Přijela pouť

20. května 2009, 14:09 - Jefim Fištejn
20. května 2009, 14:09

Cestu papeže Benedikta XVI. po Svaté zemi neposkvrnil ani jeden incident

Papežova cesta po Svaté zemi prý byla úspěšná už proto, že se vůbec konala. A Svatá země je možná ukrutně svatá také proto, že je obtěžkaná zapeklitými problémy. Nynější papež je sice blahořečený (Benedictus), leč zázraky na počkání nedělá. V sedmnácti kázáních během této duchovní pouti zopakoval návod na mírové řešení: „Milujte se!“ Tam, kde jde o život, je to rada nad zlato. Na hoře Olivetské ukázal Benedikt XVI. širokým gestem na údolí Izraele: „Místa je tu dost pro všechny.“
Bylo jasné, že v tomto uzoučkém pruhu země, v němž se propletly všechny vášně světa, se nelze zalíbit každému. U obou do sebe zaklesnutých zápasníků měl Joseph Ratzinger vroubek. Židy opakovaně popudil. V roce 2007 tím, že znovu zavedl velkopáteční Tridentskou mši volající po pokřtění „zaslepených Hebrejců“, letos navrácením popírače holocaustu Richarda Williamsona do lůna církve. Muslimy pak tím, že v roce 2006 v přednášce v Řezně nazval Mohamedovo učení „zlým a nehumánním“. Nadarmo Vatikán poukazoval, že papež jen citoval výrok byzantského císaře Manuela II. Paleologa – komunikační přešlapy jsou zřejmě osudem tohoto pontifikátu.
Duchovní pouť začala trapasem. Mluvčí Vatikánu Federico Lombardi nejdříve vehementně popřel, že by Joseph Ratzinger někdy byl členem organizace Hitlerjugend a vojákem wehrmachtu. Pak to však nejapně připustil, přičemž poukázal na to, že tato podružnost neměla žádný vliv na vývoj jeho osobnosti – ba naopak, „umožnila mu poznat hrůzy holocaustu z první ruky“. Izraelský deník Jediot Achronot uvítal papeže karikaturou, na níž v památníku Yad Vashem ukazuje Joseph Ratzinger svým souputníkům skupinku mladých hitlerovců na jedné z fotografií a říká: „Hele, ten malý ušatý uprostřed, to jsem já!“ Napravit zároveň pošramocené vztahy s Izraelci i s palestinskými Araby bylo zhola nemožné. Proto bylo třeba měřit oběma stranám v natolik přesném poměru, aby to co nejméně poškodilo zájmy strany třetí. Tou jsou blízkovýchodní křesťané. Jejich komunita zde kdysi bývala významnou a živou silou. Žili zde odjakživa. Současný latinský patriarcha Jeruzaléma Fouad Twala pochází z kmene Al Uzajzat, jenž přijal křesťanství již v 1. století našeho letopočtu. Region, do něhož zavítal papež, je však nyní takřka bez křesťanů. Za posledních sto let jejich podíl mezi obyvateli klesl z dvaceti na pět procent a nadále prudce klesá. Obzvlášť neutěšená je jejich situace v palestinském prostředí. Zatímco ještě v roce 1948 pětinu obyvatel Jeruzaléma tvořili křesťané, dnes jich tam jsou necelá dvě procenta. V Ježíšově rodišti Betlémě se před sto lety 80 procent místních obyvatel hlásilo ke křesťanství, dnes je to méně než třetina. V Nazaretu jen zásah izraelských úřadů znemožnil místním muslimům postavit mešitu v bezprostřední blízkosti Chrámu Zvěstování.
Izrael je jedinou zemí regionu, v níž počty křesťanů dlouhodobě neklesají. Není divu. Dle průzkumů v předvečer papežovy návštěvy většina Izraelců považuje křesťanství za „příbuzné“ a „přátelské“ náboženství a více než polovina se domnívá, že křesťané mají v Izraeli právo na proselytismus.
Vatikán tyto údaje dobře zná a jeho cíl je jasný – naklonit si je třeba především ty, kteří křesťany z regionu vypuzují. Proto papež jevil tolik pochopení pro postoje Palestinců. V utečeneckém táboře ‘Ayda u Betléma se vůbec nepozastavil nad protimluvem – jakýpak uprchlický tábor na území palestinské samosprávy, kde má vzniknout samostatný palestinský stát? Soucitně pokyvoval hlavou při pohledu na 61 černých balonků vypuštěných na znamení 61. výročí Nakby, neboli katastrofy, jak Palestinci nazývají vznik izraelského státu. Bezpečnostní zeď, jež chrání životy Izraelců, odsoudil jako symbol nesrovnatelně méně humánní než vysoké zdi a švýcarská garda okolo jeho rezidence. O to neosobnější mohl být při návštěvě památníku Yad Vashem. Navzdory zkušenosti s holocaustem „z první ruky“ mluvil o milionech zmařených životů, jako by tito lidé zemřeli před pěti sty lety na dýmějový mor. Úplně opominul otázku viny za nevídaný zločin a pečlivě se vyhnul byť jen zmínce o nacistech nebo Německu. Pouť se konala, a nic víc. Reakce Palestinců byla zčásti vstřícná, dílem zdrženlivá. Poslanec za Hamas z pásma Gazy Júnis Al-Astal označil jakékoli námluvy Vatikánu s muslimskými vůdci za bezpředmětné, neboť „islám neuznává polovičatá řešení“. Na izraelské straně je třeba citovat z dopisu čtenáře v deníku Jerusalem Post: „Tato návštěva poskytuje ideální obraz o činnosti současného papeže – zdatného bohoslovce, ale coby papeže naprosto zbytečného. Benedikt XVI. je osobnost s mlhavou minulostí, rozpolcenou přítomností a pochybnou budoucností. Současný Vatikán je konzervativní jako vždy, zbabělý jako vždy a na prahu změn jako nikdy předtím.“
Ani jeden incident neposkvrnil papežovu návštěvu Svaté země. O to se postaralo 60 tisíc izraelských policistů. A pak že na Blízkém východě nemůže být mír!

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče