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP, kde je povinností plátce příjmu postarat se, v souladu s příslušnými ustanovení ZDP, o jejich zdanění.

V souvislosti s pojednávanou problematikou půjde o posuzování příjmů podle § 6 odst. 1 písm. a) ZDP, kde, když pomineme příjmy ze služebního nebo členského poměru, půjde o posuzování toho, jestli nejde o:

a) o příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního poměru,

b) nebo o příjmy z obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce.

Příjmy ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního poměru

Na úvod je třeba říci, že pojem „pracovněprávní poměr“ zákoník práce nezná.

Mezi zaměstnanci a zaměstnavateli totiž podle zákoníku práce nevznikají pracovněprávní poměry, ale pracovněprávní vztahy. Pokud zákoník práce nebo jiný právní předpis nestanoví jinak, vznikají pracovněprávní vztahy nejdříve od uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, a zakládá-li se pracovní poměr zaměstnance volbou nebo jmenováním, nejdříve od jeho zvolení nebo jmenování.

Pod výše uvedeným písm. a) tak rozumějme příjmy z pracovněprávního vztahu a nikoliv pracovněprávního poměru.

Vzhledem k charakteru vykonávaných příležitostných činností bude v praxi zřejmě nejčastějším případem situace, kdy bude správce daně zkoumat, jestli ve skutečnosti nebyla uzavřena mezi oběma stranami dohoda o provedení práce a nikoliv příležitostná činnost podle § 10 ZDP (posuzováním příjmů na základě uzavřené pracovní smlouvy a posuzováním příjmů na základě dohody o pracovní činnosti se v tomto článku z důvodu jejich jednoduché identifikace nezabýváme).

Dohoda o provedení práce je upravena v § 236 zákoníku práce a to takto:

„§ 236 Dohoda o provedení práce

(1) Dohodu o provedení práce může zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, jestliže předpokládaný rozsah práce (pracovního úkolu), na který se dohoda uzavírá, není vyšší než sto hodin. Do předpokládaného rozsahu práce se započítává také doba práce konané zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce; vláda může stanovit nařízením, v kterých výjimečných případech se do předpokládaného rozsahu práce tato doba nezapočítává.

(2) Dohoda o provedení práce se uzavírá písemně nebo ústně. V dohodě musí být vymezen pracovní úkol, sjednaná odměna za jeho provedení a zpravidla se v ní sjednává též doba, v níž má být pracovní úkol proveden; v písemné dohodě, popřípadě v písemném záznamu o ústně uzavřené dohodě, má zaměstnavatel mimoto uvést předpokládaný rozsah práce podle předchozího odstavce, pokud její rozsah nevyplývá přímo z vymezení pracovního úkolu.

ý3) Pracovní úkol musí být proveden ve sjednané době, jinak může zaměstnavatel od dohody odstoupit. Zaměstnanec může od dohody odstoupit, nemůže-li pracovní úkol provést proto, že mu zaměstnavatel nevytvořil sjednané pracovní podmínky; zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, která mu tím vznikla.

(4) Odměna za provedení pracovního úkolu je splatná po dokončení a odevzdání práce. Mezi účastníky lze dohodnout, že část odměny bude splatná již po provedení určité části pracovního úkolu. Zaměstnavatel může odměnu po projednání se zaměstnancem přiměřeně snížit, neodpovídá-li provedená práce sjednaným podmínkám.

(5) Zemře-li zaměstnanec před splněním pracovního úkolu, nároky na odměnu přiměřenou vykonané práci, pokud může zaměstnavatel jejich výsledky použít, a nároky na náhradu účelně vynaložených nákladů nezanikají a stávají se součástí dědictví.“

Nesmí se však také zapomínat na ustanovení §233–235 zákoníku práce, která se také na dohodu o provedení práce (a také na dohodu o pracovní činnosti) vztahují a kde je uvedeno následující:

㤠233

(1) Na základě uzavřených dohod jsou zaměstnanci povinni zejména

a) konat práce svědomitě a řádně podle svých sil, znalostí a schopností, a dodržovat podmínky sjednané v dohodě,

b) konat práce osobně, popřípadě za pomoci rodinných příslušníků, uvedených v dohodě,

c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, zejména právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, zejména předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byli řádně seznámeni,

d) řádně hospodařit se svěřenými prostředky a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím.

(2) Na základě uzavřených dohod jsou zaměstnavatelé povinni zejména

a) vytvářet zaměstnancům přiměřené pracovní podmínky zajišťující řádný a bezpečný výkon práce, zejména poskytovat potřebné základní prostředky, materiál, nářadí a osobní ochranné pracovní prostředky,

b) seznámit zaměstnance s právními a jinými předpisy vztahujícími se k práci jimi vykonávané, zejména s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

c) přiměřeně kontrolovat řádný výkon práce,

d) poskytnout zaměstnancům za vykonanou práci sjednanou odměnu, která nesmí být v rozporu s pracovněprávním předpisem,

e) dodržovat i ostatní podmínky sjednané v dohodě; případné další sjednané nároky zaměstnance nebo jiná plnění v jeho prospěch však nelze dohodnout pro zaměstnance příznivěji, než jsou obdobné nároky a plnění vyplývající z pracovního poměru.

(3) Zákazy některých prací pro ženy a mladistvé platí i pro práce konané na základě těchto dohod.

§ 234

(1) Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli, s nímž uzavřel dohodu, za škodu způsobenou zaviněným porušením povinností při výkonu práce nebo v přímé souvislosti s ním stejně jako zaměstnanec v pracovním poměru, i když tuto škodu způsobili jeho rodinní příslušníci, kteří mu při práci pomáhali. Jde-li o práci konanou na základě dohody o provedení práce, nesmí výše náhrady škody způsobené z nedbalosti přesáhnout třetinu skutečné škody a nesmí být ani vyšší než třetina odměny sjednané za provedení této práce, s výjimkou případů podle § 176 až 178.

(2) Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, kterou utrpěl při výkonu práce podle uzavřené dohody nebo v přímé souvislosti s ním, stejně jako zaměstnancům v pracovním poměru; rodinným příslušníkům odpovídá zaměstnavatel podle občanského zákoníku.

§ 235

Spory vyplývající z těchto dohod se projednávají stejně jako spory z pracovního poměru.“

Příklad:

Podnikatel sjednal s poplatníkem píse
mně „Dohodu o příležitostné činnosti“ jejíž obsahem je:

a) co má poplatník udělat,

b) do kdy,

c) odměna, kterou za to dostane.

Další ujednání ve smlouvě nejsou.

Z těchto pouhých tří znaků nemůže, podle mého názoru, správce daně posuzovat vzniklý vztah jako dohodu o provedení práce, když vůle obou stran nebyla dohodu o provedení práce uzavřít, nýbrž uzavřít „Dohodu o příležitostné činnosti“ (např. proto, že je to daňově výhodnější pro příjemce odměny, z administrativních důvodů jednodušší pro plátce příjmu a obě strany se chtějí vyhnout odpovědnosti za škodu, která by u dohody o provedení práce nastala podle výše uvedeného § 234 zákoníku práce).

Podle § 7 odst. (1) zákoníku práce mohou pracovněprávní vztahy podle tohoto zákoníku vzniknout jen se souhlasem fyzické osoby a zaměstnavatele. Aby tedy o „Dohodu o příležitostné činnosti“ v uváděném příkladě nešlo a šlo ve skutečnosti o dohodu o provedení práce (i když formálně nazvanou jinak), tak by uzavřená písemná dohoda musela obsahovat další ustanovení, která by měla znaky dohody o provedení práce podle § 233 a nepochybně obsahovat i stejná ustanovení o odpovědnosti za škodu jako v § 234 zákoníku práce.

Příjmy z obdobného poměru

Poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce.

Protože z výše uvedených důvodů nebude ve většině případů moci správce daně posuzovat příjmy z příležitostné činnosti jako příjmy z dohody o provedení práce, tak může ještě zkoumat, jestli nejde o příjem pod výše uvedeným písm. b), spadající také pod příjmy podle § 6.

Při posuzování by však musel správce daně vycházet z toho, že splněny musí být obě podmínky:

1. Musí jít o příjem z poměru obdobného dohodě o provedení práce.

2. V tomto poměru je poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu povinen dbát příkazů plátce.

Při posuzování bodu 1. by tak musel zkoumat, zda uzavřený poměr obsahuje většinu znaků charakteristických podle zákoníku práce pro dohodu o provedení práce.

Při posuzování bodu 2. by zase musel zkoumat to, jestli při vlastním výkonu práce byl poplatník povinen dbát příkazů plátce. Pokud plátce poplatníkovi při výkonu práce příkazy nedával, tak druhá podmínka není splněna (viz příklady na příjem z provize za získání zakázky a příjem za roznášení propagačních materiálů).

Závěrem

Z první části druhé věty § 1 odst. 6 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá:

„Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce.“

Tomuto ustanovení však předchází následující věta:

„Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu.“

To znamená, že výše uvedené platí pouze v kontextu celého § 1 zákona o zaměstnanosti, kterým se zabezpečuje právo občana na zaměstnání, které je zde jasně definováno. Pokud občan má zájem o zaměstnání, tak se toto jeho právo na zaměstnání řídí právě ustanoveními § 1.

Na druhou stranu – pokud o zaměstnání zájem nemá a chce si příležitostně vydělat na základě jiného vztahu, tak mu pracovní vztah nemůže být nikým vnucován.

Z vůle našich zákonodárců se limit pro osvobození příjmů z příležitostných činností a dalších příjmů uvedených v § 10 odst. 1 písm. a) ZDP zvýšil o významných 100 %

z 10 000 Kč na 20 000 Kč!

Byla tak projevena vůle k tomu, aby si poplatníci mohli za zdaňovací období příležitostně přivydělat poměrně významnou částku, která bude za stanovených podmínek osvobozena od daně z příjmů.

Další příklady, kdy fyzické osoby nemusí platit daň z příjmu, kterého dosáhly, vyplývá z § 38 g zákona o daních z příjmů

(dále jen ZDP), který stanoví, kdo je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Podle tohoto ustanovení platí:

„Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně.

Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.“

Daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob je tak povinen podat každý:

a) jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně, přesáhly 15 000 Kč (jedná se o hrubé příjmy a nikoliv zisk), pokud se nejedná o:

– příjmy od daně osvobozené (např. o prodané cenné papíry nebo nemovitost, které jsou osvobozeny od daně podle § 4 ZDP),

– příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně (např. přijaté dividendy, podíly na zisku s. r. o., úroky z vkladů na běžném účtu, který není podle podmínek banky určen k podnikání apod.),

b) i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů nepřesáhly 10 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

Z výše uvedených příkladů na osvobození příjmů z příležitostných činností vyplývalo, že za příležitostnou činnost podle § 10 ZDP nelze považovat např. příležitostný pronájem nemovitosti. Příjmy z pronájmu nemovitostí a bytů se totiž vždy považují za příjmy z pronájmu podle § 9 ZDP, které od daně z příjmů osvobozeny nejsou.

Na druhou stranu, pokud poplatník nemá za zdaňovací období vyšší příjmy než 15 000 Kč, tak z § 38 g ZDP vyplývá, že daňové přiznání není povinen podat a tím také není povinen platit z takového příjmu daň.

Příklad:

Starobní důchodce pobírá pouze starobní důchod, který je osvobozen od daně z příjmů, a během roku pronajímá podnikateli svou garáž. Jeho příjem z pronájmu za rok nikdy nepřesáhne 15 000 Kč.

Důchodce tak není povinen podávat daňové přiznání a platit z pronájmu daň. Není třeba inkasovat peníze od podnikatele pouze načerno a důchodce může potvrdit na výdajovém pokladním dokladu podnikatele, přijaté částky.

Spokojeni budou oba – podnikatel má konečně výdaj, který už nemusí vyplácet pouze ze své kapsy a může vyplacené částky za pronájem garáže (pro automobil používaný výhradně k podnikání) uplatnit jako daňový výdaj.

Daňové povinnosti zaměstnanců

Kdy jsou povinni podat daňové přiznání zaměstnanci, je specificky stanoveno v § 38 g,

a to takto:

„Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4 ) a neuplatňoval odečet úroků (§ 15 odst. 10 a 11) z hypotečního úvěru banky, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého bankou v souvislosti s hypotečním úvěrem.

Podmínkou je, že poplatník podepsal u všech těchto plátců daně na pří
slušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z Ĺichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty

ze zdanění.

Daňové přiznání za zdaňovací období je však povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3, který uplatňuje nezdanitelné částky podle § 15 odst. 1 písm. b) až f).“

Příklad:

Zaměstnanec s příjmy pouze z jednoho zaměstnání půjčil podnikateli vedoucímu daňovou evidenci příjmů a výdajů na dobu jednoho roku 50 000 Kč na nákup zásob za 10% úrok, který také v roce 2004 i obdržel.

Přijatá částka není vyšší než 6000 Kč a zaměstnanec v roce 2004 již žádné další příjmy neměl.

BRAND24

Není tak v souladu s výše uvedeným povinen podat daňové přiznání a platit z přijatých úroků daň z příjmů.

Navíc může i v tomto případě bez daňových dopadů na jeho straně podnikateli potvrdit na výdajovém pokladním dokladu podnikatele přijaté částky, které si tento může uplatnit jako daňový výdaj.

  • Našli jste v článku chybu?

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).